Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Podle medii hojně komentované tiskové zprávy ministerstva spravedlnosti hodlá ministerstvo nastavit vůči veřejnosti vlídnější tvář a nečinit tak jako dosud obstrukce při odškodňování nesprávného úředního postupu např. v otázce náhady za nezákonnou vazbu.

Mám jisté obavy, zda se to, co si pod vstřícnějším postupem představuje ministerstvo, shoduje s tím, co si představují poškození.

Ke zdrženlivosti mne vede minulá změna praxe při poskytování náhrad za průtahy v řízení: zatímco dříve ministerstvo odmítalo veškeré nároky jako nedůvodné (a to včetně situace, kdy Krajský soud v Brně projednává již pět a půl roku žalobu mého klienta, aniž by vydal byť jen nepravomocné prvoinstanční rozhodnutí), nově rutinně prohlašuje, že k průtahům sice došlo, avšak zcela dostačuje, jestliže toto pochybení samo konstatuje (§ 31a odst. 2 ZOŠ) – na náhradu v penězích poškození prý právo nemají.

Zda jde o skutečnou změnu v přístupu nebo pouhou mediální gestikulaci, na kterou věci neznalí žurnalisté snadno naletí, poznáme během několika měsíců. Sám jsem dosud pravomocně skončil jediný spor s ministerstvem o náhradu za průtahy (až na část nepřiznaného příslušenství jsem v něm plně uspěl), další dvě žaloby jsou podány a pokud správně počítám, dvanáct dalších žádostí bylo (nebo během několika dnů bude) podáno a po uplynutí šestiměsíční čekací lhůty půjdou i tyto kausy k soudu, neboť ministerstvo se s problémem dostatečně vyrovnalo kajícným konstatováním své chyby.

1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2239

Nepříjemné překvapení připravil Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 1612/09 soudce zpravodaje Pavla Rychetského, jímž zamítl ústavní stížnost a judikoval, že stát, který je oprávněn nahradit škodu podle ZOŠ až po uplynutí šesti měsíců od doručení kvalifikované výzvy, nemusí za toto období platit poškozenému úrok z prodlení.

Česká republika se tak stává privilegovaným škůdcem, resp. dlužníkem, jemuž jsou soukromé subjekty povinny poskytovat bezplatný šestiměsíční úvěr.

Odůvodnění nálezu hodnotím jako málo přesvědčivé, deficitní a polovičaté: Ústavní soud sice vyložil, proč nevidí problém, je-li mezi státem a ostatními subjekty v povinnosti nahradit škodu založena nerovnost, ale zcela pominul druhý aspekt problému, totiž proč by osoba, jíž byla v důsledku pochybení státních orgánů způsobena škoda, měla být nucena strpět snížení hodnoty poskytnuté náhrady v důsledku šestiměsíčního zákonem aprobovaného prodlení na straně státu, což při současných úrokových sazbách z úvěrů představuje reálnou ztrátu cca pěti procent z hodnoty náhrady.

Ústavní soud tak flagrantně pominul jak základní právo na ochranu majetku zakotvené v čl. 11 Listiny a čl. 1 Prvního dodatkového protokolu k Úmluvě, tak ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny. V zájmu spravedlnosti je však třeba dodat, že soudě dle rekapitulace, ani ústavní stížnost tento aspekt patřičně neakcentovala a shora nastíněné ústavněprávní konotace nerozebrala, upírajíc pozornost na otázku nerovnosti mezi státem a soukromoprávními škůdci.

Argumentační deficit nezhojil Ústavní soud ani tím, když v § 22 nálezu vyslovil obiter dictum naději, že šestiměsíční lhůtu zákonodárce vbrzku zkrátí.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1301

Právně zajímavý případ se vyskytl na gymnasiu v Hořovicích. Tamní studentka vytvořila na Facebooku difamační stránku o své učitelce, za což byla nyní potrestána ředitelskou důtkou.

Platné právo – školský zákon – stanoví v § 36 odst. 1 písm. a), co všechno smí upravovat školní řád, avšak jak se zdá, v Hořovicích přežívá totalitní praxe, kdy škola, jejímž úkolem nebylo žáky pouze vzdělávat, ale též (v příslušném ideologickém duchu) vychovávat, vykonávala kontrolu nad svými žáky po 24 hodin denně a 7 dnů v týdnu; rodiče tu byli jen jako její výchovný komplement a prodloužená ruka.

Sám se pamatuji, že v 80. letech bylo možné na gymnasiu potrestat studenta za to, že – v době svého volna – byl profesorem, jak si středoškolští učitelé dodnes říkají, přistižen v restauraci u piva, a tehdejší školní řády zcela běžně stanovily, jak se žáci smějí chovat např. na veřejnosti.

Demokratická společnost však výchovu dětí svěřuje rodičům, škole přísluší toliko úkol děti vzdělávat, a její pravomoci jsou tomu přizpůsobeny. A tak, i když vyložíme oprávnění školy stanovit ve školním řádu rovněž pravidla vzájemných vztahů s pedagogickými pracovníky extensivně, vychází nám, že internetové stránky o pedagozích, nejsou-li vytvářeny ze školního počítače, ve škole nebo během vyučování, jsou mimo pravomoc školy; případné excesy, jestliže k nim došlo, měl řešit orgán sociálně-právní ochrany dětí, nikoli samotná škola.

Kromě toho, odhlédneme-li od ryze právní roviny věci, měli bychom respektovat, že právo výsměchu je přirozenou a odvěkou protiváhou každé moci, tedy i moci, již nad žáky vykonává pedagogický sbor. I my jsme, přiznejme si to, v příslušném věku měli tendenci připodobňovat své učitele k hovězímu dobytku, a naše hodnocení se změnilo – minimálně ve většině případů – až s lety dospívání; symptomaticky nejrychleji a nejvýrazněji právě u těch učitelů, kteří k nám byli nejfairovější a nejvelkorysejší.

6 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2808

Za vrchol předvolebního chucpe pokládám výkřiky místních politiků, jak zakročí proti bavorským policistům, kteří hned za hranicemi šikanují nebohé české řidičstvo.

S ohledem na to, že minimálně posledních dvacet let je německý řidič vnímán českou policií jako cosi na způsob dojného skotu, jemuž neuložit pokutu/nevybrat úplatek za skutečný nebo domnělý delikt je téměř neslučitelné s morálním kodexem policisty, bylo by mlčení k této otázce tím nejmenším, co by český politik hodný minimálního respektu mohl učinit.

10 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1927

Již delší dobu doutnající spor mezi obecnými soudy a advokátskou lobby ohledně toho, má-li stát jako účastník řízení právo na náhradu nákladů vzniklých v důsledku toho, že se nechal v řízení zastoupit advokátem, nevyřešil ani právě publikovaný nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2513/09.

Odůvodnění nálezu je formulováno značně pythicky: Ústavní soud oba náklady zastoupení přiznávající výroky sice s odkazem na nedostatečné odůvodnění zrušil, ale na druhé straně judikoval, že vzhledem k ústavně zaručenému právu na právní pomoc nelze prostřednictvím uvedeného termínu vymezovat kategorii subjektů, která by tak z hlediska právního zastoupení měla odlišné postavení, a tak jí de facto její právo upírat a z hlediska ostatních ji diskriminovat. Účastníka nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s tím, že se mohl bránit sám.

Pokud někdo z laskavých čtenářů tuší, proč tedy Ústavní soud stížnost neodmítl nebo nezamítl, budu mu vděčen za vysvětlení.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1849