Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jak je patrno z výzvy, český úředník je ochoten sepsat dvoustránkový traktát, jímž občana vyzve k úhradě 41 Kč. Že jen jeho odeslání (samozřejmě s doručenkou) stálo 36,50 Kč, úředníka nezajímá, důležité je, že jeho osobně nikdo nebude moci obvinit z nehospodárného jednání (ne, to není vtip, takhle to ve veřejné správě skutečně funguje).

Zatímco jiné úřady úhradu za informace do 50–100 korun běžně promíjejí, u vědomí, že náklady na jejich účtování by několikanásobně překročily potenciální příjem pro rozpočet povinného subjektu, Krajský úřad Jihomoravského kraje tuto elementární úvahu zatím nezvládl.

Přidat komentář
Kategorie: Humor
Počet zobrazení: 1810

Jan Hus před koncilem v KostniciJako Jan Hus před kostnickým koncilem si musí připadat wikipedista Ignác Pospíšil, vulgo Cinik, jenž je právě souzen "opičím tribunálem" na české mutaci wikipedie.

Myslím, že arbitrážní procesy na wikipedii by měly využívat právnické fakulty pro výuku trestního práva procesního: jsou na nich demonstrovány snad všechny představitelné procesní vady znevýhodňující obžalovaného: od zákazu vyjádřit se k věci nebo navrhovat důkazy přes represe obhájců po drakonické tresty ukládané za jednání, jehož se obžalovaný dopustil mimo stránky projektu a tedy mimo jurisdikci wikipedie. Na samé mezi morbidity kuriosní je už fakt, že arbitráž, tedy prostředek k urovnání sporu, tam slouží jako nástroj k potlačování kritických názorů.

Čím se Cinik provinil, není zřejmé, zřejmé je pouze tolik, že na české wikipedii vznikla kasta tzv. správců, kteří se mezi sebou radí o osudu encyklopedie, sami si hlasují a sami rozhodují: funkce správce byla přitom zřízena k tomu, aby bylo možno technickými prostředky zabezpečit chod projektu a vykonávat vůli komunity. Správce není ostatním nadřízen, je pouze vykonavatelem jejich vůle; na české wikipedii je to ovšem jakýsi novodobý politruk kombinovaný s bachařem. Správci rozhodují o obsahu hesel, o tom, kdo a jak je smí editovat, a neposlušnost ihned trestají zablokováním uživatele. Sami přitom prakticky needitují – a ani by to odborně nesvedli, mnozí z nich neznají ani základy českého pravopisu – pouze "dozorují" ostatní. Také proto je dnešní česká wikipedie svým obsahem nesrovatelná s jinými porovnatelnými mutacemi.

Jaký bude výsledek Cinikovy "arbitráže"? Inu, tvrdý trest pro – jak oni říkají – arbitrážně obviněného, pochvala a zadostiučinění pro ty, kteří ho persekuovali.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1885

Za první republiky jim říkali "mlamoj" (=mladý moderní jinoch), nyní je označujeme spíše jako "frikulíny" [=free+cool+in, sg. (ten) frikulín, (ta) frikulína], obsah nicméně zůstal nezměněn.

Mlamoj/frikulín z Českých novin (ČTK), zjevně neschopen zapamatovat si více než dvě možnosti, poučil své čtenáře o dvou alternativách, které má odvolací soud v kause Kateřiny Neumannové: "Vrchní soud bude muset zhodnotit, zda soudce Ryška postupoval správně. Verdikt může potvrdit nebo věc vrátit do Brna k opětovnému zvážení důkazů a vydání nového rozhodnutí."

Ach jo!

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1507

Neuplynul ani týden a nákup u nesolidního obchodníka nese další plody: společnost Elektro-partner, aniž by k tomu měla moje svolení, mou e-mailovou adresu marketingově využila a do e-mailové schránky mi s odkazem na něj dorazil spam od jiného subjektu, www.heureka.cz, se žádostí o vyplnění jejich "dotazníku".

Nebýt v čele Úřadu pro ochranu osobních údajů patrně největší pitomec mezi českými politiky, Igor (řečený Ignor) Němec z ODS, který své mimořádné schopnosti demonstroval v r. 2002, kdy se proslavil jako "zachránce" Prahy před povodní, a poté byl odsunut na posici, kde zdánlivě nemůže způsobit žádnou faktickou ani politickou škodu, spammerům tohoto druhu by pšenka nekvetla.

