Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Musela to být scéna jako vystřižená z předlistopadové doby: přerovská policie dnes po skončení meetingu předvedla místopředsedu Dělnické strany Jiřího Štěpánka k podání vysvětlení. Jak uvádí ČTK, "důvodem byla žádost tajemníka přerovské radnice Jiřího Bakalíka, který po konzultaci s právníkem upozornil na údajně nevhodné výroky řečníků během shromáždění". Radnici se prý nelíbilo slovní spojení "národní socialismus".

Incident však měl, jak píše Četka, happy ending, neboť místo aby policie ponechala místopředsedu 48 hodin v cele (na což má podle místních zákonů právo víceméně bez udání důvodu), bezprostředně po úkonu jej propustila. Nejspíš byla s podaným vysvětlením spokojena.

1 komentář
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 2211

Poslaneckou sněmovnou prošla novela zákona o advokacii, která mj. umožňuje České advokátní komoře nařídit advokátům povinné nošení stavovského oděvu neboli talárů. Nepochybuji, že vidina tučné provise od oděvních firem zaslepí představitelům ČAK čirost úsudku natolik, že Komora této možnosti využije v nejbližším možném termínu, a že advokátské taláry budou povinně lemovány kašmírským hedvábím a jejich součástí bude několik spon z patnáctikarátového zlata. To už jaksi patří ke koloritu dnešní doby a nezbývá než se s tím smířit.

Co je závažnější, je plíživá snaha o extensi pravomocí advokátů do sféry veřejného práva. Začalo to možností advokátů ověřovat podpisy na listinách vkládaných do katastru nemovitosti, pokračováním byla pravomoc ověřit podpis na jakékoli listině sepsané advokátem a nyní málem prošel socialistický návrh, aby advokáti směli sepisovat smlouvy obsahující svolení k přímé vykonatelnosti, tzn. ekvivalent notářského nebo exekutorského zápisu, byť s limitem plnění do 10 milionů korun.

Ne každý advokát je nutně podvodník, který by tohoto oprávnění zneužil, avšak každý advokát je z definice osobou stranickou, agentem svého klienta, v jehož prospěch je oprávněn – a povinen – jednat.

Je poněkud schizofrenní požadovat po jedné a té samé osobě, aby zároveň hájila zájmy svého klienta a zároveň vystupovala jako neutrální a nestranný orgán veřejné moci, nadaný pravomocí ověřovat podpisy nebo sepisovat přímo vykonatelné smlouvy.

Tato konfuse konceptů a rolí nemůže přinést nic dobrého.

9 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4375

Vítám všechny čtenáře Paragraphu!

Tento blog navazuje na Slepeckou hůl, která nadále zůstává v provozu jako můj osobní blog.

Jak vyplývá z podtitulu, Paragraphos bude o něco specialisovanější, a bude mít také méně restriktivní politiku moderace komentářů. Založením Paragraphu reaguji na problém, který se v posledních týdnech na Slepecké holi objevoval: jedna část čtenářů byla odrazována přílišnou odborností blogpostů, druhá přílišnou thematickou šíří a jejich stylovou i obsahovou nesourodostí.

Proto bych chtěl, aby Slepecká hůl zůstala stránkou pro úzký okruh mých "fanoušků", zatímco tento blog bude moci číst každý, kdo se zajímá o právo, aniž by při tom čelil risiku, že bude muset většinu blogpostů přeskakovat a informace prosívat jako zlatokop písek.

14 komentářů
Kategorie: Blog
Počet zobrazení: 3107

V Chomutově se přiostřuje: primátorka Řápková, patrně pod vlivem medialním zájmem vymíseného adrenalinu, prohlásila, že dluhy neplatičům by se měly ze sociálních dávek strhávat předem a ne až v exekuci a neplacení pořádkových pokut by se mělo trestat vězením nebo obecně prospěšnými pracemi. Obojí je proti zákonu, druhé dokonce proti ústavě, avšak v honbě za body v soutěži popularity se takové maličkosti nepočítají.

