Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

V těchto týdnech běží před Krajským soudem v Hradci Králové opakované hlavní líčení v trestní věci Lukáše Nečesaného. Senát byl vyměněn, a dokazování se proto opakuje od začátku.

V tuto chvíli už nejde ani tak o případ Nečesaný, jako o případ Jušta: Milan Jušta, šéf teamu, který útok na kadeřnici vyšetřoval, se podle všeho dopustil tak vážných pochybení, že jeho jednání lze bez risika omylu označit za zneužití pravomoci úřední osoby ve třetím odstavci – a tedy v sazbě do dvanácti let. To je velmi vážné, a je na místě zamyslet se nad tím, co k tak neuvěřitelnému excesu vedlo a jak systémově předejít tomu, aby se podobné případy mohly opakovat.

Základem tak masivního selhávání selhání je bezesporu tlak, který je na kriminalisty vyšetřující závažné případy, jako ten hořický, vyvíjen. Všichni policejní šéfové chtějí mít pachatele vypátraného a dopadeného pokud možno během několika hodin, nejvýš dnů, a dmout se pýchou na mimořádných tiskových konferencích. Pokud se to nepodaří a k pyšnému dmutí nedochází a nedochází, nervosita stoupá a zakrátko přejde v nespokojenost, již přiživují netrpělivá media. Tato směs je pak zárodkem justičního omylu, resp. justičního zločinu, jakého jsme byli svědky u Vlastimila Pechance nebo Lukáše Nečesaného.

Problémem je tu především policejní mentalita: pro policistu platí zásada drban jako drban a fakt, že odsouzen byl někdo jiný než pachatel, není pro běžného příslušníka PČR důvodem k výčitkám svědomí: do basy přece patří nepravý pachatel stejně jako ten pravý, tedy je v zásadě jedno, koho usvědčíme; to zní na první poslech hrozně, ovšem nepopiratelnou logiku takové úvaze upřít nelze.

Okamžik, kdy se policista z modu pátrání po pachateli přepne do modu usvědčování podezřelého, případně obviněného – v duchu zásady, že za každý zločin musí být někdo odsouzen, a pokud je to pachatel, tím lépe – je tu klíčový: důkazy vyviňující obviněného se odstraňují, důkazy svědčící proti němu implikují a žel, namnoze i fabrikují.

U Nečesaného je tento postup zřejmý z úkonů, které M. Jušta provedl v nemocnici, kde byla oběť hospitalisována: povšimněme si, že kadeřnice byla přesvědčena, že by pachatele poznala (její pozdější rozpomínání si máme z dobrých důvodů za účelové, odrážející lukrativní možnosti, které se otevírají, rozpomene-li se správným způsobem), a verbálně poskytla jeho popis, který s popisem Nečesaného hrubě nesouhlasil (výška, brýle…); Juštovi to přesto nebránilo ukázat jí připravené album a její reakci na fotografie zaprotokolovat nejen nepřesně, ale vyloženě lživě.

K dalším pochybením, pokud se tak mírného výrazu dá ještě použít, došlo při vnesení pachové stopy obviněného na místo činu.

Otázkou je, jak takovým případům systémově zabránit. Policejní mentalita je daná a nezmění se, tedy očekávat, že se policisté budou sami trápit tím, že poslali do vězení místo pachatele nevinného, je naivní: to neudělají, tak mentálně ustrojeni nejsou. Stejně tak se stěží změní tlak ze strany nadřízených na urychlené dopadení pachatele, i to je dáno psychologicky.

Jediné, co může prevalenci justičních omylů podobné dimense předejít, je hrozba reálné a citelné represe. Fungující inspekční orgán, momentálně parodovaný GIBSem, je tak jediným mechanismem, který může být protivahou schopnou zabránit dalším případům, kdy bude policie posílat před soud lidi, o kterých sama dobře ví, že jsou nevinní. Tedy: zrušení současné Inspekce a její nahrazení zcela novým orgánem, v co největší míře na policii nezávislým a nejlépe podřízeným přímo Sněmovně – to je jediný způsob, který by mohl vést k úspěchu.
27 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Lukáš Nečesaný
Počet zobrazení: 7817

Nájezd zavilých islamistů, připravených vyvrátit evropskou civilisaci z kořenů, pokračoval dnes u Městského soudu v Praze druhým kolem:


Výsledek je uspokojivý, způsob, jak bylo vítězství dosaženo, rozhodně nikoli, neboť odůvodnění rozsudku máme za povrchní, právně vadné, neúplné a nepřesvědčivé.

Především je zřejmé, že senát městského soudu vedený Janem Klášterkou vůbec nepochopil, co je podstatou nepřímé diskrimace: jsou-li uplatněny stejné požadavky na všechny, ještě to neznamená, že tím nikdo nemůže žádná skupina poškozena. Dívce z muslimského prostředí působí újmu, musí-li ve třídě pobývat prostovlasá, panně křesťanské nebo bezvěrecké by naopak způsobilo nepohodlí muset při vyučování nosit pokrývku hlavy. Že v prvém případě jde o újmu psychickou a ve druhém fysickou, zde arci nehraje roli. Jak jsem vyrozuměl z odůvodnění, soud existenci újmy a limine nepřipouští: v takovém případě nechť se laskavě seznámí např. se slavnou serií fotografií z Alžírska, kde nechaly francouzské kolonialní úřady v r. 1960 fotografovat ženy za účelem vydání průkazů totožnosti bez závoje a prostovlasé.

Dále, these o porušování práv nevěřících, jimž se nedostává rovného zacházení, je neudržitelná. Možnost nosit šátek není, jak bylo vysvětleno, žádným privilegiem, o které by nutně stáli i jiní, protože jim jejich víra, případně kulturní zázemí, nic podobného nepřikazuje. Jako nemuslim nejsem diskriminován tím, že to mám do nejbližší mešity 10 kilometrů, prostě proto, že navštěvovat mešitu nechci a nepotřebuji, ana mi postačí tichá večerní modlitba před ozubeným kolem.

