Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Už se přiznal, tak ho vyslechněte s obhájcem. Tak nějak zní hláška z druhé řady Případů 1. oddělení, jejichž poselství ve smyslu nadpisu tohoto postu si nemohli nepovšimnout ani laici (např. Tribun; zde je náš názor na jeden z dílů první řady).

Ukázku, kam poptávka po efektivitě policejní práce ve stylu když se kácí les a další oslabování kontroly policie vede, přinesl Hlídací pes, který zveřejnil neuvěřitelnou výzvu policejního orgána redakci E15, požadující utajení usnesení o zahájení trestního stíhání v kause Sisák.

Připomínáme, že je naprosto nepřijatelné, aby policie bránila obhajobě zveřejňovat dokumenty prokazující, jakým způsobem je trestní stíhání vedeno. Utajení činnosti orgánů veřejné moci nevede k její kvalitě (vyjma snad činnosti tajných služeb, které arci v této zemi bojují především jedna s druhou a veřejnost má proto informací víc, než by bylo zdrávo).

Tedy opakujeme, obviněný má právo se hájit, a poskytování dokumentů z trestního spisu mediím a veřejnosti je esenciální součástí efektivní obhajoby. Ostatně v USA je pod veřejnou kontrolou celé přípravné řízení, včetně dokazování, a veřejné jsou i (celé) soudní spisy, a nepovšiml jsem si, že by tato země v důsledku popsané praxe jakkoli viditelně strádala.

6 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3537

Žádat čtenáře o pomoc je běžnou věcí, příkladmo Britské listy tak činí permanentně. Učiním tak i já, a nebudu chtít peníze, jen vysvětlení, an se neumím v tom, co čtu v mediích, už vůbec zorientovat.

Že na některé právně relevantní otázky v této zemi neexistuje odpověď, jsem si arci už zvykl: příkladmo, abychom byli aktuální, proč nebyl trestně stíhán nikdo z těch odpovědných, kteří před 11 lety umožnili Radovanu Krejčířovi odejít z domovní prohlídky z Černošic do Seychell.

Nyní je tu případ úřadující šefky Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové, a tento právní příběh nemohu rozumem pojmout. Na počátku byly dvě solární elektrárny Zemkova imperia, které, ač nedostavěny, dostaly povolení k provozu a tím i tučné dotace. Že to nebylo zadarmo, jest nám než tušit, ale pracovně předpokládejme, že nebylo. Následně kdosi jiný, neuplacený (případně uplacený konkurencí), na tom samém úřadě zahájil řízení o obnově, v jehož důsledku mělo být povolení odňato. A ve třetím kroku přichází A. Vitásková a řízení o obnově zastavuje.

Čím byl posledně jmenovaný krok Vitáskové motivován, není známo, a klidně přijmu hypothesu, že se tak stalo na základě přijetí úplatku. Nerozumím ovšem dvěma věcem: 1. proč nestojí před soudem ten, kdo povolení k provozu nedostavěného díla vydal; a/nebo, pokud se tak stalo následkem předložení nepravdivých podkladů, 2. ten, kdo o toto povolení požádal. Na rozdíl od Krajského soudu v Brně totiž nedokáži pochopit, jak k situaci, kdy trestněprávně zhřešila Vitásková, mohlo dojít bez toho, aby se tak stalo v přímé vazbě na jiný, nejméně stejně závažný trestný čin, a nerozumím, proč je stíhána ona a právě jen ona.

Pomůžete?

Aktualisováno.
Toto je poněkud úplnější zpráva, ze které se zdá, že Vitásková nebyla odsouzena sama, jak ostatní media naznačovala.

17 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3498

To nám s nasazením veškerého svého břitkého intelektu dnes vysvětlil ministr vnitra Milan Chovanec. Na mém blogu traktované video, které zachycuje něco, co podezřele připomíná inscenovaný střet zakuklených neonacistických násilníků s anarchisty, je tedy nutno interpretovat naopak jako ukázku bravurní policejní taktiky.

A že se nepodařilo vypátrat násilníky, kteří onoho dne večer zaútočili na komunitní centrum Klinika? Nevadí, dobrých zpráv nesmí být příliš naráz, aby obyvatelstvo příval chvály na policii mělo čas strávit. Ony proto dopadneme někdy jindy, řekněme třeba za pět let.

4 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2618

Neuplyne pomalu již ani měsíc, kdy by si ombudsmanka Anna Šabatová mediálně nevyšlápla na svého nemilovaného zástupce Stanislava Křečka, jenž má od počátku mandátu (oprávněný) pocit, že by byl lepším – a rozhodně odborně daleko kvalifikovanějším a fundovanějším – ombudsmanem než, mírně řečeno, systematičností a hlubší orientací v právu se nevyznačující aktivistka Šabatová. Ta je i politicky od umírněného sociálního demokrata Křečka nalevo.

