Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Nemám v lásce udavače, a udávání obecně nepodporuji; snad jen s jedinou výjimkou: je-li za své udávání udán udavač.

Aktualisováno.
Seznam je v tuto chvíli (9. listopadu v 5.36 hod.) nepřístupný, a zmizel i link na liště. Jak mrzuté!

14 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 6087

Po případu senátora, který se proti své vůli stal poslancem a nyní bude v doplňovacích volbách usilovat o to, sám se nahradit, udála se podle všeho další ústavněprávní nepříjemnost, spočívající v tom, že jeden a ten samý zákonodárce podpořil více než jednoho presidentského kandidáta.

Vzniká otázka, co s takovými kandidátkami. Možnosti jsou v zásadě čtyři: 1. uznat za platny obě dvě (příp. všechny, je-li jich ještě víc); 2. neuznat ani jednu; 3. uznat první podanou; nebo 4. uznat poslední podanou.

Zákon o volbě presidenta republiky (č. 275/2012 Sb.) v § 21 odst. 1 praví, že kandidátní listinu může podat nejméně dvacet poslanců (dále jen navrhující poslanci) nebo nejméně deset senátorů (dále jen navrhující senátoři), anebo občan, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50000 občany oprávněnými volit prezidenta republiky (dále jen navrhující občan), a v odst. 2 dodává, že navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan mohou podat pouze jednu kandidátní listinu a že kandidát může být uveden pouze na jedné kandidátní listině.

Zmíněný odst. 2 je možné vyložit buď tak, že zákaz se vztahuje na celou skupinu navrhovatelů, tzn. nesmí být podány dvě kandidátky s identickou množinou navrhovatelů, anebo tak, že každý poslanec a každý senátor má toliko jeden hlas, kterým může podpořit jednoho kandidáta.

Oba dva výklady mají své opodstatnění, avšak u obou existují i protiargumenty.

Zřejmě nejzávažnějším argumentem proti prvnímu, skupinovému výkladu je, že taková úprava by postrádala legitimní důvod: proč by měly být platné dvě kandidátky, které se liší v jediném signatáři, a nemají být platné takové, kde jsou signatáři identičtí, to věru odporuje vší logice, šlo by o (právní) normu pro normu. Podobně je takový výklad poněkud na štíru i s doslovným výkladem odst. 1, který nehovoří o skupině, ale toliko o navrhujících poslancích/senátorech.

Proti druhému výkladu hovoří smysl zákona. Ten, má-li v duchu zastupitelské demokracie učinit hlas zákonodárce přibližně ekvivalentní hlasu jeho constituency, nedůvodně tyto voliče proti jejich zástupci zvýhodňuje: občan totiž může podepsat libovolný počet kandidátských petic, a všechny budou platné; lišit se musí pouze navrhovatel, nikoli petenti, přičemž budiž podotknuto, že podmínka odlišnosti navrhovatele je sama o sobě nelogická a nesmyslná, protože významná je tu pouze petice, nikoli, kdo ji formálně předkládá.

Poněkud jednodušší je otázka, co s kandidátkami v případě, že se přikloníme ke druhému výkladu. Tam je situace zřejmá: zákonodárce tím, že poskytl podporu více kandidátům, porušil zákon, a neplatné proto budou všechny kandidátky touto vadou postižené.

Řekl bych, že podobně jako ve volbě předchozí se opět máme na co těšit!
25 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 4010

Nechtěl jsem tam tentokrát jet, ale bylo to silnější než já…

Vyslechnout si závěrečnou řeč státního zástupce ve smyslu, že vina obžalovaného nebyla prokázána a proto k jeho nápravě postačí uložení mírného výchovného trestu, to je zážitek, který se nikdy neomrzí. A státní zástupkyně MSZ v Brně Jana Spurná mé očekávání nezklamala, ba naplnila je vrchovatou měrou: v heroickém rhetorickém výkonu (MP3, 7 minut) nejprve soudu i výtečně se bavícímu publiku vysvětlila, že policista Jan Vyvial neměl přece nejmenší důvod, aby lhal, sama si prý ověřila, že do té doby neměl s obžalovaným Štěpánem Reichem žádný konflikt, a pak, připustivši, že videa zachycují průběh prvomájového střetu mezi řečenými úplně jinak, než prvně jmenovaný tvrdil, alternativně navrhla rekvalifikaci skutku na výtržnictví, případně na přestupek.

Díky, statečná ženo, cena Osel měsíce, jíž na tomto blogu oceňujeme mimořádný přínos českému právu, je vaše, stejně jako oslí uši ve tvaru paragrafů, které jste oprávněna nosit i k taláru: obžalovaní tak budou o vašich kvalitách bezprostředně informováni a nebudou si činit zbytečných ilusí.

