Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Volby

K diskusi na Jiném právu bych si dovolil přičinit stručnou vysvětlující poznámku.
Tento text jsem chtěl původně použít v diskusi, ale zjistil jsem, že editace mathematických výrazů v prostém HTML je neskutečně složitá, proto jsem z něj udělal samostatný post. Slibuji, že se v textu vystříhám použití integrálů a všeho ostatního, co by k exaktnímu výpočtu bylo nezbytné, ale obtížně zapsatelné.

Zdá se, že ministerstvo vnitra má se zpackanou presidentskou volbou další problém: Na vzor podpisového archu, který vystavilo, opomnělo uvést, že se nevyplňuje adresa bydliště, nýbrž jedině a pouze adresa trvalého pobytu, takže petent, který dostal arch k podepsání (či spíš parafování: pole pro podpis je vyvedeno vskutku minuciosně), se tuto důležitou okolnost, jež může být pro osud jeho podpisu fatální, z archu vůbec nedozví. Zvláštní volební senát Nejvyššího správního soudu tak stane před dilematem, zda se má přidržet dikce zákona (vyplňuje se adresa trvalého pobytu, a že to nevíte, je váš problém), nebo vycházet z toho, že petentovi se dostalo vinou pochybení orgánu veřejné moci nepřesného, resp. zavádějícího poučení, a podpisy s chybnou adresou se proto musejí zpětně započítat.

Opravdu nepostradatelní a na slovo vzatí odborníci pracují na tom ministerstvu vnitra… Jak říkal inspekční generál ve Švejkovi: Máte revolver? To je dobře, já na vašem místě bych věděl, co s ním mám udělat!

Aniž bych se chtěl odchýlit od svého názoru na účelnost všelidové presidentské volby presentovaného v textu Chléb, hry a přímá volba, nedá mi, abych nepřipojil několik poznámek, jež mne napadly nad četbou rozhodnutí o odmítnutí nebo registraci kandidátních listin.

Za prvé jsou nedůvodné úvahy Martina Škopa a dalších nad tím, že by nestejný počet chybných podpisů na prvních a druhých vzorcích byl důkazem manipulace ministerstva při kontrole. Mathematická statistika a její methody jsou obecně použitelné jen tehdy, jsou-li splněny jejich předpoklady; tak tomu však v daném případě není, a to hned ze dvou důvodů. Jednak není zajištěna homogenita statistické populace na jednotlivých arších, jež měly každý jiný, občas zřejmě i velmi pohnutý osud, a za druhé, což je pro danou situaci důležitější, při ověřování podpisů na druhém zkušebním vzorku ministerstvo vyřazovalo i ty záznamy, které vykazovaly duplicitu s podpisy zjištěnými na prvním vzorku, kdežto u prvního vzorku tyto nově zjištěné chyby do výsledku již nezapočítalo (zda je to methodicky správné či chybné, ponechávám úvaze laskavého čtenáře). Právě tato nedůslednost a nestejný přístup k prvnímu a druhému vzorku, ve spojení s heterogenním rozložením tohoto druhu vad mezi archy, způsobily nerovnoměrnou percentuální chybovost u petičních archů Jany Bobošíkové, kde bylo ve druhém vzorku zjištěno přes 300 duplicit, zatímco v prvním byl jejich počet statisticky nevýznamný.

Dále mne zaujaly důvody, pro které byly podpisy odmítány. Uvedení jiné adresy než adresy trvalého pobytu bych chápal, protože neinstruovaný signatář logicky zapíše bydliště faktické, nikoli nutně úředně evidované. Nejde o takovou chybu, která by svědčila o fraudulentním jednání, přesto takový zápis porušuje zákon a příslušná osoba může být oprávněně vyřazena. Lex dura, sed lex.

Četné další podpisy byly vyřazeny proto, že signatář uvedl minulou adresu trvalého pobytu. To už je větší problém, který spíše než o chybě svědčí o tom, že kandidát a jeho aparát nejspíš vytvořili záznam na základě neaktuální, na černém trhu pořízené kopie centrální evidence obyvatel nebo jiné database obsahující záznamy o fysických osobách.

Jiné vysvětlení ani není možné v případě signatářů, kteří již v době svého údajného podpisu nebyli naživu. I když v některých případech půjde o dílo vtipálků, jež kandidáti jen opomněli vyškrtnout, četnost těchto případů je jasným indikátorem podvodu: mrtví lidé se ve slušně vedeném právním státě pod petice nepodepisují.

Že je postup pro eliminaci chybných podpisů děravý jako ementálský sýr, je celkem zřejmé, a není složité spočítat si, že při dostatečném počtu petičních archů lze potřebných 50 tisíc podpisů vygenerovat, zcela v souladu s nezdařilým zákonem, theoreticky dokonce i z podpisu jediného. To, že se neověřuje authenticita podpisu, ale jen existence signatáře, k podvodům tohoto druhu přímo vybízí.

Zarážející je ovšem tolerance veřejnosti k těmto podvodům: jako bychom všichni počítali s tím, že kdo chce zastávat v této zemi nejvyšší úřad, nesmí se nějakého toho podvůdku štítit: vždyť přece chce být presidentem Čechů, nebo ne? A to je, aspoň pro mne, na celé volební šarádě tím vůbec nejděsivějším.

Ze všech vtipů komentujících součtový výklad zákona o přímé volbě presidenta, které jsem na sociálních sítích četl, se mi asi nejvíc líbí tento: Víte, že úředníci na ministerstvu vnitra mají průměrné IQ 160? Samozřejmě! Polovina 70 a polovina 90.

Právníkovi počítač do rukou nepatří, to je zjištění, které jsem učinil již dávno a o jehož správnosti se opakovaně přesvědčuji. Díky Janu Petrovovi jsem, utopena uprostřed rozhodnutí o registraci nebo odmítnutí kandidátky, objevil algorithmus, pro účely výběru vzorku petičních archů ministerstvem vytvořený, a zhrozil se.