Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Uko Ješita z Hradčan II aneb Čekatelská historie
Zajímavý vývoj dostává kausa justičního čekatele Petra Langera, který poté, co nebyl jmenován soudcem, měl tu opovážlivost jeho presidentskou výsost žalovat – a ve svém sporu byl úspěšný.
Langer nebyl soudcem jmenován dodnes, a Městský soud v Praze svůj nový rozsudek pojal spíše než jako imperativ jako "morální apel", neboť jeho soudci mají za to, že rozhodnutí nelze vůči presidentovi, který není podle čl. 54 odst. 3 Ústavy ze své funkce odpovědný, nijak vynutit.
Mám na věc jiný názor. Neodpovědnost z výkonu funkce vykládám jako imunitu (přesněji: indemnitu) osobní, tedy nemožnost postihnout presidenta republiky-fysickou osobu, nikoli jako nemožnost vynutit splnění povinnosti uložené rozsudkem presidentu republiky-orgánu veřejné moci.
Kdyby "věčný čekatel" Langer navrhl soudní výkon rozhodnutí (nebo exekuci), neměl by soud žádnou možnost, jak takový návrh zamítnout, už proto, že jinak by připustil existenci orgánu veřejné moci, jenž není podřízen soudní moci, což je v rozporu s ustanovením čl. 4 Ústavy a protiřečí to i základním zásadám materiálního právního státu.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 1514
Bratrstvo justiční pracky
Ano, právě tak se musí čeští soudci veřejnosti jevit: jako jedna velká parta kamarádů, která drží za všech okolností pospolu a veřejnost vnímá jako dojný skot, jako zdroj prostředků umožňující jurisprudentům jejich pohodlnou, nikým a ničím nekontrolovanou existenci.
Mrzí mě to, protože to, co jsem včera řekl při jednání, nebyly frase, ale výraz mého hlubokého přesvědčení: že soudci by měli být elitou tohoto národa, že by každý soudce měl být zárukou nejvyššího stupně osobní integrity a že by tento stav měl tvořit morální skelet národa. A když jsem při tom hleděl do tváří tří soudců, z jejichž indolentního pohledu bylo lze vyčíst nejen to, jaký rozsudek poté vynesou, ale i co si o mně i o přítomné veřejnosti, které se tentokrát sešla ve výrazně vyšším počtu než minule, myslí, styděl jsem se za ně. Pocit trapnosti a studu: to jediné jsou mnozí čeští soudci schopni ve veřejnosti vyvolat.
Samozřejmě, jsou výjimky: Eliška Wagnerová, Vojtěch Cepl ml., Michal Ryška nebo z nejmladší generace třeba Martin Husák, soudce Obvodního soudu pro Prahu 2. Co je to ale platné, když v převážné většině případů o rozsudcích rozhodují kreatury typu soudkyň osobnostního senátu pražského vrchního soudu nebo místopředseda Nejvyššího soudu a zároveň jeden z kmotrů české justiční mafie, soudce Pavel Kučera?
Snad je to nesmyslný idealismus, tato země má takové soudce, jaké si zaslouží, a není na místě moralisovat o jejich kvalitách, když ostatně o nic vyšší není kvalita úřednictva nebo politiků. A měli bychom se smířit s tím, že Česká republika je a zůstane zemí, kde se žije dobře jen ničemům – lhostejno, zda s talárem nebo bez něj.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 1724
Karlovarská kausa v Českém rozhlase
Český rozhlas 6 věnoval případu karlovarské exekuce včera odvysílaný pořad Zaostřeno na občana.
Mlžení tiskového mluvčího, podle něhož se teprve bude zkoumat, zda se někdo z magistrátu dopustil chyby, nemá chybu. Podle dalších informací se Karlovy Vary proti nařízení exekuce odvolají, podají na mě trestní oznámení a žalobu na ochranu dobré pověsti právnické osoby; úhrnem tedy vyhlídka na další porci hodnotné právní zábavy.
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Informační právo
- Kategorie: Karlovy Vary
- Počet zobrazení: 2307
Komunistická minulost soudců zůstává tajná
Městský soud v Praze podle očekávání zamítl žalobu, jíž jsem se domáhal poskytnutí seznamu soudců Vrchního soudu v Olomouci, kteří byli ke dni 17. 11. 1989 členy nebo kandidáty KSČ.
Jednání bylo nezáživné, rozsudek nepřekvapivý, ústní odůvodnění nanejvýš stručné. Žalobní argumentací se soud nezabýval a je otázkou, zda tak učiní aspoň v písemném vyhotovení rozsudku.
Dojem, který ve mně dnešní jednání zanechalo, je dosti depresivní: česká justice ve své nejhorší, nejmenší úcty nezasluhující podobě.
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Informační právo
- Kategorie: Komunističtí soudci
- Počet zobrazení: 2813
NSS zamítl návrh na zrušení Dělnické strany
Aniž si to možná uvědomujeme, dnešek je jedním z nejvýznamnějších dnů české demokracie za celou existenci země: Nejvyšší správní soud odmítl vyhovět vládnímu návrhu a nezrušil Dělnickou stranu.
Ačkoli jsem v prvních letech existence NSS byl k tomuto soudu, obsazenému na počátku soudci spíše podle hesla "ber, kde můžeš", značně kritický, zdá se, že NSS se dokázal zbavit dětských nemocí a kvalita jeho rozhodování neustále stoupá.
Dnešní jednání přenášela televisní stanice ČT24. Písemné vyhotovení rozsudku by mělo být v krátké době k disposici na webových stránkách soudu.
Aktualisováno.
Stalo se.
Aktualisováno.
Proti obsahu rozsudku podle mého mínění nelze mít vážnějších námitek. Vládní návrh byl patrně velmi slabý, vedený představou, že soud návrhu vyhoví už proto, že jej o něco žádá exekutiva a rozhodnutí o rozpuštění k neonacismu inklinující strany bude populární (o čemž lze vzhledem k průběhu litvínovských událostí poněkud pochybovat).
Za důležité pokládám, že soud akcentoval jako jednu z podmínek pro rozpuštění politické strany i to, že namítaný delikt je této straně přičitatelný: v případě KSČM tak nelze bez dalšího používat argumentaci, že ten nebo onen funkcionář strany kdesi pronesl antidemokratický projev.
Nejzávažnější z toho, co bylo neonacistům z Dělnické strany vytýkáno, je patrně jejich programový požadavek na rozpuštění všech stávajících parlamentních stran. NSS se k tomu vyjádřil poměrně vyhýbavě (§§ 85–86). Se závěrem, že se nutně nemusí jednat o programový cíl strany, lze však podle všeho souhlasit, a důležitá je i aplikace testu proporcionality: rozpuštění politické strany je třeba vždy posuzovat ve světle vzájemné konkurence práva na politické sdružování a ostatních ústavně zaručených práv.
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Jiné případy
- Kategorie: Dělnická strana
- Počet zobrazení: 1149
483 / 504