Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Před Městským soudem v Brně stanul včera Ivo Svoboda, přední znalec v oboru závadového diskursu, a poskytl více než hodinovou výpověď ohledně toho, co společensky škodlivého zjistil na tričku jednoho z účastníků loňské prvomájové demonstrace v tomto městě (znalecký posudek – bez obrazové části).

Na taková hlavní líčení by se, myslím, měly prodávat vstupenky, protože, odhlédneme-li od nulové odborné hodnoty, Svobodův výslech (mp3) je pro kohokoli v problematice aspoň rudimentárně orientovaného zážitkem srovnatelným s tím, co staršímu a méně intelektuálně náročnému publiku poskytne sledování televisních silvestrů s Vladimírem Menšíkem: ten člověk má opravdu nevšední talent bavit druhé!

Od samolibého tonu úvodního exposé Svoboda přešel do útočnější polohy poté, co seznal, že obhajoba si na rozdíl od něj zjistila fakta a je schopna prokázat, že tvrzení jeho znaleckého posudku týkající se historie jsou pouhými produkty autorova přacího myšlení, a zakončil v témbru téměř uraženém, stěžuje si, jak mu, jedinému skutečnému odborníku v zemi, všichni ubližují a ostouzejí jej. Na závěr pak odmítl své vystoupení soudu vyúčtovat; pokud tak dodatečně učiní, přimlouval bych se, aby mu soud vyplatil vedle svědečného i zvláštní umělecký honorář, tzv. kabaretné.

Čistě věcně, ačkoli Otto Straßer nebyl žádný svatoušek, rozhodně se nedopustil jakýchkoli zločinů, pro které by přihlášení se k jeho odkazu mohlo být posuzováno jako podpora nacismu (nacistu by těžko po dobu pěti let hostilo demokratické Československo, které mu přes projevy nelibosti z německých oficiálních míst dovolovalo vyvíjet z Prahy činnost proti hitlerovskému režimu). Podobně, pokud by se znalec obtěžoval, snadno by zjistil, že jím posuzovaný symbol (zobrazen v záhlaví tohoto článku) na seznamu Spolkového úřadu pro ochranu ústavy jednoduše není. A co je zásadní problém tohoto trestního stíhání, vzít si na sebe tričko, na kterém je vyveden symbol, jehož význam je znám toliko zasvěceným, nemůže být projevem sympathií podle § 404 TrZ/2009, protože tu chybí publikum, na něž by tričko mohlo vykonat svůj zhoubný vliv.

Aniž bych chtěl předjímat další taktiku obhajoby, podotknu pouze, že Svobodou předestřená a explikovaná theorie závadového diskursu znamená, že aby orgány činné v trestním řízení obešly ústavně zakotvený zákaz trestat za názor, vytvořily doktrinu ztrestnění (nebo, jak by asi řekl Guy Peters, extremistické transsubstanciace). Ta je založena na presumpci, že trestným je každý symbol, který je používán extremistou, a tedy ve chvíli, kdy osoby zastávající určitý vládě nepříjemný myšlenkový směr začnou používat symbol nový, byť jím byl třeba bílý puntík v černém poli, stává se tento ipso facto symbolem extremistického hnutí, čímž dojde – pouhým faktem, že tento symbol je extremistou prvně presentován navenek – k jeho ztrestnění. Podle představy soudů je vše v pořádku, protože extremista není už trestán za názor, nýbrž za podporu a propagaci vhodného a dostatečně ohavného hnutí (jako např. Národní odpor), se kterým soudní znalec puntík kreativně spojí. Samotné bílé puntíky tím zůstanou nedotčeny: dokud je neobleče extremista, nejde o závadový diskurs a jejich nošení je beztrestné.

Mít takového Svobodu komunisté, okamžitě by měli vyřešen problém, co s máničkami: stačilo by prohlásit, že dlouhé vlasy podporují některé zakázané hnutí, a mohlo se zatýkat. Fakt jsem si nemyslel, že budu jednou dojatě vzpomínat na doby socialistické zákonnosti!

Ale nebudu už zdržovat planými řečmi a popřeji čtenářům příjemný a nerušený poslech. Ve vedlejších rolích vystupují soudce Městského soudu v Brně Michal Kabelík a známý antisemita a advokát, který nechce chápat, že obhajoba je součástí obžaloby, Petr Kočí.

