Autorem blogu je 
Byl jsem požádán osobou vystupující pod facebookovým pseudonymem AM Poplar o rozhovor pro jeho dvě skupiny, na thema české justice. Rád jsem vyhověl. Tazatel se domníval, že by rozhovor mohl vyjít i jinde, leč mainstreamové Echo24 se po seznámení s jeho obsahem viditelně otřáslo odporem a Hlídací pes provedl do textu takové zásahy, že z něj zbylo pro čtenáře nezajímavé torso. Tudíž zbývá cesta samizdatu, na niž jsme ostatně dlouhodobě zvyklí a nijak kvůli tomu netruchlíme.
Rozovor přinášíme, samozřejmě in extenso, i na tomto blogu.
Rozhovor s Tomášem Pecinou, autorem blogu paragraphos.pecina.cz a právním aktivistou.
AMP: Ve svých postech a na svém blogu Paragraphos se skepticky vyjadřujete k našemu soudnictví a stavu právního povědomí obecně. Vede vás k tomu denodenní praxe nebo je za Vaší skepsí i nějaký větší, koncepční důvod?
TP: Stav justice nepoznáte jinak než zevnitř
, na základě pozorování – empirie. Za každým zjištěním jsou desítky, někdy stovky konkrétních soudních řízení a rozhodnutí. Detailní znalost toho, jak to u soudů chodí, mi dovoluje do určité míry zobecňovat, i když, samozřejmě, s tím, že z každého pravidla a z každého zobecnění existují výjimky.
Důrazně a opakovaně upozorňujete na skutečnost, že právní stát v naší zemi je fikce, kterou nedodržují ani ti, kteří by měli. Soudci, policie a politici. Vidíte cestu k nápravě nebo jde o justiční krizi, která bez širší společenské katarze bude permanentní?
Právní stát je široký a ne zcela jednoznačný pojem. Chápeme-li ho v tom nejzákladnějším významu, tedy jako rule of law, primát práva nad lidmi, pak je jeho kvalita v této zemi žalostná. Státní moc je zneužívána a prostředky právního řádu používány stejně instrumentálně a účelově, jako v režimu předlistopadovém, jen se všichni tváříme, že to tak není a že máme nezávislé
soudnictví. Kdykoli čtu toto spojení v mediích, mám chuť hlasitě se zasmát – nic nemůže být dál od pravdy.
Chcete-li příklady, podívejte se na tři osoby, které vedly s mocnými této země spory a byly, minimálně v určité fasi, úspěšné.
1. František Oldřich kníže Kinský, který uplatnil důvodný majetkový nárok na základě nesprávné aplikace Benešových dekretů: aby se stát dostal k informacím o jeho procesní taktice, vymyslel thesi, že se Kinský, jeho advokát a rodinný přítel dopouštějí podvodu tím, že uplatňují nárok, který není důvodný, a tím uvádějí soud v omyl, a na to si policisté nechali povolit odposlech všech tří, Kinského, jeho advokáta i rodinného přítele. Vzniklo přes deset fasciklů s přepisy hovorů, ke kterým se Kinského advokát náhodou dostal. V normálním státě by to byl obrovský skandál, ale v České republice se nikomu nic nestalo, a navíc Ústavní soud vymyslel důvod
, proč Kinskému jeho majetek, o který legitimně usiloval, nevydat, a to důvod právně naprosto směšný, jaký by se nikde jinde než v zemi s banánovou justicí a pokleslou právní kulturou nemohl prosadit.
2. Zdeněk Šťáva: vyhrál mezinárodní arbitráž, na což české státní orgány reagovaly trestním stíháním, pochopitelně rovněž nedůvodným,vycucaným z palce
. Ale detaily této kausy neznám, tedy je po mně nechtějte: snad byl, matně si vybavuji, stíhán dokonce i jeden z rozhodců, který rozhodl jinak, než si Česká republika představovala.
3. Zdeněk Altner, to samé. Sociální demokracie, která mu dlužila obrovskou sumu, ho nechala trestně stíhat. Je země, kde smí politická strana na objednávku dát občany trestně stíhat, právním státem? Nemyslím si to.
Mne osobně znepokojuje množství soudců a soudkyň na našich soudech, kteří byli členy KSČ. Tito soudci dnes vychovávají novou generaci soudců a ti od nich přebírají staré návyky. Vidíte cestu k nápravě?
Justice je hodnotově bolševickou institucí, není to dáno jen těmi cca pětadvaceti procenty soudců-exkomunistů dosud ve funkcích. Na jejich odstranění není nikdy pozdě, ale nová generace soudců, tou předchozí zformovaná, již zůstane. Není tedy cesty k nápravě.
Několikrát jste uvedl, že našemu soudnictví by pomohl systém laických porot, které by nahradily současné soudce. Laik by si mohl myslet, že naši soudci jsou kompetentní a není to třeba… Co Vy na to?
Nejde o kompetenci, laický prvek vnáší do soudního systému cosi velice důležitého: pocit odpovědnosti. Soudce soudí denně, nevnímá jako něco povážlivého, pošle-li do vězení nevinného. Laik ano, a proto mají ty nejvyspělejší země, pokud se justice týká, dodnes porotní soudnictví.
Jak vnímáte nezávislost soudů, a to dokonce i na judikátech Ústavního soudu?
To je velmi důležitá otázka. Nezávislý soudce je pro demokratický právní stát fundamentální, esenciální hodnotou, protože jen ten, kdo se nebude muset obávat odplaty státu, bude rozhodovat v souladu se zájmy spravedlnosti, mnohdy i proti státu a jeho orgánům. To nejplastičtěji vidíme na správním soudnictví, kde je žalovaným orgán veřejné moci – tedy, v některé své formě, vlastně samotný stát.
Jenže nezávislost nestačí, druhým předpokladem je, že soudce musí být také kvalitní, charakterní člověk. Bohužel, česká justice je naplněna – nebojím se toho výrazu – morálními zrůdami, mezi nimiž aby slušného člověka pohledal.
Výsledkem jsou nespravedlivé rozsudky, úlitby moci, korupce, anebo prostě jen indiference, nezájem o osud lidí, kteří před soudce předstupují.
Česká justice je těžce nemocná a není, jak by se dala v horizontu příštích padesáti let vyléčit.
