Poslaneckou sněmovnou prošla novela zákona o advokacii, která mj. umožňuje České advokátní komoře nařídit advokátům povinné nošení stavovského oděvu neboli talárů. Nepochybuji, že vidina tučné provise od oděvních firem zaslepí představitelům ČAK čirost úsudku natolik, že Komora této možnosti využije v nejbližším možném termínu, a že advokátské taláry budou povinně lemovány kašmírským hedvábím a jejich součástí bude několik spon z patnáctikarátového zlata. To už jaksi patří ke koloritu dnešní doby a nezbývá než se s tím smířit.

Co je závažnější, je plíživá snaha o extensi pravomocí advokátů do sféry veřejného práva. Začalo to možností advokátů ověřovat podpisy na listinách vkládaných do katastru nemovitosti, pokračováním byla pravomoc ověřit podpis na jakékoli listině sepsané advokátem a nyní málem prošel socialistický návrh, aby advokáti směli sepisovat smlouvy obsahující svolení k přímé vykonatelnosti, tzn. ekvivalent notářského nebo exekutorského zápisu, byť s limitem plnění do 10 milionů korun.

Ne každý advokát je nutně podvodník, který by tohoto oprávnění zneužil, avšak každý advokát je z definice osobou stranickou, agentem svého klienta, v jehož prospěch je oprávněn – a povinen – jednat.

Je poněkud schizofrenní požadovat po jedné a té samé osobě, aby zároveň hájila zájmy svého klienta a zároveň vystupovala jako neutrální a nestranný orgán veřejné moci, nadaný pravomocí ověřovat podpisy nebo sepisovat přímo vykonatelné smlouvy.

Tato konfuse konceptů a rolí nemůže přinést nic dobrého.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)