Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Aktivista V. M. alias Tomáš Zelený je na tomto blogu znám především z kausy ušatý traktorista, kde se policie po zrušení usnesení o uložení pořádkové pokuty za urážku Šlachtových uší do dalších větších akcí nepustila, následně aktivistovi vrátila zadržovaný počítač a nyní mu oficiálně sdělila, že – po dvou letech a jednom měsíci od provedení domovní prohlídky – není podezřelý.

To by mělo znamenat, že by mu mělo být doplaceno i svědečné, i když předpokládáme, že tuto poslední baštu bude Národní centrála proti organisovanému zločinu spolu se spřáteleným dozorovým státním zástupcem Václavem Richterem z OSZ v Mostě ještě nějakou dobu hájit, patrně tvrzením, že kdo je podezřelý v okamžiku, kdy je předvoláván, ztrácí právo na náhradu výdajů spojených s výpovědí trvale, i kdyby se – čirou náhodou – podezření nepotvrdilo. To vítáme: rozhodně je to látka na další kvalitní ústavní stížnost.
7 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Fénix
Počet zobrazení: 3705

O putovní výstavě těl Bodies jsem kdysi slyšel, pak jsem fragmenty z její pražské instance viděl v bondovce Casino Royale, a nyní se dozvídám, že starosta sedmé pražské části Jan Čižinský hodlá exponáty pohřbít.

Nedomníváme se, že je to právně udržitelný postup, nicméně překazit výstavu zákon o pohřebnictví přesto umožňuje. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona je zakázáno vystavovat lidské pozůstatky před pohřbením, s výjimkou nekonservovaného mrtvého lidského těla, které může být vystaveno v otevřené rakvi do 1 týdne od úmrtí, a s výjimkou konservovaného mrtvého lidského těla, které může být vystaveno v otevřené rakvi i po uplynutí 1 týdne od úmrtí, a podle písm. h) se nesmí zacházet s lidskými pozůstatky nebo lidskými ostatky způsobem dotýkajícím se důstojnosti zemřelého nebo mravního cítění pozůstalých a veřejnosti.

Konání výstavy je tudíž přestupkem, za který lze udělit pokutu do 20, resp. 50 tisíc korun, avšak, co je podstatné, Čižinský může poslat na výstavu městskou policii, která je oprávněna mrtvoly zabavit (§ 17 odst. 1 zákona o obecní policii), a v řízení o přestupku může – a mělo by – být vysloveno jejich propadnutí.

Nečekáme to: spíše, jak je u politiků zvykem, se o věci bude toliko ohnivě mediálně žvanit a skutek tradičně uteče.

16 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4397

Na okraj projednávání stížnosti pro porušení zákona v neprospěch Davida Ratha, které se tento týden koná u Nejvyššího soudu, jen drobnou poznámku.

Všiml jsem si, že mnozí, včetně osob z justice, používají argument zpětné legitimace. Zjednodušeně, tím, že odposlechy zachytily trestnou činnost, byly nařízeny důvodně.

Vezměmě příklad z ulice: Chlape, vy se mi nějak nezdáte, půjdete se mnou, pravila ruka zákona. Na policejní stanici se u podezřelého našla marihuana v množství větším než malém. Narkoman jde do tepláků, bdělý policista dostane odměnu. Zadržení sice nebylo podle zákona, ale bylo zpětně legitimisováno tím, co se zjistilo.

Chceme mít policii, jíž svědčí podobná pravomoc? Jsme-li slušní, nemáme se přece čeho bát, kdybychom se náhodou nezdáli příslušníkovi my, jistě by nás záhy propustili, třeba i s omluvou (to arci není pravděpodobné, policie se drbanům zásadně neomlouvá).

Já to rozhodně nechci, protože si uvědomuji, že princip zpětné legitimace protiprávního postupu veřejné moci znamená konec právního státu a nastolení diktatury, v níž smí tato moc zasahovat do našich práv preventivně a k odůvodnění postačí konstatovat, že invasivní úkon byl oprávněný, protože se ukázal důvodným.
32 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: David Rath
Počet zobrazení: 4810

Babičko, herci jdou! volá dívka Valerie ve slavném Jirešově filmu. Podobný průvod kejklířů nám připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu spolu s Městským soudem v Praze, který, vyhověv pokynu Nejvyššího správního soudu, oslovil 52 osob zúčastněných na řízení, jejichž odměny za r. 2015 mají být žadateli, spolku Sodales Solonis z. s. Jana Šinágla, zprostředkovány.