Aktualisováno.
Zpráva iDnes.

15 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Evropo povstaň!
Počet zobrazení: 7632

Zítra v 11.00 hod. se v sídle AK Mašek, Kočí, Aujezdský koná tisková konference týkající se naší, hojně medialisované, námitky podjatosti vůči soudnímu inkvisitorovi (opravuji: znalci) Michalu Mazlovi.

Zde je podrobná pozvánka.

58 komentářů
Kategorie: Pozvánky
Počet zobrazení: 6373

Ptáte-li se, proč k probíhající skandalisační kampani nic nepíši, odpovídám, že vše podstatné už za mě napsal kolega-blogger Dušan Streit.

Dodám proto jen tolik, že tato kampaň se může snadno obrátit proti jejím osnovatelům, protože nelze donekonečna opakovat, jak je námitka podjatosti nechutná, aniž by se čtenářům sdělilo, o čem vlastně byla a jaká fakta o dosavadním fungování znaleckého průmyslu byla soudu v jejím rámci předložena.

V dnešních papírových Lidových novinách vychází další baterie denunciačních článků. Pobavila mne v nich myšlenka jistého emeritního advokátně-kamerálního bafuňáře, že měl Petr Kočí, který je sám židovského původu, obhajobu odmítnout. Proboha, proč? Smí snad Žid vypracovat na extremisty nezaujatý posudek, ale obhajovat je nesmí?

Nadto mám za zcela správné, že se klienti tuto informaci ani ode mě, ani od Petra Kočího nedozvěděli. Rasové předsudky totiž pokládám za závažnou poruchu úsudku a ani v nejmenším je nemíním podporovat: důležité je, jaký kdo je a ne zda je Žid, Rom, černoch nebo čistokrevný ušlechtilý příslušník nordického plemene, jakého si můžeme prohlédnout na nejrůznějších rasisticky orientovaných webech. To je něco, na čem trvám a z čeho neslevím, stejně jako neslevím z požadavku, že v demokratické zemi nesmí být kriminalisován politický projev.

V námitce podjatosti se neřeší, jak většině nadměrně emočně a nedostatečně intelektově disponovaných pozorovatelů patrně ušlo, jakási domnělá vada rasy, nýbrž trauma, které lze u nemalé části židovské populace objektivně pozorovat a které je naprosto přirozené: zkusme si představit, jak by dnes vnímali Češi Němce, kdyby v poslední válce nebylo zavražděno necelých pět, ale přes devadesát procent Čechů!

Byl bych velmi nerad, kdyby se za tím, jak mediální mainstream okolo námitky podjatosti vyvádí, ve skutečnosti skrýval jiný motiv: snaha zastrašit a ostrakisovat každého, kdo bude mít tu troufalost postavit se státu do cesty v jeho tažení proti základním demokratickým svobodám.

14 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 4160

Dnes opět pojmeme čerstvou judikaturu Ústavního soudu hromadně; snad nám jeho soudci prominou.

Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 24/11 (soudce zpravodaj Pavel Rychetský), proti němuž disentovala Ivana Janů, ÚS zrušil ustanovení § 88a TrŘ, které umožňovalo policii žádat soudy o povolení přístupu k tzv. provozním a lokalisačním údajům o telekomunikačním provozu, a to v případě libovolného trestního řízení. Jak ÚS zjistil, těchto žádostí bylo v poslední době podáváno cca čtvrt milionu ročně, takže jejich řádné odůvodňování ze strany soudů je spíše jen ilusí.

Podobně jako v nálezu týkajícím se data retention (psali jsme o něm vloni) soud dovodil, že ustanovení nemůže obstát v testu proporcionality, a to ani v jeho druhém, ani ve třetím kroku, neboť je zcela plošné a nijak nezohledňuje závažnost šetřené trestné činnosti ve světle zásahu do práva na informační sebeurčení jedince (tento termín je licencí německého ústavního soudu, IMHO ne zcela výstižnou), jenž je takto způsobován. Protože k derogaci došlo s odloženou účinností, od 1. 10. 2012, nález by neměl mít vzhledem k očekávané novelisaci trestního řádu žádné intertemporální dopady do stávajících ani nově zahajovaných trestních řízení.

