Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

V polovině 30. let předminulého století, nejprve časopisecky a pak knižně, vyšel vynikající román Charlese Dickense nazvaný The Posthumous Papers of the Pickwick Club, v němž autor geniálním způsobem satirisuje a ironisuje život – a najmě naivitu – tehdejší střední vrstvy. Na Dickense a jeho pana Samuela Pickwicka jsem si vzpomněl nad serií reportáží Saši Uhlové, postupně vycházejících v internetovém magasinu A2LARM, a ovšem nad jejich – zcela nebývalým – mediálním ohlasem.

Vida, říkal jsem si, ani to tak dlouho netrvalo a máme tu opět neo-dickensovskou dobu, kdy je společenská smetánka natolik vzdálená realitě, že podrobí-li se někdo z jejich koryfejů tomu, co zažívají lidé v nekvalifikovaných profesích den co den, sklidí ovace jako hrdina, a každá zmínka o tom, jak se reportérka z nelidských pracovních poměrů – téměř či zcela – poblinkala, případně, jata na pracovišti přítomným zápachem, omdlela, je v oněch kruzích vnímáno jako projev nesmírné obětavosti a odvahy, za což je autorka velebena, případně litována.

Reportáže jsou zároveň naivní, ale zároveň dobře a čtivě sepsané, a ideologický náboj, jenž je jim mnohými imputován, lze dovodit jen z náznaků, příkladmo z parafrase v názvu cyklu Hrdinové kapitalistické práce.

Přesně a bez příkras to napsal Daniel Kroupa, jehož sarkastický post o buržoasní paničce doslova obletěl český Internet. Jeho výtka, jak se následně i sám pokoušel vysvětlit, není směřována k projektu samotnému, ale k tomu, že sentimentální (a, uznejme, občas vskutku lehce přeslazené) výpravy Uhlové do světa nekvalifikované práce jsou marxistickou a neomarxistickou mládeží využívány jako munice proti systému, který se domněle přežil a měl by být nahrazen systémem jiným, spravedlivějším, rozuměj: komunismem.

Domnívám se, že cyklus demaskoval ani ne tak nedůstojné poměry, ve kterých jsou nuceni pracovat ti, kteří nedokázali získat žádnou kvalifikaci – a přesto je jejich práce pro společnost potřebná a užitečná – ale v prvé řadě nesmírnou naivitu toho segmentu společnosti, který osobně nazývám sentimentalisty (zatímco jiní, např. Guy Peters, hovoří s využitím prvorepublikové terminologie o progresivistech), jenž je tím nebezpečnější, čím je vlivnější.

V tomto případě je jejich ostentativní dojmutí se ještě relativně neškodné a užitečné; v jiných, žel, tomu tak nebývá.

Komentáře   

0 # Anonymní 2017-09-15 21:17
přesně tak pane Pecino
0 # Anonymní 2017-09-16 00:13
Proc s vyuzitim „prvorepublikove“ terminologie?

FB
0 # Tomáš Pecina 2017-09-16 06:56
Protože takto byl dobově označován politický směr ztělesňovaný Masarykem, Benešem, Čapkem a jejich klikou.
0 # Anonymní 2017-09-16 15:26
1. Pořád stejná pakáž. Včetně traktované(ho) Kroupy.

2. Sláva! Slepecká hůl se inkarnovala! Má oblíbená entito, vítej zpět!
0 # Tomáš Pecina 2017-09-16 15:32
Ano, vím, thematicky jsem ujel. Ale neudržel jsem se. Snad se to nebude opakovat :-)
0 # Anonymní 2017-09-16 15:40
Přimlouvám se za opakování, udělal jste mi velkou radost :-)
0 # Anonymní 2017-09-17 01:22
Děkuji. Nadmíru zajímavé. Arci domnívám se, že tato klika byla progressivisty nazýváná přesně.

FB
0 # Anonymní 2017-09-17 10:39
Myslím, že ty ovace byly za to, že někdo zdokumentoval podmínky lidí, o nichž lidé jako Dlouhý žvaní, co jim má stačit, že musíme udržet nízké mzdy jako konkurenční výhodu apod. Podiv reportérky nad podmínkami v podobných provozech možná vzbuzuje úsměv, ale bral bych to tak, že buržoazní panička především ukazuje jiným buržojům, jak se také pracuje. Pro ty to má význam. Útoky ad hominem či děs z toho, že zdokumentování podobných pracovišť otřese "polistopadovým vývojem" jsou směšné a vypovídají hlavně o autorech podobných reakcí.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se