Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Zatím k tomu máme pouze krajně stručný výtah z rozsudku, avšak i z něj jeví se býti zřejmým, že Posseltovo Sudetoněmecké krajanské sdružení (SdL) prohrálo i ve druhém stupni spor o změnu stanov, jíž se sudetští Němci měli vzdát nároku na vlast a na konfiskovaný majetek.

Přirozeně, že škody, které změna napáchala, jsou z větší části nevratné: SdL se tím samo odsoudilo k bezvýznamnosti, protože nikdo z české strany nebude vážně jednat s někým, kdo nejdřív prohlásí, že vlastně nic nechce, a pak je soudem přinucen vzít to zpět a tvrdit, že tedy opět chce to, co předtím nechtěl; připomíná to okřídlené odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil. Takový partner bude, arci zcela po právu, pokládán za tlučhubu a kašpara.

Úspěšnému žalobci a jeho právnímu zástupci v každém případě blahopřejeme – dobrá práce, pánové!
42 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 4360

V listopadu jsme ke kause perlustrace právní ředitelky Ligy lidských práv napsali: Nyní se poškozené zastal Krajský soud v Brně, avšak u vědomí kvalit soudců Nejvyššího správního soudu a jejich respektu k lidským právům bych byl s definitivními závěry opatrný: šanci, že žalobkyně uspěje i tam, hodnotím velmi střízlivě.

Naše obava se ukázala důvodnou, desátý senát Nejvyššího správního soudu ve složení Daniela Zemanová, Zdeněk Kühn a Miloslav Výborný rozsudek krajského soudu zrušil a s výjimkou otázky zákonnosti opakované osobní prohlídky sprosté perlustrantky se plně zastal policie a jejího práva obtěžovat občany bezdůvodnými úkony.

Protože nelegální imigranti mohou být všude a mohou se dokonale maskovat za Čechy, policie má právo kdykoli a od kohokoli požadovat předložení občanky; tedy přesně tak, jak tomu bylo před Listopadem.

Ježto se Ústavní soud domnívá, že soudcům by se nemělo nadávat, omezme se na konstataci, že i ve správním soudnictví už je vše tak, jak má být, a rozhodnutí soudu vyšší stolice začínají být pravidelně horší než rozsudky prvoinstanční. Čest vaší práci, soudruzi!

Prestižní ocenění Osel měsíce za leden 2016 spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů má arci jasného vítěze. Gratulujeme, jistě budou slušet.

Aktualisováno.
Sprostá žalobkyně na Facebooku uvedla, že výzvu k replice obdržela do datové schránky 21. ledna, se lhůtou 10 dnů. Ale na co čekat, když je vše, jasné, že? Prostě napíšeme, že žalobkyně práva repliky nevyužila (§ 17) – což je, prozatím, technicky pravda.

45 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Zuzana Candigliota
Počet zobrazení: 5594

Jeden by neřekl, že hitem uplynulého week-endu a thematem mého blogpostu nakonec nebude poutavý a veskrze sympathický kandidátský projev na volebním mejdanu/kongresu Strany Zelených, nýbrž mediální plk Miloše Zemana ohledně pravomoci presidenta sjednávat mezinárodní smlouvy.

K závěru o takové pravomoci prý Zemanův team dospěl tvůrčím vnímáním Ústavy. Právní předpisy se arci nevnímají, nýbrž vykládají, a výklad může být gramatický, logický, systematický, doktrinární, teleologický, historický, analogický, komparativní, ba i opravný, tvůrčí však, žel, nikoli. Aplikací výkladu gramatického na čl. 63 odst. 3 Ústavy nezbývá než dojít k nezvratnému závěru, že jakýkoli úkon presidenta směřující ku sjednání mezinárodní smlouvy vyžaduje kontrasignaci premiera, tedy Zeman nesmí bez Sobotkova podpisu ani předložit norské straně svůj návrh.

Což je dobře, protože jeho představa o smlouvě jako formě nátlaku (on si to zřejmě nemyslí, ale počítá s tím, že to bude znít jeho primitivnímu voličstvu libě) by znamenala návrat kamsi do dob RVHP, kdy Moskva nařídila, například co kdo smí vyrábět, a ostatní uposlechli.

Norové si do svého systému sociálně-právní ochrany dětí mluvit nedají, a mají pro to dostatečné alibi ve formě Úmluvy o právech dítěte, přičemž výroky podobné tomu Zemanovu jsou v Norsku vnímány stěží jinak než jako humorná ilustrace toho, co je ještě ve východní Evropě možné.

249 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 20055

Ty dva rozsudky, resp. řízení, která jim předcházela, překonávají vše, co jsem z hlediska obludnosti v místní justici zažil. Mám na mysli odsuzující verdikt v kause Petra Kramného a zprošťující u Věry Marešové.

V prvém případě soud shledal v kause takovou masu nepřímých důkazů, že obžalovaného poslal bezmála na 30 let do vězení, ve druhém obžalovanou po mnoha měsících ve vazbě zprostil obžaloby.

Skandální je už samotný akt uvalení vazby. Kramný žádnou další manželku a dceru k zavraždění neměl, a stejně tak neměla přístup k dalším pacientům Marešová, eventualita ovlivňování svědků je tu ryze hypothetická a možnosti, že někdo z obviněných uteče na Seychely, snad nevěřili ani státní zástupci, kteří návrhy podávali. Vazba byla v obou případech neomluvitelným excesem a alibismem pramenícím z obav před medii, a tedy selháním soudu.