A pokud vás snad termín morální zrůdy
pro označení většiny českých soudců uráží, zamyslete se nad tím, jaký člověk mohl v předlistopadovém období soudit: souhlas s okupací země cizími vojsky byl samozřejmostí, stejně jako schvalování masivního porušování lidských práv, a tito soudci se zároveň zavázali, že budou politiku komunistické strany prosazovat do praxe při své práci, což dělali, a mnozí s velkým enthusiasmem – vzpomeňme na soudkyni Městského soudu v Praze Evu Burianovou, která ještě v r. 1989 poslala do vazby Václava Havla, nebo jejího kolegu Petra Stutziga, který odsoudil několik účastníků tzv. Palachova týdne. No a teď tohoto člověka oblečete do taláru a tváříte se, že jeho osobní minulost neexistuje a tragické osobní selhání nic neznamená. Výsledkem je taková justice, jaké jsme svědky.
Pravidelně kritizujete soudní rozsudky a upozorňujete na absenci základních znalostí soudců z teorie státu a práva, právní logiky, semantiky a selského rozumu. Soudci jsou přitom dobře placeni a absolvovali vysoké školy, kde se toto vše už minimálně 25 let učí. Jak si vysvětlujete to, že přesto nejsou schopni tyto základní věci brát v potaz?
Nemusejí, tak proč by to dělali? Svou profesi chápou jako sinekuru, jako teplé místečko, kde se není potřeba příliš snažit, protože – paradoxně i díky nezávislosti, která je jinak důležitým předpokladem – špatný soudce se bude mít stejně jako dobrý, a spíš ještě lépe, protože se svými případy nebude muset hlouběji zabývat.
Čeští soudci jsou totiž nejen hloupí a bezcharakterní, ale nadto obludně, neuvěřitelně nepracovití a líní. Neznám jinou profesi, jejíž representanti by pracovali tak málo a tak pomalu, jako soudci. To vede k enormním průtahům, řízením často trvajícím i víc než deset let, což nikomu nevadí – jen účastníkům, ale to je pro soudce občanský plebs, jehož názor je irelevantní.
Dalším masivním společenským tematem je práce soudců a policie na zakázku politiků. To nás řadí vedle klasických banánových republik. Výsledkem je delegitimizace soudů a úřadů v očích občanů. Můžete toto okomentovat?
Tohle je do jisté míry výsledek stavu postkomunistické společnosti, kde není politická moc ničím korigována a omezována: media i represivní orgány jsou pod kontrolou a neplní svou funkci, a snadno je lze zneužít. Nejkřiklavějším příkladem tohoto selhání bylo svržení Nečasovy vlády: jasná politická objednávka. Těm, kteří to zavinili, se přitom nic nestalo: státní zástupce Ištvan je dodnes ve funkci a Šlachta má být po podzimních volbách policejním presidentem, ne-li přímo ministrem vnitra.
Dočkáme se někdy soudců, kteří budou právními a morálními autoritami, nebo bude naše soudnictví pouhým byrokratickým aparátem na vykonávání moci státu? A soudci jen bezmyšlenkové figury s formální autoritou talárů?
My dva určitě ne, a možná ani generace našich dětí. Justice v této zemi je beznadějně porouchaná, a nelze ji opravit.
Vidíte v našem soudnictví nějaké silné osobnosti schopné vést příkladem ostatní?
Takové se čas od času objevují, ale dav průměrných je rychle zašlape, anebo samy přistoupí na kompromisy a stanou se stejnými jako zbytek.
Vezměte Vojtěcha Šimíčka, kdysi progresivního, liberálního soudce. Když ucítil vábení moci, odhodil své zásady jako obnošený frak a potvrdil zvolení Miloše Zemana presidentem, ačkoli kampaň byla ovlivněna evidentně lživými inseráty hanobícími jeho protikandidáta, Karla knížete Schwarzenberga. Na Ústavním soudu, kam byl za odměnu za toto pokrytí
povýšen, pak stál za několika hanebnými rozhodnutími. Z mladého, charakterního soudce se tak během pár let stál slouha v taláru, a lidsky prázdná, dunivá nádoba.
Jedním z okrajových témat je korupce soudců. Mně připadá jako další logický krok po jejich nekompetentnosti. Chcete toto nějak okomentovat?
Víte, základní vlastností korupce je její neměřitelnost. Občas se něco provalí, často se leccos šušká, ale abychom mohli zjistit, kolik soudců ve skutečnosti bere
, to je, abych tak řekl, mimo možnosti exaktních věd.
Přesto si myslím, že soudci se spíš dají ovlivnit obavami o svou budoucnost – a třeba i vidinou povýšení na předsedu soudu, ne nutně jen obavou z účelového kárného řízení – než úplatkem. Pokud peníze vezmou nebo si o ně řeknou, pak jen několikrát za celou karieru, v případech, kdy to stojí za to
. Proto bych korupci viděl jako spíše jen korolár, koloraturní detail popisující stav české justice, nikoli jako pravidelný, její charakter určující jev.
Ok, ale lze se komunistické a postkomunistické justice nějak efektivně bránit? Nebo alespoň uhrát remízu? Mně připadá, že intelektuální kontinuita (post)komunistického právního systému lze napadnout mj: (1) trváním na svých ústavních právech, (2) užitím práva na odpor a (3) společenským aktivismem zaměřeným právě na sektor soudnictví. Můžete toto, prosím, okomentovat?
Je to boj, ve kterém budeme často prohrávat, ale nesmíme na něj resignovat. Nejefektivnější je prostě postkomunistický marasmus práva ignorovat a chovat se tak, jako by se choval právník/člověk na Západě: argumentovat spravedlností, ústavními právy, která jsou pro velkou část soudců dodnes sprostým slovem, trvat na dodržování procesních pravidel.
Odpor má smysl jen tam, kde selhaly všechny ostatní prostředky, a co se společenského aktivismu týká, ten je účinný, ale zároveň působí kontraproduktivně: systém posttotalitní justice je totiž uzavřený do sebe, jak bychom řekli moderním anglicismem, enkapsulovaný, a má tendenci hájit své klienty
za jakoukoliv cenu. Zkuste si stěžovat na státního zástupce nebo na soudce a podat návrh na kárné stíhání: nejspíš se dozvíte, že černá je bílá a rozhodně, ale rozhodně nemáte pravdu, protože soudce nebo státní zástupce je už ze své funkce neomylný zhruba ve stejném rozsahu jako římský papež. Bratrstvo justiční pracky, jak to kdosi trefně nazval, své věrné jen tak nedá.
Bojovat s tímto bratrstvem vyžaduje ohromnou zarputilost a trpělivost, a výsledky bývají přesto spíše rozpačité.
Pro mne je referenční kniha pro tyto příležitosti Jak chutná moc od Ladislava Mňačka a chování Chaima Rumkowskiego v Lodžském ghettu. Máte jinou literaturu, kterou můžete doporučit?
