Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

A je to znovu tady: debata o poslanecké a senátorské imunitě. Nebožtík domněle pohřbený v r. 2013, kdy byl na n-tý pokus prosazen návrh na její omezení (wikipedie tvrdí, že n = 20), se vykopal z hrobu, a jako strašidlo obchází za tichých nocí Sněmovnou i redakcemi moci přátelsky nakloněných, státotvorných medií.

Poznamenejme, že převod nemovitosti/podniku na blízkou osobu za účelem získat dotaci, na kterou bych jinak neměl nárok, je bez ohledu na předvolebnost doby trestným činem, a že by se takové jednání normálně nestíhalo, je toliko odrazem zavedené praxe, kdy se mocným obdobná trestná činnost toleruje z jednoduchého důvodu, že jsou mocní (vzpomeňme, pars pro toto, případu expolitika Jaroslava Palase, jenž do svého horského pensionu investoval o 10 milionů víc, než oficiálně vydělal; policie trestní oznámení odložila, Palas měl v té době ještě příliš velký vliv).

V případě Andreje Babiše je tu ovšem zájem opačný a konstatujme lakonicky, že právě projednávaná žádost o vydání je úspěšným završením operace Šlachta zpět k traktoru.

Co nás zajímá, jsou ústavněprávní konotace a důsledky stávajícího, v r. 2013, jak řečeno, novelisovaného znění druhé věty čl. 27 odst. 4 Ústavy, jímž se trestní stíhání zákonodárce vylučuje pouze po dobu trvání mandátu, a nikoli, jako dotud, navždy.

Touto novelou se především zcela mění význam imunity zákonodárce, která měla předtím fakticky hmotněprávní dopad – nelze stíhat nyní a nikdy v budoucnu – v procesní opatření, jež policii nutí kausu nevydaných zákonodárců odložit na určitou dobu do šuplíku a počkat, až překážka mandátu pomine. Ovšem, a to je důležité, po tuto šuplíkovou dobu zákonodárci neběží promlčecí doba [§ 34 odst. 3 písm. a) TrZ], a v případě opakovaného zvolení může být konfrontován s obviněním, jemuž se nedokáže ubránit působením prostého faktu, že svědci zapomínají, případně umírají, listiny a celé spisy se skartovávají, záznamy v databasích se po letech mažou a zálohy na páskách nebo jiných dlouhodobých mediích ztrácejí čitelnost, atd. atp.

Ačkoli nevydaný zákonodárce o budoucím obvinění ví a může si opatřovat důkazy ve svůj prospěch, ty často nemohou mít patřičnou formu. To si vysvětlíme na hypothetickém příkladu poslance, který se zúčastnil opilecké rvačky v hospodě. Přestože událost má desítky svědků, ti byli vyslechnuti procesně nepoužitelným způsobem formou podání vysvětlení (jinak to před zahájením trestního stíhání ani nejde), a uložit si jejich výpověď do archivu není možné, neboť české právo nezná obdobu anglosaské deposition. Poslanec tedy ztrácí možnost se za dvanáct, případně šestnáct let, až odejde do pense, obhájit, protože v té době si už nikdo nic nebude pamatovat; ovšemže s výjimkou těch, pro něž je náhlé rozpomenutí si výhodné.

Imunita, jež má chránit sněmovnu před zvůlí suverena, tu tak působí proti právu poslance na spravedlivý proces.

Druhým kontroversním aspektem je otázka opakovaného přezkoumávání důvodů nevydání. K tomu může dojít ve dvojím modu: nové zákonodárné těleso může vydat tím minulým nevydaného člena, anebo může naopak suspendovat stíhání zákodárce dříve vydaného (to se stalo v r. 1997 u poslance Jana Vika a to samé lze očekávat i po říjnových volbách, po nichž nelze pochybovat, že zaměstnanci zákonodárné divise koncernu svého premiera nevydají, tak jako budou hlasovat proti jeho vydání nyní). Ústava implicite předpokládá možnost, aby se vůle sboru změnila i během volebního období, i když pro to neexistuje postup v jednacím řádu a dosud se nic takového nestalo (a ani, pokud je nám známo, to nebylo navrženo).

Ačkoli předchozí úprava, zakládající doživotní nestíhatelnost, byla pro svou amorálnost oprávněně kritisována, je nutno uznat, že měla svou logiku: zákonodárce nemusel žít v nejistotě, a jediným důsledkem nevydání, pokud bylo veřejností vnímáno jako nedůvodné, byla ostuda, s níž tento z kausy vyšel, a která byla, stejně jako jeho imunita, doživotní.