Soudce Josef Tatíček se ovšem nedal zviklat a obžalovaného nekompromisně návrhu na potrestání zprostil, protože žalovaný skutek nebyl prokázán. K (brilantnímu) ústnímu odůvodnění (MP3, 15 minut) náleží dodat několik poznámek:

  • Sluneční brýle, které Vyviala usvědčily ze lži, tomuto skutečně spadly při střetu s obžalovaným, a v téměř stejném okamžiku, resp. těsně předtím, spadly i obžalovanému; existuje úsek z videa, na kterém je vidět, jak brýle obou akterů svorně leží vedle sebe na dlažbě Moravského náměstí.
  • Policejní provokater účastnící se útoku na pořadatele nebyl jeden, ale tři; na shora zmíněném políčku z videa je vidíme všechny, zleva doprava, a k disposici jsou jejich tváře i na dalších videozáznamech. A na dalším videu, které soud k disposici neměl, je vidět, jak tito tři výtečníci, v řadě za sebou, první Vyvial, probíhají kolem přední části dodávky a vrhají se na své oběti (to již na tomto videu patrné není, místo střetu maskuje dodávka). Tvrzení Vyviala, že Reicha odtlačoval od cyklisty a poté jím byl udeřen, tak spolehlivě vyvrací i toto, soudu nedostupné video.
  • Otázku, jaký smysl mělo, že Vyvial jako smyslů zbavený tluče pěstmi do všeho, co mělo na sobě oranžové pořadatelské tričko, si může položit jen ten, kdo není blíže obeznámen s běžnými policejními postupy na demonstracích extremistů. Není to (pouze) proto, že Vyvial je agresivní psychopath, který vidí ve spoluobčanovi boxovací pytel, a policie by udělala nejlíp, kdyby ho deponovala někam do kanceláře s pokynem Nepouštět na lidi. Druhým důvodem je, že policisté musejí vykazovat činnost, a vrátit se z demonstrace s výsledkem během mé služby se nic mimořádného nestalo, je relativně menší úspěch než dopadnout aspoň jednoho extremistického násilníka. Trestnou činnost, kterou to představuje, pokryje GIBS, od toho tu ostatně je, tak proč toho nevyužít a zároveň si neužít něco specificky policejní adrenalinové zábavy.
  • Důvodů, proč obhajoba musela trvat na vyhotovení písemného odůvodnění rozsudku, ač odvoláním nemůže dosáhnout lepšího výsledku, než je zproštění podle písm. a), je několik: 1. zjednoduší si tím situaci v náhradovém řízení, protože ministerstvo spravedlnosti, jak je jeho nechvályhodným zvykem, nebude moci tvrdit, že si obžalovaný způsobil své stíhání svým jednáním sám a že je to ničema, kterému právo na náhradu nesvědčí; 2. podobně se zúží argumentační prostor GIBSu při obnoveném prověřování Reichova trestního oznámení; a 3. rozsudek lze chápat i jako trofej, virtuální Vyvialovo paroží, jež si Dělnická mládež, stejně jako my, jistě vystaví na svůj web.

Aktualisováno.

18 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Štěpán Reich
Počet zobrazení: 10976

Dorazilo usnesení odvolacího soudu v případu lehčí zločinecké skupiny RWU. Napsáno je lehkým perem, stručně a zcela nekompromisně: ze skutkové věty vůbec není zřejmé, jakým konkrétním jednáním se měly bývalé obviněné dopouštět zločinů, z nichž byly obžalobou viněny – tedy to, co je nám i většině našich čtenářů jasné od samotného, pět a půl roku vzdáleného, počátku.

Všem čtyřem nevinným klientkám blahopřejeme; stejně jako Daniele Š., která sice klientkou není, avšak je to veskrze milá, sympathická a nespolupracující obviněná. Dvěma členkám této lehčí zločinecké skupiny, jež se doznaly a jejichž trestní stíhání bylo po uhrazení částky 10, resp. 20 tisíc korun výpalného podmíněně zastaveno, posíláme dlouhý nos.

Druhá zločinecká skupina dosud hlavní líčení nepodstoupila; to začíná až 29. listopadu, a to s jinou soudkyní a zvlášť pečlivě vybranými nestrannými a nezaujatými přísedícími, přímo z neziskovky.
3 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Čarodějnický proces
Počet zobrazení: 3187

Policejní kamera je věc křehká, choulostivá a velmi poruchová – k selhání dochází nezřídka i u většího počtu přístrojů současně (rekord, jak si pamětníci vzpomenou, drží současná náhlá porucha šesti kamer při zásahu v jistém klubu na pražském Žižkově v polovině 90. let). Neméně citlivý je policejní kameraman; ten, aby si náhodou neudělal bebí, nesmí se svým aparátem nikam, kde je nebezpečno.

Na toto thema judikoval minulý týden i Ústavní soud (Vojtěch Šimíček, Jiří Zemánek a disentující Ludvík David), který odmítl zrušit nepřesvědčivý rozsudek Nejvyššího správního soudu týkající se zákroku proti skupině osob demonstrativně obsadivších někdejší squat Milada. Poškození, z nichž čtyři podali zásahovou žalobu, vykazovali sice známky bití, ale podle ústavních i nejvyšších správních jurisprudentů není vůbec jisto, kde ke svým zraněním přišli.

Evropský soud pro lidská práva přitom ve své judikatuře striktně vyžaduje, aby v podobných situacích byla za prokázání, že nedošlo k mučení a jinému nelidskému zacházení, odpovědná policie, a jestliže ta neměla videozáznam prokazující průběh zákroku, ač ho mít mohla a měla, nelze než dovodit, že toto přenesené důkazní břemeno neunesla.

Proč NSS i ÚS policii chrání i v případech tak zjevných abusů, není patrné. Zřejmě si soudci u ní chtějí objednat víc brutality a v jejím důsledku větší nápad podobných případů.

14 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4688