Autorem blogu je 
Budete-li mít 23. června 2009 cestu do Hradce Králové, neměli byste si nechat ujít jednání ve sporu rodiny Habermannových s vodárenskou společností z Jablonného nad Orlicí, která této rodině v r. 2006 na více než rok odpojila dodávku vody, aby ji přinutila podvolit se požadavkům na znění smlouvy. Nepomohlo ani předběžné rozhodnutí soudu: to společnost bohorovně ignorovala a vodu pustila, teprve až když dostala ve vykonávacím řízení tzv. donucovací pokutu.
Nyní se Habermannovi domáhají satisfakce ve výši 250 Kč na osobu za každý den přerušené dodávky, a to v situaci, kdy odškodňování nemajetkové újmy tohoto druhu platné právo neupravuje, v řízení o žalobě na ochranu osobnosti. Žalovaná vodárenská společnost tvrdí, že svým jednáním nemohla do osobnostních práv žalobců zashánout, a při kvalitě českých soudů, zejména odvolacího Vrchního soudu v Praze, není vyloučeno, že s tímto názorem uspěje.
Bohužel, místní justice má stále tendenci stát spíš na straně těch, kteří zákony porušují, než jejich obětí, a v případě ochrany osobnosti to platí dvojnásob.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Pozvánka do Hradce Králové aneb Spor o vodu
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Pozvánky
- Počet zobrazení: 3573
Komentáře
Jinak zřejmě zde na tomto blogu budu výjimkou, ale já nejsem zastáncem "nepřiměřeně" vysokých odškodnění. Pokud někdo poruší svou povinnost, nechť za ni nese odpovědnost a ta nechť také mimo jiné spočívá v povinnosti nahradit škodu. Mělo by se však jednat o škodu skutečnou, nikoli smyšlenou! 250,- Kč za každý den pro každou osobu, kdy byla přerušena dodávka vody, tj. 1000,- Kč denně po dobu 378 dní = 378.000,- Kč celkem. To je až absurdní požadavek! Nárok na náhradu škody nemá být "šancí" poškozeného jak zbohatnout, ale mají se jím kompenzovat majetkové ztráty poškozeného! Požadavek žalobců je přinejmenším v rozporu s dobrými mravy - takto vysoká škoda jim, dle mého názoru, v žádném případě nemohla vzniknout. Pokud ano, pak by si to zasloužilo mnohem podrobnější zdůvodnění než jen strohé konstatování ve smyslu netekla nám voda a byl nám tak podstatně snížen komfort bydlení, jak uvádí žalobci.
Modelově si lze představit, že by poškození nebydleli ve vlastním, ale v nájmu. Pak by v případě odstávky vody měli nárok na slevu z nájemného - z této modelové situace lze vycházet při stanovení výše odškodnění pro žalobce. Jelikož se jedná o rodinný domek na malé vesnici, pak bych výši škody odhadoval na něco mezi 10 - 20-ti tisíci Kč. Naproti tomu žalobci požadují sumu, za kterou se na vesnici dá koupit starší nicméně celkem solidní byt.
P.D.
2) Předpokládám, že je žalována nemajetková újma v penězích. Zde je sleva z nájemného nedůležitá okolnost. Důležité je, jak ocenit sníženou kvalitu života v bytě/domě bez vody. Tisíc korun za den mi tak od oka připadá jako rozumný základ, který bych klidně přiznal. (Samozřejmě po korekcích typu co vedlo rušitele k rušení, zda nemohl rušený své ujmě zabránit či ji minimalizovat apod.)
Začátkem prázdnin bych měl pro Jiné právo napsat sérii postů. V jednom se celkem kriticky vyjádřím k otázce ze soudní praxe, která mě už déle trápí. Ano, je to právě obecná nízká úroveň satisfakcí. Zatím se to ze dna nahoru staží dostat jen pár lidí. Věřím, že Vás potěším záměrem označit Tomáše Pecinu za krále kritiků či hyperkritika české justice :o)
2) Sleva z nájmu (úhrad za plnění) vs. satisfakce:
Jako obiter dictum jsem to dopsal někdy minulý týden. Ty 2 věci spolu nemají společného vůbec nic. Satisfakce je za újmu nemajetkovou, sleva z plateb řeší otázky ryze ekonomické tak, aby nedocházelo k bezdůvodnému obohacení pronajímatele nesníženou platbou nájemce za poskytování plnění nižších kvalit.
