Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Všem čtenářům tohoto blogu přeji do nového roku vše nejlepší!

1 komentář
Kategorie: Blog
Počet zobrazení: 1742

Tímto názvem častují svou bývalou vlast lidé, kteří se označují za emigranty nebo exulanty – a činí tak právem. Česká republika je stát založený na principu, že co bylo komunistickým režimem ukradeno, může v případě, že okradeným není běžný český občan, ale veřejný nepřítel, tzn. emigrant, sudetský Němec nebo šlechtic, ukradeným zůstat. Rovnost před zákonem je ilusorní, výkony české exekutivy i justice jsou v těchto případů naprostým výsměchem požadavku spravedlnosti.

Pod usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2809/08, legalisující krádež nemovitého majetku, jenž byl komunisty konfiskován za trestný čin nedovoleného opuštění republiky dokonce ještě v 80. letech, se nestyděla jako soudce-zpravodaj podepsat Eliška Wagnerová.

Případu tohoto postiženého restituenta, pana Václava Šrouba z Kanady, jsem se detailně věnoval, bohužel mi to bylo umožněno jen v I. stupni, poté pan Šroub dospěl k závěru, že si svá podání bude raději sepisovat sám, neboť moje formulace nejsou dostatečně brisantní. Pro informaci proto zveřejňuji i text určovací žaloby, z níž vyplývá, jak neskutečným způsobem byla ze strany státních orgánů porušována jeho práva a jakým trikem byla krádež Šroubova majetku legalisována.

Je za těchto okolností na místě, abychom se dívali na justici jiných postkomunistických zemí, např. na rumunskou nebo bulharskou, svrchu? Nemyslím; z hlediska úrovně bezpráví a porušování lidských práv se jim Česká republika zcela vyrovná a není vyloučeno, že je i předčí.

4 komentáře
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 2441

Předvánočním rébusem nás obšťastnil Nejvyšší správní soud, který na úřední desce vyvěsil výrokovou část svého rozsudku ve věci sporu novináře Tomáše Němečka a senátora Jiřího Čunka, týkajícího se Čunkova neúplného majetkového přiznání.

Zcela zmatená ČTK napsala, že není jisté, zda NSS zrušil pouze rozsudek nebo i Čunkovu pokutu.

Inu, NSS zrušil obojí, nicméně učinil tak způsobem, nasvědčujícím tomu, že minimálně jeden jeho senát nemá na tak vysokém místě justiční hierarchie co dělat. Výrok, že rozsudek se zrušuje a řízení o kasační stížnosti se zastavuje se zpětnou účinnosti, je skutečné unikum, které by zasloužilo místo v Museu Nejabsurdnějších Rozhodnutí Orgánů Veřejné Moci.

Senát 7 As si totiž nesprávně vyložil ustanovení čl. II bodu 2 zákona č. 216/2008 Sb., podle nehož se soudní řízení o porušení povinnosti veřejných funkcionářů zahájená před účinností tohoto zákona, v nichž nebylo do dne nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, zastavuje dnem účinnosti tohoto zákona. To samozřejmě neznamená, že by mohl být se zpětnou účinností zrušen samotný rozsudek, který nabyl právní moci před účinností této novely (rozsudky se vždy zrušují ex tunc, takže kuriosně takto zůstal rozsudek ještě několik měsíců účinný), a už vůbec ne, že by mělo být se zpětnou účinností zastaveno řízení o kasační stížnosti – rozsudek, který řízení o kasační stížnosti zastaví a zároveň jí vyhoví, je sám o sobě procesně schizofrenní.

Řešení přitom bylo prosté: V řízení o kasační stížnosti se vychází ze skutkového i právního stavu, jaký tu byl v době rozhodnutí soudu I. stupně, takže pokud je rozsudek nesprávný, měl jej NSS zrušit a vrátit věc krajskému soudu; ten by poté řízení zastavil. Zastavit řízení může i sám NSS, avšak jen tehdy, pokud k tomu byly důvody již v řízení před soudem I. stupně (§ 110 odst. 1 SŘS), což na daný případ nedopadá.