Neméně arci šokuje průběh trestního stíhání, resp. dokazování. V případě Kramného OČTŘ hodily pod stůl vše, co vyšetřily k tomu příslušné egyptské úřady, které na rozdíl od těch českých měly bezprostřední přístup ke všem důkazům, a dovodily motiv vraždy, psychologicky naprosto nepravděpodobný, a její mechanismus, který se vymyká logice i fysice. S jistotou víme jediné, totiž že pokud Petr Kramný manželku a dceru zavraždil – a o tom mám poměrně silné pochybnosti – stalo se to jinak, a patrně velmi jinak, než jak nalezl ostravský krajský soud.

U Věry Marešové je zase neuvěřitelné, jak nedbale policie přistupovala k dokazování znaleckým posudkem. Ač to trestní řád výslovně nestanoví, v případě šestinásobné vraždy by mělo být samozřejmostí, že klíčová a potenciálně kontroversní znalecká zjištění musí učinit nezávisle na sobě nejméně dva znalci, tak aby se hlavní líčení nestalo arenou, v níž budou rohovat znalci obžaloby proti znalcům obhajoby a obžalovaný odejde podle výsledku klání buď na svobodu nebo na doživotí do vězení.

Nejen v sociálních vědách platí, že znalec nesmí být potulný šarlatán à la Ivo Svoboda ani flagrantní šejdíř a podvodník jako Michal Mazel, ale odborník, za jehož závěry stojí roky praxe a který cokoli z toho, co do posudku napíše, dokáže obhájit, protože to bude dokonale transparentní a přezkoumatelné.

Mezi případem Kramného a Marešové spatřuji souvislost, již se závěrem pokusím stručně nastínit:

Jedním z nejdůležitějších znaků, jimiž se liší orientální a okcidentální společnost, je přesvědčení o ceně lidského života. Pro východní společnosti není život jednotlivce zvlášť významnou hodnotou, vždyť lidí je mnoho a umírají tak jako tak z nejrůznějších příčin. Na Západě je fungování společnosti založeno na humanistické víře a respektu ke každé lidské bytosti v její jedinečnosti. V západní zemi si – stejně jako na Východě – můžete koupit nájemnou vraždu, ale nemůžete si koupit beztrestnost, protože spravedlnost, v onom ideálním smyslu, je zde imanentně vyšší hodnotou než bohatství. Pravidla jsou pro všechny stejná a lidé jsou jim bezpodmínečně podřízeni. Říká se tomu rule of law, neboli primát práva, právní stát.

To, co nám česká justice ve zmíněných dvou kausách předvedla, je dokonalou antithesí právního státu a je to, obávám se, silný argument pro ty, kteří v možnost poevropštění české společnosti pragmaticky nevěří a jen trpělivě vyčkávají, až anomálie posledních 25 let pomine a Češi se opět vrátí tam, kam patří a kde se cítí lépe než v Evropě, neboť jejich hodnoty jsou jiné než ony evropské; jiné právě v tom smyslu, v jakém nyní oni sami masově odsuzují imigranty, aniž by naznali, že rozdíl mezi Čechem a Západoevropanem je dosud v průměru větší než rozdíl mezi Čechem a příchozím muslimem.

Aktualisováno.

30 komentářů
Kategorie: Směsný obsah
Počet zobrazení: 4597

O Pirátech nebylo dlouho slyšet, ale podobně jako u ABB se do předvolební popularisace zapojila policie: strana byla obviněna z neupřesněného trestného činu v souvislosti se stránkou www.sledujuserialy.cz. Tisková zpráva je legrační: ne, trestní stíhání opravdu není soudní spor, a Piráti se mýlí, jestliže prohlašují: Pokud bychom přijali optiku, kterou policie v této kauze uplatnila na Pirátskou stranu, musely by být v nejbližších dnech obviněny také servery Facebook, Twitter či Youtube. Ty totiž na rozdíl od odkazovacích webů videa nejen kopírují, ale na jejich šíření a přehrávání vydělávají. Jest velký rozdíl mezi tím, vloží-li odkaz na stránku uživatel, a umístí-li ho tam sám provozovatel serveru, resp. ten, kdo se k němu veřejně hlásí (ČPS je navíc registrovaným držitelem zmíněné domény).

Stíhaným trestným činem bude stěží co jiného než porušení autorského práva podle § 270 TrZ a klíčovou otázkou je dle mého soudu výklad ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) TrZ. To obsahuje demonstrativní výčet situací, které jsou subsumovány pod účast na trestném činu formou pomoci. Pomocníkem je podle zákona ten, kdo umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu. Podotýkám, že samotné stažení autorsky chráněného audiovisuálního obsahu je podle současného výkladu autorského zákona legální, nelegální je ovšem jeho vystavení nebo sdílení, a páchání právě tohoto trestného činu Piráti napomáhají.

Zveřejnění stránky s odkazy lze hodnotit jako obdobu inserátu nabízejícího služby nájemného vraha, vyděrače nebo jiného pachatele, přičemž v těchto případech nemůže být o odpovědnosti media, které takový inserát zveřejní (nebo dokonce k tomu účelu zřídí webserver, např. www.vrazdy-levne.cz), rozumných pochybností.

I když Pirátům nehrozí jiný než peněžitý trest, mám pocit, že tuto akci vzali za špatný konec; ostatně ani zahraniční judikatura závěru, že pouhým odkazem (anebo, a minori ad maius, torrentem) se nelze dopustit porušení autorského práva, nesvědčí.

14 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4432