Ale ano - já měl rovněž na mysli nemajetkovou újmu vyjádřenou v penězích.
Opět modelově řekněme, že někdo bydlí v nájemním bytě za 4.500,- Kč měsíčně + úhrada za služby. Vodné a stočné je např. 300,- Kč za měsíc. Z bůh ví jakého důvodu bude přerušena dodávka vody. Nájemník v takovém případě samozřejmě není povinen platit vodné a stočné. Nájemník nyní musí zajistit potřebu vody alternativním způsobem - např. se sprchuje v práci, kupuje balenou vodu apod. S těmito alternativními způsoby zajištění vody (svých hygienických potřeb) má náklady v celkové výši 500,- Kč měsíčně. Jelikož nájemník nyní neplatí vodné a stočné (300,- Kč) je potřeba tuto částku odečíst od nákladů na zajištění alternativních zdrojů (500,- Kč). Vyjde nám 200,- Kč měsíčně, což v tomto případě představuje nájemníkovu majetkovou újmu.
Vedle majetkové újmy má nájemník rovněž nárok na nemajetkovou újmu vyjádřenou v penězích. Jedná se o kompenzaci za snížení komfortu bydlení a omezení, která vlivem odstávky vody musel nájemník snášet. Tato kompenzace (odškodnění za nemajetkovou újmu) bude řešena slevu z nájemného. Srovnejte za tímto účelem § 698 občanského zákoníku; zvláště větu druhou v prvním odstavci, kde je uvedeno: "Právo na přiměřenou slevu z nájemného má nájemce i tehdy, jestliže nebyla poskytována plnění spojená s užíváním bytu, nebo byla poskytována vadně, a jestliže se v důsledku toho užívání bytu zhoršilo." Nemajetková újma se tedy bude v tomto modelovém případě pohybovat v rozmezí 0,- Kč až 4.500,- Kč měsíčně (tedy plná výše nájmu).
Výše uvedené jsou pouze obecné úvahy. Pokud bychom je chtěli vztáhnout na případ uvedený v postu, pak je třeba vzít v úvahu, že žalobce měl studnu s užitkovou vodou (informaci čerpám z žaloby - odkaz je v postu). Žalobce tedy kupoval pouze balenou vodu pro potřeby vaření a pití. Vodu na WC apod. měl i nadále k dispozici. Tuto skutečnost je rovněž potřeba vzít v úvahu při vyčíslení nemajetkové újmy.
Mám tedy i nadále za to, že 10 - 20 tisíc by mělo jako nemajetková újma stačit.
P.D.
Měl bych upozornit, že jsem "pouze" studentem PF. Mé poznámky tak mohou být out. Normálně se takových diskuzí neúčastním, zde jsem však udělal výjimku. Možná to byla chyba a měl bych ještě něco dostudovat, než tak opět učiním. Příště se tím budu řídit.
P.D.
P.D.
Výši zadostiučinění musí odrážet celou řadu faktorů, mj. společenský dopad nedodávky, zásah do dobré pověsti žalobců, nepohodlí spojené s nutností vynuceného alternativního jednání (tj. rozdíl mezi sprchou nebo vanovou koupelí a mytím v hrnku vody ohřívané na sporáku) atp.
"Je koncepčně nesprávné odvozovat v tomto případě výši relutární satisfakce od nájemného nebo dokonce vodného/stočného."
Zde jste mě přesvědčil. Jen poznamenávám, že co se týče vodného/stočného, tak jsem se snažil odvodit majetkovou újmu nikoli nemajetkovou.
ad T.P.)
