Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Na Lucerně Wikipedie se domnívají, že ano, já tento jednoznačný názor nesdílím.

Předem je dlužno poznamenat, že demokracie má dvě různé dimense a kvality: formální, odvislou od toho, nakolik jsou ve státě předepsány demokratické procedury, a materiální, vyjadřující míru, s níž lze cíle chápané jako demokratické těmito procedurami skutečně v politické praxi realisovat a naplňovat. Demokracie v materiálním smyslu v České republice vskutku na frak dostává, nikoli však vinou rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti Miloše Melčáka, ale v důsledku vysoké bariéry vstupu do sněmovny, a tedy i velice ztíženého přístupu menších politických subjektů k moci, ovládané oligopolně několika medii protežovanými (patentně, resp. zvykově) parlamentními stranami (na okraj poznamenejme, že diskrepance mezi formální a materiální kvalitou demokracie není tak velká jako do r. 1989, kdy jste sice mohli kandidovat ve volbách i bez politické strany, ale když jste to zkusili, dopadli jste jako Pavel Wonka).

Tvrzení čl. 2 odst. 1 Listiny, že český stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání, je samo o sobě vnitřně rozporné, neboť samotná víra v positivní hodnotu demokracie, demokratismus, je svého druhu ideologií. Povinnost demokracie stanoví i několik dalších norem ústavního práva, např. čl. 1 odst. 1, čl. 2, jakož i notorický čl. 9 odst. 2 Ústavy, a také čl. 23 Listiny, který ostatně není ničím jiným než schmittovskou bránící se demokracií přenesenou do jazyka práva.

Zvláštností nálezu Ústavního soudu je, že poprvé byla aplikována z moderního německého (a nikoli orientálně stepního, G. Petersi!) práva převzatá koncepce materiálního ohniska ústavy (čl. 9 odst. 2 Ústavy), přičemž Ústavní soud z tohoto ustanovení dovodil, že mu náleží pravomoc přezkoumávat soulad všech zákonů s ústavním řádem, bez ohledu na to, že konkrétní předpis je označen a byl přijat jako ústavní zákon, a tedy je ex definitione součástí ústavního řádu.

Jako positivista tento postup odmítám, neboť tato možnost je Ústavnímu soudu expressis verbis zapovězena samotnou Ústavou (čl. 88 odst. 2), a protože na rozdíl od německé ústavy ta česká nestanoví ani příkladmo, co lze rozumět podstatnými náležitostmi demokratického právního státu ve smyslu ustanovení čl. 9 odst. 2 Ústavy, otevírá se prostor pro svévolný a nadměrně široký výklad – je kupř. takovou náležitostí existence samotného Ústavního soudu, když řada demokratických zemí obdobnou instituci nemá?

Nález je vadný i v argumentu, že ústavní zákon musí novelisovat Ústavu, což by mělo vyplývat z ustanovení čl. 9 odst. 1 Ústavy. Zatímco u německé ústavy tomu tak skutečně je, u české je taková inference neudržitelná, a hlavně, ústavní zákon o zkrácení volebního období Ústavu novelisuje, je totiž nepřímou novelou jejího čl. 16 odst. 1, který pro jeden konkrétní případ (ad hoc) mění.

Jako notně pochybný lze konečně hodnotit i argument zásahu do práv poslance Melčáka: zkrácení volebního období jinak než (nenovelisovanou) Ústavou přepokládaným postupem mu bezesporu újmu způsobí, avšak legitimní očekávání ohledně délky svého mandátu mít nemohl: právo na efektivní správu veřejných věcí musí z testu proporcionality vyjít jako zcela evidentně silnější.

Argumentace Ústavního soudu týkající se hodnotovosti ústavního řádu je naopak zcela v pořádku a je v souladu jak s literou, tak duchem ústavy, která skutečně nedovoluje odstranit – procedurální i obsahovou, ergo formální i materiální – demokracii jinak než revoluční, násilnou cestu.