Sir Humphrey Appleby by musel být na své následovníky hrdý: ze 27 vyjádření k žalobě, která tito soudu poslali, jsme ku potěše publika anonymisovali a vystavili vzorek osmi kusů: [Grégr], [Hronza], [Macák], [Májíček], [Očko], [Petera], [Pospíšil], [Sluková]; ostatní se nesou v podobném duchu, někdy jsou dokonce zcela shodné. Takto vypadá pro ilustraci jedna z replik, jimiž žalobce na vyjádření reaguje.

Míra úžasu, již úředníci projevili nad představou, že by jejich platy a odměny mohly být veřejně známé, je vskutku nesmírná (zde v podání Sira Humphreyho). Stalo-li by se to, dozvídáme se z dokumentů, zhroutila by se nebeská klenba a zahubila vše živé, žadatele o informace v to včítaje, nemluvě o důsledcích dalších: rodinný život úředníků by se ocitl v troskách, tito, opuštěni manželkami i milenkami, by se navíc museli odstěhovat, protože, jak píše jedna z úřednic, osobní střety na pracovišti nebo v soukromí (včetně například sousedů, známých atd.) vyvolané prozrazením výše příjmů nejsou žádnou výjimkou.

Z čistě praktického hlediska, protože každá replika má v průměru sedm stran, soud nyní bude muset všechny repliky vytisknout tak, aby je mohly dostat všechny zúčastněné osoby, což si vyžádá nějakých 5103 stran, a rozeslat jim je. Načež přijdou dupliky a případné další reakce, a než se sejde rok s rokem, nebo spíše desetiletí s desetiletím, informace poskytnuty nebudou. A tak to má v příkladné africké zemi být – to vše díky jednomu bizarnímu nápadu soudců Nejvyššího správního soudu, kteří dali úřednictvu vítanou příležitost, jak svoje příjmy dál utajovat.

5 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Platy a odměny
Počet zobrazení: 3989

Pobavila nás odpověď veřejné ochránkyně (velmi pečlivě selektovaných a rozhodně jen něčích) práv Anny Šabatové advokátce Kláře Samkové ohledně genderově-diskriminační praxe České advokátní komory. Ač i neozbrojené oko vidí na webu této, že v orgánech jsou ženy zastoupeny zcela disproporčně, a oko ozbrojené kalkulačkou si spočítá, že v představenstvu je žen 18 %, v kontrolní radě 14 %, v kárné komisi 27 % a v odvolací stolici téže 10 %, pro ochránkyni k diskriminaci nedochází. Hodnocena tedy nebyla tato, nýbrž ona: rozuměj nikoli stížnost, nýbrž osoba stěžovatelky, a tato byla z důvodu oné, jež shledána stěžovatelkou nehodnou, zamítnuta.

Nezbývá než si povzdechnout, že veřejná funkce obsazená někým tak totálně, blyštivě nekompetentním a ve svém rozhodování v nejhorším slova smyslu stranickým, to je jev raritní i této, kvalitní veřejnou správou tedy věru nikoli slynoucí zemi.

A propos, již dlouho se domníváme, že ČAK by měla být zrušena a nahrazena pluralitním systémem státem registrovaných nezávislých komor, které by si konkurovaly. Není to přístup mezinárodně obvyklý, leč zřejmě jediná cesta, jak advokacii z neuvěřitelného marasmu, kam ji vedení stávající Komory dostalo, postupně vymanit.

Systém, který je zaměřen na utužování diktatury vedoucí kliky a trestání advokátů, kteří proti ní vystupují (Petr Kočí, Václav Láska), přičemž přímá volba kamerálních orgánů na sněmu, kam se všichni oprávnění volitelé nemohou dostavit ani fysicky, místo demokratické volby delegáty územních organisací, jež by přinesla skutečně representativní kreaci vedoucích představitelů, je ostudný v míře, která nemá jinde obdoby.

Podobně, je-li členem odvolací kárné komise sám etalon neethické advokacie Tomáš Sokol, jenž svou živnost založil na dvojjedinosti advokáta a rozhodce (sám si – formulářově – zažaluji, sám si přiznám), není nutné zabývat se pestrými životopisy dalších komorních výtečníků podrobněji.

344 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Klára Samková
Počet zobrazení: 14440