Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Dnes zveřejněným usnesením sp. zn. IV. ÚS 2777/11 (soudce zpravodaj Miloslav Výborný) přispěl Ústavní soud k debatě o otázce náhrady nákladů řízení za bagatelní, z hlediska procesních úkonů žalobce automatisované (formulářové) spory. Společnost Bazcom, a. s., akciovka s jediným kyperským akcionářem, brojila baterií ústavních stížností proti tomu, že jí soudy odmítly přiznávat náklady na právní zastoupení ve sporech s černými pasažéry, kteří dlužili jízdné v prostředcích MHD v Ústí n. Labem.

Problém je to bezesporu po právní stránce zajímavý a rozhodně nikoli jednoduchý. Má totiž řadu rovin a nelze jej posuzovat odděleně jen na některé z nich.

Číst dál... 24 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 7230

Hezky o našem blogu, v souvislosti s námitkou podjatosti v případu Lucie Šlégrové, píší na Jiném právu, v příspěvku Pavla Molka. Pravda, nejmenují nás, ale to patří ve vyšších právnických kruzích k bontonu. P. Molek tuto informační střídmost odůvodnil takto:

Vím, že akademicky čisté by bylo doplnit zde úplný odkaz na tento blog, kdy jsem jej navštívil a kdo je jeho autorem či správcem, ovšem vzhledem k tomu, že se zveřejněním té námitky podjatosti bytostně nesouhlasím (z důvodů, jež se obratem vyjeví), nebudu se podílet na její popularizaci. Ostatně na Aha či další bulvární periodika bych taky neodkazoval, takže předpokládám, že bez odkazu na bulvární blog se laskaví čtenáři taktéž obejdou.

A tak to má být. Stejně jako v r. 1977 nepotřeboval průměrný člen komunistické strany znát obsah Charty 77 k tomu, aby ji se vší vehemencí a přesvědčivostí mohl odmítnout, ani dnes není nutné znát, proč byl v řízení Mazlův židovský původ namítán, abychom věděli, jaká to byla ohavnost.

Pro ty čtenáře, kteří jsou snad jiného názoru než Pavel Molek, uvádím několik poznámek:

  1. Námitka podjatosti z důvodu (mimo jiné) předpokládaného židovského původu Michala Mazla byla reakcí na to, že tento znalec bez jakéhokoli rozumného důvodu dovodil, že zmínila-li se obžalovaná na dvou místech svého projevu o vyvolených, jde o projev antisemitismu. Že je to nesmyslná konstrukce, přesvědčivě doložil mj. revisní znalec, a je naprosto legitimní se ptát, zda tato vysoká míra sensitivity k domnělým nebo skutečným antisemitským podtonům nesouvisí s původem znalce, jemuž nasvědčuje jeho židovské příjmení. V další námitce podjatosti v řízení, kde M. Mazel antisemitismus nedovozuje, už tento důvod podjatosti uplatněn nebyl.
  2. Každý, kdo mě zná, velmi dobře ví, že rasista, antisemita ani xenofob nejsem a nikdy jsem nebyl. Naopak, ač konservativec, jsem příznivcem multikulturalismu a politicky jsem orientován výrazně proisraelsky, a ničeho mi v tomto smyslu nelze vytknout ani v otázce Romů, o jejichž postavení, kulturu a také jazyk se dlouhodobě zajímám. Narážky na klávesu s dvojitou runou Sig jsou proto poněkud nevkusné a urážlivé.
  3. Myslím si, že je celkem smutné, pokud u Nejvyššího správního soudu pracuje člověk, pro kterého je větším problémem to, jakou námitku uplatňuje v této trestní věci obhajoba, než za co byla obžalovaná postavena před soud a co je jí kladeno za vinu. Že se takový člověk při tom sám chová stejně jako někdejší ústřední výbor KSČ, by mělo být pozornému čtenáři signálem.
  4. Na Jiném právu jsem na Molkův text stručně reagoval v komentáři. Ačkoli komentář ani neobsahoval link na tento blog, moderací neprošel. To je, myslím, věrný obraz o tom, jaký je současný český justiční establishment, který blog Jiné právo provozuje.


Aktualisováno.
Omlouvám se za bod 4, můj komentář nakonec zveřejněn byl.

10 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 5181

Presidentem republiky podepsaná novela zákona o rozhodčím řízení, která posiluje regulaci rozhodčích dohod a rozhodčího řízení zejména v oblasti spotřebitelských smluv, měla přinést spotřebitelům větší právní jistotu ve sporech s jejich dodavateli. Je však otázkou, zda namísto toho nezmařila slibně odstartovaný judikatorní proces směřující k úplné eliminaci rozhodčích ujednání ve spotřebitelských smlouvách.

Novelou se totiž stává obsoletní ta stávající judikatura, která arbitrabilitu sporů ze spotřebitelských smluv zpochybňovala, a místo toho se jí spotřebitelům poskytují nové instrumenty ochrany jejich práv. Tím je zejména možnost napadnout rozhodčí nález u soudu buď pro nesplnění – novelou významně rozšířené – informační povinnosti ze strany dodavatele nebo pro rozpor s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo s dobrými mravy.

