Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Vědouce, že naši čtenáři jsou inteligentní a mají zájem o pramenný materiál, můžeme si, než dorazí rozsudek ve věci napadení Štěpána Reicha policejním provokaterem Janem Vyvialem, využívajíce rozsáhlého souboru podkladů, který máme k disposici, zkrátit čekání vysvětlením, co přesně se na Moravském náměstí v Brně onoho dne stalo a které dvě lži u soudu zlomily vaz řečenému policejnímu násilníkovi.

Kde přesně a jak se konflikt odehrál, vidíme na neumělém náčrtku, který je možné si zvětšit kliknutím na miniaturu. Průvod, jehož součástí byla bílá dodávka označená logem DSSS, se ubíral od jihu, z náměstí Svobody po Rašínově třídě. Automobil před Moravskou galerií zahnul doprava, s úmyslem objet kašnu a zastavit u tribuny, jež byla postavena těsně u západního obrubníku kašny, poblíž oné sochy, která Brňanům konečně umožňuje dávat si, po vzoru šťastnějších Pražanů, schůzku pod ocasem – arci v jiném smyslu, než by nebohý autor díla byl pomyslil. Leč zpět k věci.

V místě, které je na náčrtku vyznačeno žlutě, dodávce přehradili cestu různými, více či méně inteligentně pojatými, transparenty označení anarchocyklisté (zde je máme v blízkosti oné sochy). Horkokrevní pořadatelé, nevyčkavše, až narušitele z trasy odstraní policie, s cyklisty vstoupili do nejprve verbální a poté fysické konfrontace (zde je takto zachycen obviněný).

Budiž předesláno, že protiprávně v tuto chvíli jednaly obě dvě strany, ti blokující i ti ony odstraňující. Skutečné násilí však započalo až ve chvíli, kdy k pravému boku dodávky přiběhli tři policejní provokateři, vedení Janem Vyvialem. Ten při podání vysvětlení na policii i u hlavního líčení před soudem popsal děj tak, že se pokusil Reicha odtlačit od cyklisty, přičemž dvakrát zvolal Policie! a poté jej obviněný udeřil tak, až policistovi spadly brýle.

Jak to bylo doopravdy, jsme viděli na videích, a našli jsme k tomu v archivu i další fotografie, pořízené v krátkém sledu po sobě: [1], [2], [3], [4]; muž s černou kapucí není Vyvial, ale provokater, který přiběhl na místo střetu těsně za ním. O jakémkoli vytlačování nemůže být řeči, výkřik Policie!, pokud vůbec z jeho úst zazněl, neslyšel nikdo, rozhodně ne ti policisté, kteří ho nejprve uklidňovali a poté povalili na zem, a o sluneční brýle se Vyvial připravil svými prudkými pohyby sám, když Reicha i dalšího pořadatele, Jakuba Svobodu, nepříčetně mlátil. Mimochodem, zcela pasivní nebyli ani dva další provokateři, kteří přiběhli za Vyvialem: zde jsou v akci poté, co se Vyvial od Reicha odvrátil a věnoval se výkonu svých pravomocí na jiném pořadateli.

Ve světle důkazů tedy nemůže obstát ani Vyvialovo tvrzení o odtlačování (odžďuchnutí) Reicha od cyklisty – k žádnému takovému ději evidentně nedošlo, je jasně patrné, že Vyvial se na Reicha vrhá okamžitě poté, co oběhl přední část auta – a lží je i tvrzení, že Reich Vyviala uhodil: agresorem byl evidentně policista, Reich se jeho ranám pouze bránil. Druhá a neméně klíčová lež se týká brýlí, o které Vyvial přišel až poté, co začal na pořadatele útočit.

A tím je, milé děti, dnešní pohádka u konce. Zda bude mít šťastný konec – čímž míníme obvinění Vyviala pro trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), b) TrZ ve vícečinném souběhu s křivým obviněním podle § 345 odst. 1, 2 TrZ – ukáže až nezávislé a nestranné vyšetření incidentu na Moravském náměstí GIBSem; ale to už bude úplně jiná pohádka, a jak víme z bratří Grimmů, ne všechny mívají šťastný konec. Ty policejní nezřídka končívají konstatací, že ať je drban – rozuměj občan, který policii i GIBS ze svých daní financuje – rád, že z toho vyvázl tak lehce.
10 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Štěpán Reich
Počet zobrazení: 7508

Nemám v lásce udavače, a udávání obecně nepodporuji; snad jen s jedinou výjimkou: je-li za své udávání udán udavač.

