Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Kausa Prima
Tohle začíná být, na rozdíl od jiných Romeou běžně generovaných umělých skandálů, docela zajímavé: Televise Prima, věrna své orientaci na nejmasovější (rozuměj: nejtupější) část populace, odvysílala serii reportáží z převážně romskou menšinou osídlených lokalit, což jí vysílací rada vytkla (str. 8) a uložila jí zajistit v sedmidenní lhůtě nápravu.
Televise se nyní brání, tvrdíc, že ustanovení § 32 odst. 1 písm. i) vysílacího zákona […] v evropském kontextu zcela unikátně zavádí tzv. politickou korektnost do právního řádu
a jednoznačně odporuje ústavní garanci svobody projevu a práva veřejnosti na informace.
To jsou poměrně silná slova, arci nikoli zcela bezdůvodná.
Předmětné ustanovení, včleněné do vysílacího zákona novelou účinnou od 31. 5. 2006, je dílem bývalé komunistické poslankyně Ivany Levé, a do zákona se dostalo výhradně díky hlasům levicových zákonodárců. Protože vysílací rada si patrně byla vědoma jeho sporné povahy, až dosud byla v jeho aplikaci uměřená, a i proto se jeho výklad – a ústavnost – dosud nikdy nestaly předmětem adjudikace.
Přesné znění tohoto ustanovení je: [Provozovatel vysílání je povinen] nezařazovat do programů pořady, které mohou utvrzovat stereotypní předsudky týkající se ethnických, náboženských nebo rasových menšin.
I když v oblasti rozhlasového a televisního vysílání je působení svobody slova a práva veřejnosti na informace do značné míry omezené (vysílání je z hlediska obsahu legitimně a ústavně konformním způsobem regulováno), lex Levá by mohl patřit k těm výjimečným případům, kdy by aplikace ustanovení vysílacího zákona mohla vést až k jeho derogaci Ústavním soudem.
Prvním důležitým aspektem je jeho inherentní neurčitost: neexistuje obecná shoda o tom, co je a co není stereotypní předsudek
a už vůbec ne, co takový předsudek utvrzuje. Jestliže řeknu, že Romové kradou, zřejmě takový předsudek vyslovuji, ale co když své vyjádření přeformuluji tak, že zločinnost v romských komunitách, zejména v tzv. sociálně vyloučených lokalitách, mnohonásobně přesahuje průměr v celé populaci a policie není schopna tomuto stavu účinně čelit? To je samozřejmě pravda, přesto jsem tím, podle mínění jedněch, mohl utvrdit v příjemcích sdělení stereotypní předsudek týkající se romské menšiny: totiž že Romové kradou.
Dalším aspektem je legitimita státní regulace soukromých vysílatelů, která v tomto případě už může rovněž narážet na ústavní meze. Každý regulační zásah musí být poměřován svou účelností a potřebností, a omezit právo vysílatele poskytovat publiku relevantní a pravdivé informace, které navíc ani nejsou demagogické, jen proto, že se tak mohou posilovat negativní stereotypy týkající se romské menšiny, to je v právním státě věru na pováženou.
A konečně je tu otázka pragmatického náhledu: každý regulační zásah v takto citlivé otázce povede k tomu, že se v populaci změní referenční filtr, s jehož pomocí jsou informace týkající se Romů zpracovávány. Ilustrovat to můžeme na diskusích velkých zpravodajských serverů: jestliže v článku referujícím o trestném činu určitého druhu není výslovně uvedeno, že pachatelem nebyl Rom (a proč by mělo?), objeví se vždy desítky komentářů thematisujících právě tento aspekt věci. A protože se do obecného povědomí rozšířil mem, že romská ethnicita pachatele se nesmí uvádět, je vymalováno
: nejen za všechny ukradené kovové předměty, ale bezmála i za všechny loupeže, znásilnění a kapesní krádeže mohou Romové, což novináři dobře vědí, a někteří z nich, ti slušnější a odvážnější, se nám to aspoň pokoušejí naznačit (např. zmínkou, že šlo o osoby tmavší pleti nebo o příslušníky – nespecifikované – ethnické menšiny). Horší výsledek si arci obtížno představit.
Nelze vyčítat huse, že kejhá, a komunistické exposlankyni Levé nemůžeme mít za zlé, že její legislativní návrhy byly – komunistické. Nic nám ale nebrání, abychom takto defektní ustanovení, třeba s odvoláním na jeho vagnost, prostě neaplikovali. Led, na který velká
rada vstoupila, je tenký, a mohl by se probořit.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Jiné případy
- Počet zobrazení: 5238
Stáčím, stáčíš, stáčíme
Byl to dosud ryze gentlemanský delikt: ačkoli odhady se různí, koupit v českém autobazaru automobil bez stočeného tachometru se jeví být méně pravděpodobným než opak. Stáčení je v této zemi prostě už roky normální součástí autobazarového podnikání.