Nemyslím, že by byly knihy o tomto thematu již napsány: boj s postkomunistickým rozkladem společenských institucí je nové thema, které ještě nebylo umělecky uchopeno.
Mňačko píše o době, kdy se komunismus začal morálně hroutit, ale stále měl sílu, a podobné je to třeba u Solženicyna. Nyní jsme v jiné situaci: komunismus tu není, ale společnost, kterou nám zanechal, je v troskách – bez elit, bez sdílených hodnot, bez vise. Je to tedy spíše doba budování než destrukce.
Jasně, současný stav justice a praktická disfunkčnost státního aparátu ale je zároveň výrazně delegitimizující a to i v naší banánové republice. Není tam někde začátek společenské/justiční katarze?
Katharsi do justice přinese jedině příští společenský převrat, a není vůbec jisté, že půjde o změnu k lepšímu.
S justicí se to má jako s příslovečným anglickým trávníkem: aby za něco stál, musíte mu věnovat stovky let soustředěné péče.
Děkuji za rozhovor. Stav naší společnosti je alarmující. Jsem rád že ještě existují lidé jako Vy, co jsou schopni ji legitimně kritizovat.
AM Poplar je společenský aktivista a editor FB skupin #KdeDomovMůj a #ReferenceNaSoudce
Komentáře
Vzpomínám si, že když zavedli v roce 2005 bodový systém, na různých místech přibyly, během prvního roku, v obci dopravní značky zvyšující povolenou rychlost z 50 kmph na 60, nebo 70, kmph. Šlo o rovné úseky silnic I. třídy (většinou), bez přechodů a podobných věcí.
To nechápu: buďto tam nebyl důvod omezovat rychlost na 50 kmph nikdy, nebo tam není důvod zvyšovat rychlost nad 50 kmph.
Jenže takto u nás většina nepřemýšlí: protože před bodovým systémem neměli strach, padesátkou nejeli. A když potom strach měli, začali brblat, že je ta rychlost nesmyslně nízká (a ona je). A tohle je výsledek. Nepochopitelný.
Pokud by se proti těm největším blbům a zrůdám v justici (soudce po X infarktech, který je rád, že si ráno vzpomene, že má jet na soud, a pak mu VK nahlásí, že má jednání, v kolik a kde - tím jeho příprava na ně končí) zvedl slyšitelný a viditelný odpor, psala o tom viditelná média a hrozila ztráta voličů, "řešit" se budou. Jinak? Proč?
Dokud bude toto společností akceptováno, a ono většinou je, nic se nezmění.
Nejde mi vůbec o oprávněnost, po případě přiměřenost, kontrol. To nechme stranou - já v Sasku byl hodněkrát, a byť jde o NDR, nikdy jsem tam problémy s policií neměl. Vlastně s nikým. V Bavorsku jsem byl jedenkrát a to samé, proto jsem bral nářky řidičů, nebo spíš "řidičů", s jistým nadhledem.
Nějak mě to tehdy ponouklo, abych si nastudoval saský policejní zákon a spolkový policejní zákon. Nestačil jsem se divit: tak široká oprávnění jsem ani nečekal.
Překvapilo mne toho dost: prohlídka v podstatě klidně osobou opačného pohlaví, v podstatě akceptace rutinních kontrol, už ani nevím, co všecko.
Ještě dodám, že obecně na západě má policie mnohem širší pravomoce, než je tomu u nás. Není to rozhodné vždycky k dobru, taky je to předmětem kritiky a excessy jsou všude na světě. Jenže Německo jich má snad nejmíň, včetně zastřelených policií atp.
No problém zjevně není v tom, že by naše policie měla nějak široké pravomoci, ale že si s otázkou legalizaci, o přiměřenosti ani nemluvě, často hlavu nelámou. A to nejen na úrovni jednotlivce, ale jak vidno, často i celého územního celku, po případě i sboru.
Nelámou si ji proto, že je minimální společenský tlak na dodržování zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretensí. Dokazuje to i tento blok, kde se okamžitě semele vášnivá slovní bitva, jakmile se tu podobný případ vyskytne. Více než jeden anonymus se zastává these "jen jim dejte, je jedno jak, dobře jim tak" .
Voliči Jeho nejprochlastanějšího presidenstva Miloše Virosy, Zemana z a na Vysočině, Strážce Svatého pramene Becherova, Svatého otce všech alkoholiků, se někde projevit musí. A toto jsou výsledky.
Typické močení do kelímků je bojem proti pašování omamných látek přes hranice, protože ČR je největším výrobcem a vývorcem metamphetaminu (Crystal Meth, pervitin) v Evropě.
Do značné míry tomu tak jistě bude, mentalita moravského obyvatelstva a obyvatelstva spolkových zemí, o kterých hovořím, je dosti odlišná; primárně vnímám zdejší podezíravost, malost a hlavně něco, co by vůbec nemělo být - presumpci zlé vůle.
Ale také nesmíme zapomenout na jednu věc: když se NSR a NDR spojily opět v jednu říš, podle toho, co jsem četl a viděl v dokumentech, většina důstojníků NVA, jakož i Volkspolizei (o Stasi ani nemluvě!), s koncem NDR ukončila svou kariéru ve státní službě. To u nás jaksi, z povahy, nešlo - neměl by je kdo nahradit.
Stačí se podívat na tak závažný jev, jako je znásilnění v Kolíně nad Rýnem od migrantů. Německo to týden tutlalo, včetně policie a oficiálních úřadů - a to tak dlouho, dokud se to neproláklo ven jinak. Veřejnoprávní média včetně televize se rozhodla nic nezveřejňovat. Následně došlo k ostrakizaci těch, co to měli utajit. Německá policie dostala striktně nařízeno odstranit ze spisů slovo "znásilnění".
Znásilňování v Kolíně nad Rýnem se dotklo tak velké skupiny lidí, že se to nakonec proláknout muselo. Ale v menších akcích a událostech utajení Německu klidně ve velkém může procházet.
Takže já bych si spíše tipl, že se věci a skutečnost spíše utajují, než že by bylo excesů nějak minimálně. Němci bylo v uplatňování úřední moci vždy drsnější, než náš kraj.
Miloslav Ponkrác
Německo je stát s velmi silnou cenzurou a falšováním nepohodlných skutečností. A obyvatelstvem, zvyklým následovat vůdce bez zaváhání.
