Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Mírnost kárných senátů Nejvyššího správního soudu kritisujeme opakovaně: troufáme si tvrdit, že právě benevolence, s níž je posuzováno protiprávní jednání soudců, způsobuje u oněch pocit nedotknutelnosti – nadlidství, a ve svém důsledku činí z justice takovou žumpu, jakou se tato jeví navenek.

Případ liberecké soudkyně Lenky Zhoufové patří do této kategorie: podvod, za jaký by kdokoli jiný šel bez pardonu do vězení, vyřešil senát Jakuba Camrdy kosmetickým snížením platu. Další otázkou ovšem je, jak se mohlo stát, že Zhoufová byla vydána kárnému stíhání: běžně se tyto věci u soudů řeší ve stylu tří mušketýrů, tedy (zatloukáme) všichni za jednoho, jeden za všechny – zhruba stejně, jak to předvedla policie v případu nabouraného BMW.

Neradi bychom planě moralisovali, arci že se ve styku s českou justicí musíme neustále brodit stokou fekálií, a tento stav se ani za téměř 30 let od změn v r. 1989 nezlepšuje, nás naplňuje obavou, již jsme artikulovali v nedávném rozhovoru, tedy že justice v této zemi je nemocná nevyléčitelně a změnu přinese jedině pád režimu.

20 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 7872

Před pár dny se mi zdál sen – sen právní, pracovní, tedy takový, jemuž se člověk občas neubrání. Zdálo se mi, že jsem přišel o řidičské oprávnění, z důvodu, že jsem v jakési zákonné lhůtě neohlásil příslušnému úřadu změnu adresy. Hrůzou (a rozčilením) jsem se vzbudil. Taková sankce je doposud mimo možnosti platného práva, leč co není, může vbrzku být: vzpomeňme na pětitisícové pokuty, které ukládají finanční úřady daňovým poplatníkům za to, že nepodali přiznání k dani z příjmu datovou schránkou, ač ji mají zřízenu: společenská škodlivost zanedbatelná, sankce pohříchu nikoli.

Připadá mi, a to dlouhodobě, jako by občanstvo přímo volalo po utužování represe, jako by lidé sami chtěli být trestanější a reprimovanější; pohleďme kupř. na problematiku tzv. silničních pirátů: takovým pirátem je kdokoli, kdo překročí povolenou rychlost o více než 40 km.h–1, přičemž, dle mediální reflexe, by takový jedinec měl být, ne-li na místě dopadení pro výstrahu druhým ukamenován, pak minimálně doživotně degradován na chodce. A v případě, že se někdo za volantem zachová skutečně nebezpečně, je uvržen do vazby a dostane u soudu výjimečný trest, stejný, jako za dokonanou vícenásobnou vraždu. Media plesají, jejich příjemci si spokojeně pobrukují: dobře jim tak, autozločincům!

Na druhé straně je přitom známo, že efektivita přestupkového řízení je takového stupně, že se dodnes ekonomicky vyplatí poskytovat tzv. pojištění proti pokutám: obstrukce a aplikace několika jednoduchých triků, typu řízení osobou blízkou, vzdálenou nebo mrtvou, vede spolehlivě k preklusi.

Výsledkem popsaného stavu, který je arci charakteristický pro mnoho dalších oblastí života, je cosi, co by se dalo nazvat státním fatalismem: zásahy státu a jeho orgánů, notabilně exekutorů, do života lidí jsou chápány zhruba stejně jako novozákonní Abaddonova armáda kobylek, která dopadá na své oběti svévolně a nahodile, bez zjevného důvodu a bez seznatelné viny na straně postižených.

To máme za velmi nebezpečné, protože stát, jak je moderní demokracií chápan, musí být primárně ochráncem občana, tím, kdo garantuje a vynucuje právo, nikoli mstitelem na neoblíbených: bezohledných řidičích, zbohatlících, domněle nepoctivých hostinských (přece všetci kradnú!), podnikatelích a živnostnících. Stát musí být tím, kdo zajišťuje ochranu, protože jinak se o ni lidé obrátí jinam: na lokální úrovni k územně příslušnému mafiánovi, celostátně k populistovi, který slibuje celý ten Augiášův chlév, arciže i s demokracií, která se – podobně jako např. v Rusku – přežila a neosvědčila, vymést a nahradit něčím dokonalejším.

