Turingův stroj z Lega (zdroj: Wikipedie)

Dnes dorazil rozsudek Nejvyššího správního soudu, tria Jana Brothánková, Petr Průcha a Ondřej Mrákota, ve věci sporu o velikost policejní database DNA.

Dva soudruzi a jeden pan soudce nám v něm vysvětlují, že soud ve správním soudnictví není oprávněn pochybovat o tom, co tvrdí správní úřad, takže když programátor dle sdělení žalovaného pracoval 37,5 hodiny, je to prostě pravda a jeho pracovní úsilí bylo upřímné a pro zjištění požadovaných informací nezbytné.

Městský soud v Praze teď bude muset naši žalobu zamítnout, protože když nesmí o ničem, co mu sdělil žalovaný, pochybovat, je celé správní soudnictví v podstatě zbytečností a formalitou: orgán veřejné moci má vždycky pravdu, i kdyby napsal, že Slunce vychází na severu a pavouk má šestnáct nohou.

Na špatné rozsudky z pera soudců NSS si postupně zvykáme, ale míra pitomosti tohoto díla je vskutku monstrosní. Nelze proto reagovat jinak než udělit celému senátu prestižní cenu tohoto blogu Osel měsíce června 2017. Ta je spojena s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, která oněm třem jurisprudentům padnou jako ulitá.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)