Tahle kombinace spolu se stále přetrvávajícím hitlerismem (tj. víře ve vlastní předurčenost rozhodovat o osudu jiných území a populací) povede v brzké době k ostrému konfliktu. Jen můžeme doufat, že první to zasáhne Německo ve formě interního konfliktu místo toho, aby Němci napadli nás.
Tomáš Krystlík zase horuje o vijně Čechů vůči sudetským Němcům. Neustále hřímá o tom, že kolektivní vina vůči sudetským Němcům je špatně. Ale hodit kolektivní vinu na Čechy a Českou republiku obecně mu v jeho pokrytectví nedělá sebemenší problémy. Němci jsou totiž nadlidé, a Češi podlidé.
Goebbelsův národ dobře ví, že tisíckrát opakovaná lež se stane pravdou. A pokud Německo tutlá a utajuje své excesy ve velkém, pak klidně může šířit lež o tom, že tam excesy nejsou, nebo jen v minimální míře.
Miloslav Ponkrác
Miloslav Ponkrác
U nás zdvihl rukavici Chovanec, původně to měly dělat Evropské pornohodnoty, ale nakonec to šéfují snad Romancovovi. Je to ale typická česká šaškárna, nedivil bych se, kdyby to byl bojkot formou splnění úkolu. Protože takovou skvadru nemůže nikdo soudný považovat za analytiky nebo lidi schopné nějak působit na kohokoliv s IQ nad 50.
U nás začla manipulace a demogogie podstatně dříve. Jen se některé věci vynořují jako špička ledovce.
---
O posledním odstavci. Klíčový je den 19. říjen 2016, kde pod rouškou médií plných rozhořčení proti Milošovi Zemanovi, který nedal Jiřímu Brady medailu, se pod svícnem udály 2 důležité akce:
1) Česká a německá policie nacvičovala ve dnech 19. a 20. října 2016 společně potlačování demonstrací. Cvičení se konalo v sousedních pohraničních obcích: Mníšek (části obce Nová ves v Horách) a Deutschneudorf (spolek obcí Seiffen/Erzgeb.). Z policejní tiskové zprávy: „[Policejní cvičení] obnášelo společný doprovod průvodu demonstrantů, zjišťování totožnosti osob, společné vyklízení pasivní blokády názorových odpůrců demonstrace a posléze i ochranu samotného průvodu. Poté, co průvod demonstrantů překročil státní hranici, německý a český velitel zásahu si plynule předali velení. Díky nové úpravě, která umožňuje nasazení policistů druhého státu k podpoře na vlastním území, se bez problémů dařilo podřídit si síly nasazené hostujícím státem.“
2) Ve dnech 19.–21. října 2016 se konal v Praze „Stratcom summit“, který hostí a organizuje neziskovka (think–tank) „Evropské hodnoty“ v rámci programu „Kremlin Watch“. Zde budou
neziskové organizace, stejně jako ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) a předseda Vojenského výboru NATO generál Petr Pavel – diskutovat o tom, jak má NATO účinně bojovat s proruskou propagandou.
Teprve z těchto dvou událostí se dohodlo založení toho Chovancova ministerstva. Je to ale jen logické prodloužení německé propagandy a německého potlačování svobody názorů směrem více na východ.
Miloslav Ponkrác
Máte na mysli ono známé znásilňování během Silvestra v Kolíně nad Rýnem? To bylo selhání policejního ředitele Kolína, zemské policie Severního Porýní-Vestfálska. Nic víc nic míň. Zatloukání informací a cenzura byla vždy bližší Čechům než Němcům.
Němci měli svého času ministerstvo propagandy, Češi zase ministerstvo informací. V čem je rozdíl?
Němci informace nepotlačují, to jsou žvásty cz-médií, existuje tam však autocenzura vyvolaná politickou korektností.
Diskuse se moderují tak, že politická cenzura je slabé slovo. Za otřepaný vtip na FB v Německu přijde zásahovka, zabaví počítač a staré babce napaří pokutu.
Prostě Merkelistán vykazuje první známky typicky německé formy totality. Říkám tomu pracovně hitlerismus.
Ta země začíná být nebezpečná všem kolem.
D-sluníčkáři coby pořadatelé nátlakových akcí nejsou úřady ani stát, to za prvé. Totalitní stát je ČR a ne D. Nebezpeční pro celou Evropu, alespoň ze států EU, jsou státy Visegrádu.
např.
kechlibar.net/wordpress/2017/06/30/cerna-neplecha/
nebezpečí - A argumenty by nebyly?
Jaké argumenty očekáváte k Vašim všeobecným tvrzením z 8:03? Kechlibara sleduji od doby, co jeho nacionalisticky zaměřené blogsoty začal otiskovat neméně nacionalisticky zaměřený Neviditelný pes. Když jste už uvedl URL k jeho poslednímu blábolu: Co říkáte na Slovanskou epopej od Muchy?
Kolikpak jste četl u Kechlibara nacionalických postů? Vyberte prosím pět nejnacionalističtějších.
Na epopej neříkám zatím nic, moc se v tom neorientuji - zatím jsem se o to nezajímal, pouze jsem zaznamenal nějaké divné zvěsti v novinách. Ale nevím o tom skoro nic.
Vy si myslíte, že se přinutím číst znovu Kechlibarovy bláboly?
Státy Visegrádu fungují podle principu: Brát dotace, ale nic ani zdálnivě recipročního za ně neposkytnout. Nebo podle Macrona: Brát si v supermarketu, ale neplatit za to.
Divné zvěsti v novinách o Slovanské epopeji nebyly. Jinak by noviny musely napsat, že je to česká sračka.
Jestli je něco totalitní stát, je to Německo spíše než Česká republika.
Jak už jsem psal, nepřeji si nic jiného, než zastavení dotací do České republiky. Nic lepšího by Českou republiku nemohlo potkat - bylo by to to nejlepší, co by se mohlo stát. Dotace se utrácejí na voloviny (cyklostezky, neziskovky, nesmyslné stavby na nic, ...), a do spřátelených oligarchistických firem. Ty dotace sem tečou, aby držely Česko pod krkem, nikoli aby mu pomohly. Bez nich by tu bylo lépe všem občanům - s výjimkou pár mafiánů a vyžírků.
Nicméně ČR nezašlo tak daleko, jako Německo s Angelou Merkelovou, aby porušovalo platné základní mezinárodní dohody. Brát imigranty Německo chtělo, a teď je chtějí lifrovat jiným státům, ačkoli si je pozvali sami - za porušení mezinárodních dohod o Schengenském prostoru a dohod o postupu v azylovém řízení zvaném Dublin II (který je součástí EU zákonů).
