Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

V polovině 30. let předminulého století, nejprve časopisecky a pak knižně, vyšel vynikající román Charlese Dickense nazvaný The Posthumous Papers of the Pickwick Club, v němž autor geniálním způsobem satirisuje a ironisuje život – a najmě naivitu – tehdejší střední vrstvy. Na Dickense a jeho pana Samuela Pickwicka jsem si vzpomněl nad serií reportáží Saši Uhlové, postupně vycházejících v internetovém magasinu A2LARM, a ovšem nad jejich – zcela nebývalým – mediálním ohlasem.

Vida, říkal jsem si, ani to tak dlouho netrvalo a máme tu opět neo-dickensovskou dobu, kdy je společenská smetánka natolik vzdálená realitě, že podrobí-li se někdo z jejich koryfejů tomu, co zažívají lidé v nekvalifikovaných profesích den co den, sklidí ovace jako hrdina, a každá zmínka o tom, jak se reportérka z nelidských pracovních poměrů – téměř či zcela – poblinkala, případně, jata na pracovišti přítomným zápachem, omdlela, je v oněch kruzích vnímáno jako projev nesmírné obětavosti a odvahy, za což je autorka velebena, případně litována.

Reportáže jsou zároveň naivní, ale zároveň dobře a čtivě sepsané, a ideologický náboj, jenž je jim mnohými imputován, lze dovodit jen z náznaků, příkladmo z parafrase v názvu cyklu Hrdinové kapitalistické práce.

Přesně a bez příkras to napsal Daniel Kroupa, jehož sarkastický post o buržoasní paničce doslova obletěl český Internet. Jeho výtka, jak se následně i sám pokoušel vysvětlit, není směřována k projektu samotnému, ale k tomu, že sentimentální (a, uznejme, občas vskutku lehce přeslazené) výpravy Uhlové do světa nekvalifikované práce jsou marxistickou a neomarxistickou mládeží využívány jako munice proti systému, který se domněle přežil a měl by být nahrazen systémem jiným, spravedlivějším, rozuměj: komunismem.

Domnívám se, že cyklus demaskoval ani ne tak nedůstojné poměry, ve kterých jsou nuceni pracovat ti, kteří nedokázali získat žádnou kvalifikaci – a přesto je jejich práce pro společnost potřebná a užitečná – ale v prvé řadě nesmírnou naivitu toho segmentu společnosti, který osobně nazývám sentimentalisty (zatímco jiní, např. Guy Peters, hovoří s využitím prvorepublikové terminologie o progresivistech), jenž je tím nebezpečnější, čím je vlivnější.

V tomto případě je jejich ostentativní dojmutí se ještě relativně neškodné a užitečné; v jiných, žel, tomu tak nebývá.

8 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3374

Naše žaloba na Českou republiku za loňský projev Milana Štěcha byla podle očekávání zamítnuta; soud použil nejjednodušší argumentaci, kterou měl k disposici, tedy údajný nedostatek aktivní žalobní legitimace našeho spolku.

Jednání bylo velmi krátké, nejdéle jsem hovořil já, cca 13 minut, a to spatra, ovšemže a limine s vědomím beznadějnosti svého počínání; záznam si, prosím, poslechněte a posuďte, zda mám pravdu, pokládám-li své verbální projevy stále víc za manifestaci stařecké blábolivosti, s realitou a modernitou – s duchem doby – se fatálně a neopravitelně míjející.

Závěrečné řeči, ústní odůvodnění rozsudku.
Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 2646

Svým usnesením, jehož autorem je soudce zpravodaj Josef Fiala, vyjádřil Ústavní soud neochotu zabývat se případem ukradeného e-kola a zveřejněné podoby pachatele, který jsme na tomto blogu již dvakrát pojednali ([1], [2]). Stěžovatelce je patrně možné vytknout, že její právní zástupce podlehl advokátské mnohomluvnosti a místo jasně a k jádru věci směřované stížnosti do oné pojal kde co, včetně argumentů zjevně irelevantních (příkladmo, je bez významu, že ke zveřejnění došlo elektronicky, právně by byl problém ten samý, kdyby fotografii zloděje umístili za výlohu).

Že se Ústavní soud věcí odmítl zabývat, je škoda, protože v platnosti tak zůstává právní názor Nejvyššího správního soudu, že v podobných situacích není vůbec třeba provést test proporcionality mezi zájmem na ochraně soukromí pachatele a zájmem okradeného na ochraně majetku. To máme za hrubě nesprávné, protože paušální nadřazení práv pachatelů majetkové trestného činnosti na ochranu soukromí příspívá ke vzniku podivné moderní společnosti, ve které se stát staví na stranu těch, kdo právo porušují, a trestá ty, kteří, v pomoc státu ani nevěříce, sahají ke svépomoci.

Právo se tak dostává do příkrého rozporu s přirozeným chápáním spravedlnosti, a společnosti se dále odcizuje.

79 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 6611

Tento pátek se od 10.00 hod. u Městského soudu v Praze (podrobnosti) koná jednání ve sporu našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zapsaného spolku, s Českou republikou pro výroky, které loni v Terezíně pronesl předseda senátu Milan Štěch a které spolek vnímá jako urážku všech sudetských Němců.

Srdečně zveme!

Tisková zpráva, žaloba, odborné vyjádření T. Krystlíka.
32 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 4080

Díky nové funkci legal.pecina.cz zde máme usnesení, jímž Krajský soud v Ostravě nepravomocně zrušil Zastupitelské centrum DNR, z. s., Nely Liskové. Co v odůvodnění předvedla soudkyně Marcela Kernbachová, představuje naprostou resignaci soudu na vlastní nezávislost; místo kritického přezkumu byl návrh označen za důvodný už proto, že ho podalo ministerstvo zahraničních věcí, a tomu jsou, jak známo, v České republice soudy při svém rozhodování už z Ústavy bezvýhradně podřízeny.

Nezbývá než opakovat, že spolky nejsou zřizovány proto, aby prosazovaly zahraniční politiku momentální vlády, ale pro realisaci společných zájmů svých členů. Existuje-li v této zemi skupina občanů, která se domnívá, že se ruskému obyvatelstvu na východě Ukrajiny děje příkoří, a svou solidaritu chtějí vyjádřit formou, konkretisovanou ve stanovách spolku, mají na to plné právo, tak jako má naše Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku právo jednat v rozporu s oficiální zahraničněpolitickou linií v otázce genocidy sudetských Němců.

Argument, že Lisková vystupovala jako honorární konsulka, jíž prokazatelně není, je směšný: i Bolek Polívka vystupoval bez jakýchkoli právních důsledků jako valašský král, jímž není o nic víc než Lisková konsulkou, a to vůbec nemluvím o Vítu Jedličkovi a jeho Liberlandu.

29 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4188