Nejvyšší soud však řekl Ne!
a v (dosud nepublikovaném) judikátu sp. zn. 8 Tdo 728/2014 rozhodl, že se v případě, je-li stočením způsoben nárůst zdánlivé kupní ceny vozidla aspoň o pět tisíc korun, jedná se o podvod.
Ačkoli nejsem v obecném případě příznivcem příliš kasuistické úpravy trestního práva, mám za to, že tudy cesta nepovede. Zatímco v Německu je trestné samotné stočení, v České republice postačí, že prodejce dá zákazníkovi podepsat (pro tento účel zvláště vhodným miniaturním čtyřbodovým fontem sepsané) prohlášení, že se onen nespolehl na údaj o nájezdu a o technickém stavu vozidla se sám důkladně přesvědčil.
Takže na skle bude velkým písmem napsáno SUPER KOUPĚ: NAJETO POUZE 70 000 KM!
, a ve smlouvě doplněno malým, že toto číslo nemusí mít s realitou pranic společného. A jaký byl podvod…
Jak se říká v Americe, what the large print giveth, the small print taketh away.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 6380
Rozsudek nad Romanem Janouškem
Právě dorazil prvoinstanční rozsudek ve věci obžalovaného Romana Janouška. Dosud jsem ho neprostudoval, komentovat tedy budu až později.
Aktualisováno.
Z rekapitulace je nejzajímavější, jak policisté popisují své zacházení s dostiženým a zadrženým (vlastně nezadrženým) Janouškem, an mu jeden z nich sebral mobilní telefon, ale následně, zřejmě poté, co si uvědomili, koho mají před sebou, mu ho vrátili a dovolili mu telefonovat, a to přesto, že všechny okolnosti nasvědčovaly tomu, že se Janoušek dopustil závažného trestného činu a bylo na místě jej zadržet – kdyby pro nic jiného, tak proto, aby nemohl ovlivňovat svědky. Pokud by se do podobné situace dostal kdokoli bez Janouškova vlivu a postavení, byl by nejen zadržen (a předtím patrně i zbit), ale téměř jistě by putoval do cely předběžného zadržení s návrhem na uvalení vazby.
Skutkovým zjištěním a právnímu posouzení věci není co vytknout, arci absolutně nepřesvědčivá je pasáž odůvodňující druh a výši uloženého trestu. Ať už byla nejdůležitější polehčující okolností částka úplatku, jak se domníváme, nebo šlo o nahodilou benevolenci senátu, uložit za takto závažný trestný čin, při jehož spáchání obžalovaný projevil takovou míru cynismu a neúcty k lidskému životu, trest na samé dolní hranici zákonné sazby, je jedním slovem skandální.
Počkejme si tedy, co s trestem provede odvolací Vrchní soud v Praze: realisticky lze očekávat, že jej změní na tříletou podmínku, a zákaz činnosti zruší zcela: vždyť obžalovaný, jemuž ani nebyl zadržen řidičský průkaz, od té doby jistě jezdí vzorně a možná před jízdou už ani tolik nepije!
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Jiné případy
- Počet zobrazení: 4040
Rozumné rozhodnutí v kause Nagyová
Celkem bez překvapení se vyvíjí mediální proces roku
: Jana Nagyová-Nečasová dostala za zneužití vojenské zpravodajské služby trestním příkazem roční podmínku, stíhání zpravodajce Pohůnka bylo zastaveno, jednání jeho dvou šéfů postoupeno ministerstvu obrany.
Proti trestnímu příkazu hodlá státní zástupce (podle iDnes: žalobce) podat odpor (podle téže: rozklad), proti usnesením o zastavení a postoupení stížnost (hádejte, co podle Agrofertpressu: ano, správně, odvolání!).
Je dobře, že soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová nepodlehla mediálnímu běsnění a politickým tlakům a věc posuzuje, jak se zdá, podle její skutečné závažnosti, tady jako bagatelu.
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Jiné případy
- Kategorie: Jana Nečasová-Nagyová
- Počet zobrazení: 7647
Dalík před soudní stolicí
Tak tohle vypadá na další pořádnou blamáž: lobbista Marek Dalík prý čelí obžalobě z trestného činu podvodu, jehož se měl dopustit tím, že požadoval úplatek, který nedostal, za ovlivnění zakázky, na kterou neměl vliv.Ještě několik takových trestních stíhání a nezaujatý pozorovatel nebude moci než dojít k nezvratnému přesvědčení, že politika v této zemi vždy byla a je křišťálově čistá.
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Jiné případy
- Kategorie: Marek Dalík
- Počet zobrazení: 4870
231 / 504