Miloslav Ponkrác
Když mě naštvete, já vám celou historii se "selháním" (ve skutečnosti oficiální politikou Německa) mnoha set osob, které v tom byly - dám dohromady.
Policie těžko může zvládat situaci, když se řadu let stačí blbě podívat na imigranta, a roky vás popotahují za rasismus. Do toho aktivisté, neziskovky, různé organizace neustále obviňují kdekoho, zda nebyl imigrantům zkřiven ani vlásek.
Namísto znásilnění policie zkonstatovala, že se jednalo o kapsáře, a osahávání žen byla jen záminka jak ukradnout peněženky. Škoda jen, že řada žen byla u kradení peněženek znásilněna a jedna 18letá dívčina po znásilnění dokonce porodila. Ale stále je to kapsářství, nikoli znásilnění.
Německá média, zejména veřejnoprávní, zásadně podkuřují imigrantům - a kdyby měli napsat něco kritického, raději nepíší vůbec. Pokud by snad nějaký redaktor něco kritického napsal - byl by vyhozen sotva by se to pokusil předložit. (Což je zase oficiální generální politická linie Německa, nikoli selhání jednoho člověka.) Takže nakonec o Kolíně psali jen v bulváru - dokud se to neproláklo.
Výsledkem je cca pětistovka trestních oznámení kvůli sexuálním trestným činům, a cca pětistovka kvůli krádežím či ublížení na zdraví. To stojí za cenzuru ve veřejnoprávních německých médiích.
Miloslav Ponkrác
Nikdo, kromě bláznů z ČR a protievropské Putinovy propagandy, že silvestrovské události v Kolíně byly způsobeny politikou Německa. Jednoznačně to bylo selhání zemské policie Severního Porýní-Vestfálska, konkrétně kolínské, policejního ředitele Kolína a následně i ministra vnitra NRW.
Cenzura v D není, autocenzura v médiích je všude na světě. Na rodíl od ČR jsou v D významné deníky a týdeníky, které se nenechají ovládnout mocnými, takže referují nezaujatě. Nikde na světě netrvají TV-zprávy hodinu jako v ČR! Jsou vyřízeny za 10-15 minut i se sportem a počasím. To značí jen jednu věc: cz-diváctvu se nepodávají zprávy, nýbrž i hotové názory na události. V důsledku toho můžete psát takové blbosti, jaké píšete.
Za "popírání německého nacistického genocidia na českém národě" se zavírá jen v Česku a nikde jinde na světě! V Česku jsou zavíráni lidé za údajnou propagaci nacismu, ale ti, kteří vyzdvihují komunismus, trestáni nejsou.
Situace v cz-sdělovacích prostředcích je velmi tristní. Žurnalisté jsou nevzdělaní, pouštějí do publika dezinformace, protože jejich znalosti a vzdělání jim nestačí na poznání pravdy. Zejména nápadné je to u problematiky uprchlíků. Mezinárodní smlouva se jich týká jen jedna: Ženevská z roku 1951 o uprchlících. Ti, kteří neobdrží mezinárodní ochranu (azyl), mohou (ale nemusejí) dostat ochranu jedné země (subsidiární, humanitární uprchlíci před válkou). Nařízení EU Nr. 604/2013 (Dublin III) praví, že žádosti o azyl se projednávají v první zemi EU, kde uprchlíkovi již nehrozilo pronásledování. Převedeno do praxe: Německo vrací do Řecka cca jeden milion lidí. V GR vypukne občanská válka, která se postupně rozšíří zcela určitě na celý Balkán. Další alternativa je, že se státy po balkánské trase (A, H, SRB, MD, GR, nakonec i SLO, CRO) hospodářsky zhroutí.
P2
P2
Za monarchie pravo predpokladalo pro nasledovani ve slechtickem stavu manzelske zrozeni, a zaroven pro katoliky neznalo rozvod. Pro oba rodice FOK vsak slo o druhy snatek, pricemz prva manzelstvi byla pouze rozvedena bez anulace. Jejich deti tak byly z pohledu slechtickeho prava byvaleho mocnarstvi nemanzelske.
Co se ruseni slechtictvi tyce, bylo-li lze je zrusit rozhodnutim soudu, nevidim jedineho duvodu, proc by to nemelo jiti zakonem (a to i v monarchii).
P2
(a reCaptcha mne donutila otevrit Explorer, to je dneska den...)
Cokoli přidělí člověk, lze člověkem (tedy zákonem) zrušit. Tedy i šlechtictví.
Amen.
Miloslav Ponkrác
Republika na území monarchie stejně nikdy legálně vzniknout nemůže. Země není nikdy bez lenního pána (Le Roi est Mort, vive Le Roi!) a lenní pán může nakládat pouze s lénem, které sám získal, nikoli které podědil po předcích. Tedy ani Markrabě Moravský nemůže zrušit Markrabství Moravské atp. Proto monarchie trvá.
Když už připustíme, že ta republika koexistuje, otázkou je, k čemu potřebuje zrušovat šlechtictví. O šlechtických titulech se jaksi bavit nemůžeme - těmi republika nikdy nedisponuje ani, z povahy věci, disponovat nemůže.
V právním řádu republiky přece nemá šlechtictví místo - neplynou z něj výhody, postavení, oprávnění, právní skutečnosti. K čemu je zrušovat, když nikdy nevzniklo?
Jednoduše proto, že jej udělila státem neuznávaná moc. Uznáním šlechtictví by stát rovnou symbolicky posvětil podřízení moci, která udělila šlechtický titul. A není důvod, proč takové ptákoviny dělat.
Miloslav Ponkrác
Samozřejmě kdo chce, může si nechat říkat kníže nebo velký vezír, a když mu to budou ostatní baštit, může i užívat práva první noci.
Ale nic z toho nemůže vymáhat zákonnou cestou.
Asi jako když si kluci hrají na vojáky nebo holky na princezny.
Pro mě je ten jev zajímavý v tom, do jak absurdního protikladu se staví romantičtí zastánci lenního systému, přičemž ti samí nevolníci se zároveň dožadují dnešních občanských práv.
To ale snad nelze kombinovat - buď je systém stavěn občansky, nebo na lenním základu. K čemu je knechtovi svoboda vyznání nebo volební právo? Má držet kušnu, klanět se tak, jak jeho pán a na nějaké volby vůbec nepomýšlet. Škoda, že Zeman je jen nižší šlechta.
Stejně jako může český stát zrušit Basmě Kurmak (poté co u nás dostane azyl) ze Saudské Arábie titul sexuální otrokyně svého pána, kterou udělila Basmě Kuzmak Saudská Arábie.
