Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Volby

Napsalo mi ministerstvo vnitra, a téměř doslova uvedlo, co jsem predikoval: skupinové přetřídění archů po stovkách (vulgo Henych sort) nebylo nijak zdokumentováno a možnost zasáhnout do úspěšnosti jednotlivých kandidátů tak měl každý, kdo se k archům dostal. Úsměvné je arci závěrečné Henychovo tvrzení: Obecně k žádnému řízenému přetřídění nedošlo, pouze bylo vytvořeno interní pořadové číslo pomocí výše popsaných procesů. S ohledem na použitý následující algoritmus výběru archů, nemohlo dojít k cílenému přetřídění archů, tak aby došlo k poškození nebo naopak zvýhodnění kandidáta. My přirozeně dobře víme, že právě tímto způsobem výsledek ovlivnit možné bylo, a to ne o stovky, nýbrž i o několik tisíc podpisů v obou směrech.

Dovolím si k tomu ocitovat pertinentní pasáž z článku Jana Petrova na Jiném právu, která, domnívám se, geniální zkratkou vystihuje, co se na ministerstvu ve skutečnosti stalo:
V Sazce, před zraky televizního národa, vylosovali míčky č. 5, 7, 13, 31, 45 a 49. Sazka však tomu, kdo tato čísla vsadil, odmítla výhru vyplatit. Vysvětlila mu: Milý pane, je pravda, že jste natipoval čísla 5, 7, 13, 31, 45 a 49. Je také pravda, že byly vylosovány míčky s přesně těmito čísly. Ale generální dneska na poradě řekl, že vylosovanému číslu 5 ve skutečnosti odpovídá dvanáctka, číslu 7 šestka, číslu 13 čtrnáctka, číslu 31 čtyřicítka, číslu 45 třicítka a číslu 49 trojka. Správná výherní posloupnost tedy zní 12, 6, 14, 40, 30, 3 a tu jste, jak uznáte, netipoval. Tak se nezlobte a nashledanou.
Tak tedy budeme mít presidentské volby. Usnesení Ústavního soudu o odmítnutí odkladu voleb je po právní stránce tak hloupé, že nemá smysl je komentovat: co šlo o Melčáka, najednou u Okamury nejde. Variace na thema Najděte deset rozdílů, jak je u tohoto soudu poslední dobou spíše pravidlem.

Rozhodnutí nicméně není konečné, a že Okamurova stížnost nebyla s dalším rádoby sofistikovaným pseudoodůvodněním odmítnuta jako celek, svědčí o tom, že plenum ÚS není v otázce důvodnosti jeho námitek jednotné. Většinu však zatím mají příznivci státního zájmu, obhájci ústavnosti jsou v menšině.

Soudím arci, že je vymalováno. Pokud se rozložení sil v plenu nějakým zázrakem nezmění, rozhodne Ústavní soud v Okamurův neprospěch i meritorně, a jen s obtížemi si umím představit situaci, že by mu chtěli soudci vyhovět poté, co volby proběhnou a nový president bude usazen na Hradě.

Státní zájem, pořádek a klid na práci je přece důležitější než nějaký ústavou se ohánějící čičmunda.

Aktualisováno.
Protože v diskusi se množí otázky, proč usnesení Ústavního soudu pokládám za vadné, nezbývá mi než svůj názor vysvětlit:

Tomio Okamurovi je vytýkáno, že navrhl odklad voleb, aniž by zároveň brojil proti rozhodnutí předsedy Senátu, kterým byly volby vyhlášeny (cf. § 79 odst. 2 ZÚS: Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.).

Na rozdíl od poslance Melčáka, který byl vyhlášením předčasných voleb poškozen a domáhal se, aby mohl svůj mandát nerušeně vykonávat až do konce volebního období, Okamurovi vyhlášení voleb žádnou újmu nezpůsobilo a jeho zájem je opačný: chce, aby se volby konaly, a aby se jich jako kandidát mohl zúčastnit, v čemž mu ministerstvo vnitra a Nejvyšší správní soud brání. Ačkoli Okamura brojí proti rozhodnutí a nikoli proti faktickému zásahu, ochrana předpokládaná ustanovením § 79 odst. 2 ZÚS by nebyla účinná, protože pouhý odklad vykonatelnosti rozhodnutí o odmítnutí registrace by mu žádnou seznatelnou ochranu nezajistil: registrován by stále nebyl a volby by – podle vykonatelného rozhodnutí předsedy Senátu – proběhly bez něj.