Právě proto je percepce státu jako svého druhu přírodní pohromy nesmírně nebezpečná, a tak jako jsme již nejméně před deseti lety varovali, že korupční prostředí přivede k moci populisty (nebyli jsme ovšem takovými pesimisty, abychom si mysleli, že prvním z nich bude bývalý karierní komunista a agent StB!), nyní máme pocit, že tato dysfunkce a pokračující erose státu v jeho vitálních funkcích může dát vzniknout strukturám, které stát nahradí: tedy mafii. Ta plní své sliby a jak víme, trestá rychle a efektivně.

74 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 10351

Byl jsem požádán osobou vystupující pod facebookovým pseudonymem AM Poplar o rozhovor pro jeho dvě skupiny, na thema české justice. Rád jsem vyhověl. Tazatel se domníval, že by rozhovor mohl vyjít i jinde, leč mainstreamové Echo24 se po seznámení s jeho obsahem viditelně otřáslo odporem a Hlídací pes provedl do textu takové zásahy, že z něj zbylo pro čtenáře nezajímavé torso. Tudíž zbývá cesta samizdatu, na niž jsme ostatně dlouhodobě zvyklí a nijak kvůli tomu netruchlíme.

Rozovor přinášíme, samozřejmě in extenso, i na tomto blogu.

Číst dál... 88 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 10594

Turingův stroj z Lega
(zdroj: Wikipedie)

Dnes dorazil rozsudek Nejvyššího správního soudu, tria Jana Brothánková, Petr Průcha a Ondřej Mrákota, ve věci sporu o velikost policejní database DNA.

Dva soudruzi a jeden pan soudce nám v něm vysvětlují, že soud ve správním soudnictví není oprávněn pochybovat o tom, co tvrdí správní úřad, takže když programátor dle sdělení žalovaného pracoval 37,5 hodiny, je to prostě pravda a jeho pracovní úsilí bylo upřímné a pro zjištění požadovaných informací nezbytné.

Městský soud v Praze teď bude muset naši žalobu zamítnout, protože když nesmí o ničem, co mu sdělil žalovaný, pochybovat, je celé správní soudnictví v podstatě zbytečností a formalitou: orgán veřejné moci má vždycky pravdu, i kdyby napsal, že Slunce vychází na severu a pavouk má šestnáct nohou.

Na špatné rozsudky z pera soudců NSS si postupně zvykáme, ale míra pitomosti tohoto díla je vskutku monstrosní. Nelze proto reagovat jinak než udělit celému senátu prestižní cenu tohoto blogu Osel měsíce června 2017. Ta je spojena s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, která oněm třem jurisprudentům padnou jako ulitá.

4 komentáře
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Národní database DNA
Počet zobrazení: 3652

Jak realisovat vzornou nenávodnou fotorekognici, jsme poznali u případu Nečesaný. Něco podobného se nyní řešilo u Ústavního soudu, s výsledkem policie–spravedlnost 1:0.

Skutkově je záležitost jednoduchá: parta romských výrostků v pražském metru brutálně napadla poškozeného a způsobila mu nikoli nevýznamná zranění. Tři podezřelé policie dopadla a nechala poškozeného ztotožnit je z fotografií, a to tak, že vzala vždy fotografii jednoho z nich a předložila ji napadenému spolu s fotografiemi tří dalších osob. Třetí v pořadí, ústavní stěžovatel J. K., byl umístěn mezi dva Neromy a jednoho Roma, a jedna z těchto fotografií se přitom vyskytovala již v některém z předchozích alb. Poškozený J. K. jako útočníka identifikoval, přičemž jiné usvědčující důkazy k disposici nebyly, vyjma toho, že jej pak poškozený poznal i u soudu – což je ovšem důkaz s téměř nulovou výpovědní hodnotou, protože není zřejmé, zda je poznáván pachatel anebo ten, kdo byl rozpoznán z fotografie; to dobře známe již z Perry Masona.

Ústavní stížnost je důvodná, jak ve svém disentu konstatuje Kateřina Šimáčková. Vtip je v tom, že Roma lze od Neroma i na fotografii poměrně dobře odlišit, takže byl-li na již předložené fotografii (kterou poškozený vyřadil) Nerom, vybíral si poškozený ze dvou Romů, a byl-li na ní Rom, pak z jediného. Ani při největší benevolenci nelze takový postup označit za způsobilý generovat validní důkaz: podmínkou, a to velice minimalistickou, je, že podezřelý musí být předložen k rozpoznání mezi minimálně třemi dalšími plausibilními pachateli.

Ústavní soud, veden šámalovskou zásadou, že lépe deset nevinných v base než jeden spravednosti uniklý viník, se J. K. nezastal. Vždyť jen to přece jen Rom, a ti, jak pravil klasik policejní theorie v tomto směru, jsou vinni už tím, že se narodí.

23 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3913