Miloslav Ponkrác
Jiná věc je, když nějaká skupina vyznává hodnotový systém, jehož součástí jsou nějaké kasty a jejich formální projevy. Stát může trestat uplatňování pravidel, pokud jde proti postavení občana, může dokonce postihovat formální užívání titulů mimo okruh skupiny - tj. fakticky anulovat jakékoliv projevy, ale dost dobře nemůže lidem bránit v obcování uvnitř skupiny, pokud nenarušují nějaké zvlášť chráněné zájmy.
Čistě formálně je nezákonné užívat veřejně titulu kupř. kníže, ovšem není definován postih. Podle mne je to tak dobře, nač si dělat pakárnu ještě větší, nakonec bychom dopadli jako ve scénce kamenování za Jehovu, mnohem lepší je kontrovat posměchem, pokud narazíme na nějakého zvlášť směšného jedince co si myslí, že má modrou krev.
Pokud by někdo chtěl zavádět tituly sem na diskusi, může mne oslovovat jako barona.
Ostatně sám jsem takto provokoval skupinu ekonomů, když jsem se podepisoval Miloslav Ponkrác, MBA - s tím, že nejde o uznávaný titul v ČR, tudíž si ho může používat kdo chce, jak chce zcela bez omezení.
Nemám nic proti šlechtickým titulům. Jediné, proč zde přidávám příspěvky je, že nevidím žádnou podporu pro tvrzení, že stát nemůže šlechtický titul odebrat. A dokonce si dokáži představit důvod, proč to udělat.
Stát je - stejně jako panovník - mocenská jednotka. Pokud si nechá diktovat jinou mocenskou jednotkou, jeho moc dříve či později končí. Proto už pouhé zrušení těchto titulů (i bez sankcí za jeho používání) má silný symbolický význam - vyjádření jeho moci a signál, že na jeho území jiná moc nediktuje (ani neuplácí jmenováním šlechticem).
Miloslav Ponkrác
Když vidím s jakou radostí se řada západních žen vrhá do otroctví islámu a bere si muslimy, ačkoli je jasně známo, jaké je postavení ženy muslimky v islámu - nejsem si moc jist tím "ráda se zbaví".
Matně mi to připomíná západní kavárenské intelektuály, kteří snili o tom, že jejich Německo, Francie, USA, Švýcarsko a další bude jednou komunistické a bude to ráj na zemi.
V obou případech šlo o vliv propagandy a univerzit. Takové Německo má od roku 1923 ve Frankfurtu nad Mohanem jako součást univerzity Institut für Sozialforschung. Ten udělal pro propagaci a rozšíření komunismu a marxismu ve světě více, než kdokoli jiný.
Stejně tak propagace o tom, jak je islám príma, jak je demokratický, skvělý, a pro ženu není nic lepšího než islám - je v západních médiích i univerzitách na každém rohu.
Miloslav Ponkrác
Nicméně na mě, jakožto na českého občana, se rozhodnutí papuánského státu a papuánské justice nevztahuje. Alespoň doufám.
Miloslav Ponkrác
Pokud si někdo soukromě chce nechat od kamarádů a příbuzných "Vaše blahorodí" či jinak - podle gusta každého soudruha.
Mně je k smíchu rozhodnutí papuánského představitele proto, že nespadám pod jejich jurisdikci.
Stejně jako je mi k smíchu třeba rozhodnutí slovenského soudu o tom, že Andrej Babiš nebyl agentem STB, protože toto rozhodnutí platí pro Slováky, nikoli pro Čechy. Ač se babišonoviny snažily vyvolávat vlčí mlhu a udávat to jako rozhodnutí, které by Češi měli respektovat.
Miloslav Ponkrác
Vezměme příklad: stát se rozhodne, že pro výkon advokacie nebude potřeba žádné vzdělání, ani členství v komoře, jen vykonání státní zkoušky.
Pan Pecina se ke státní zkoušce přihlásí, zkoušku úspěšně vykoná, a na základě potvrzení si vyřídí živnostenské oprávnění a je advokátem. Pan JUDr. Jan Vymyšlený, který dělá advokáta řekněme již dvacet let, ve zkoušce neuspěje, protože jeho právnické znalosti z rychlokursu v Plzni nestačí. JUDr. Vymyšlený, i když je JUDr., přestane být advokátem.
Představme si dále, že shodné podmínky, co do odborné způsobilosti, by platily u všech právnických profesí, k jejichž vykonávání je dnes potřeba získání titulu Mgr., nebo JUDr. (úplného vzdělání potřebného pro výkon advokacie). V tuto chvíli se stane, z hlediska veřejného práva, zcela lhostejné, má-li někdo úplné vzdělání potřebné pro výkon advokacie, a potom většinou i příslušný titul, nebo ne. Žádná oprávnění by z titulu samotného neplynula.
Stát se rozhodne, když teda ty tituly Mgr. a JUDr. jemu k ničemu nejsou, že je zruší. Nemůže, protože:
I. Nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet.
II. Zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretensí.
III. Zásada subsidiarity, a zdrženlivosti, veřejnoprávních zásahů.
Jinými slovy: protože titul uděluje universita, nikoli stát, státu nepřísluší právo nakládat s titulem. Jako mě nepřísluší právo nakládat s bytem pana Peciny. Protože titul sám o sobě, v rovině veřejného práva, nic neznamená a k ničemu nezmocňuje, k jeho zrušení státem chybí legitimní (materiální) důvody. Otázka, totiž stojí tak, jest-li zrušení titulu nezbytné pro zachování veřejným právem chráněných statků, či nikoli. Když k ničemu nezmocňuje, asi nebude nezbytné jej zrušovat. Jednoduché.
Pak ovšem takový zásah naráží na základní zásadu právního státu, totiž že stát smí do jakýchkoli subjektivních práv zasahovat pouze na základě platného práva, v rozsahu a spůsoby, které platné právo připouští (formální zásada), a zároveň v rozsahu, který je nezbytně nutn (materiální zásada). Bez materiální stránky postrádá výkon státní moci legitimitu, stává se pak prachobyčejnou diktaturou.
Stejné je to se šlechtictvím, a se šlechtickou titulaturou, v republice: když platné právo z šlechtictví nepřiznává žádnou výhodu, moc, ani nic podobného, zrušování šlechtictví a zakazování, a původně i trestání, užívání šlechtických titulů má jediný smysl: ukázat, kdo má ve státě moc, a že může. To ale není v souladu se zásadami právního státu.