Z těchto důvodů se domníváme, že novela z r. 2013 by měla být předstupněm definitivního zrušení poslanecké a senátorské imunity, a kdyby to mělo vyjít dřív než na dvacátý legislativní pokus, budeme jen potěšeni.

39 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Čapí hnízdo
Počet zobrazení: 5295

Ve veřejném prostoru platí princip spontánní erose práv občana a spontánní inflace pravomocí veřejné moci: nehlídána, tato moc možnosti, jak zasahovat do právní sfery lidí, stále rozšiřuje, a šanci svých obětí, jež chápe nikoli jako své sponsory a nadřízené, ale má je za poddané, proti těmto zásahům se bránit a výkon veřejné správy kontrolovat, neustále oklešťuje, případně zcela eliminuje.

Tak je tomu i s právem na informace: to je stále užší – nejnověji z informační povinnosti vyňal Ústavní soud státem a obcemi ovládané obchodní korporace.
Pěkně ilustrováno, jak dokáže český soudce, v daném případě předseda Okesního soudu ve Frýdku Místku Petr Prašivka, desinterpretovat v neprospěch občana zákon i judikaturu, si můžeme ukázat na případě žádosti o nepravomocný rozsudek. Ty se podle zákona sice vždy poskytují, avšak proč žádost neodmítnout, když prostě můžeme. Naše odvolání; kdo je tajemný J. V., lze zjistit z našeho informačního systému https://legal.pecina.cz/; první úspěšný obdrží žvýkačku, kterou jsem, ač od dětství zásadový nežvýkač, obdržel před několika dny v nejmenované čínské restauraci v Praze, patrně jako kompensaci za vady pokrmu i obsluhy.
8 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 3654

Na dobrou noc tu máme ještě jedno roztomilé video z prvomájové policejní provokace v Brně, tentokrát pořízené ve vysoké kvalitě samotnou policií. Povšimněme si, jak naše policie pracuje: zatímco muž s culíkem napadá demonstranty a rozdává údery kolem sebe hlava-nehlava, jeho kolegové čekají, a jakmile se některý z napadených nechá vyprovokovat, odhalí svou identitu, vytáhnou modré pásky s nápisem POLICIE a začnou zatýkat. V tu chvíli je ovšem provokater v pozadí, svou vlastní pásku si cudně nasadí až později. U soudu pak tajní vypovědí, jak to všechno bylo, a soudce, zvyklý věřit jejich slovu jako svatému evangeliu, se obvykle nedá zviklat žádnými důkazy ve prospěch obžalovaného: orgány činné v trestním řízení jsou prostě jeden velký sehraný team!


Originál je ku stažení zde.
21 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Štěpán Reich
Počet zobrazení: 5917

Turingův stroj z Lega
(zdroj: Wikipedie)

Cenu za nejnudnější soudní spor, který vedu, by vyhrál bez nejmenších pochyb ten informační, o počtu záznamů v Národní databasi DNA, které mi policie dávno bezplatně sdělila, ale přesto se chce soudit dál, že nemusela.

Vyjádření, replika.

Snad neprozradím nic tajného, když svým čtenářům intimuji, že za utajovací výkony v oblasti Národní database DNA jsem nominoval policejní presidium společně s ministerstvem vnitra v soutěži Otevřeno/Zavřeno 2017.

Kdysi jsme s obcí Hajany u Brna vyhráli, tak, prosím, držte policii a vnitru palce – cenu by si opravdu zasloužily!

1 komentář
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Národní database DNA
Počet zobrazení: 3950

Ústavní soud usnesením svého toho času patrně nejhoršího senátu, se soudcem zpravodajem Vladimírem Sládečkem, odmítl stížnost Jana Šinágla a pochválil soudkyni Městského soudu v Praze soudružku Moniku Křikavovou, jak dobře rozhodla, když mu zakázala, v rozporu se zákonem, nahrát si soudní rok.

Jen tak dál, to právo bylo v zákoně stejně jen pro zlost: nahrávat si soudce je privilegium, kterého si občan musí náležitě vážit a ne ho znevažovat např. tím, že nahrávku dá k disposici veřejnosti anebo snad se na jejím základě opováží soudruha v taláru kritisovat.

Na usnesení si, prosím, povšimněte, jak detailně a příkladně se soudce zpravodaj, resp. jeho asistent, vypořádal se všemi stížními body. Smekáme!
8 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 4972