Notifikoval.

Nevyčítám NSS, že rozhodl, to učinit musel, ale že kasační stížnosti vyhověl.

Spor byl veden o to, zda má žalované Policejní presidium ČR právo požadovat za dané informace úhradu odpovídající 37,5 hodinám práce programátora. Tím, že mi tyto informace poskytlo bezplatně, připustilo, že toto právo nemá. NSS, i když o tom byl kvalifikovaně informován, přesto rozsudek zrušil, čímž nutí MS-P vydat nový rozsudek ve fakticky bezpředmětném sporu.

Je to obdobné, jako kdyby se strany občanského soudního řízení dohodly a uzavřely mimosoudní smír, ale přesto žalobce trval, aby soud o žalobě rozhodl.

Paralela se smírem nesedí. Ani procesně, řízení o kasační stížnosti není pokračováním řízení o správní žalobě, je to oddělené nalézací řízení jehož předmětem je posoudit, zda nemá nějaké vady napadený rozsudek. Pánem (dominus litis) tohoto sporu není původní žalobce, ale stěžovatel. Spor není bezpředmětný, i kdyby nakrásně předmět původního sporu opadl. Zároveň mám dojem, že jednání žalovaného příliš extrapolujete, z toho, že vám na opakovanou žádost informace poskytnul (v situaci, kdy už třeba měl ten úžasný software, případně nějakou novou verzi, nebo se ten systém jako celek někam posunul, vyměnili neschopného správce ...) opravdu nelze bez dalšího dovozovat, že by uznal neoprávněnost úhrady nákladů v té původní žádosti.

Ad nutnost existence sporu mezi stranami - to právě o kasační stížnosti neplatí, resp. postačí existence toho sekundárního sporu, tedy sporu o to, zda je/není vadný ten napadený rozsudek.

Ad „opuštění právního názoru“ - to je přesně ona přílišná extrapolace. Na začátku je nějaké rozhodnutí ve smyslu § 65 SŘS. Pokud je napadeno, žalobce částečně vymezí rozsah přezkumu žalobními body (částečně proto, že některé věci soud stejně musí posuzovat ex offo) a dále už je to otázka posouzení soudem. Nějaké chování či právní názor žalovaného opravdu nezakládá povinnost soudu nějak rozhodnout, pokud se právní posouzení věci soudem od tohoto chování/názoru liší. Dále to přece není binární, lze si představit mnoho situací, kde třeba i žalovaný v průběhu soudního přezkumu změní názor na nějakou dílčí otázku, jejíž nové řešení pak povede k uspokojení žalobce, přesto však může mít zájem na tom, aby zrušující rozsudek byl v řízení o kasační stížnosti odstraněn, např. kvůli tomu, že nesouhlasí s nějakým v něm vysloveným názorem (který by pro něj byl kasačně závazný v dané věci a kvazi-precedenčně i pro jeho činnost jako takovou). Přitom to, na co změnil názor se může klidně míjet s tím, co se mu nelíbí v stížností napadeném rozsudku, byť to v konkrétním případě obojí vede k uspokojení žalobce.

Počkejme si na aktualizaci, až dostanete ten rozsudek.

Ten spor ale existuje. Je to spor o zákonnost původního napadeného správního rozhodnutí, který jste jako žalobce vyvolal podáním žaloby. Podmínkou sporu opravdu není, co si o tom později myslí žalovaný, ten je okamžikem platnosti (vypravení) toho rozhodnutí jím vázán a i kdyby třeba hodinu po jeho vhození do pošty změnil názor a zcela se ztotožnil s obsahem pozdějších žalobních bodů (a třeba se i v tom smyslu vyjadřoval v řízení), pořád tím ten spor neopadá. Ten může opadnout zpětvzetím žaloby (či tzv. uspokojením navrhovatele podle § 62 SŘS, což je taky jen maskované zpětvzetí) nebo zrušením toho napadného rozhodnutí (např. v přezkumném řízení) v průběhu soudního řízení. Pokud ale k ničemu takovému nedošlo a soud pravomocně rozhodl, tak tu ten spor je. Po vydání meritorního rozhodnutí už jako žalobce návrh zpět vzít nemůžete (a že jste to udělal v nějakém jiném řízení je zjevně irelevantní).

Z vašich argumentů také mezi řádky plyne, jako byste existenci/neexistenci sporu viděl v rozdílu či shodě právních názorů žalobce a žalovaného. Tak tomu pochopitelně není, soud je v rozsahu přezkumu vázán žalobními body a v rozhodnutí petitem, ale jestli je rozhodnutí založeno na názoru A, žalobce v žalobě argumentuje názorem B a žalovaný mu dá za pravdu, tak to pořád neznamená, že by tím byl soud vázán a nemohl se např. ztotožnit s původním názorem A a žalobu zamítnout (či o patro výš ke kasační stížnosti zrušit rozsudek). Jde o otázku právní, ne skutkovou.

Na konečně pokud rozsudek KS obsahoval (dle názoru NSS) např. nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem, tak opravdu není na místě zamítnutí ani nejde o akademický výrok (byť by původní správní spor byl již mezi stranami vyřešen).

V tom, že jaký názor stěžovatel (ne)zastává, je pro rozhodnutí o kasační stížnosti zcela irelevantní, a to hned z několika důvodů.

1) Pokud nějak jednal nebo něco tvrdil mimo řízení, opravdu to neznamená, že by tím implicitně bral stížnost zpět či omezil stížní body. Žádný procesní účinek takové chování nemá, můžete tím nanejvýš jako protistrana argumentovat.

2) Viz výše, jde o otázku právní, takže dokud je kasační stížnost podána, je vymezen rozsah přezkumu a nic nebrání jejímu projednání, rozhodne soud. Bez ohledu na to, jaký názor prezentují účastníci či jakou to má dynamiku (samozřejmě s výjimkou toho, že stěžovatel dodatečně omezí rozsah přezkumu zpětvzetím některého stížního bodu).

3) PS vám informaci poskytnul k nové žádosti a nejspíš za jiných okolností. Vzhledem k ex tunc přezkumu to stále nečiní postup žalovaného a priori nekonzistentním, on může trvat na tom, že u původní žádosti měl na požadované náhrady právo, zatímco u té nové již ne.

4) Navíc pokud bychom si odmysleli tu nesmyslnou konstrukci z 6 Ans 16/2012-6, tak byste se soudil a kasal s MV a povinný subjekt by vůbec nebyl účastníkem soudního řízení, tedy by jakýkoliv veletoč v jeho názorech byl tím spíše irelevantní.

Nicméně ještě víc mě děsí obsah toho rozsudku: MS rozhodnutí o stanovení nákladů zrušil pro nepřezkoumatelnost, naprosto oprávněně. Jestliže teď NSS řekne, že rozhodnutí bylo přezkoumatelné, znamená to, že povinné subjekty dostanou návod, jak žádosti odmítat, resp. podmiňovat astronomickou úhradou nákladů, prostě tím, že napíší, že jejich pracovník na vyhledání informace pracoval tolik-a-tolik (desítek) hodin. To by byl konec svobodného přístupu k informacím v podobě, jak ho známe.

Ne, tu další, kterou jsem napadl opakované odložení žádosti pro neuhrazení nákladů.

To záleží na obsahu rozsudku NSS. Protože zrušen byl rozsudek MS-P, který konstatoval nepřezkoumatelnost odůvodnění správního rozhodnutí (které se neodůvodňuje), jsou ve hře i jiné lákavé varianty.