Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Už jsem myslel, že něco, ale nic.

Že se z metadat dají občas zjistit zajímavé věci, víme už z kausy Židovské obce v Praze. Zkusili to na serveru Evropský rozhled, kde analysovali metadata u souborů na stránkách White Media, ale nemyslím, že by výsledky, jichž se dopátrali, pomohly odhalit pachatele.

Budiž předesláno, že ve světě, ve kterém touží žít lidé jako ministr vnitra Milan Chovanec, jsou metadata v počítačových souborech důležitá, protože každý digitální fotoaparát nebo mobil zapíše na všechny snímky, které jsou jím pořízeny, své výrobní číslo, a podobně je tomu i v případě, že soubor upravíme: software doplní nejen svou jedinečnou identifikaci, ale i údaje o uživateli, který úpravu provedl. Nikdo není anonymní, nikdo policejním vyšetřovatelům neunikne.

Skutečný svět ovšem takto nefunguje, an každý výrobce se doposud otřese hrůzou při představě, že by ho mohlo postihnout totéž, co se před deseti lety přihodilo společnosti Sony BMG, na niž prasklo, že na své nosiče bez vědomí zákazníků přidává rootkit: ztráta na prodejních číslech masivní, ztráta kreditu nevratná. Pokud jsou údaje o fotoaparátu/uživateli vůbec zaznamenávána, děje se tak formou steganografického záznamu, přičemž je otázkou, zda není risiko odhalení příliš vysoké, aby si s tím někdo, jehož zájmy nejsou shodné se zájmy bezpečnostních složek státu, dával tu práci.

Linda Janků

Evropský rozhled uvádí, že soubory protiteroristického balíčku (ty jsem ovšem na svém lokálním mirroru nenašel a nemohu to ověřit) obsahují informaci o tom, že je modifikoval uživatel jankul. Kdo je tajemný jankul, nezjišťovali, my máme určité, arci ne obzvláště silné, podezření, že jde o Lindu Janků (dříve Nesehnutí, nyní úřad ombudsmanky). Přímé propojení ministerstva vnitra s úřadem veřejného ochránce práv by v této zemi nepřekvapovalo, ale to je tak vše, co se k tomu dá říct.

Dále byli zjištěno, že na fotografii pocházející z Google Streetview, pořízené v r. 2012, je EXIF tag XP Author obsahující text Polák (zde je kompletní výpis). To je o něco zajímavější, protože by to opravdu mohlo znamenat, že uživatel, který screenshot pořídil, se tak jmenoval, a program, který k tomu použil nebo kterým vytvořil výřez, bez vědomí uživatele toto jméno zapsal. V každém případě White Media si toho nevšimly a tag neodstranily. Problém je ovšem v tom, že příjmení Polák není v této zemi právě řídké a domovní prohlídku u všech asi nepovolí ani Pravdou a Láskou silně indoktrinovaný soudce.

Třetím použitelným zjištěním je komentář by Vencl na začátku souboru kaskádových stylů index_style.css. Jde o standardní, boilerplate CSS, který si White Media určitě nepsaly samy, pouze ho odněkud zkopírovaly a mírně upravily. Zda se autor webu pod své dílo skutečně takto hloupě podepsal nebo jen opomněl vymazat podpis toho, jehož web zkopíroval, nevíme, a protože vyhledávače soubory CSS neindexují, není jednoduché zjistit, ani kudy tento komentář mohl na White Media doputovat.

Takže, jak jsem napsal, dobrá práce, chlapci, ale zřejmě zase nic.

Aktualisováno.
Dalším podezřelým je Lubomír Janků z ministerstva vnitra. Teď hlavně, aby se nám podezřelí dále nerozmnožovali, mohli bychom dopadnout jako inspektor Trachta s praktikantem Hlaváčkem ve vile továrníka Bierhansela.

17 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3541

Když jsem se na thema zločinného Barnevernu rozepsal naposledy, strhla se pod postem nevídaná debata. Žel, ostudná kampaň neustala a po Novém roce se zdá dostávat do vyšších obrátek. Jde už o jakousi mýdlovou operu: měsíc co měsíc přicházejí přívrženci sekty Evy Michalákové s dalším skandálním zločinem, jehož se norští úředníci dopustili, a pokud se ukáže, že ve skutečnosti to bylo jinak – což se stává dosud naprosto pravidelně – nevadí, kulometná palba kitschovitých příběhů pokračuje další salvou.