Komu se to nelíbí, měl by si stěžovat u ústavodárce, nikoli u Ústavního soudu.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1833

Mít ho, okamžitě bych na Českou republiku podal podnět pro porušení zákona o ochraně osobních údajů a pokud snad by pod novým šéfem Igorem Němcem (ODS) v pejska na mazlení transformovaný ÚOOÚ nevyhověl, zažaloval bych ji za neoprávněný zásah do mých osobnostních práv. Ale bohužel – nemám…

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1655

Nejen novináři nejsou schopni pochopit význam rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci rozpuštění Komunistického svazu mládeže, ale v problematice evidentně tápe i mluvčí tohoto soudu Bc. František Emmert. Ten v tiskové zprávě uvedl: "Komunistický svaz mládeže zůstává i po rozhodnutí NSS nadále rozpuštěný, neboť rozhodnutí ministerstva z října roku 2006 je pravomocné."

Tak tomu ale, milí studenti, není, protože žaloba proti rozhodnutí o rozpuštění občanského sdružení má v souladu s ustanovením § 12 odst. 4 SdrZ (a shodně § 129 odst. 1 in fine SŘS) odkladný účinek a pravomocným zrušením rozhodnutí, jímž byla zamítnuta, se tento odkladný účinek znovu uplatní.

Si tacuisses, Emmerte!

Aktualisováno.
Samotný rozsudek NSS je po odborné stránce – podle očekávání – velmi kvalitní, dobře a zevrubně odůvodněný.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1534

Tento den měl být první praktickou zkouškou autorisované konverse dokumentů (možnost jsme prvně odzkoušeli v D28, s poněkud smíšenými výsledky).

Nejprve jsem klientovi zaslal e-mailem hybridní plnou moc: jeho podpis je běžný, "ruční", podpis advokáta elektronický (klient má sice vlastní elektronický podpis, ale bohužel neznám bezplatný software pro podepisování PDF dokumentů, který by byl natolik user-friendly, aby ho průměrní, počítačově nepříliš gramotní klienti dokázali sami používat). Jde o plnou moc pro Ústavní soud; ten vždy vyžaduje u plné moci doložení originálu nebo úředně ověřené kopie.

První pokus vykonán na poště v Hořovicích. Výsledek: po 60 minutách pošta kapituluje a prohlašuje, že konversi nedokáže uskutečnit ani s nasazením veškeré dostupné techniky a personálu.

Naštěstí má klient cestu do Prahy, a posílám ho tedy na "vyzkoušenou" poštu Praha 2, Moravská. Konversi provádějí simultánně čtyři pracovníci, cca za tři čtvrtě hodiny se daří. Výsledek má ovšem drobnou vadu: Adobe hlásí, že dokument byl po podepsání změněn. Budeme předstírat, že o tom nevíme, v naději, že stejně benevolentní budou i na podatelně Ústavního soudu – technický pokrok zkrátka něco stojí.

Na téže poště o několik hodin později žádám o konversi tří dalších dokumentů, soudních rozhodnutí, exekučních titulů s vyznačenou doložkou vykonatelnosti. Průběh je dramatický. Nejprve pracovnice prohlašuje, že umí provést pouze konversi jednostránkového dokumentu, a jeden z mých dokumentů má strany čtyři. Následuje stručná instruktáž v používání skeneru. Dvě jednostránková usnesení se daří oskenovat na první pokus, avšak se čtyřstránkovým rozsudkem je potíž. Nejprve jsou stránky vzhůru nohama. Podruhé není v pořádku jejich pořadí. Až na třetí pokus, kdy si pracovnice nejprve celý dokument okopírovala a tyto kopie ve správném pořadí založila do automatického podavače, se vše daří. Odcházím se třemi CD, přemýšleje nad historkou o kočkách Lorda Rutherforda. Doba konverse: cca 35 minut. Slušné, vzhledem k předchozím zkušenostem.

Přicházím domů, otvírám obálky, vkládám CD do stroje a žasnu: Gnome u všech tří disků hlásí "Blank CD".