Aktualisováno.
Seznam je v tuto chvíli (9. listopadu v 5.36 hod.) nepřístupný, a zmizel i link na liště. Jak mrzuté!

14 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 6445

Po případu senátora, který se proti své vůli stal poslancem a nyní bude v doplňovacích volbách usilovat o to, sám se nahradit, udála se podle všeho další ústavněprávní nepříjemnost, spočívající v tom, že jeden a ten samý zákonodárce podpořil více než jednoho presidentského kandidáta.

Vzniká otázka, co s takovými kandidátkami. Možnosti jsou v zásadě čtyři: 1. uznat za platny obě dvě (příp. všechny, je-li jich ještě víc); 2. neuznat ani jednu; 3. uznat první podanou; nebo 4. uznat poslední podanou.

Zákon o volbě presidenta republiky (č. 275/2012 Sb.) v § 21 odst. 1 praví, že kandidátní listinu může podat nejméně dvacet poslanců (dále jen navrhující poslanci) nebo nejméně deset senátorů (dále jen navrhující senátoři), anebo občan, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50000 občany oprávněnými volit prezidenta republiky (dále jen navrhující občan), a v odst. 2 dodává, že navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan mohou podat pouze jednu kandidátní listinu a že kandidát může být uveden pouze na jedné kandidátní listině.

Zmíněný odst. 2 je možné vyložit buď tak, že zákaz se vztahuje na celou skupinu navrhovatelů, tzn. nesmí být podány dvě kandidátky s identickou množinou navrhovatelů, anebo tak, že každý poslanec a každý senátor má toliko jeden hlas, kterým může podpořit jednoho kandidáta.

Oba dva výklady mají své opodstatnění, avšak u obou existují i protiargumenty.

Zřejmě nejzávažnějším argumentem proti prvnímu, skupinovému výkladu je, že taková úprava by postrádala legitimní důvod: proč by měly být platné dvě kandidátky, které se liší v jediném signatáři, a nemají být platné takové, kde jsou signatáři identičtí, to věru odporuje vší logice, šlo by o (právní) normu pro normu. Podobně je takový výklad poněkud na štíru i s doslovným výkladem odst. 1, který nehovoří o skupině, ale toliko o navrhujících poslancích/senátorech.

Proti druhému výkladu hovoří smysl zákona. Ten, má-li v duchu zastupitelské demokracie učinit hlas zákonodárce přibližně ekvivalentní hlasu jeho constituency, nedůvodně tyto voliče proti jejich zástupci zvýhodňuje: občan totiž může podepsat libovolný počet kandidátských petic, a všechny budou platné; lišit se musí pouze navrhovatel, nikoli petenti, přičemž budiž podotknuto, že podmínka odlišnosti navrhovatele je sama o sobě nelogická a nesmyslná, protože významná je tu pouze petice, nikoli, kdo ji formálně předkládá.

Poněkud jednodušší je otázka, co s kandidátkami v případě, že se přikloníme ke druhému výkladu. Tam je situace zřejmá: zákonodárce tím, že poskytl podporu více kandidátům, porušil zákon, a neplatné proto budou všechny kandidátky touto vadou postižené.

Řekl bych, že podobně jako ve volbě předchozí se opět máme na co těšit!
25 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 4276

Nechtěl jsem tam tentokrát jet, ale bylo to silnější než já…

Vyslechnout si závěrečnou řeč státního zástupce ve smyslu, že vina obžalovaného nebyla prokázána a proto k jeho nápravě postačí uložení mírného výchovného trestu, to je zážitek, který se nikdy neomrzí. A státní zástupkyně MSZ v Brně Jana Spurná mé očekávání nezklamala, ba naplnila je vrchovatou měrou: v heroickém rhetorickém výkonu (MP3, 7 minut) nejprve soudu i výtečně se bavícímu publiku vysvětlila, že policista Jan Vyvial neměl přece nejmenší důvod, aby lhal, sama si prý ověřila, že do té doby neměl s obžalovaným Štěpánem Reichem žádný konflikt, a pak, připustivši, že videa zachycují průběh prvomájového střetu mezi řečenými úplně jinak, než prvně jmenovaný tvrdil, alternativně navrhla rekvalifikaci skutku na výtržnictví, případně na přestupek.

Díky, statečná ženo, cena Osel měsíce, jíž na tomto blogu oceňujeme mimořádný přínos českému právu, je vaše, stejně jako oslí uši ve tvaru paragrafů, které jste oprávněna nosit i k taláru: obžalovaní tak budou o vašich kvalitách bezprostředně informováni a nebudou si činit zbytečných ilusí.