Příkladmo kausa rumunské rodiny Bodnariu. Podle michalákovských (smím-li označit přívržence oné sekty tímto lehce archaisujícím termínem) oběť zvrhlých norských úřednic, které ve svém multikulturně-neomarxisticko-atheistickém zápalu nenávidí náboženství a odebraly rodině děti jen proto, že ty byly vychovávány ve víře v Boha. Fakta jsou jiná: děti byly odebrány poté, co se zjistilo, že dvě nejstarší holčičky, ve věku cca 6–7 let, dostávaly od rodičů výprask. V Rumunsku, stejně jako v České republice, běžná věc, arci nikoli v Norsku. Norové své děti nebijí. Moje země, moje zákony.

Nebo dítě odebrané matce jen proto, že je hluchá. Skutečnost: matka je sice hluchá, ale vedle toho je také těžká narkomanka. Nebo nejnovější přírůstek: odebrané dítě na dialyse.

Příval tklivých lidských příběhů se valí dál a dál, lidé věří, dojímají se, odsuzují, na sociálních sítích lajkují a sdílejí, a veškerá racionalita se dávno vytratila.

Samozřejmě, že právně nebudou mít tyto kampaně sebemenší význam, avšak jsou důležitým prostředkem, jak ovlivnit národní emoce a vytvořit u Východoevropanů (všechny odebrané děti jsou odtamtud, přirozeně!) představu západní Evropy jako prostoru nesvobody, nesmyslné regulace a zvrácenosti. Tedy přesně to, co potřebuje jistá velmoc na východě, která se dosud nesmířila s oslabením svého vlivu v těchto zemích.

Pokud Evropská unie padne – a to se reálně může stát, je to strukturně mimořádně labilní uskupení, pro něž kupř. imigrační krise představuje smrtelné risiko – ve východoevropských zemích budou, obávám se, nastoleny autoritativní režimy nikoli nepodobné někdejšímu mečiarovskému, které lidem vezmou, pod záminkou posílení národní suverenity, i ten zbytek svobod, jež jim dosud z období změn přelomu 80. a 90. let jakýmsi nedopatřením zůstaly. Slibně našlápnuto k tomu má i Česká republika.

Možná nepotrvá dlouho, a budeme si spolu s Mariánem Labudou moci říct: Konečne je všetko, tak ako má byť, tam, kde som mal hlavu… – dál to jistě znáte sami.

78 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5682

V rámci akce Fénix, zdejším čtenářům dobře známé policejní operace, jíž policie s nasazením svých nejlepších specialistů zabránila zákeřnému žhářskému útoku levicových extremistů na vlak, a to dokonce – což kvalitu policejní práce podtrhuje – na úseku trati, kde žádné nejezdí, byl zadržen a posléze propuštěn aktivista V. M., dále jen neobviněný.

Neobviněný si to nenechal jen tak líbit a poslal policii žádost o informace, týkající se rozpočtu a platů policistů onoho elitního útvaru, ÚOOZ. Po počátečních obstrukcích policie informace poskytla, a my je můžeme předložit čtenářům ku potěše a poučení ([1], [2]).

Roční rozpočet útvaru není nijak malý, a neustále se zvyšuje, patrně s rostoucími úspěchy onoho v boji se zločinností. Překvapivě nerostou odměny ředitele ÚOOZ (momentálně Roberta Šlachty), ty naopak před pěti lety z roku na rok strmě klesly a nezdají se vykazovat tendenci k růstu.

Což je hrubá nespravedlnost: vždyť který jiný policejní útvar v této zemi kdy dokázal svrhnout vládu? A tohle má chudák Šlachta dělat za mrzkých 150 tisíc odměn za rok? Z takové gáže mu nezbyde ani na činky!

17 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Fénix
Počet zobrazení: 5072

V kause hackerského útoku na účet premiera a dalších osob s ním spojených, který jsme tu stručně pojednali včera, se dodatečně objevil další, tentokráte právní aspekt. Jde o to, že několik ze zveřejněných e-mailů se týkalo intimní sfery poškozených, mj. toho, že premierův poradce Otto Novotný si objednal na dobírku (!) za bratru čtyři tisíce zvětšení penisu, nebo že své milence, toho času činné v jedné z renomovaných institucí, poslal e-mail s erotickým obsahem. Linkovat nebudu, koho zajímají podrobnosti, snadno si je sám vyhledá.

