Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

V tonu notně populistickém a duchu ne právě zasvěceném se pustil blog Nautilus do thematu, jež má u veřejnosti automaticky velkou odezvu, do problematiky soudních exekutorů.

Po více než sedmi letech fungování této instituce a po několika ne zcela úspěšných pokusech o její regulaci, čí spíše aspoň částečnou kanalisaci, cestou novelisací exekučního řádu se dá obecně – a velmi zhruba – říci, že zřízení soudních exekutorů přineslo přibližně stejné množství problémů, jako jich vyřešilo.

Soudní exekutor je soukromý podnikatel, jemuž stát umožňuje provádět nucený výkon k tomu způsobilých rozhodnutí, exekučních titulů. Tato pravomoc, svěřená dotud pouze nepříliš aktivním a málo efektivním soudním vykonavatelům, však nebyla odpočátku spojena s náležitými kvalifikačními požadavky: ačkoli exekutor ve své funkci vystupuje jménem státu (jeho úkony jsou ekvivalentní úkonům soudu), exekutoři ani jejich zaměstnanci nepodléhají lustračnímu zákonu a tato profese proto získala oblibu mezi bývalými důstojníky a tajnými spolupracovníky StB, kterým by jinak cesta do veřejných funkcí zůstala uzavřena – a na způsobu jejího provozování je to vidět.

Další chybou bylo, že kontrola nad výkonem exekutorské činnosti je samosprávná a tedy, podobně jako např. u advokátů nebo lékařů, jen zcela formální, založená na principu bezbřehé profesní solidarity. Ministerstvo spravedlnosti má jen značně omezené možnosti prověřovat, zda exekutor při své činnosti neporušuje zákon, donedávna si dokonce ani nesmělo k prověrce vyžádat exekuční spis.

A za třetí, procesní opravné prostředky proti úkonům exekutora, jsou-li vůbec přípustné, projednávají soudy, a to svým charakteristickým, hlemýždím tempem. Platí přitom obecná zásada, že tyto prostředky nemají odkladný účinek, V praxi to znamená, že i když se povinný neoprávněné nebo chybně vedené exekuci nakonec ubrání, zásah způsobený exekutorem do jeho života, případně podnikání, bývá hluboký, dlouhodobý a často neodčinitelný. Poškozeným zbývají oči pro pláč nebo, jsou-li nenapravitelnými optimisty, možnost žalovat o náhradu škody stát, a pustit se do dalšího mnohaletého soudního martyria.

Chybou je rovněž to, že exekutor má při volbě způsobů provedení exekuce naprostou volnost, a jako podnikatel logicky volí nikoli ten způsob, který by byl nejefektivnější nebo nejrychlejší, ale kritériem bývá maximalisace jeho odměny. Stokorunové dluhy se tak běžně řeší prodejem nemovitosti, jediná nezaplacená faktura prodejem podniku.

Nevhodně konstruovaná je i odměna za provedení exekuce. Největší excesy, např. to, že exekutor měl nárok na plnou odměnu i v případě, že povinný splnil vymáhanou povinnost na první výzvu a dobrovolně, byly korigovány Ústavním soudem, řada dalších nejasností a zjevných nespravedlností však v sazebníku odměn zůstala.

Aktualisováno.
Exekuce dítěte, již na Nautilu ilustrují slavnou fotografií Dana Materny (domnívajíce se patrně, že fotografické dílo, které bylo jednou zveřejněno na Internetu, smí každý volně užívat), je typickým případem mediální traktace reality ve stylu mnou zmiňovaného Hamleta vyprávěného pětiletým.

V onom proslulém případě si soud vyložil ustanovení § 345 et seq. OSŘ tak, že je-li možno odebrat povinnému věc, je analogicky možné odebrat mu i dítě. Tato analogie je přirozeně scestná a v právním státě naprosto nepřípustná: jediný způsob, jak lze postupovat, je ukládat povinnému donucovací pokuty podle § 351 OSŘ, dokud ten povinnost dobrovolně nesplní (že s lidskou bytostí nelze za žádných okolností zacházet jako s věcí, judikoval např. německý ústavní soud ve svém rozsudku odnímajícím německému letectvu právo sestřelit unesené civilní letadlo).

14 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3020

Není to tak dlouho, co jsem se zabýval českou specialitou, dualitou přezkumu správních rozhodnutí správními nebo civilními soudy (přesněji: ve správním nebo civilním soudnictví), a vyjadřoval se s jistým despektem o návrhu Krajského soudu v Brně (soudce Michala Ryšky) na zrušení některých ustanovení vyvlastňovacího zákona.

Nyní došlo i na mě: usnesením Městského soudu v Praze byla odmítnuta moje žaloba proti správnímu rozhodnutí ve věci nákladů na informace podle zákona č. 106/1999 Sb. a byl jsem odkázán do řízení civilního. Dílo vytvořil senát 5 Ca (JUDr. Eva Pechová et cons.) a za pozornost stojí i to, že od podání žaloby do vydání tohoto procesního rozhodnutí uplynulo neuvěřitelných 18 měsíců: téměř by se chtělo říct, že hora porodila myš…

Věcně je usnesení nesprávné, neboť odkazovaný judikát NSS nelze po novele InfZ použít: jedním z cílů novely bylo ostatně tuto anomálii InfZ, která dříve vedla k tomu, že povinné subjekty musely náklady za informace vymáhat u civilních soudů, eliminovat.

