Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Není to tak dlouho, co jsem se zabýval českou specialitou, dualitou přezkumu správních rozhodnutí správními nebo civilními soudy (přesněji: ve správním nebo civilním soudnictví), a vyjadřoval se s jistým despektem o návrhu Krajského soudu v Brně (soudce Michala Ryšky) na zrušení některých ustanovení vyvlastňovacího zákona.

Nyní došlo i na mě: usnesením Městského soudu v Praze byla odmítnuta moje žaloba proti správnímu rozhodnutí ve věci nákladů na informace podle zákona č. 106/1999 Sb. a byl jsem odkázán do řízení civilního. Dílo vytvořil senát 5 Ca (JUDr. Eva Pechová et cons.) a za pozornost stojí i to, že od podání žaloby do vydání tohoto procesního rozhodnutí uplynulo neuvěřitelných 18 měsíců: téměř by se chtělo říct, že hora porodila myš…

Věcně je usnesení nesprávné, neboť odkazovaný judikát NSS nelze po novele InfZ použít: jedním z cílů novely bylo ostatně tuto anomálii InfZ, která dříve vedla k tomu, že povinné subjekty musely náklady za informace vymáhat u civilních soudů, eliminovat.

Rozhodnutí o stanovení výše nákladů za informace má konstitutivní povahu, zakládá právo žadatele informace po úhradě této částky obdržet (nikoli, jak městský soud nesprávně uvádí, povinnost žadatele tuto částku uhradit), a povinnost povinného subjektu informace po obdržení částky žadateli poskytnout. Nejde zde o řešení soukromoprávního sporu mezi žadatelem a povinným subjektem (ten je – v prvním stupni – v posici rozhodujícího správního orgánu, není účastníkem řízení a nemohl by proto být v přezkumném řízení u soudu žalovaným), nýbrž o klasické (veřejnoprávní) správní rozhodnutí, přezkoumatelné ve správním soudnictví. Po novele InfZ je vztah mezi povinným subjektem a žadatelem o informace vrchnostenský, což přezkoumání civilním soudem vylučuje.

Usnesení napadnu kasační stížností: alternativní postup, podání civilní žaloby, by byl sice z hlediska výše soudního poplatku levnější, ale věc by patrně zbytečně skončila před "superkompetenčním" senátem podle zákona č. 131/2002 Sb.

Aktualisováno.
Nakonec jsem se přece jen rozhodl a podal civilní žalobu – přiznávám ovšem, že tak nesmyslný úkon jsem učinil s velkým vnitřním odporem a sebezapřením (jde mj. o žalobu, která nemá žalovaného, takže je to svého druhu návrh na zahájení nesporného řízení). Svou žalobu touto cestou věnuji místopředsedovi Nejvyššího správního soudu Michalu Mazancovi, původci shora zmíněné duality, která dala soudcům možnost zbavit se nutnosti věcně rozhodnout tím, že pod sebeabsurdnější záminkou žalobce odkážou do druhého typu řízení. Bravo! Lepší dárek si nemohl líný český soudce přát!

A jak bude toto kafkovské představení pokračovat? Vymyslet lze leccos: kupř. by mi mohl Obvodní soud pro Prahu 2 zaslat poučení, že žaloba musí mít žalovaného, a vyzvat mě, abych ji v určené lhůtě doplnil.

Šance na to, že bych dostal od pozemkového úřadu přeplatek zpět dřív než cca v r. 2012, jsou každopádně mizivé, tak nás soudy snad aspoň náhradou za ztracený čas a peníze pobaví…

Přidat komentář
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 1478

Neviditelný pes, obvykle primitivně rasistický a xenofobní deník, mne překvapil publikací břitce sarkastického textu z pera Václava Vlka st.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1486

O "trojitém odpíchnutém salichovovi" jsme na tomto blogu psali nedávno. Trestní oznámení poškozené Marcely Urbanové nejenže nebylo adresátem shledáno důvodným, ale bylo posouzeno jako "součást obhajoby".