Co ve mně vyvolává nutkavý dojem, že senátu 7 As by měl předseda Baxa do rozvrhu práce připsat "Nepouštět na saka"…

6 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 1819

Unikátní akcí, svou složitostí předstihující vše, čeho jsme doposud byli v českém právu svědky, dělení federace v r. 1993 i s měnovou odlukou v to včítaje, se ukazuje být splnění sociálně-demokratického slibu o kompensaci poplatků ve zdravotnictví cestou dotace z krajského rozpočtu.

Když jsem před několik dny v diskusi v nadsázce predikoval, že administrativní náklady této akce mohou dosáhnout i 500 Kč na zaplacený poplatek, netušil jsem, jak blízko mohu být realitě. Nejšílenější na celém podniku ovšem je, že nejen kompensaci samotnou, ale i tyto průvodní náklady zaplatí daňoví poplatníci, takže v důsledku Rathovy populistické taškařice sice nula od nuly pojde, ale dosažení tohoto výsledku bude enormně nákladné.

Téměř bych měl chuť napadnout toto neuvěřitelné plýtvání u soudu, ale bohužel, žádný zákon proti zneužívání veřejných peněz k realisaci populistických slibů zatím nebyl přijat, takže se vše děje zcela v rámci "platného práva".

8 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: David Rath
Počet zobrazení: 1600

Stručné, ale precedenčně významné stanovisko vydal tento týden Ústavní soud pod sp. zn. Pl. ÚS-st 26/08. Interpretativním výrokem ÚS rozhodl, že "ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu".

Toto rozhodnutí by mohlo mít v praxi nedozírné následky, protože žaloba pro zmatečnost, znovu zavedená do českého procesního práva novelou OSŘ z r. 2000 mj. jako náhrada některých dovolacích důvodů, může být uplatněna proti velmi široké třídě procesních vad. Pokud by měly být napříště odmítány všechny ústavní stížnosti, jež lze theoreticky suplovat tímto mimořádným opravným prostředkem, vznikla by situace dosti podstatného oslabení právní jistoty, neboť důvody pro podání žaloby pro zmatečnost, zejména ustanovení § 229 odst. 3 OSŘ, jsou formulovány velice vagně.

Jiné důvody mohou vést ke vzniku komplikovaného procesního řetězce. To bude nejlépe ilustrovat na praktickém příkladu:

Zažaloval jsem Českou republiku o náhradu nemajetkové újmy za průtahy v řízení před Městským a Vrchním soudem v Praze.

V prvním stupni, navzdory mé námitce podjatosti, o žalobě rozhodl – a zčásti ji zamítl – Obvodní soud pro Prahu 2. Obě strany podaly odvolání a toto odvolání bylo postoupeno Městskému soudu v Praze – přirozeně s mou námitkou podjatosti, neboť je těžko představitelné, aby o náhradě za průtahy rozhodoval ten soud, který je způsobil.

Pokud Městský soud v Praze moje odvolání zamítne, vznikne situace přípustnosti žaloby pro zmatečnost z důvodu podle § 229 odst. 1 písm. e) OSŘ. Tu dostane na stůl opět Obvodní soud pro Prahu 2 (§ 235a odst. 1 OSŘ), přirozeně opět s mou námitkou podjatosti, a pokud ji zamítne, věc půjde – ano, hádáte správně, s novou námitkou podjatosti – k Městskému soudu v Praze. Až tam budu mít na výběr, zda podám fakultativní dovolání [§ 238a odst. 1 písm. b) OSŘ] nebo ústavní stížnost; nová žaloba pro zmatečnost, jež by zakládala nekonečný cyklus, díky moudrosti zákonodárcově naštěstí možná není (§ 230 odst. 3 OSŘ).

Počítejte se mnou: než se se svou věcí dostanu k Ústavnímu soudu, musí spis obligatorně projít obvodním soudem, městským soudem, ještě jednou obvodním soudem a znovu městským soudem, a fakultativně ještě Nejvyšším soudem. Civilní řízení je tedy čtyř- až pětistupňové, což při rychlosti místních soudů nemůže znamenat méně než šest až sedm let, a možná ještě víc, protože "nezmateční" námitky budu muset souběžně uplatňovat v jiném řetězci a naše elektronickým spisem nepoznamenané soudy si budou spisy navzájem posílat.

Je toto skutečně stav, o jehož nastolení moudrý zákonodárce s ještě moudřejším judikátorem usilovali?

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1775