Ústavní soud měl proto použít § 80 ZÚS a předběžným opatřením volby odložit, nikoli tupě literalisticky lpět na tom, že u ústavních stížností směřujících proti rozhodnutí zákon tuto možnost nepředvídá.
To, co víme už několik týdnů, pomalu probublává do mainstreamu, je proto na čase poškádlit ministerstvo další žádostí o informace. Očekávám, že se dozvím, že: 1. přetřídění archů probíhalo zcela nahodile; 2. žádná pravidla pro tuto nahodilost neexistovala; 3. neexistuje ani písemný pokyn k přetřídění, ani protokol o něm; a 4. výsledné pořadí mohl ovlivnit každý, kdo měl k petičním archům přístup. Prostě, jak napsali Šimíček, Kühn a ti dva další bratři v triku, transparentní a podrobně zdokumentovaný postup par exellence.

Nerad bych předbíhal, ale pokud mi z vnitra napíší to, co predikuji, má cena Osel roku 2012 jasného laureáta; oceněno bude dokonce čtyřoslí.

Uspořádejme malou anketu. Co si myslíte, že se stane, když vítězný kandidát v presidentské volbě překročí stanovený finanční limit (v prvním kole 40 milionů, pro druhé dalších 10 milionů korun). Kdo si myslí, že volba bude prohlášena za neplatnou, president se stane nepresidentem a s ostudou bude vyhnán z Hradu, nechť stiskne tlačítko A. Kdo soudí, že presidentem zůstane a vůbec nic se mu nestane, stiskněte B.

Kdo hlasoval B, učinil správně. Překročení limitu na volební kampaň nevede ke zneplatnění volby, nýbrž podle ustanovení § 90a odst. 3 písm. b) SŘS je v takovém případě volební výbor (tj. nikoli kandidát, nyní president republiky) ve lhůtě stanovené soudem, která nesmí být kratší než 60 dnů, povinen odvést do státního rozpočtu částku odpovídající jeden a půl násobku částky, o kterou byl překročen limit výdajů na volební kampaň.

To je ovšem šokující: z podvodu, který vedl k volbě nepoctivého kandidáta, se lze vykoupit zaplacením odpustku, přičemž povinným k takové platbě není dokonce ani sám president, nýbrž členové jeho volebního výboru, potenciálně bílí koně. A aby nebylo všem absurditám konec, k návrhu na takový postup soudu je podle § 67 odst. 1 zákona o presidentské volbě aktivně legitimován pouze jiný kandidát. Jenže proč by takovou žalobu podával, když už stejně nemůže své postavení zlepšit, jestliže ve volbě neuspěl?

Theoreticky lze volbu napadnout i zvláštní volební stížností, avšak to naráží na dva problémy: primo musí být stížnost podána do sedmi dnů od vyhlášení výsledků volby, kdežto na zveřejnění informací o financování kampaně má volební výbor 60 dnů, a secundo není vůbec jisté, že by soud stížnosti vyhověl, jestliže je pro postih takto vymezeného deliktu kodifikována komplexní speciální úprava.

Takže Jan Fischer, s Jaromírem Soukupem a jeho penězi v zádech, je za vodou.

Můj názor je jasný: Koupím větší množství peří a dehtu, pokud možno se slevou; optimálně 92–95 %!

Ve svém článku na Jiném právu si Jan Petrov klade otázku, jakým způsobem mohlo přetřídění petičních archů pro presidentskou volbu, vesměs po stovkách, ovlivnit výsledky. Odpovědět na ni neumí, a zcela exaktně to nedokážeme ani my, avšak protože máme k disposici poměrně velký objem authentických dat, dokážeme si takovou situaci s relativně vysokým stupněm věrohodnosti namodelovat.