Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Před rokem a měsícem, po vyhlášení Güttlerova nálezu, jsem všechny soudy v České republice požádal o seznam soudců, kteří byli v r. 1989 členy nebo kandidáty Komunistické strany Československa. Zhruba o měsíc později zveřejnilo svůj seznam ministerstvo, proto jsem v těchto aktivitách ustal. S jednou výjimkou, a to byl Nejvyšší soud, neboť mě zajímalo, kdo z jeho soudců byl kandidátem vstupu do strany (členy jsem už znal).

Nejvyšší soud mi nevyhověl, podal jsem proto správní žalobu.

V prvém stupni jsem spor před Krajským soudem v Brně prohrál (Nejvyšší soud v něm byl zastoupen advokátem Pavlem Uhlem), a podal jsem proto kasační stížnost. O té nyní rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 7 Ans 5/2011-104. Jeho odůvodnění je poměrně velmi sofistikované (dle dikce předpokládám, že autorkou je Eliška Cihlářová), a dochází k závěru, že jsem pochybil, když jsem poté, co žádost o informace převzala předsedkyně Nejvyššího soudu, a ani ta mi všechny požadované informace nesdělila, nepodal opakovanou stížnost na její nečinnost podle § 16a odst. 10 InfZ. Přestože byl tedy rozsudek krajského soudu zrušen, moje vyhlídky ve sporu se jeví nepříliš růžovými a bude to patrně od r. 2003 první informační spor, ve kterém u soudu neuspěji.

Budu nicméně ještě bojovat.

Přestože ve správní žalobě ani v kasační stížnosti to výslovně neuvádím, opakovanou stížnost jsem zvažoval, avšak upustil jsem od ní, protože jsem dospěl k závěru, že by nemohla uspět. Podle ustanovení § 120 odst. 2 zákona o soudech a soudcích ministerstvo spravedlnosti nemůže vykonávat správu Nejvyššího soudu přímo, nýbrž toliko prostřednictvím předsedy soudu. Z toho vyplývá, že stížnost na nečinnost předsedkyně tohoto soudu by nemohla být předložena ministerstvu jako nadřízenému orgánu, ale za situace, kdy nepřichází v úvahu aplikace ustanovení § 178 odst. 1 ani 2 SprŘ a na Ivu Brožovou nelze (podruhé) aplikovat ani § 20 odst. 5 InfZ, nadřízený orgán neexistuje a mou stížnost by neměl kdo projednat.

Uvidíme, zda se mi podaří s touto argumentací prorazit (že to bude znamenat druhou kasační stížnost, je téměř jasné, krajský soud je, obrazně řečeno, tak o tři levely níž).

A za osobní urážku pokládám, že předsedou senátu NSS byl komunistický soudce Hubáček. Vím, že se opakuji, ale člověk, který sám v minulosti takto hanebně selhal, nemá nejmenší morální právo soudit druhé!

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se