Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Co je to za hloupou otázku!? Samozřejmě, že skořápky jsou nepoctivá hra, dokonce učebnicový příklad podvodné hry!

Téhož názoru je i recentní judikatura Nejvyššího soudu, který ve svých usneseních sp. zn. 11 Tdo 48/2007 a 6 Tdo 361/2007 na adresu skořápek a skořápkářů uvedl: "…hra 'skořápky', resp. 'placičky', je hrou, jíž se účastní jednak její provozovatel, využívající své zručnosti při přemisťování koleček z místa na místo, a dále pak osoba, která proti provozovateli sází peníze a snaží se uhodnout, na kterém místě se nachází označené kolečko poté, co s nimi provozovatel nějakou dobu manipuloval. Člověk běžných schopností není schopen tyto přesuny spolehlivě sledovat, resp. je postřehnout a zaznamenat, pročež za takové situace pouze hádá, kde se kolečko nachází a při jejich celkovém počtu tři je tedy pravděpodobnost provozovatele na výhru dvakrát vyšší. Je tedy zřejmé, že tato hra rovné možnosti výhry pro účastníky nezaručuje."

Protože platný trestní zákon (a zcela shodně nový trestní zákoník) vymezuje trestný čin provozování nepoctivých her a sázek podle § 250c TrZ tak, že tohoto trestného činu se dopouští ten, kdo provozuje peněžní nebo jinou podobnou hru nebo sázku, jejíž pravidla nezaručují rovné možnosti výhry všem účastníkům, je zřejmé, že skořápky je třeba označit za nepoctivou hru, jejíž provozování je trestným činem.

Na LE blogu závěr NS jako značně zjednodušující kritisuje Jan Vučka, státní zástupce OSZ pro Prahu 5.

Mám za to, že důvodně.

Dlužno předeslat, že skutková podstata trestného činu podle § 250c TrZ je specialitou českého trestního práva; nenajdeme ji ani v německém trestním zákoníku, ani ve starších zákonících platných na českém území, a součástí platného práva se stala až novelou TrZ s účinností k 1. lednu 1992. Nahlédnutím do důvodové zprávy zjistíme:

V souvislosti se zaváděním tržního hospodářství se vyskytly případy tzv. "řetězových peněžních her", na nichž jejich organizátoři zbohatli na úkor občanů, kteří uvěřili, že navzdory nutnosti geometrického růstu počtu účastníků se dočkají výhry. Vzhledem k tomu, že řada občanů byla takto připravena o značné částky a vzhledem k tomu, že řada občanů byla takto připravena o značné částky a vzhledem k tomu, že jde o specifický druh podvodu, využívající důvěřivosti méně informovaných osob, byla navržena skutková podstata, zakazující pořádání takových her. Trestní zákon zde bude nutno doplnit zákonodárstvím národních rad, upravujícím pořádání povolených her nebo sázek tak, aby bylo zřejmé, na které hry povolení vůbec udělit nelze.

Je tedy zřejmé, že § 250c (původně § 250a) TrZ byl míněn pro postih pyramidových her (tzv. her typu "letadlo") a není proto překvapivé, že jeho aplikace na zcela jinou oblast trestné činnosti dře; co naopak překvapí, je, že podle textu odmítavých usnesení NS si této diskrepance zjevně nepovšiml žádný z dovolatelů – argument e ratione legis by byl v daném případě závažný: obecně nelze v trestním právu připustit, aby byly skutkové podstaty zamýšlené k postihu určitého druhu trestné činnosti používány v rozporu se zjevným záměrem zákonodárce extensivním způsobem i na oblasti zákonodárcem výslovně nepředpokládané.

Trestný čin provozování nepoctivých her a sázek má blízko k trestnému činu podvodu, od něhož se liší absencí podmínky vyšší než nepatrné škody – což může mít při stíhání skořápkářů zásadní praktický význam – a zákonného znaku uvedení druhého v omyl. Nepřípustné jsou tedy i takové nepoctivé hry, kdy poškozený má dostatek informací k tomu, aby jejich nepoctivost odhalil, avšak buď vědomě nebo nevědomě na nevýhodnou hru přistoupí.

