Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Nálepkový vrah Patrik Vondrák byl dnes propuštěn z vazby. Soud přijal kauci ve výši 400 000 Kč a písemný slib obžalovaného, že se další trestné činnosti po dobu svého pobytu na svobodě zdrží.

Michaela Dupová prozatím ve vazbě zůstává,
10 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 4257

Na Lucerně se v souvislosti s Drobilovou affairou rozhořela vášnivá debata o ethické přijatelnosti udavačství a o tom, jak to vlastně s Michálkem bylo.

Mám na to svou theorii, která může nebo nemusí odpovídat skutečnosti – skoro bych ale řekl, že příliš daleko od reality nebude.

Libor Michálek se pohyboval ve vyšších patrech politiky příliš dlouho na to, aby si mohl dělat iluse o čistotě státní správy, takový ťulpas a naiva to přece jen není. Na druhou stranu, když byl konfrontován s perspektivou, že ve své ředitelské posici bude víceméně jen správcem vemene pro vytváření, jak to tak hezky nazval poradce Knetig, finančního zázemí pro svého ministra, což mohlo ve svém důsledku znamenat situaci minimálních benefitů za cenu maximálních risik – sporné dokumenty by nesly jeho a nikoli Knetigův nebo Drobilův podpis – s vyhlídkou na budoucnost strávenou v horším případě v pruhovaném, v lepším v trvalé obavě z té horší, umím si představit, že chtěl z takového projektu vycouvat, a to způsobem, který by mu poskytl jistou formu kompensace.

Nespočítal si ovšem, co tento pokus v Kocourkově obnáší: ministr vnitra ho místo na policii poslal do tisku, premiér si na něj namísto jakékoli pomoci stěžoval u jeho nadřízeného, a Michálek byl tudíž dotlačen k mediální akci, aniž by ovšem byl v příslušné disciplině vycvičen, takže výsledek budí značné rozpaky a celkový umělecký dojem je nevalný.

Michálek nemá stature, aby na otázku, zda věří v právní stát nebo zda důvěřuje policii, natvrdo řekl, co si myslí, a kroužení kolem horké kaše mu nemohlo vynést nic jiného než pověst smutného hrdiny a člověka, který v obecném vnímání asi taky nemá čisté svědomí.

Nejlegračnější mi ovšem na celé té kocourkiádě přijde postava Radka Johna, který sám ještě jako novinář na korupci – a shodou okolností se stejnou partou, na kterou si k němu přišel stěžovat Michálek – participoval. Cca před pěti lety tento neúplatný journalista připravil, na objednávku a za peníze Lesů České republiky, serii diskreditačních pořadů zaměřených proti Františku Oldřichu knížeti Kinskému. Tu pak v primetimu odvysílala TV Nova. Takže, summa summarum, jít si stěžovat k Johnovi na Drobila bylo něco dost podobného, jako reklamovat ubývající počet slepic v kurníku u tchoře.

Michálek nebyl dost obratný, aby si svou hru dokázal spočítat na potřebný počet tahů dopředu, a jeho další osud tudíž bude záviset na okolnostech, které nemá pod kontrolou: třeba na tom, za co teď ODS a VV vyhandlují smír.

1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1941

Jak mi sdělil Nejvyšší soud, z jeho cca 65 soudců se k členství v KSČ doznal jediný, Petr Hrachovec (shodou okolností jeden z nejlepších trestních soudců, které znám). Šestnáct dalších uvedlo, že v KSČ nebyli, a všichni ostatní se rozhodli o své minulosti mlčet.

Kojím se nadějí, že aspoň jeden z těch zbývajících padesáti členem KSČ nebyl, ale upřímně, moc šancí bych tomu nedával…

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 1861

V minulých dnech jsem měl příležitost vyzkoušet si takříkajíc ve velkém fungování zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (InfZ), obdoby amerického FOIA neboli Freedom of Information Act. Celkem devadesát sedm žádostí o informace, které jsem musel v krátké době zadministrovat, ukázalo na celou řadu slabin InfZ v současném, od r. 2006 podstatně novelisovaném znění.

Procedura stanovená InfZ zůstává pro laické žadatele značně obtížná; je téměř nemožné, aby se laik dostal až k vyhovujícímu soudnímu rozsudku bez toho, že by aspoň jednou pochybil, přičemž nesmyslná přísnost procesu podle InfZ v řadě případů vrací žadatele do bodu nula, k nutnosti podat novou žádost.

Zákon zbytečně rozlišuje mezi dvěma druhy opravných prostředků, odvoláním a stížností, pro něž stanoví odlišný procesní režim i odlišné (a v obou případech nesmyslně krátké) lhůty. Toto rozlišování je arbitrární a nelogické: příkladmo pokud povinný subjekt žádost neodmítne, ale pouze odloží, je třeba vyčkat konce patnáctidenní lhůty a podat stížnost, nikoli odvolání. Podmínka marného uplynutí lhůty v § 16a odst. 1 písm. b) InfZ je vůbec nevhodná: jestliže povinný subjekt žadateli napíše, že mu informace neposkytne, není důvodu s opravným prostředkem dál otálet – zákon to přesto po žadateli vyžaduje. Naopak pokud jsou informace poskytnuty pouze částečně, na uplynutí lhůty se – opět nelogicky a inkonsistentně – čekat nemusí.

V zákoně rovněž chybí postup pro případ, kdy je poskytnutá informace nepravdivá. Nelze se ani odvolat, ani podat stížnost, a protože InfZ explicite nestanoví ani to, že poskytovat je třeba pravdivé a úplné informace, žadatel patrně neuspěje ani u soudu, ani u orgánů činných v trestním řízení. Lhát je dovoleno a je to beztrestné.

Další aspekt, který není v InfZ dobře ošetřen, je případ, že povinný subjekt nepostoupí opravný prostředek nadřízenému orgánu. Už samotné určení nadřízeného orgánu mívá rysy horroru (a liší se kupř. podle toho, je-li od obce vyžadována informace týkající se samostatné nebo přenesené působnosti), a protože žadatel neví a často ani nemůže snadno zjistit, zda povinný subjekt jeho opravný prostředek vůbec postoupil výš, neví, zda by měl brojit proti nečinnosti povinného subjektu podáním žaloby nebo proti nečinnosti nadřízeného orgánu správní stížností.

Absolutním legislativním flopem je pak postup při stanovení nákladů za poskytnutí informací. Pokud se žadateli tyto náklady zdají vysoké, může je buď zaplatit a následně vymáhat jejich část zpět u civilního soudu, anebo podat správní žalobu proti rozhodnutí o odložení žádosti (které je ale správné, ve skutečnosti by se mělo napadat rozhodnutí o stanovení nákladů, jenže to stávající výklad Mazancova senátu neumožňuje). Vůbec také není upravena situace, kdy jsou náklady sice stanoveny správně, ale žadatel je nemajetný a měl by proto mít právo získat informace za sníženou částku nebo zdarma.

Zkrátka, InfZ je zralý k další komplexní novelisaci. Jeho užitečnost je nesporná, ale praktické provedení budí značné rozpaky. A bude-li se novelisovat, možná by stálo za úvahu transponovat do českého práva i další související předpisy, zejména Government in the Sunshine Act, který by zajistil např. lepší veřejnou kontrolu nad dotacemi nebo postupem při ukládání sankcí za porušení právních předpisů.

Jen se obávám, že současná vláda si pod protikorupční politikou představuje spíš soubor povinně deklamovaných předvolebních frasí než něco, co by korupční praktiky mohlo reálně ztížit.

6 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 2332

Tisková zpráva.

9 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 2889