Nebylo vysvětleno, proč Klášterkův senát pokládá islám za politické náboženství, co přesně to znamená a jaký to má dopad na rozhodovanou věc, tedy zejména, zda by se něco změnilo, pokud by se úlevy, resp. výjimky, ze školního řádu domáhala studentka vyznávající víru apolitickou (přičemž mé vzdělanější já se vzpouzí už při samotném připuštění, že něco takového jako apolitické náboženství, nota bene tradiční, abrahámovské, může existovat).

Jestliže by rozsudek byl opřen o sekulární povahu státu obecně a školství zvlášť, bylo by to argumentačně udržitelné, avšak muselo by být vysvětleno, zda smí školní řád zakázat veškeré náboženské symboly, např. tedy i křížek na krku, nebo zda je nutné provést proporcionality, a jak by test v takovém případě dopadl: příkladmo křížek ano, hidžáb ne, a proč.

Souhlasit lze s tím, že řešení problému přijde pravděpodobně legislativní cestou, protože to už je takový český národní zvyk: místo, aby zákony stanovily základní principy a ty byly judikaturou vykládány, rozváděny a aplikovány, máme zákonem, nebo minimálně resortní vyhláškou, stanovenu pomalu i minimální a maximální přípustnou tloušťku knedlíku, aniž by někoho znepokojilo, že orgány státu ve svých esenciálních funkcích selhávají a je zde již téměř třicet let udržováno to, co jsem kdysi nazval imitativní demokracií.

Jako konservativní člověk bych byl ochoten smířit se i s tím, kdyby městský soud opřel svou argumentaci o prosazení principu moje země – moje pravidla, anebo kdyby zákaz nošení šátku odůvodnil křesťanskou tradicí, avšak odůvodnění, jak bylo předneseno, mne rozhodně neuspokojilo. Snad bude podrobnější a důkladnější písemné vyhotovení.

25 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5032

Dnes jsem to nestihl, ale zítra určitě vyrazím na ruzyňské letiště, kde se, soudě dle on-line reportáže, odehrává něco neskutečného. Parta taxikářů, visualně, zdá se, takoví ti běžní, no money – no luggage týpkové s rychloběžnými taxametry, geneticky v našem hlavním městě kultivovaní od roku 1990, ne-li od dob ještě dávnějších, protestuje proti konkurenci provozující taxislužbu Uber, jejichž řidičům lepí na vozidla výstražné štítky ILLEGAL TRANSPORT.

Schopnost širší sebereflexe u popsané skupiny nebude o mnoho vyšší než u Exekutorské komory, která v minulých dnech podala trestní oznámení na skupinu 20 internetových debaterů za schvalování útoku na dva exekutorské zaměstnance v Plzni – tedy naprosto žádná.

161 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 7697

Brněnský spolek DATOS – data o spravedlnosti, z. s., zveřejnil statistický přehled úspěšnosti advokátů u tří vrcholných soudů, přičemž jako kriterion použil, zda podání bylo meritorně projednáno. O dvě rugbyová hřiště mimo, řekli bychom, arci naprosto nechápeme, proč proti tomu cokoli namítá Česká advokátní komora. Že lze data získaná z veřejně dostupných informačních systémů ministerstva spravedlnosti dále zpracovávat, potvrdil v případě legal.pecina.cz Úřad pro ochranu osobních údajů (a kdyby vydal stanovisko opačné, není nic jednoduššího než vyvést server z jeho jurisdikce), a pokud se týká domeny cestiadvokati.cz, na tu si ČAK nárok činit nemůže už proto, že existuje nespočet podobných domen, provozovaných od ní odlišnými subjekty: napadá mne, jen pro příklad, lawyers.cz Kláry Samkové nebo advokati.info Kláry Slámové (nevhodnou juxtaposici laskavě omluvte).

Katastrofální methodika nás arci mrzí, protože celý projekt tak právem získává špatné jméno již v zárodku: úspěšnost advokáta v žádném případě nelze hodnotit takto jednoduše, už proto, že u Nejvyššího správního soudu jsou odmítány zlomky z celkového počtu podání a soud Ústavní je schopen napsat traktát odmítající ústavní stížnost na třinácti stranách – máme sami takový případ – a stále se při tom tvářit, jako že jde o podání zjevně nedůvodné: zjevné je v dané věci ovšem cosi úplně jiného.

47 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4529

Na Facebooku se objevil tento milý obrázek:


Jeho autor (případně naštvaná autorka) si neuvědomuje, že podstatou demokracie je, inter alia, možnost každého obrátit se se svým nárokem, ať oprávněným nebo nikoli, na soud. Můžeme být tisíckrát přesvědčeni, že právo (fiktivní) muslimské studentky nebylo pošlapáno a její žaloba je nedůvodná, případně šikanosní, ale jediným, kdo o tom smí rozhodnout, je soud. Zakazovat komukoliv přístup k soudu nebo jej proto, že podal žalobu, zastrašovat, je přímou cestou od demokracie k diktatuře a od ochrany našich evropských a křesťanských hodnot k jejich frapantnímu popření.

Ještě méně pochopitelné je, že terčem šikany není samotná žalobkyně, nýbrž její advokátka, tedy osoba, která ani nemusí být o důvodnosti nároku své klientky přesvědčena a s jejím procesním postupem srozuměna a která u soudu jen dělá svou práci.

Advokátku Radku Korbelovou Dohnalovou osobně znám a tímto hanebným útokem na ni jsem v nejvyšší míře pobouřen.

76 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 8867