"Výši zadostiučinění musí odrážet celou řadu faktorů, mj. .............. ..., nepohodlí spojené s nutností vynuceného alternativního jednání (tj. rozdíl mezi sprchou nebo vanovou koupelí a mytím v hrnku vody ohřívané na sporáku) atp."
Zde souhlasím, že poškozený má nárok na takovouto škodu - ostatně to jsem tvrdil i výše. Nadále jsem však přesvědčen, že výše náhrady této škody tj. rozdíl mezi sprchou a mytím v hrnku vody ohřívané na sporáku, může být v takovém to případě odvozen od výše nájmu (§ 698 ve spojení s § 853 občanského zákoníku).
ad T.P.)
"Výši zadostiučinění musí odrážet celou řadu faktorů, mj. společenský dopad nedodávky, zásah do dobré pověsti žalobců, .............. atp."
Ano, máte pravdu ... tuto škodu nelze odvodit od nájemného a žalobci mají nárok na náhradu takovéto újmy. To však poze za předpokladu, že jim taková újma vznikla. Velice pochybuji, že žalobci nepodepsáním smlouvy s vodárnou utrpěli na vážnosti ve svém okolí. Sám jsem z vesnice a vím, že se tam nic dlouho neutají. Ale pokud nekradete, nechodíte denně nalitý a vůbec se chováte realtivně normálně, tak Vám ani neuzavření smlouvy s vodárnou na dobré pověsti nic nevezme. A pokud se chovat neumíte, pak jaksi dobrou povět nemáte a pak Vaše pověst ani nemůže utrpět nějakou škodu. Navíc jste psal, že předmětná vodárenská společnost má v obci monopol. S jejími smluvními podmínkami tedy budou seznámeni i ostatní občané obce a postoj žalobce tedy budou schvalovat (třeba tomu tak není - třeba jsou smluvní podmínky relativně v pořádku a žalobce je obyčejný kverulant; z rozhodnutí soudu bych nedělal zlaté tele - přeci jen bude mnohem více chránit spotřebitele což nemusí být vždy v souladu se spravedlností, jak ji pociťuje veřejnost). Žalobce zřejmě v sobě našel dost odvahy k odporu vůči monopolnímu dodavateli, což jiní občané obce nenašli a žalobcův kredit v obci tedy jen vzroste. Z vyhraného sporu žalobce s vodárnami navíc budou těžit všichni občané obce neboť vodárna své "diskriminační" obchodní podmínky, pod obavou dalších žalob, jistě změní. Vzato kolem a kolem .... jsem přesvědčen, že spor s vodárnami bude mít pozitivní dopad na žalobcovu dobrou pověst a nikoli negativní.
P.D.
"Snažit se čehokoli dopátrat ve věcech satisfakcí exaktní matematikou je nesmysl."
Dobrá. Nejspíš máte pravdu. Jen mě napadá - není ponechání otázky výše škody zcela na volné úvaze soudu rovněž nesmysl? Nestojí zde tak trochu dva nesmysly proti sobě, jeden vylučuje druhý a přitom se musíte k jednomu z nich přiklonit? Co právní jistota stran? Výše přiznaného odškodnění se může a pravděpodobně bude u různých soudců diametralně lišit.
ad M.R.)
"Jde o neocenitelné statky ... "
Souhlasím, že jejich ocenění je subjektivní záležitost. Právě proto si myslím, že pro jejich "ocenění" by měl být stanoven nějaký klíč, který aspoň v hrubých obrysech stanoví jak ocenit (případně stanoví stropy). Jak by měl klíč vypadat mě v tuto chvíli vůbec nenapadá a možná je takový klíč naprostý nesmysl (asi jím bude). Ale jak může bez nějakého klíče nebo systému dopadnout oceňování "neocenitelných" statků? Dle mého názoru to přinese více škod než užitku. Proto si myslím, že by se soudy měly držet při přiznávání nemajetkové újmy při zemi.
ad M.R.)
"Jde o neocenitelné statky a zadostiučinění neplní funkci reparační, ale (jak název sám napovídá) satisfakční."