Hackerský útok je trestný sám o sobě, bez ohledu na to, jaké informace byly zveřejněny. Jde o to, že se informací chopil bulvár (jmenovitě Blesk) a jeden z e-mailů reprodukoval. Čímž nastolena právní otázka, zda je vydavatel Blesku za tento zásah do poradcovy intimní sfery právně odpovědný.

Jelikož je Česká republika státem s rozloženou, dysfunkční justicí, není divu, že podobné případy se nežalují a není proto k disposici ani judikatura: bylo sice judikováno, že osočení z homosexuality je zásahem do (heterosexuálovy) osobnosti, nikoli však, že by jím byla i pravdivá informace o menšinové sexuální orientaci žalobce, a arci ani naopak, že by takovým zásahem nebyla. Lidé se bojí bulvár v takto nejasných případech žalovat, náklady prohraného sporu jsou vysoké a šance dočkat se rozsudku v horizontu několika málo let nízké, nemluvě o tom, že omluva ve znění Omlouváme se panu Novákovi, že jsme o něm před osmi lety zveřejnili pravdivou informaci, že je homosexuál, čímž jsme neoprávněně zasáhli do jeho práva na ochranu osobnosti, není, upřímně řečeno, satisfakčním prostředkem z pohledu žalobce zvlášť atraktivním.

Soudy, přesvědčené, že satisfakce nesmí plnit punitivní (sankční) funkci, ale musí zůstat pouhou reparací, tak v této oblasti konservují stav faktického bezpráví.

Což je škoda, protože podle našeho právního názoru by měl být každý, kdo šíří informace zveřejněné na Internetu, odpovídat za jejich difamační způsobilost. Není to volání po censuře, v titulku zmíněné příslovečné šídlo je skutečně z pytle venku a jak kdysi napsal Michal Ryška, co Internet schvátí, více nenavrátí, na druhou stranu sunt denique fines a pravdivá pikanterie, že si poradce předsedy vlády objednal prostředek na růst přirození, zveřejněná na relativně obskurním a marginálním serveru, nemá stejný difamační potenciál jako totéž zveřejněné na stránkách nejčtenějšího bulvárního deníku (nerad bych arci Blesku křivdil, ten zveřejnil pouze e-mail, kde poradce vyjevuje svou touhu být v pracovní době orálně uspokojen).

Vše tedy nasvědčuje tomu, že se autoritativní odpovědi na nastíněnou otázku od českých soudů jen tak hned nedočkáme, a bulvární media budou mít nadále v tomto směru zelenou, jak to má ve správné středoamerické zemi být.

17 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5349

Dnes na thema ne úplně právní, leč neméně zajímavé. Adamu B. Bartošovi se povedl další husarský kousek. Banner, zde vystavený, vyprovokoval k neuvěřitelné, kojzarovské reakci Martina Zvěřinu, druhdy celkem soudného komentátora Lidových novin.

Kolik ze sbírky má jít na pomoc imigrantům, je na celé věci nejméně podstatné: i kdyby si Bartoš pozemanovsku vše vymyslel (nevymyslel), nemohl dostat s vynaložením menšího úsilí více mediálního prostoru: media, umí-li jich člověk využít, jsou fenomenálním zesilovačem informace, a v tomto případě byla zapojena, dle mého soudu, takříkajíc na plný výkon.

Projekt bojkotu je vedle toho právně nenapadnutelný: pořadatelé sbírky nemohou dost dobře žalovat Národní demokracii pro újmu na dobré pověsti s odůvodněním, že byli dotčeni osočením ze záměru pomáhat imigrantům, neboť se nelze dopustit nactiutrhání tím, že někoho obviníme, byť křivě, z chvályhodného, veřejně prospěšného skutku. A dovodit z inserátu trestný čin podněcování/hanobení nedokáže žádný z žijících znalců, na to by se muselo jít diskursivně-analyticky, a jak referováno průběžně, největší odborník na tuto methodologii je nyní na trestné lavici, patrně do konce zápasu.

Sledujme tento kanál – myslím, že ten chlapec se hodně rychle učí.

Aktualisováno.

29 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Adam B. Bartoš
Počet zobrazení: 6949