V tom je ovšem jádro pudla: kdyby bylo možno rozhodčí nález napadnout pro libovolnou vadu hmotněprávního posouzení sporné otázky, rozhodčí řízení by se stávalo pouhým předstupněm projednání věci u soudu. To si zákonodárce zjevně nepřál, a proto volil onu poněkud pythickou formulaci. Ta v praxi povede jednak k tomu, že (některé) soudy budou za právní předpis stanovený na ochranu spotřebitele považovat pouze zákon o ochraně spotřebitele a nikoli i ustanovení páté hlavy ObčZ, jednak k lehce paradoxní situaci, že nález, který odmítl uznat neplatnost kupní smlouvy z důvodu minuciosní vady její formulace, soud zruší, kdežto ten, ve kterém rozhodce odmítne přihlédnout ke spotřebitelem tvrzené a dokládané podstatné vadě výrobku, nikoli. Skutečně nevím, zda je toto cesta spíše do civilisovaného světa nebo kamsi do krajů divokého Absurdistánu…

Nově budou státem regulováni i spotřebitelští rozhodci, ale opět spíš polovičatě: nyní budou muset být bezúhonní a mít vysokoškolské právnické vzdělání, a bude rovněž zakázáno, aby jako stále rozhodčí soudy klamavě vystupovaly ty subjekty, které jimi nejsou. Sankce za porušení tohoto posledně jmenovaného zákazu ovšem – jak jinak v této zemi – v zákoně schází.

10 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2924

Od ministerstva vnitra jsem obdržel odpověď na dotaz, jaké odměny dostali znalci Mazel a Svoboda za své posudky týkající se možnosti pozastavit činnost KSČM.

Čtyřicet tisíc za 28 stran posudku – no co, zřejmě slušnej oddíl!

Přidat komentář
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 2153

Pan K. z Pardubic byl příkladem muže, jehož by jako vzor mohla do svých předvolebních materiálů pojmout kterákoli pravicová strana: nespoléhal na stát, místo toho se pustil do podnikání a založil si malou, ale celkem slušně prosperující firmu. Ta nabízela v oboru pojišťovnictví zprostředkovatelské služby, které v té době nebyly běžně na trhu, a proto není divu, že se rozrůstala a nabírala po celé republice další a další spolupracovníky, pojistné makléře.

Až do osudného dne. Došlo ke sporu mezi panem K. a jednou z účastnic makléřských kursů, které pořádal, a protože přítelem této dámy byl policista, tedy v postkomunismu muž nad zákonem, nad osudem pana K. se začala stahovat mračna.

S panem K. a jeho společníkem bylo zahájeno trestní řízení, a i když každému muselo být od počátku jasné, že obvinění je nesmyslné, policejní objednávka způsobila, že soudy prvních dvou stupňů pana K. i jeho kolegu odsoudily. Spravedlnosti učinil zadost až Nejvyšší soud (psali jsme o tom krátce zde).

Po třech a půl letech měl tedy pan K. v ruce zprošťující rozsudek, ale protože stíhání bylo vedeno pro trestný čin podvodu, lze si snadno představit, co se stalo s jeho firmou. S trestně stíhaným podvodníkem nikdo rozumný a své cti (a peněz) dbalý nespolupracuje, a tak místo firmy s několikamilionovým obratem zbyly panu K. oči pro pláč. A dluhy, samozřejmě. Ty pan K. neměl z čeho splácet. V jeho domácnosti se tak začali střídat exekutoři jako svatí na orloji; když nebylo co odnést, vybrali aspoň úspory z prasátka jeho devítileté dcery.

Stát, jehož policie a soudy potíže pana K. způsobily, se ovšem k problému postavil čelem, a byl tak štědrý, že mu zaplatil část nákladů obhajoby, nějakých 40 tisíc. Nic víc. Platí přece, jak panu K. napsal jeden zvlášť škodolibý úředník ministerstva spravedlnosti, princip presumpce neviny a pokud s ním někdo nechtěl z důvodu jeho trestního stíhání spolupracovat, může ho žalovat!

Pan K. se brání u soudů, ale ty se rovněž tváří, že se jich problém netýká. Soudruh soudce Městského soudu v Praze Martin Valehrach projednává žalobu na ochranu osobnosti již víc než tři roky s takovou pílí, že zatím ani nerozhodl o osvobození od soudních poplatků, a Obvodní soud pro Prahu 2 stačil zatím žalobu zamítnout pro – zjevně nedůvodnou – námitku promlčení, kterou stát vznesl.

Pan K. a jeho rodina tak prozatím žije z ruky do úst a čeká, že se stane zázrak, a české soudy mu za nedůvodné trestní stíhání přiznají náhradu. Byl bych velmi rád, kdybych mohl říct, že v jeho konečný úspěch věřím, ale byl bych neupřímný. Mám stále silnější pocit, že v tomto státě se žije dobře jen ničemům, a je nejvyšší čas změnit ve Sněmovní nápis Salus rei publicae suprema lex esto na něco pertinentnějšího. Třeba Darebáci sobě.

15 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Pardubic
Počet zobrazení: 7502