Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Lynch
Na Facebooku se objevil tento milý obrázek:
Jeho autor (případně naštvaná
autorka) si neuvědomuje, že podstatou demokracie je, inter alia, možnost každého obrátit se se svým nárokem, ať oprávněným nebo nikoli, na soud. Můžeme být tisíckrát přesvědčeni, že právo (fiktivní) muslimské studentky nebylo pošlapáno a její žaloba je nedůvodná, případně šikanosní, ale jediným, kdo o tom smí rozhodnout, je soud. Zakazovat komukoliv přístup k soudu nebo jej proto, že podal žalobu, zastrašovat, je přímou cestou od demokracie k diktatuře a od ochrany našich
evropských a křesťanských hodnot k jejich frapantnímu popření.
Ještě méně pochopitelné je, že terčem šikany není samotná žalobkyně, nýbrž její advokátka, tedy osoba, která ani nemusí být o důvodnosti nároku své klientky přesvědčena a s jejím procesním postupem srozuměna a která u soudu jen dělá svou práci.
Advokátku Radku Korbelovou Dohnalovou osobně znám a tímto hanebným útokem na ni jsem v nejvyšší míře pobouřen.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Jiné případy
- Počet zobrazení: 9156
Počin
V polovině 30. let předminulého století, nejprve časopisecky a pak knižně, vyšel vynikající román Charlese Dickense nazvaný The Posthumous Papers of the Pickwick Club, v němž autor geniálním způsobem satirisuje a ironisuje život – a najmě naivitu – tehdejší střední vrstvy. Na Dickense a jeho pana Samuela Pickwicka jsem si vzpomněl nad serií reportáží Saši Uhlové, postupně vycházejících v internetovém magasinu A2LARM, a ovšem nad jejich – zcela nebývalým – mediálním ohlasem.
Vida, říkal jsem si, ani to tak dlouho netrvalo a máme tu opět neo-dickensovskou dobu, kdy je společenská smetánka
natolik vzdálená realitě, že podrobí-li se někdo z jejich koryfejů tomu, co zažívají lidé v nekvalifikovaných profesích den co den, sklidí ovace jako hrdina, a každá zmínka o tom, jak se reportérka z nelidských pracovních poměrů – téměř či zcela – poblinkala, případně, jata na pracovišti přítomným zápachem, omdlela, je v oněch kruzích vnímáno jako projev nesmírné obětavosti a odvahy, za což je autorka velebena, případně litována.
Reportáže jsou zároveň naivní, ale zároveň dobře a čtivě sepsané, a ideologický náboj, jenž je jim mnohými imputován, lze dovodit jen z náznaků, příkladmo z parafrase v názvu cyklu Hrdinové kapitalistické práce.
Přesně a bez příkras to napsal Daniel Kroupa, jehož sarkastický post o buržoasní paničce
doslova obletěl český Internet. Jeho výtka, jak se následně i sám pokoušel vysvětlit, není směřována k projektu samotnému, ale k tomu, že sentimentální (a, uznejme, občas vskutku lehce přeslazené) výpravy Uhlové do světa nekvalifikované práce jsou marxistickou a neomarxistickou mládeží využívány jako munice proti systému, který se domněle přežil a měl by být nahrazen systémem jiným, spravedlivějším, rozuměj: komunismem.
Domnívám se, že cyklus demaskoval ani ne tak nedůstojné poměry, ve kterých jsou nuceni pracovat ti, kteří nedokázali získat žádnou kvalifikaci – a přesto je jejich práce pro společnost potřebná a užitečná – ale v prvé řadě nesmírnou naivitu toho segmentu společnosti, který osobně nazývám sentimentalisty (zatímco jiní, např. Guy Peters, hovoří s využitím prvorepublikové terminologie o progresivistech), jenž je tím nebezpečnější, čím je vlivnější.
V tomto případě je jejich ostentativní dojmutí se ještě relativně neškodné a užitečné; v jiných, žel, tomu tak nebývá.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 3623
Městský soud v Praze zamítl naši žalobu na Senát

Jednání bylo velmi krátké, nejdéle jsem hovořil já, cca 13 minut, a to spatra, ovšemže a limine s vědomím beznadějnosti svého počínání; záznam si, prosím, poslechněte a posuďte, zda mám pravdu, pokládám-li své verbální projevy stále víc za manifestaci stařecké blábolivosti, s realitou a
modernitou– s duchem doby – se fatálně a neopravitelně míjející.
Závěrečné řeči, ústní odůvodnění rozsudku.
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Naše případy
- Kategorie: Sudetští Němci
- Počet zobrazení: 2905
Ekolo naposledy
Svým usnesením, jehož autorem je soudce zpravodaj Josef Fiala, vyjádřil Ústavní soud neochotu zabývat se případem ukradeného e-kola a zveřejněné podoby pachatele, který jsme na tomto blogu již dvakrát pojednali ([1], [2]). Stěžovatelce je patrně možné vytknout, že její právní zástupce podlehl advokátské mnohomluvnosti a místo jasně a k jádru věci směřované stížnosti do oné pojal kde co, včetně argumentů zjevně irelevantních (příkladmo, je bez významu, že ke zveřejnění došlo elektronicky, právně by byl problém ten samý, kdyby fotografii zloděje umístili za výlohu).
Že se Ústavní soud věcí odmítl zabývat, je škoda, protože v platnosti tak zůstává právní názor Nejvyššího správního soudu, že v podobných situacích není vůbec třeba provést test proporcionality mezi zájmem na ochraně soukromí pachatele a zájmem okradeného na ochraně majetku. To máme za hrubě nesprávné, protože paušální nadřazení práv pachatelů majetkové trestného činnosti na ochranu soukromí příspívá ke vzniku podivné moderní
společnosti, ve které se stát staví na stranu těch, kdo právo porušují, a trestá ty, kteří, v pomoc státu ani nevěříce, sahají ke svépomoci.
Právo se tak dostává do příkrého rozporu s přirozeným chápáním spravedlnosti, a společnosti se dále odcizuje.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Jiné případy
- Počet zobrazení: 7003
V pátek k soudu

Srdečně zveme!
Tisková zpráva, žaloba, odborné vyjádření T. Krystlíka.
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Naše případy
- Kategorie: Sudetští Němci
- Počet zobrazení: 4497
92 / 504