Účelem trestního práva však není chránit člověka před všemi formami a projevy jeho hlouposti, tím by se nepřípustně zužoval prostor autonomie vůle fysické osoby a vyžadovalo se od lidí za všech okolností racionální jednání. Trestněprávní represe je prostředkem ultima ratio a měla by jím zůstat i v případě, že poškozený jedná nemoudře a sám si tak škodí.

Avšak zpět k problému skořápek. Definice nepoctivé hry na základě nestejných šancí jejích účastníků na výhru, jak správně poznamenává J. Vučka, je pochybná, neboť provozovatel takové hry musí mít vždy vyšší šanci než hráči – jinak by hru neprovozoval, už proto, že by neměl z čeho krýt náklady – a, což J. Vučka ve své analyse nerozlišuje, byť tímto směrem se jeho úvahy též vydávají (viz příklad fotbalovaého zápasu Anglie–Faerské ostrovy), je třeba lišit šanci objektivní a subjektivní, když pouze nerovnost objektivních šancí na výhru může zakládat nepoctivost určité hry.

Judikatura Nejvyššího soudu nemůže obstát ještě z dalšího důvodu, který rovněž J. Vučka pomíjí, a to proto, že nezohledňuje relativní zručnost a zkušenost daného skořápkáře a pouze paušálně dovozuje, že skořápkář je tak obratný, že člověk běžných schopností není schopen jím prováděné manipulace spolehlivě sledovat. Lze si ovšem představit skořápkáře-začátečníka, který bude ve hře prohrávat: ani tam nejsou možnosti výhry stejné, ale o trestný čin by se zjevně nejednalo z důvodu absence materiálního znaku.

Že takoví prohrávající skořápkáři jsou bytostí z pohádky, je celkem zřejmé, to však nic nemění na tom, že závěry Nejvyššího soudu jsou příliš povšechné a neopírají se o zákonné vymezení dané skutkové podstaty, neboť ta právě tím, že byla určena pro postih jiné trestné činnosti, není tomuto případu dobře přizpůsobena. Zcela jistě nelze dát NS zapravdu v tom, že pravděpodobnost výhry ve skořápkách je pro jejího provozovatele právě 2/3: ve skutečnosti může být vyšší – pokud skořápkář podvádí (anebo účinně bluffuje) – i nižší, pokud své "řemeslo" dobře neovládá anebo racionálně usoudí, že by nebylo dobře "škubánka" odírat tak rychlým tempem a zbytečně jej demotivovat od investování dalších prostředků.

Je zjevné, že oblast postihu kriminality tohoto druhu se neobejde bez zásahu zákonodárce: dovozovat trestnost skořápek způsobem, jak činí Nejvyšší soud, je dlouhodobě neudržitelné a v podmínkách demokratického trestního práva i nepřípustně utilitární. Pokud stát nic nenamítá, jestliže kasina své zákazníky připravují o peníze – s jejich plným vědomím a informovaným souhlasem – v ruletě, blackjacku nebo třeba ve vingt-et-un, oblíbené hře Jamese Bonda, možná by bylo vhodné zaměřit se při represi skořápek na otázku absence úředního povolení k takovému podnikání: k tomu by ovšem bylo třeba novelisovat § 118a TrZ, např. po vzoru německého § 284 StGB (německé trestní právo, mimochodem, stíhá i pouhou účast na takové nepovolené hazardní hře: viz § 285 StGB).

Ustanovení § 250c TrZ pak ponechme ke stíhání toho, k čemu bylo odpočátku míněno, totiž pyramidových her.

25 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4204

Zvláštní formu war of attrition, zákopové války, se mnou vede Městský soud v Praze. Ačkoli jeho právnímu názoru týkajícímu se otázky, kdo je nadřízeným orgánem předsedy okresního soudu, jde-li o žádost o informace, Nejvyšší správní soud nepřisvědčil, senát 8 Ca na něm přesto setrval a tři mé správní žaloby s identickým odůvodněním opětovně zamítl. Výsledkem jsou další tři zrušující rozsudky NSS: č. j. 4 Ans 10/2008-139, 4 Ans 11/2008-136 a 4 Ans 12/2008-96.