Řápková se též hodlá spojit se starosty ostatních obcí, které jsou podobně jako Chomutov sužovány "nepřizpůsobivými občany" (rozuměj: Romy). Pro tuto iniciativu bych měl příhodný název – Ku Klux Klan.

3 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2299

Nejhorší ze všeho jsou trpaslíci, praví klasik. Kdepak, nejhorší jsou exekutoři, bude oponovat člověk znalý místního právního prostředí, nadto notně mediálně zmasírovaný posledními skandály kolem exekutorské komory. Omyl, vážení, máme-li být zcela korektní, nejhorší právnickou profesí jsou rozhodci ad hoc, protože ti mohou, na rozdíl od exekutorů, vydávat rozhodnutí, jež jsou exekučním titulem, aniž by byla přezkoumatelná soudem a aniž by musela mít cokoli společného s právem nebo spravedlností. Za své chyby nejsou čeští rozhodci nijak postižitelní (ledaže se dopustí tak frapantních excesů jako legendární "samorozhodkyně ad hoc" Sandra Svobodová), a to ani vlastní stavovskou organisací, protože žádnou nemají, ani státem, a nepodléhají ani povinné registraci nebo regulaci.

Na myšlence arbitráže není nic špatného: smluvníci se dohodnou, že namísto soudu jejich spory z určitého závazkového vztahu projedná a rozhodne jiná nezávislá osoba, jíž oba důvěřují, tzn. rozhodce, anebo častěji tříčlenný panel rozhodců, jehož složení mohou obě strany ovlivnit stejnou měrou. Je to levnější, rychlejší a efektivnější než zatěžovat sporem moloch státního soudnictví, a výsledky bývají obvykle i spravedlivější.

K tomuto účelu vznikly specialisované instituce, stálé rozhodčí soudy, např. rozhodčí soud při hospodářské a agrární komoře. Pracují dobře: kdyby nepracovaly, podnikatelé by jejich služby nebyli ochotni využívat.

Potíž nastává, když příslušná prorogační dohoda, nejčastěji včleněná jako tzv. rozhodčí doložka do smlouvy, vznikne mezi kontrahenty v nerovném postavení, podnikatelem (prodejcem) a jeho drobným zákazníkem (spotřebitelem). Spor se v těchto případech nesvěřuje stálému rozhodčímu soudu, ale tzv. rozhodci ad hoc, vybíranému podnikatelem, přičemž zákazník nemá možnost, jak tento výběr ovlivnit; rozhodčí doložka, pokud si jí zákazník vůbec všimne, je mu presentována jako nutná podmínka uzavření smlouvy – typicky leasingové, splátkové nebo úvěrové, ale stále častěji i běžné smlouvy o poskytování služeb – a když se spotřebitel přesto rozhodne od zamýšlené transakce odstoupit, mívá smůlu, protože u konkurence nepochodí lépe: i tam na rozhodčí doložce trvají.

Relativně méně nepříznivá situace nastává, jestliže je rozhodcem ad hoc osoba jmenovaná zájmovým sdružením podnikatelů, např. asociací leasingových společností. Není pochyb, že takový rozhodce nebude nestranný a spory bude standardně rozhodovat ve prospěch podnikatele, avšak protože nerepresentuje jednotlivého dodavatele, ale celý obor, bude mít aspoň tendenci tlumit největší excesy podnikatelů.