Takto nezbývá než čekat, komu dalšímu Elektro-partner mou adresu prodal.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1737

V tonu notně populistickém a duchu ne právě zasvěceném se pustil blog Nautilus do thematu, jež má u veřejnosti automaticky velkou odezvu, do problematiky soudních exekutorů.

Po více než sedmi letech fungování této instituce a po několika ne zcela úspěšných pokusech o její regulaci, čí spíše aspoň částečnou kanalisaci, cestou novelisací exekučního řádu se dá obecně – a velmi zhruba – říci, že zřízení soudních exekutorů přineslo přibližně stejné množství problémů, jako jich vyřešilo.

Soudní exekutor je soukromý podnikatel, jemuž stát umožňuje provádět nucený výkon k tomu způsobilých rozhodnutí, exekučních titulů. Tato pravomoc, svěřená dotud pouze nepříliš aktivním a málo efektivním soudním vykonavatelům, však nebyla odpočátku spojena s náležitými kvalifikačními požadavky: ačkoli exekutor ve své funkci vystupuje jménem státu (jeho úkony jsou ekvivalentní úkonům soudu), exekutoři ani jejich zaměstnanci nepodléhají lustračnímu zákonu a tato profese proto získala oblibu mezi bývalými důstojníky a tajnými spolupracovníky StB, kterým by jinak cesta do veřejných funkcí zůstala uzavřena – a na způsobu jejího provozování je to vidět.

Další chybou bylo, že kontrola nad výkonem exekutorské činnosti je samosprávná a tedy, podobně jako např. u advokátů nebo lékařů, jen zcela formální, založená na principu bezbřehé profesní solidarity. Ministerstvo spravedlnosti má jen značně omezené možnosti prověřovat, zda exekutor při své činnosti neporušuje zákon, donedávna si dokonce ani nesmělo k prověrce vyžádat exekuční spis.

A za třetí, procesní opravné prostředky proti úkonům exekutora, jsou-li vůbec přípustné, projednávají soudy, a to svým charakteristickým, hlemýždím tempem. Platí přitom obecná zásada, že tyto prostředky nemají odkladný účinek, V praxi to znamená, že i když se povinný neoprávněné nebo chybně vedené exekuci nakonec ubrání, zásah způsobený exekutorem do jeho života, případně podnikání, bývá hluboký, dlouhodobý a často neodčinitelný. Poškozeným zbývají oči pro pláč nebo, jsou-li nenapravitelnými optimisty, možnost žalovat o náhradu škody stát, a pustit se do dalšího mnohaletého soudního martyria.

Chybou je rovněž to, že exekutor má při volbě způsobů provedení exekuce naprostou volnost, a jako podnikatel logicky volí nikoli ten způsob, který by byl nejefektivnější nebo nejrychlejší, ale kritériem bývá maximalisace jeho odměny. Stokorunové dluhy se tak běžně řeší prodejem nemovitosti, jediná nezaplacená faktura prodejem podniku.

Nevhodně konstruovaná je i odměna za provedení exekuce. Největší excesy, např. to, že exekutor měl nárok na plnou odměnu i v případě, že povinný splnil vymáhanou povinnost na první výzvu a dobrovolně, byly korigovány Ústavním soudem, řada dalších nejasností a zjevných nespravedlností však v sazebníku odměn zůstala.

Aktualisováno.
Exekuce dítěte, již na Nautilu ilustrují slavnou fotografií Dana Materny (domnívajíce se patrně, že fotografické dílo, které bylo jednou zveřejněno na Internetu, smí každý volně užívat), je typickým případem mediální traktace reality ve stylu mnou zmiňovaného Hamleta vyprávěného pětiletým.

V onom proslulém případě si soud vyložil ustanovení § 345 et seq. OSŘ tak, že je-li možno odebrat povinnému věc, je analogicky možné odebrat mu i dítě. Tato analogie je přirozeně scestná a v právním státě naprosto nepřípustná: jediný způsob, jak lze postupovat, je ukládat povinnému donucovací pokuty podle § 351 OSŘ, dokud ten povinnost dobrovolně nesplní (že s lidskou bytostí nelze za žádných okolností zacházet jako s věcí, judikoval např. německý ústavní soud ve svém rozsudku odnímajícím německému letectvu právo sestřelit unesené civilní letadlo).

14 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2762