Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Dlouho jsme na tomto blogu neměli chvilku poesie, tak snad neuškodí – jako příspěvek k úvahám nad hromadně rušenými emigrantskými blogy – uvést pár veršíků, jež v roce 1951 věnovala emigraci Marie Pujmanová. Nemáte pocit, že jsou aktuální dodnes?

Číst dál... Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1737

Jak upozorňuje na Lupě Jiří Peterka, zavádění datových schránek dospělo do bodu, který bych si dovolil s jistým cynismem přirovnat k okamžiku, kdy osádka Titanicu spatřila na obzoru první ledové kry.

Nejde o nic, co by se nedalo předvídat, naopak na tomto blogu jsme se problémem zabývali už v D28. Je-li však úředník za něco placen, rozhodně to není představivost a předvídavost: k úspěšné kariéře mu zpravidla stačí, když žádný problém prokazatelně nezaviní vlastní chybou a jen přesně vykonává příkazy, které jsou mu udělovány – tedy něco jako číslicový počítač, od něhož rovněž nečekáme, že by nás sám, z vlastní iniciativy, upozornil na chybu v programu, ale postačí, jestliže program bezchybně vykoná.

To, co se stalo v oblasti datových schránek, se vskutku dalo předvídat, nejedná se totiž o nic jiného než o prosté plynutí času: podpisové certifikáty začínají expirovat (a některé úřednické jsou zneplatňovány, pokud držitel opustí svůj úřad) a CzechPointy na základě nových instrukcí odmítají provádět autorisované konverse takto podepsaných elektronických dokumentů do listinné podoby.

Můžeme to ilustrativně přirovnat k situaci, že bychom chtěli dát nařídit exekuci podle rozsudku, a soud by náš návrh odmítl s odůvodněním, že doložka vykonatelnosti na rozsudku je podepsána slečnou Novákovou, která už u soudu nepracuje, takže soud nemá jistotu, zda je rozsudek skutečně vykonatelný.

Šílené? Nikoli, zcela logické; jestliže je totiž podpis slečny Novákové jedním z authentisačních prvků exekučního titulu (druhým je razítko soudu) a jeho authenticita už není garantována, je jen přirozené zpochybnit věrohodnost listiny jako celku.

Technologie elektronického podpisu obsahuje dva mechanismy, jak těmto situacím čelit.

Prvním je ověřené časové razítko. Tímto razítkem, krátkým datovým souborem, stvrzuje důvěryhodná razítkovací insituce – zpravidla, nikoli však nutně shodná s certifikační autoritou – existenci orazítkovaného datového souboru v daném časovém okamžiku. Předložíme-li tedy ke konversi (nebo k nařízení exekuce, vkladu do katastru nemovitostí, popř. jakémukoli jinému úkonu vyžadujícímu originál nebo ověřenou kopii listiny) dokument podepsaný podpisem s prošlým certifikátem, avšak zároveň doložíme ověřené časové razítko prokazující existenci dokumentu v době, kdy certifikát ještě platil, je třeba mít za to, že podpis je platný a není překážky, proč autorisovanou konversi neprovést.

Časová razítka jsou esenciální součástí infrastruktury elektronického podpisu; jsou tak důležitá, že některé formáty, např. PDF, umožňují časové razítko vnořit přímo do elektronicky podepisovaného dokumentu.

Je hrubou chybou implementátorů datových schránek, jestliže tento aspekt neuvážili a s časovými razítky, resp. s jejich řetězci (i časové razítko je jen elektronicky podepsaný dokument, takže i ono za čas expiruje), ve svém projektu nepočítali, resp. nepřisoudili mu ten význam, který ve skutečnosti má.

Druhým, doplňkovým mechanismem je elektronická značka. Ta je obdobou elektronického podpisu, avšak nepatří konkrétní osobě, nýbrž instituci, např. soudu, a její platnost tudíž obvykle neskončí dřív než expirací. Podpis slečny Novákové tak může být neplatný už druhý den, zatímco značka soudu – obdoba gumového razítka – bude dál platit.

Stejně jako ověřená časová razítka, ani elektronické značky nejsou zákonem o elektronických úkonech správně implementovány, a problémy shora popsaného typu se tak budou vyskytovat s exponenciálně narůstající četností.