Není to poprvé, co orgány činné v trestním řízení tímto způsobem krátí obviněné na jejich právech. Obecná zásada, že podání se posuzuje podle obsahu (v daném případě § 59 odst. 1 TrŘ), slouží k ochraně právně nevzdělaného nebo nezkušeného podatele, není míněno jako prostředek, jímž si orgány veřejné moci mohou ulehčovat práci a nezabývat se řádně podněty, které dostávají.

Chce snad olomoucká vrchní státní zástupkyně (pro novináře: žalobkyně) Hojovcová tvrdit, že autorka trestního oznámení Klára Veselá-Samková neví, jak své podání správně označit? "Podnět, který podala za paní Urbanovou její obhájkyně, je podle mého vyhodnocení jen jakýmsi uplatněním obhajoby v té trestní věci, která je proti paní Urbanové vedena v Praze 1. Já to tedy vůbec jako trestní oznámení neberu," řekla Hojovcová deníku Právo.

Přeloženo do češtiny, pokud je někdo trestně stíhán, je po tu dobu suspendováno jeho právo podat, byť kvalifikovaně odůvodněné, trestní oznámení, neboť jediné, co smí vůči orgánům činným v trestním řízení činit, je věnovat se své vlastní obhajobě.

Chtěl bych věřit, že Nejvyšší státní zastupitelství nenechá toto pohrdání právy poškozeného klidným – ačkoli, nebyla to právě nejvyšší státní zástupkyně Vesecká, kdo byl označen za jednu ze sedmi hlav české justiční mafie?

6 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1914

Britské listy v pariční lhůtě nesplnily, co jim ukládá pravomocný rozsudek, a ani nezveřejnily omluvu, ani v tiráži nevyznačily moje spoluautorství redakčního systému.

Za této situace mi nezbývá než navrhnout Okresnímu soudu Praha-východ, aby nařídil exekuci, v níž splnění rozsudku vynutí soudní exekutor.

1 komentář
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 2148

Kapři si rybník – podle očekávání – nevypustili.

Za velkého zájmu veřejnosti (oběmá pánům za účast co nejsrdečněji děkuji!) se dnes u Městského soudu v Praze konalo jednání o správní žalobě, jíž jsem se po ministerstvu spravedlnosti domáhal seznamu soudců, kteří byli v minulosti členy Komunistické strany Československa (zvukový záznam jednání).

V závěrečném návrhu jsem se pokoušel akcentovat ethickou rovinu věci, fakt, že v demokratickém státě je nepřijatelné, aby se životopisy soudců pokládaly za důvěrné informace, k nimž veřejnost nesmí mít přístup.

Bezvýsledně. Senát ve složení JUDr. Ladislav Hejtmánek, JUDr. Ludmila Sandnerová a Mgr. Martin Kříž našel plné pochopení pro argumentaci ministerstva a žalobu zamítl.

Soudce Hejtmánek není žádný velký rhetor, avšak z jeho stručného ústního odůvodnění vyplynulo, že otázku zpřístupnění soudcovských životopisů soud pokládá za otázku politickou a nikoli právní.

S tím nesouhlasím: politické rozhodnutí bylo učiněno přijetím zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, jeho výklad je doménou soudů.

Proti rozsudku podám kasační stížnost: pokládám za popření základních principů demokratického právního státu, aby talár oblékaly osoby, jejichž minulost je takového druhu, že se o ní veřejnost nesmí ani dozvědět. Takoví soudci by si měli v soudní síni nasadit na hlavu spíš šaškovskou čepici s rolničkami, neboť takový úbor by mnohem lépe vystihoval, na jakých základech soudní moc v České republice stojí.

Nejsem nicméně optimistou – dnešní rozsudek je věrným obrazem skutečných kvalit soudcovského stavu i české postkomunistické reality.

13 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 1508