Soudce Josef Tatíček se ovšem nedal zviklat a obžalovaného nekompromisně návrhu na potrestání zprostil, protože žalovaný skutek nebyl prokázán. K (brilantnímu) ústnímu odůvodnění (MP3, 15 minut) náleží dodat několik poznámek:

  • Sluneční brýle, které Vyviala usvědčily ze lži, tomuto skutečně spadly při střetu s obžalovaným, a v téměř stejném okamžiku, resp. těsně předtím, spadly i obžalovanému; existuje úsek z videa, na kterém je vidět, jak brýle obou akterů svorně leží vedle sebe na dlažbě Moravského náměstí.
  • Policejní provokater účastnící se útoku na pořadatele nebyl jeden, ale tři; na shora zmíněném políčku z videa je vidíme všechny, zleva doprava, a k disposici jsou jejich tváře i na dalších videozáznamech. A na dalším videu, které soud k disposici neměl, je vidět, jak tito tři výtečníci, v řadě za sebou, první Vyvial, probíhají kolem přední části dodávky a vrhají se na své oběti (to již na tomto videu patrné není, místo střetu maskuje dodávka). Tvrzení Vyviala, že Reicha odtlačoval od cyklisty a poté jím byl udeřen, tak spolehlivě vyvrací i toto, soudu nedostupné video.
  • Otázku, jaký smysl mělo, že Vyvial jako smyslů zbavený tluče pěstmi do všeho, co mělo na sobě oranžové pořadatelské tričko, si může položit jen ten, kdo není blíže obeznámen s běžnými policejními postupy na demonstracích extremistů. Není to (pouze) proto, že Vyvial je agresivní psychopath, který vidí ve spoluobčanovi boxovací pytel, a policie by udělala nejlíp, kdyby ho deponovala někam do kanceláře s pokynem Nepouštět na lidi. Druhým důvodem je, že policisté musejí vykazovat činnost, a vrátit se z demonstrace s výsledkem během mé služby se nic mimořádného nestalo, je relativně menší úspěch než dopadnout aspoň jednoho extremistického násilníka. Trestnou činnost, kterou to představuje, pokryje GIBS, od toho tu ostatně je, tak proč toho nevyužít a zároveň si neužít něco specificky policejní adrenalinové zábavy.
  • Důvodů, proč obhajoba musela trvat na vyhotovení písemného odůvodnění rozsudku, ač odvoláním nemůže dosáhnout lepšího výsledku, než je zproštění podle písm. a), je několik: 1. zjednoduší si tím situaci v náhradovém řízení, protože ministerstvo spravedlnosti, jak je jeho nechvályhodným zvykem, nebude moci tvrdit, že si obžalovaný způsobil své stíhání svým jednáním sám a že je to ničema, kterému právo na náhradu nesvědčí; 2. podobně se zúží argumentační prostor GIBSu při obnoveném prověřování Reichova trestního oznámení; a 3. rozsudek lze chápat i jako trofej, virtuální Vyvialovo paroží, jež si Dělnická mládež, stejně jako my, jistě vystaví na svůj web.

Aktualisováno.

18 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Štěpán Reich
Počet zobrazení: 11377

Dorazilo usnesení odvolacího soudu v případu lehčí zločinecké skupiny RWU. Napsáno je lehkým perem, stručně a zcela nekompromisně: ze skutkové věty vůbec není zřejmé, jakým konkrétním jednáním se měly bývalé obviněné dopouštět zločinů, z nichž byly obžalobou viněny – tedy to, co je nám i většině našich čtenářů jasné od samotného, pět a půl roku vzdáleného, počátku.

Všem čtyřem nevinným klientkám blahopřejeme; stejně jako Daniele Š., která sice klientkou není, avšak je to veskrze milá, sympathická a nespolupracující obviněná. Dvěma členkám této lehčí zločinecké skupiny, jež se doznaly a jejichž trestní stíhání bylo po uhrazení částky 10, resp. 20 tisíc korun výpalného podmíněně zastaveno, posíláme dlouhý nos.

Druhá zločinecká skupina dosud hlavní líčení nepodstoupila; to začíná až 29. listopadu, a to s jinou soudkyní a zvlášť pečlivě vybranými nestrannými a nezaujatými přísedícími, přímo z neziskovky.
3 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Čarodějnický proces
Počet zobrazení: 3484