My, kteří o věci něco víme, se tak v několika dalších měsících budeme moci dobře bavit a sledovat, jak naštvaná veřejnost mává úředníkům před očima virtuálními bezcennými cáry papíru – resp. bezcennými cáry dat – a úředníci svalují vinu za to, co se stalo, jeden na druhého.

2 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1642

Talár, vhodný model pro advokáty

K důležitosti taláru pro výkon advokacie se vyjádřil Ústavní soud v tomto skvostném obíčku:

Ostatně i stavovská diskuse zaznamenala, že všechny principy, jimiž je advokát při výkonu své profese povinen se řídit, mohou být v jeho mysli zhmotněny mimo jiné do podoby taláru, který je svého druhu uniformou či dresem. Maje pak tuto uniformu či dres na sobě, každý její nositel spíše pocítí význam okamžiku, pro který si talár oblékl a své úlohy při něm, jakož i cti profese, k níž přísluší a kterou reprezentuje. Tím spíše se pak své role chopí s plným nasazením a bude ji vykonávat skutečně tak, jak to podle svého nejlepšího vědomí pokládá za prospěšné.

Slováci při podobných výlevech říkají: Bože môj, do čeho si to dušu dal? Do somára!" My se, u vědomí vznešenosti našeho nejvyššího soudního tělesa, omezíme na konstatování, že na základě empirického zkoumání lze s úspěchem tvrdit, že pro většinu advokátů se principy výkonu této profese zhmotňují spíše do obrazu bankovky než do taláru.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1435

Čerstvě publikovaným nálezem ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09, učinil Ústavní soud přítrž jedné z bizarností českého civilního procesu.

Podle stávající úpravy mohl odvolací soud za situace, kdy soud I. stupně nevyhověl návrhu žalobce na nařízení předběžného opatření, toto rozhodnutí změnit a návrhu vyhovět, a to bez toho, že by se žalovaný o návrhu dozvěděl a mohl se k němu jakkoli vyjádřit (§ 76g a § 220 odst. 3 OSŘ). V praxi to znamenalo, že žalobce, který měl to štěstí a prvostupňový soud jeho návrh zamítl nebo odmítl, mohl dosáhnout nařízení předběžného opatření, a to pravomocného, na základě jednostranných, žalovaným nikdy a nijak nekorigovaných – a vzhledem k procesním okolnostem už nekorigovatelných – tvrzení.

Ústavní soud zde zajímavě využil možnosti interpretativního výroku, jímž provedl fakticky rozdělenou derogaci ustanovení § 220 odst. 3 OSŘ: v případech předběžných opatření ihned, v ostatních případech s odloženou účinností od 1. 4. 2011. Neboť v jiných případech než u předběžných opatření není § 220 odst. 3 OSŘ ústavně nekonformní, zákonodárce bude moci tento deficit odstranit.

Doufejme, že novela zohlední i specifický případ rozhodování o nákladech řízení, kde může rovněž dojít k odepření práva vyjádřit se k věci, protože OSŘ neukládá soudu povinnost zaslat druhé straně stejnopis odvolání a odvolací soud smí přitom rozhodnutí změnit.

Ostatně soudím, že scestná je samotná myšlenka ustanovení § 210 odst. 1 OSŘ: odvolání, jež je postupováno odvolacímu soudu k rozhodnutí, by mělo být intimováno ostatním účastníkům řízení, a to bezvýjimečně, i z důvodů, jež nemusejí být na první pohled patrné.

Stalo se mi toiž u liberecké pobočky Krajského soudu v Ústí n. Labem, že jsem podal stížnost na průtahy v řízení, načež mi bylo předsedou soudu sděleno, že k průtahům nedochází, jelikož spis je u vrchního soudu, který bude rozhodovat o odvolání žalovaného – mně jako žalobci nikdy neoznámeném.

2 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1800

Nový rok, den D185, měl být mezníkem v historii datových schránek, neboť od tohoto data bylo zákonem umožněno doručovat zprávy nejen mezi orgány veřejné moci (OVM) a od OVM soukromým subjektům, ale i mezi soukromými subjekty navzájem; datové schránky se tím měly o další krok přiblížit doručování listovních zásilek. Prvních šest měsíců, zjevně ve snaze zabránit kolapsu systému v důsledku přetížení soukromým provozem, je toto doručování zákonem omezeno na faktury nebo obdobné žádosti o zaplacení (ať již toto podivné vymezení znamená cokoli).