Zde Vám zřejmě plně nerozumím ... Ano, satisfakční funkci jistě má. Satisfakční funkci má i vzetí pachatele trestného činu do vazby nebo návrácení v předešlý stav. Satisfakcí je i náhrada nemajetkové újmy. Satisfakce podle § 13 OZ je však limitována nemajetkovou újmou (tj. její výší), nebo se mýlím? Pokud tedy chcete přiznat "satisfakci", pak stejně musíte "oceňovat neocenitelné" tj. nemajetkovou újmu.
ad M.R.)
"Náhrady mají zohledňovat i míru a intenzitu zavinění a působit tak preventivně."
To jistě ano, ale omluva snad nepůsobí preventivně? Má přítelkyně žila nějakou dobu na Floridě, kde pracovala v zábavním parku - v mořském světě. U vchodu do parku stál takový synek v kostýmu panoše jako atrakce pro návštěvníky. Jeho úkolem bylo jen tak se potulovat kolem vchodu, sem tam na sebe upozornit nějakým zvoláním a mávnutím mečem, fotit se s turisty apod. Jednou takto na sebe opět upozorňoval, načež zabávní park zažalovala jistá dáma, neboť se prý "hrozně lekla". Park to stálo pár tisícovek dolarů a panoš již od těch dob měl zakázáno mávat mečem. Ten příběh je celkem o ničem, jen jsem jím chtěl naznačit řečnickou otázku, zda Vámi výše naznačená prevence nepovede ke stavu, kdy na sebe budeme podávat žaloby pro kde co (bude to výnosné). Nakonec si spoustu činností preventivně zakážem, jako ono panošovo mávání molitanovým mečem.
V případě uvedeném v postu bych vzal v úvahu i fakt, že vodárny dostaly za své chování pokutu 50.000,- Kč. I to je satisfakcí pro žalobce.
Ať to vezmu jakkoli, tak téměř 400.000,- v tomto případě, mi připadá absurdně vysoká.
P.D.
Pokud bude v ČR míra dodržování práva tak vysoká jako v USA, budu spokojen a sem-tam nějaký exces jako náhrada za kočku "poškozenou" usušením v mikrovlnce snesu.
Donucovací pokuta podle § 351 odst. 1 OSŘ satisfakční funkci rozhodně neplní, stejně tak jako ji neplní vazba: zdá se, že významu těchto institutů ne zcela rozumíte.
Funkce § 351 OSŘ je mi známa. Pokuta má donutit povinného splnit povinnost danou rozhodnutím. Pokud Vás povinný svým chováním bude štvát a nakonec za toto chování dostane mastnou pokutu, pak budete zároveň pociťovat alespoň nějaké zadostiučinění. Nebo se mýlím?
Závěrem děkuji za Vaše odpovědi. Váš blog budu i nadále sledovat a přimlouval bych se za uveřejnění výsledku sporu.
P.D.
Vaše argumentace se mi líbí, byť s ní nesouhlasím. Jako student PF brojící proti zvyšování satisfakcí ukazujete, že střety v těchto otázkách nejsou střetem generačním. Mladší soudci mají tendence táhnout satisfakce v důvodných případech na trochu dústojnější a více evropskou úroveň. Třeba proti Polsku jsme ale pořád žabaři (za záměnu dětí 3,3 mil. Kč v ČR x 11 mil. Kč v Polsku). Spíše než o střet generací jde asi o střet přístupů - materialistického (hodnota auta, které zabilo člověka, je vyšší než hodnota života usmrceného pro pozůstalé) a lidskoprávního ("to je absurdní"). Podívejte se v červenci na JP, chci o tom psát a můžeme blíže podiskutovat.
Že to není óda na právní jistotu je jasné. Na druhou stranu se to takhle dělá pokud vím snad "všude", takže to asi bude nejméně blbé řešení. Navíc tedy pokus zákonodárce tento problém ošetřit exaktně v § 444 OZ podle mě přinesl více zmatku než čehokoli jiného.
RSS kanál komentářů k tomuto článku