Aktualisováno.
V D58 reklamuji. Je mi sděleno, že nově vypálit soubory ze včerejška neumějí, ale provedou konversi znovu. Za pouhých 45 minut je vše hotovo, tentokrát bezchybně. Tedy téměř…
Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1316

Dnes byl ten slavný den, kdy jsem byl poprvé přinucen vyplnit formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) ve formátu ZFO, a pln čerstvých dojmů z opakovaných neúspěšných pokusů bych chtěl přičinit několik poznámek k této součásti projektu elektronické justice, jedné z nejdůležitějších složek e-governmentu.

Zatímco některé další komponenty eJustice je zatím možno hodnotit jako víceméně zbytečné (infoJednání) nebo málo užitečné (infoSoud), povinná formulářová podání, zahrnující v současné době vedle návrhů na vydání EPR ještě úkony týkající se obchodního rejstříku, měla být úlevou jak pro účastníky (resp. jejich zmocněnce), tak pro soudy. Jak však ukazuje článek plzeňského soudce Karla Svobody, pro soudy se používáním elektronických formulářů nic nezjednodušuje, spíše naopak, a pro účastníky by mohly být formuláře přínosem, kdyby byly dobře navržené, robustní a uživatelsky přívětivé: což jsou tři vlastnosti, které jim i po roce "ostrého" nasazení a vývoje frapantně scházejí.

Největší problém vidím v tom, že formuláře se vyplňují v aplikaci Software602 XML Filler, což je – buďme upřímní – enthusiatickými amatéry na koleně "zbastlené" softwarové nedochůdče, které lze bez uzardění označit nejvýš za časnou alfaversi, plnou chyb a nedodělků.

K tomu přistupuje odbytá aplikační analysa. Právo není exaktní věda a dokonalá formalisace podání typu návrhu na EPR je z principu nemožná. Místo, aby autoři formuláře byli uživateli průvodcem a snažili se mu nabízet standardní řešení, od nichž je však vždy možné se odchýlit, koncipovali formulář jako "elektronického otrokáře", jemuž uživatel musí bez reptání sloužit a jehož občasným kapricům je vystaven. Uživatel se tu stává pouhou semiinteligentní periferií informačního systému.

Příklad: Relativně složitá problematika úroku z prodlení je vyřešena tak, že zůstane-li pole pro zadání percentuální sazby nevyplněno, formulář použije variabilní sazbu, aniž by ovšem uživatel byl na tuto zvláštnost v on-line helpu nebo v dokumentaci jakkoli upozorněn. Variabilní sazba pro úrok z prodlení se přitom v těchto návrzích bude používat v 99 % případů, takže by to měla být první a standardní možnost.

Další příklad: Do některých polí, např. do žalobní narace, je třeba vepsat větší množství textu, který je proto vhodné (ba nutné) rozdělit do odstavců. Toho se dosáhne použitím klávesy Shift+Enter, aniž by se programátoři obtěžovali jakkoli to uživateli intimovat, setrvávajíce v interakci s ním sveřepě u methody "Hledej, šmudlo!".

Neméně kontraintuitivní je výběr příloh, které se volí po stisknutí "nestisknutelného" tlačítka ve formuláři. Počítačově zdatnější uživatelé si s tím poradí, ostatní patrně raději sáhnou ke klasickému podání, jehož sestavení zabere v porovnání s vyplněním formuláře odhadem třetinu času a které může být dokonale flexibilní a přehledné.

Jediné, co je oproti papírovým podáním skutečnou výhodou, je automaticky generovaný variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku: celkem vzato málo musiky za hodně peněz.

Lze tedy uzavřít, že úspora poloviny soudního poplatku je tím jediným, co uživatele může k používání těchto nepovedených formulářů motivovat: nejsou oproti klasickým podáním ani rychlejší, ani jednodušší, a vzhledem k chybějícímu softwaru pro převod návrhu na vlastní EPR nepředstavují žádné terno ani pro soudy, a tak jediným, co se v projektu eJustice skutečně povedlo, je plně elektronisované insolvenční řízení. Možná proto, že ho nevytvářeli "odborníci" ze Software602.

3 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2115