Disent Ivany Janů je založen na tvrzení, že existuje ústavně konformní interpretace ustanovení § 88a TrŘ; s tím se ovšem nález dostatečně vypořádal v §§ 22–23 a potřebnost derogačního výroku byla podle mého názoru dostatečně přesvědčivě zdůvodněna.

Nález sp. zn. III. ÚS 1976/09 (soudce zpravodaj Pavel Rychetský) řeší nárok na náhradu za újmu způsobenou nedůvodným trestním stíháním. Právní příběh stěžovatele doporučuji přečíst v §§ 2–10 nálezu in extenso: je to něco neskutečného. Ústavní soud, jako již několikrát dříve, judikoval, že k zásahu do práv obviněného dochází zásadně každým nedůvodným obviněním z trestného činu.

Důležitá právní věta byla vyslovena v § 23: Musí-li jednotlivec snášet úkony prováděné orgány činnými v trestním řízení, musí v podmínkách materiálního právního státu existovat garance, že dostane, pokud se prokáže, že trestnou činnost nespáchal, odškodnění za veškeré úkony, kterým byl ze strany státu neoprávněně podroben. Dosavadní často uplatňovaný názor obecných soudů (zejména na úrovni soudu I. stupně prakticky evergreen), že stát odpovídá jen za excesy OČTŘ, tedy nemůže obstát.

V § 24 je pak vysloveno, že tato satisfakce musí mít relutární podobu vždy tam, kde doba mezi vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání a výrokem, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek nebyl trestným činem, bude delší než v řádu týdnů či měsíců. Stigma trestního stíhání, které na člověku neprávem ulpí, nelze totiž odčinit jen soudním výrokem, trvá-li potvrzení neviny příliš dlouho.

V § 25 nálezu ÚS vyslovil mínění, že de lege ferenda by se otázka odškodnění měla vyřešit přímo v trestním řízení. To je i náš názor: odškodňování podle OdpŠk má materiálně zřetelně veřejnoprávní charakter a není nejmenšího důvodu vést o něm civilní soudní řízení. Optimální by bylo přiznat náhradu zvláštním výrokem zprošťujícího rozsudku, přičemž nebyl-li by obviněný spokojen, mohl by se ucházet o rozdíl v řízení podle OdpŠk; otázkou však je, zda by nebyl tím silnější tlak na trestní soudy, aby odsuzovaly i nevinné a tak šetřily státní kasu; vzhledem k žalostným osobním kvalitám trestních soudců je možná lépe, když jsou od následků svých rozsudků pro stát procesně odděleni.

Třetí nález, sp. zn. II. ÚS 1969/10 (soudce zpravodaj Eliška Wagnerová), byl na spadnutí už delší dobu. Ústavní soud v něm, podobně jako už dříve učinil v případe spolků, vyslovil přípustnost domáhat se soudní ochrany před postupem orgánů politické strany nad rámec zákonem výslovně připuštěného přezkumu. Existuje tu zjevný konflikt mezi potřebou autonomie vnitrostranického rozhodování a jeho ochranou před mocenskými zásahy státu, a na straně druhé právem fysických osob účastnit se politického života prostřednictvím činnosti v politických stranách, jemuž musí být v případě potřeby poskytnuta náležitá soudní ochrana.

Stěžovatele zastupoval advokát Pavel Uhl, jemuž k úspěchu blahopřejeme.

8 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2888

Tyhle spory o ochranu osobnosti miluji: soud projednává žalobu požadující, aby se David Černý omluvil Milanu Knížákovi za výrok, že posledně jmenovaný je nafoukanej, kriploidní čurák, ovšem měl by tak učinit nikoli negací původního výroku, nýbrž ve formě dvojvětí: Mé přirovnání profesora Milana Knížáka k mužskému pohlavnímu orgánu za použití vulgarismu bylo neadekvátní. Za přirovnání k tomuto orgánu se omlouvám. Na Černého místě bych takto významově posunutou omluvu rozhodně odmítl a vyžadoval prostou negaci.

8 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3141