No, a máme odpověď, proč řízení o jízdě pod vlivem alkoholu trvá ve Spojeném království zpravidla 20 minut, u nás zpravidla 2 roky i více: protože u nás se musí pořád a dokola vysvětlovat, že 1+1=2, a že 2-2=0.
Vždyť je to tak prosté, nějak mi hlava nebere, co je na tom k nepochopení.
Samozřejmě, jde o projevy moci, někdy přijímané kladně, jindy viděné jako nesmyslné.
Zrušení šlechtictví jako takového byl nutný krok pro zavedení občanství, pokud se chtělo deklarovat, že všichni občané jsou si rovni ve svých právech a povinnostech. Do jakých konců se pak stát vypořádal se symboly toho šlechtictví, to už je zase jiná otázka. Stejně z toho zbyla spousta výrazů v jazyce a očividně i po sto letech se najdou příznivci - je ale zajímavé, že většinou jde o bezzemky, kteří by v té obdivované kastové hierarchii byli někde u dna a byli by dobří akorát tak pánovi zout boty.
A možná právě odsud plyne ten obdiv.
Ovšem nijak to nekorreluje s thematem.
Obdiv k aristokracii není obdivem k bohatství. To si myslí jen ti, kteří lidi jinak než podle majetku hodnotit nedokážou. Umělecky je to, poměrně zdařile, podáno ve filmu Zámek v Čechách.
S tím rušením je to myslím komplikovanější. Stát chtěl podle mne vymýtit všechny projevy občanské nerovnosti založené na zrušeném konceptu tzv. urozenosti. Pitvou nepoznáte, zda oko patřilo šlechtici nebo knechtovi. Speciálně v ČR to byla i snaha o zpřetrhání rakouských tradic, vedle toho i snaha o uvolnění se od Vatikánu... ale v principu tomu rozumím tak, že nerušili něco reálně existujícího, ani se netvářili, že to existuje a oni to zničí. Prostě daný mem nemá nadále místo ve společnosti, vazby na něj navázané se ruší (to lze) a do jisté míry bylo zapovězeno onen mem šířit.
"Mem" šlechtictví: To je ovšem stejné, jako kdybyste zákonem zakázal šířit zprávy o nebezpečnosti chemtrails. Šlechtictví prostě není něčím, co byste mohl zákonem ze dne na den zrušit.
Co myslíte?
Však já netrvrdím, že lze materiálně zrušit něco, co není. Pomazanost taky nezrušíte. Ani osvícenost nebo dokonce velkoozubenost.
Můžete ale zrušit veškeré společenské vazby na tyto memy.
Vás v rodině nevedli k odpovědnosti?
***
S prominutím, to že je někdo titulován šlechtic, lord, homosexuál, černoch, Róm, feministka, JUDr., Mgr., odoborník v tom či onom, či jakkoli jinak vnějškově kýmkoli otitulovaný - není vlastnost osobnosti ani morálky ani rozumu ani znalostí.
Titulů můžete každému napařit dvacet tuctů. Šlechtický či lordovský titul si můžete dnes koupit na internetu. Mnohé akademické tituly si za babku můžete koupit třeba v Polsku nebo v USA. Ostatně kauza plzeňská práva byla i u nás, kdy za několik měsíců byl hotový JUDr. od nuly.
Afričané a Arabové to mají ještě jednodušší. Přijdou a řeknou "v Kataru, odkud jsem utekl jsem vystudoval medicínu a dělal chirurga" - a není boha to ověřit ani vyvrátit. A pokud jste v zemi s tak špatným zdravotnictví, jako je Anglie, pak jdete i operovat:
irozhlas.cz/.../...
***
Jinak řečeno, v dnešní době se staly tituly tak falešnými, a namísto jakékoli kvality člověka se rozdávají tituly (včetně šlechtických) všem na potkání - že i já postupně omezuji psaní svých titulů (ze dvou vysokých škol). Nemá to totiž sebemenší význam - nic to už o člověku nevypovídá.
Troufám si říci, že každý má napsáno v ksichtě, jestli je mrcha nebo spolehlivý člověk. Zejména od 30-40 let výše se to nedá přehlédnout ani u mužů ani u žen. Dále je třeba si prohlédnout partnera/partnerku - a pak se rozhodnout. Troufám si říci, že tento postup je 10000 x spolehlivější, než spoléhání na jakýkoli šlechtický či jiný titul.
Miloslav Ponkrác
A jenom aristokrat...
Už chápu, proč mě rodiče vychovávali k odpovědnosti. Náš rod Ponkráců v historii vlastnil Liptovský Mikuláš, Jakubovice a Pribylinu, tak proto.
Kdybych se narodil v jiném rodě, tak by mi řekli: Protože jsme ze spodní společenské vrstvy, nebudeme tě učit odpovědnost, ale naučíme tě naopak chaosu, bordelu, a hlouposti.
Miloslav Ponkrác
Stát uděluje např. podmínky, za kterých univerzita smí udělit titul. Tedy tituly nepřímo uděluje stát. To už můžete rovnou tvrdit, že občanský průkaz neuděluje občanu stát, ale úřednice, která vám ho podala do ruky.
---
Unknown: "Státu nepřísluší právo nakládat s titulem. Jako mě nepřísluší právo nakládat s bytem pana Peciny."
Státu přísluší nakládat s čímkoli, co si zákonodárně určí. Stejně jako si určil možnost znárodnění majeteku, jeho odebrání, propadnutí, jeho zdanění, a mnohé další.
---
Unknown: "Pak ovšem takový zásah naráží na základní zásadu právního státu, totiž že stát smí do jakýchkoli subjektivních práv zasahovat pouze na základě platného práva"
Jestli on si stát také netvoří zákony, a může si právo také měnit - vytvářením nových právních předpisů, rušením či novelizací starých, atd. Tedy může si určit cokoli v zásadě i mimo platné právo - prostě si k tomu vytvoří nový předpis a je to...
---
Unknown: "Stejné je to se šlechtictvím, a se šlechtickou titulaturou, v republice ... smysl: ukázat, kdo má ve státě moc, a že může. To ale není v souladu se zásadami právního státu."
Šlechtictví především znamenalo určitou moc. To je původní význam šlechtictví - je to vyšší třída společnosti. Šlechtic měl možnost zasahovat do státních věcí, měl moc, měl určité výsady. Buď získal titul majetkem, nebo jmenováním panovníkem, nebo mimořádným činem - nicméně šlechtic je především název společenské vyšší třídy s určitou mocí.