Rozhodnutí o stanovení výše nákladů za informace má konstitutivní povahu, zakládá právo žadatele informace po úhradě této částky obdržet (nikoli, jak městský soud nesprávně uvádí, povinnost žadatele tuto částku uhradit), a povinnost povinného subjektu informace po obdržení částky žadateli poskytnout. Nejde zde o řešení soukromoprávního sporu mezi žadatelem a povinným subjektem (ten je – v prvním stupni – v posici rozhodujícího správního orgánu, není účastníkem řízení a nemohl by proto být v přezkumném řízení u soudu žalovaným), nýbrž o klasické (veřejnoprávní) správní rozhodnutí, přezkoumatelné ve správním soudnictví. Po novele InfZ je vztah mezi povinným subjektem a žadatelem o informace vrchnostenský, což přezkoumání civilním soudem vylučuje.

Usnesení napadnu kasační stížností: alternativní postup, podání civilní žaloby, by byl sice z hlediska výše soudního poplatku levnější, ale věc by patrně zbytečně skončila před "superkompetenčním" senátem podle zákona č. 131/2002 Sb.

Aktualisováno.
Nakonec jsem se přece jen rozhodl a podal civilní žalobu – přiznávám ovšem, že tak nesmyslný úkon jsem učinil s velkým vnitřním odporem a sebezapřením (jde mj. o žalobu, která nemá žalovaného, takže je to svého druhu návrh na zahájení nesporného řízení). Svou žalobu touto cestou věnuji místopředsedovi Nejvyššího správního soudu Michalu Mazancovi, původci shora zmíněné duality, která dala soudcům možnost zbavit se nutnosti věcně rozhodnout tím, že pod sebeabsurdnější záminkou žalobce odkážou do druhého typu řízení. Bravo! Lepší dárek si nemohl líný český soudce přát!

A jak bude toto kafkovské představení pokračovat? Vymyslet lze leccos: kupř. by mi mohl Obvodní soud pro Prahu 2 zaslat poučení, že žaloba musí mít žalovaného, a vyzvat mě, abych ji v určené lhůtě doplnil.

Šance na to, že bych dostal od pozemkového úřadu přeplatek zpět dřív než cca v r. 2012, jsou každopádně mizivé, tak nás soudy snad aspoň náhradou za ztracený čas a peníze pobaví…

Přidat komentář
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 1694

Neviditelný pes, obvykle primitivně rasistický a xenofobní deník, mne překvapil publikací břitce sarkastického textu z pera Václava Vlka st.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1691

O "trojitém odpíchnutém salichovovi" jsme na tomto blogu psali nedávno. Trestní oznámení poškozené Marcely Urbanové nejenže nebylo adresátem shledáno důvodným, ale bylo posouzeno jako "součást obhajoby".

Není to poprvé, co orgány činné v trestním řízení tímto způsobem krátí obviněné na jejich právech. Obecná zásada, že podání se posuzuje podle obsahu (v daném případě § 59 odst. 1 TrŘ), slouží k ochraně právně nevzdělaného nebo nezkušeného podatele, není míněno jako prostředek, jímž si orgány veřejné moci mohou ulehčovat práci a nezabývat se řádně podněty, které dostávají.

Chce snad olomoucká vrchní státní zástupkyně (pro novináře: žalobkyně) Hojovcová tvrdit, že autorka trestního oznámení Klára Veselá-Samková neví, jak své podání správně označit? "Podnět, který podala za paní Urbanovou její obhájkyně, je podle mého vyhodnocení jen jakýmsi uplatněním obhajoby v té trestní věci, která je proti paní Urbanové vedena v Praze 1. Já to tedy vůbec jako trestní oznámení neberu," řekla Hojovcová deníku Právo.

Přeloženo do češtiny, pokud je někdo trestně stíhán, je po tu dobu suspendováno jeho právo podat, byť kvalifikovaně odůvodněné, trestní oznámení, neboť jediné, co smí vůči orgánům činným v trestním řízení činit, je věnovat se své vlastní obhajobě.

Chtěl bych věřit, že Nejvyšší státní zastupitelství nenechá toto pohrdání právy poškozeného klidným – ačkoli, nebyla to právě nejvyšší státní zástupkyně Vesecká, kdo byl označen za jednu ze sedmi hlav české justiční mafie?

6 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2165

Britské listy v pariční lhůtě nesplnily, co jim ukládá pravomocný rozsudek, a ani nezveřejnily omluvu, ani v tiráži nevyznačily moje spoluautorství redakčního systému.

Za této situace mi nezbývá než navrhnout Okresnímu soudu Praha-východ, aby nařídil exekuci, v níž splnění rozsudku vynutí soudní exekutor.

1 komentář
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 2391