K přetížení datových schránek vskutku nedošlo: statistiky hovoří o tom, že mezi soukromými subjekty jsou odesílány nejvýš jednotky zpráv denně.

Důvody jsou jak na straně zákonodárce, který věnoval doručování soukromé korespondence do datových schránek jen okrajovou pozornost, tak na straně České pošty, který svými obchodními podmínkami učinila tento druh služby v nejvyšším stupni nevýhodným, resp. nezajímavým.

Základní vlastností běžného, tj. neelektronického doručování je jeho nedobrovolnost: nikdo nemůže dosáhnout toho, aby se Česká pošta na adresu místa, kde se zdržuje nebo kde má sídlo, nepokoušela doručovat zásilky. Může si sice zvolit speciální služby, jako např. dosílku nebo nájem P.O.Boxu, ale zcela vyloučit doručování je nemožné.

U datových zpráv je naproti tomu na adresátu, a to jak na dobrovolném držiteli datové schránky, tak na držiteli schránky zřizované ze zákona, zda umožní příjem soukromé korespondence (§ 18a odst. 1 ZEÚ). Taková úprava je ovšem nesmyslná, nerozumná a nepraktická, nemá minimálně u povinných držitelů žádné racionální opodstatnění a do budoucna by ji bylo na místě změnit.

Dále je tu otázka fikce doručení, jež se de lege lata uplatňuje výhradně při doručování korespondence ve směru OVM→soukromý adresát. Jak sice správně upozorňuje František Korbel na Jiném právu, vzhledem k ustanovení § 45 odst. 1 ObčZ není v soukromoprávních vztazích doručení zásilky ve všech případech nezbytné, ale postačí, aby zásilka došla do adresátovy disposiční sféry, avšak nezdá se být moudré ponechat na výkladu budoucí judikatury, co znamená disposiční sféra v případě datové schránky. Ta je totiž theoreticky přístupná 24 hodin denně z kteréhokoli místa na Zemi, avšak prakticky může být přístup k ní nemožný i v případě banálního výpadku připojení ADSL nebo několikadenního pobytu oprávněné osoby v nemocnici. Právní úprava je na tomto místě kusá a zjevně nedostatečná, a k řadě důležitých otázek zákon mlčí.

Tolik k legislativě. Další dva problémy, proč je soukromoprávní doručování do datových schránek takovým flopem, jsou na straně České pošty. Ta neumožňuje doručovat adresátu identifikovanému jinak než kodem (identifikátorem) datové schránky. Není přitom důvodu, proč by neměla být doručena zpráva označená např. pouhým jménem a bydlištěm fysické osoby nebo IČ osoby právnické. Dohledání datové schránky by musela pošta provést ručně, jenže to je naprosto v pořádku: jde přece o placenou službu a to samé dělá i v případě zásilek listovních!

Alibistický je přístup k adresářům datových schránek. Jak bylo opakovaně judikováno, ani právnickým osobám, ani podnikajícím fysickým osobám nesvědčí právo na ochranu osobních údajů, a není proto nejmenšího důvodu, proč neprovozovat veřejně přístupný datově-schránkový telefonní seznam, do něhož by se vedle těchto subjektů (a OVM) mohli dobrovolně zapsat i držitelé datových schránek-nepodnikající fysické osoby.

A konečně je tu otázka paušálu za využívání služby. Tento paušál, jehož výše závisí na poštu datových zpráv odeslaných v měsíci, platí odesilatelé zpráv a je stanoven degresivně od 50 do 20 Kč (bez DPH) měsíčně. Za samotnou zprávu se přitom platí rovněž, a to 15,04 Kč (bez DPH). To je ovšem, bez ohledu na relativně nízké výše paušálu, z hlediska marketingové psychologie naprosto nerozumné: tak jako se u klasických poštovních služeb zásadně platí až za poskytnutou poštovní službu, nikoli za možnost tuto službu využívat, totéž by mělo být pravidlem u datových zpráv. Nevidím důvod, proč by odesilatelé zpráv neměli složit na účet České pošty zálohu/kredit a z této částky se při odeslání datové zprávy neodečetl příslušný poplatek.

To je tedy několik hlavních důvodů, proč je prozatím soukromoprávní doručování do datových schránek ve stadiu klinické smrti, a tento stav se stěží v dohledné době změní, zejména i s ohledem na avisovanou neochotu zákonodárce ZEÚ do konce volebního období novelisovat.
7 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3167