Zajímavá situace nastane, pokud městský soud svůj postup zopakuje i potřetí a žaloby znovu zamítne, když dospěje k závěru, že právní názor NSS je chybný a nemůže se jím při nejlepší vůli řídit. Pak budu mít na výběr mezi ústavní stížností (procesní opravné prostředky evidentně nevedou k cíli), podnětem ke kárnému řízení a návrhem na vyšetření duševního zdraví členů senátu 8 Ca.

Mimochodem, v další kasační stížnosti týkající se identického problému, kterou městský soud ze skromnosti nadřízenému soudu raději ani nepředložil, zjevně v očekávání, že se věc vyřídí plynutím času, na adresu těchto milých soudců píši: "Na místě by zřejmě bylo iniciovat takové kroky, aby byl senát 8 Ca z povinnosti respektovat rozhodovací praxi nadřízeného soudu vyňat, eventuálně aby byl Nejvyšší správní soud, který podle mínění členů tohoto senátů opakovaně rozhoduje nesprávně a jeho judikaturou se proto Městský soud v Praze nemůže řídit, rovnou zrušen." Alternativní možností by bylo najít pro členy tohoto senátu zcela jiné zaměstnání, přiměřenější jejich předpokladům a respektu k platnému právu: kupř. ve spisovně nebo při úklidu soudní budovy.

Aktualisováno.
Zdá se, že u městského soudu je tento blog bedlivě sledován, protože po třech měsících nečinnosti soud kasační stížnost objevil a zaslal výzvu k zaplacení poplatku (ač je to neuvěřitelný anachronismus, soudní poplatky z elektronicky podepsaných podání se stále musí platit kolky: papírovými, lepkavými a chuťově odpornými – to by je nemohli v tiskárně cenin aspoň ochucovat, tak jako se ochucují léky!?).

2 komentáře
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 2482

Český právní řád připomíná temnou sluj, z níž se čas od času ozve tajuplný skřek nebo vyletí vyplašený netopýr. Zkoumat jeho vnitřní prostory vyžaduje jedince mimořádně otrlého: zkušeného a dobře vyzbrojeného legislativního speleologa.

S nemalým údivem jsem dnes zjistil, že navzdory mezi laickou i odbornou veřejností panující představě, že ministr stojí v čele ústředního správního úřadu, takže ve správním řízení mu není nikdo nadřízen, není tomu tak. Podle ustanovení § 178 odst. 2 in fine SprŘ, "nadřízeným správním orgánem státního tajemníka, ministra nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu se rozumí vedoucí příslušného ústředního správního úřadu" – což je, ano, hádáte správně, ministr.

Toto kuriosum ovšem není bez důsledků. Jestliže správní úřad v zákonné lhůtě nerozhodne, nelze bez dalšího podat správní žalobu, ale je nutno nejprve vyčerpat prostředek na ochranu před průtahy podle § 80 SprŘ. Nadřízený správní úřad úřadu prodlévajícímu nařídí rozhodnutí vydat, nebo učiní jiné vhodné a zákonem předpokládané opatření. Správní žaloba podaná bez vyčerpání této možnosti by byla soudem odmítnuta jako předčasná.

Pokud je ovšem tím, kdo včas nerozhodl, ministr, je nadřízeným orgánem on sám a jemu je nutno adresovat návrh, aby si přikázal ve stanové lhůtě rozhodnout.

Zdá se vám to postavené na hlavu? Mně rovněž: už proto, že žádný orgán nesmí rozhodovat ve vlastní věci a představa, že správní úřad něco sám sobě přikáže (anebo, což je ještě o stupeň šílenější a přesto naprosto souladné se zákonem, že si věc odejme a rozhodne o ní sám), by svou bizarností patřila spíš do seriálu o rodině Addamsových nebo do Hlavy XXII než do správní praxe.