Horší je to, je-li rozhodce stanoven ze seznamu soukromé rozhodcovské společnosti: říkejme jí – a za chvíli uvidíme, proč – Česká podvodnická s. r. o. Existuje celá řada takových společností (příklad 1, příklad 2), vyznačujících se tím, že seznam jejích rozhodců je neveřejný – nu, asi by nebylo dobrou reklamou inserovat, kolik z rozhodců bylo v minulosti odsouzeno pro hospodářskou trestnou činnost nebo kolik se angažovalo ve strukturách StB. Jak bude takto stanovený rozhodce České podvodnické pracovat, je dáno prostou konkurencí: na trhu je tolik rozhodcovských společností, že s výsledky arbitráží nespokojený podnikatel může škrtem pera ze svých smluv vyřadit jednu podvodnou společnost a nahradit ji jinou, takže možnost "rozhodovat" spory a škubat spotřebitele-hejly (sazebník poplatků, které nese neúspěšná strana, si stanovuje sama Česká podvodnická) dostane napříště někdo jiný.

Tolik k sherwoodské právní realitě. Jak je to vůbec možné? A proč to jinde v Evropě nemají? Odpověď je prostá a kupodivu nespočívá v legislativě: českým soudům to tak vyhovuje. Spory, které "vyřeší" rozhodci, by totiž jinak přišly na stůl soudcům. Navíc je tu nechuť k meritornímu rozhodování – vždy je jednodušší žalobu na neplatnost nálezu se standardním odůvodněním zamítnout než jí vyhovět a složitě to odůvodňovat.

Z hlediska zákona je přitom věc jasná: ujednání natolik jednostranné, jako je rozhodčí doložka s odkazem na Českou podvodnickou, je ve spotřebitelské smlouvě nepřípustné a spotřebitel se může dovolat jeho neplatnosti (§ 55 odst. 1 ObčZ). Ve stejném duchu hovoří Směrnice Rady EU 93/13/EHS a ještě jednoznačnější je Doporučení Evropské komise 98/257/ES.

Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách se pokládají v řadě evropských zemí za nepřípustné vždy, v jiných je zkoumáno, poskytuje-li takto stanovený rozhodce záruky spravedlivého procesu. Americké soudy dokonce judikovaly, že nelze vyjmout ze soudního přezkumu ani pravomocné rozhodčí nálezy, pokud odporují právu [rozhodnutí Wilko v. Swan 346 US 427 (1953)]. České soudy, včetně ústavního, naopak zatvrzele trvají na tom, že co si spotřebitel svým podpisem pod adhesní smlouvu navařil, musí si sníst, čímž v důsledku nadřazují stav formálně-právní, fakticky však příkře protiprávní, stavu materiální spravedlnosti.

První vlaštovky se přesto objevily. Senát 32 Cdo Nejvyššího soudu začal nedávno judikovat typickou českou kličkou: nenašel sice dost odvahy, aby se vyslovil pro relativní neplatnost rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách an sich, avšak dovodil, že jsou-li podmínky rozhodčího řízení a jeho procesní pravidla v disposici samotné rozhodcovské společnosti, která je může kdykoli, dokonce i v průběhu řízení, měnit, nelze z toho vyvozovat, že by smluvní strany s takovými podmínkami vyslovily souhlas, a rozhodčí doložka je tudíž neplatná (rozsudek NS sp. zn. 32 Cdo 2227/2007).

Rád bych věřil, že přijdou vlaštovky další, případně též legislativní. Jedním řešením by bylo reimplementovat Směrnici 93/13/EHS tak, aby o deliktech ze spotřebitelských smluv nadále nerozhodovaly České podvodnické, ale soudy nebo minimálně procesní záruky skýtající a veřejnoprávní regulaci podléhající rozhodčí tribunály; řešení by sice zahubilo celý prudce se rozvíjející "rozhodcovský průmysl", avšak bylo by čisté, jednoznačné a účinné. Druhým řešením je dovodit neplatnost rozhodcovské doložky v adhesních smlouvách v soudní judikatuře, byť to bude znamenat, že se tím zvýší zátěž soudů.

Obojí by bylo neporovnatelně lepší než stávající "sherwoodské" poměry. Třetí, optimální možnost, tzn. zřízení státní kvasisoudní instituce k mandatornímu projednávání spotřebitelské agendy, jaké jsou jinde obvyklé, je asi mimo horizont současné politické representace.

14 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 6766