K poslední přestřelce mezi těmi dvěma došlo v souvislosti s případem zmanipulované reportáže TV Prima, přezdívané přemalovaný kravín. K čemuž budiž předesláno, že Křečkovo mediální vystoupení se oné stanice zastalo neoprávněně, manipulace a účelové sestříhání rozhovoru se již jeví být naprosto zřejmými. Na straně druhé, pokud se týká formální stránky věci, Šabatová takříkajíc nemůže být na větším omylu.

Ombudsman ani jeho zástupce není z rozhodování určitého případu vyloučen z důvodu podjatosti, tento institut zákon o Veřejném ochránci práv vůbec nezná. Naopak může být vhodné, jestliže se ombudsman k určité otázce veřejně vyjádří silou své autority (a odbornosti, což se arci Šabatové bude týkat jen stěží).

Dále, zástupce není ombudsmanovým podřízeným, jeho činnost spočívá v zastupování nepřítomného ombudsmana a ve vykonávání té části působnosti ombudsmana, kterou mu tento svěří. Nesvěří-li Šabatová Křečkovi nic, bude Křeček bez práce. Zástupce ombudsmana není vázán ombudsmanovými pokyny, a to dokonce ani v těch případech, které mu podle shora traktovaného ustanovení přenechal, a v žádném případě není v souladu se zákonem, aby ombudsman svého zástupce omezoval v právu jménem svého úřadu veřejně vystupovat nebo i samotného ombudsmana kritisovat – k čemuž je v případě Šabatové příležitostí přehršel.

Proč zákonodárce volil poněkud bizarní uspořádání vztahů v Údolní, je sice záhadou, u monokratických institucí není obvyklé, aby si zástupce/pomocníka nemohl zvolit sám monokrat, ale stalo se, a bylo by velmi vhodné, kdyby obě strany tuto právní úpravu respektovaly a neusvědčovaly se každým dalším výstupem z ignorance platného práva. Ombudsmanka, která nerespektuje ani zákon, jímž je upravena její vlastní činnost, budí dojem, že je ve své funkci tak trochu omylem.

6 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3219

Znáte ten vtip, jak na ministerstvo financí přišla kontrola z Agrofertu? Jeho zvláštností, bohužel, je fakt, že vtipem by zůstal, i kdyby se vyprávěl opačně.

Přiznávám, že málokterý z mých spoluobčanů je mi lidsky tak bytostně odporný, a málokým tak hluboce pohrdám, jako oligarchou Andrejem Babišem. Když o něm Vít Klusák natočil – řekněme, že ne právě zdařilý – dokument Matrix AB, nedokázal jsem o filmu sepsat recensi, ač jsem se k tomu dlouho hotovil a přesnou osnovu toho, co jsem chtěl vyjádřit, jsem měl v hlavě.

Děkuji proto reporterovi Financial Times Henrymu Foyovi, že svým brilantním rozhovorem s oligarchou vyjádřil to, co jsem se marně snažil formulovat.

Pozoruhodná je Babišova karikatura u rozhovoru, která jako taková nepůsobí: Babiš je totiž i svou fysiognomií dokonalou karikaturou sebe sama. Jako by se absolutní absence elementárních hodnot, slušnosti, fairovosti, schopnosti empathie a soucitu, jež jsou člověku vlastní, zračila ze samotné Babišovy tváře. Hle: toť produkt postkomunistické společnosti, to nejhorší, co nám předchozí režim dal do vínku a s čím se, masově mesmerisováni, neumíme vypořádat.

Foy pracuje s náznaky, avšak nikoho nenechává na pochybách, že setkání s oligarchou mu působilo nevolnost bezmála až fysickou. Babiš se v restauraci např. srdečně zdraví s Klausem, a bezprostředně poté o něm reporterovi říká: This is… the most negative person. Klaus, Kalousek. They all want to get rid of me, aniž by ho napadlo, že je s jeho chováním něco v nepořádku.

Anebo tato vpravdě skvostná pasáž: Look, I cannot use my newspapers. I am not crazy. I bought them for €90m and will not destroy my investment. My newspapers are completely independent. Of course, maybe — probably — there is some self-censorship, but that is not my fault. Both editors and some senior staff quit after the takeover, dodává věcně Foy.

Babišovy tirády arci dopadly na hluché uši, Henry Foy nepatří k té voličské vrstvě, která by se dala opít rohlíkem (nebo předvolební koblihou), a i když se rozhovor nezmiňuje o všech excesech Babišova vládnutí, jako např. o samovyšetřování dotačního podvodu při výstavbě jeho sídla Čapí hnízdo, Foy si velmi přesně uvědomuje, že nehovoří s člověkem ze své vlastní, západní kultury, ale s vyslancem kultury orientální, s primitivním, hrubým nabobem, jemuž je radno vyhnout se obloukem.

15 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3037