Který legislativní genius je autorem tohoto zmetku (který v původním návrhu SprŘ nebyl a objevil se v něm až v průběhu schvalování), jsme zatím nevypátrali: hlavním podezřelým je v tuto chvíli šéf legislativy MV ČR a jeden z hlavních autorů nového SprŘ Mgr. Jiří Kautský.

Aktualisováno.
Stížnost s návrhem, ať si "ministr poručí", jsem podal. Cítil jsem se při tom podobně, jako když jsem byl nedávno, díky nekonečné moudrosti (resp. nekonečné lenosti) senátu 5 Ca Městského soudu v Praze, nucen podat civilní žalobu bez žalovaného.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2547

Bulvární media jsou v plné pohotovosti: zítra by měl Krajský soud v Brně soudcem Michalem Ryškou vynést rozsudek v kause zaměněných novorozenců v třebíčské nemocnici.

Jak vysoká by měla být relutární satisfakce za tento zásah do práva na ochranu osobnosti? To je věc názoru. Osobně mám za to, že několikanásobně nižší než peněžité zadostiučinění za smrt dítěte, takže v daném případě bych každé z rodin přisoudil částku cca 1,5–2 miliony korun a ve zbytku žalobu zamítl.

Aktualisováno.
Soud přiznal jedné z rodin 1,2 mil. Kč a druhé 2,1 mil. Kč. Důvody rozhodnutí soudce Ryška přesvědčivě vysvětlil v rozhovoru pro iHned.cz.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1672

"Ústavní soud snad zešílel!", pravil lidovecký ministr financí Miroslav Kalousek, když s charakteristicky postkomunistickou úctou k ústavnímu řádu komentoval nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1835/07, jímž byla vyslovena nepřípustnost namátkových kontrol orgánů finanční správy u daňových subjektů. Následně pak ministr deklaroval, že finanční úřady se nálezem ÚS stejně řídit nebudou.

Nepřekvapí, že proti nálezu vášnivě disentovala i soudkyně Ústavního soudu za KDU-ČSL Ivana Janů. Nález totiž inkorporuje do českého právního řádu princip, který je postkomunistickému myšlení bytostně cizí: orgány veřejné moci nesmějí intervenovat do práv občanů ani formou kontroly, aniž by k tomu měly konkrétní důvod. Soudce zpravodaj Eliška Wagnerová, díky své mnohaleté kanadské zkušenosti i právnímu vzdělání, jež je, přiznejme si, ve srovnání s – kulantně řečeno – nevynikající právničkou Janů o několik tříd výš, velmi dobře ví, že např. ve Spojených státech není dovoleno, aby policisté zastavovali automobily kvůli namátkové "silniční kontrole": není-li pro takový postup důvod, daný např. podezřením ze spáchání dopravního přestupku, policista automobil prostě zastavit nesmí. Tedy představa, nad níž by se český dopravní policista se svým starobylým ius buserandi a zvykem uspořádat několikrát do roka masový hon na řidiče ("kryštofa") otřásl odporem.

"Každý zásah do osobní sféry jednotlivce, ať už je činěn v rámci jakéhokoliv postupu státu vůči jednotlivci, musí být ospravedlněn konkrétní skutečností, resp. důvodem takového omezení a nikoliv proveden pouze proto, že orgán státu je takovou pravomocí formálně nadán. Takové obecné oprávnění je pouze předpokladem realizace takové omezovací pravomoci, nikoliv měřítkem jeho intenzity," judikoval Ústavní soud a nezbývá než mu přisvědčit. Jedním z atributů materiálního právního státu je povinnost zdrženlivosti jeho orgánů při uplatňování pravomoci, což platí nejen pro namátkové kontroly u daňových subjektů nebo na silnicích, ale např. i v otázce hromadných perlustrací, jimž nový policejní zákon neuváženě širokým vymezením důvodů otevřel stavidla.

Odpor proti nálezu ÚS svědčí o tom, jak hluboko v postkomunistických stereotypech myšlení české politické elity dosud vězí.

Aktualisováno.
Viz např. zde.

3 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1844