Často také docházelo k boji mezi panovníkem a šlechtou. Jednoduše bojovalo se o moc. Dnes je namísto panovníka stát - a principiálně se nic nemění.
Šlechta není primárně titul, šlechta je primárně určitá mocenská třída. Zrušením šlechtických titulů se neděje nic jiného, než zrušení moci a práv, které se šlechtickým stavem historicky přicházelo.
***
UNknown: "Vždyť je to tak prosté, nějak mi hlava nebere, co je na tom k nepochopení."
Já zase nechápu co je k nepochopení na tom, že věci kromě racionálního mají i svůj symbolický význam - včetně práva.
Že panovník/stát/kdokoli_v_čele_země musí v první řadě vládnout a zajistit si, aby měl moc pod kontrolou. Jinak z toho bude za chvíli kůlnička na dříví.
Pokdu se chlap v manželství bude chovat tak, že dění v rodině bude více určovat soused, či ženina kamarádka, nebo tchýně - než on sám, pak je paroháč a chová se stejně hloupě jako stát, který uzná nad sebou svrchovanou moc šlechtického stavu.
Je jedno, jestli stát přizná větší moc než má sám např. šlechticům, mafiánským skupinám, korporacím, aktivistům, neziskovkám, univerzitám, etc. etc. - vždy to dopadne rozkladem státu a chaosem, při kterém stát a moc státu bude rozložena a zničena.
Miloslav Ponkrác
Ono skutečným důvodem není jeho výbušnost, ale spíš prostě nikdo nemá zájem vydávat dlouhý blbě strukturovaný rozhovor o nepodložených pocitech s člověkem, co nikdy nikoho reálně nezastupoval. Jako kdyby se tu stěžoval Fiala, že ho nezvou do ÚK.
Yossi
citali ste yossi ten clanok? myslim ako citali s pochopeni, nie len prebehnut ocami bez aspon elementarneho pochopenia. cloveku sa chce zvracat - a to yossi nie je o tom na ktorej strane stojite, to je o tom kam sa ako spolocnost chceme posunut. nie za rok, nie za tri ale za tridsat. mate deti yossi? v akej spolocnosti chcete aby zili vase vnucence (ano, vnucence, ak mate deti tak nich sa to pravdepodobne este tykat nebude)? v pomeroch stalinistickeho ruska? skuste sa povzniest nad stranu na ktorej stojite, delenie a predstavte si napriklad sudny system u.s. - nie je dokonaly ale daleko lepsi nez to co tu mame.
Proletěl jsem jej, obvyklá snůška spikleneckých teorií a ad hominem okopávání kotníků od člověka, který v životě nikoho nezastupoval ani neobhajoval a do justice nevidí víc než průměrný diskutér na novinkách.
Yossi
zial, do justicie/policie vidim dost na to aby mi bolo kontinualne na zvracanie. clanok ako pisete ste preletel.
Jak jste se mohl přesvědčit, anonyme, jen jste krmil trolla. Nedělejte to, je to ztráta času.
uz to robit nebudem, cestne pionierske.
V Parlamentních listech žádá redaktor o rozhovor tím, že zašle písemně otázky dotyčnému. Jedinou úlitbou je, že respondent nemusí zodpovědět všechny otázky a v interview se tato skutečnost neobjeví.
WWII rozpoutaly rukou nerozdílnou: GB, PL, D, SSSR a pak formálně, což vyplývalo z mezistátních smluv, i F a SK. Přispěl k ní značným dílem i F. D. Roosevelt, který před Poláky utajil znění tajné doložky Molotov-Ribentroppovy smlouvy, kterou měl k dispozici do 24 h po jejím podepsání. Kdyby Poláci její znění znali, upustili by od agrese proti D (dvě mobilzace, odmítání jednat o sporných otázkách) a zabývali by se SSSR. Snad, protože pl-velkohubost nedokážemne dodnes pořádně odhadnout.
Nepřítel státu
Kromě toho můžete utéct z monopolu justice třeba pomocí rozhodčích soudů (takže prachsprostě lžete o monopolu justice vždy a všude) - a to se ukázalo pro občany ještě horší, než kdyby to soudil Kim Čong Il, jak se ukázalo ze zkušeností.
Jak dopadl ten "špatný" stát, když vymáhání dluhů předal soukromým exekutořům? Vznikla exekutorská mafie, že by i Alibaba a 40 loupežníků spolu s Al Capone a všemi italskými mafiánskými skupinami uznale kývali hlavami.
Stát není obchodní firma, respektive by neměl být. Monopol ve firmě je škodlivý, stát není pouze ekonomický subjekt. Monopol není škodlivý u všech služeb. Např. až vám vaše manželka bude vyčítat, že si škodlivě monopolně vynucujete být jediným poskytovatelem sexuálních služeb vaší manželky, a bude vás v souladu s vašimi teoriemi žádat, abyste nebyl škodlivý žárlivec, a nechal jí uspokojovat se od více subjektů - že svou tezi o výhradní škodlivosti monopolů (tedy i těch, které nejsou primárně o obchodním zisku) potvrdíte i v praxi.
Miloslav Ponkrác
novinky.cz/.../...
nebo čerstvě:
diit.cz/.../...
Miloslav Ponkrác
Čurat do skleničky kvůli honu na pašeráky drog je pěkná kravina. Stačí se zamyslet nad tím, jak a proč se drogy dostávají do krve a moči a jak se pašují. To, že má někdo v moči stopy drogy, vůbec neznamená, že je pašerák.
Močení do kelímků se dělá v rámci omezování zenužívání cz-drog. S pašováním nemá nic společného, jen postihuje ty, kteří si ji švihli již v ČR.
Nadavat na slouhy statni moci v justici je jiste legitimni, ale nezapominejme, ze jeste dulezitejsi koren justicniho marasmu jsou hanebni voleni zastupci, pripadne nejaky deep state, ktery jim narizuje hanebne zakony vytvaret.
„Nejstarší zákon soudní spravedlnosti, pocházející z hebrejských a aramejských právních pojednání z doby dávno před naším letopočtem, říká: „Spravedlnost opožděná je spravedlnost odepřená“. Jak by se asi starověcí právníci dívali na dosud neskončené české trestní řízení, probíhající zatím dvanáct let? Jeden z největších moderních filosofů práva John Rawls shrnul samotnou podstatu víry v demokratický stát, zaručující společenský mír a budoucnost pro všechny občany bez rozdílu, do hesla „Justice is fairness“. Krásný český překlad zní „spravedlnost je slušnost“. Česká justice má v tomto ohledu co dohánět."
RSS kanál komentářů k tomuto článku