Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Klára Samková

Nutno předeslat, že Klára Samková nedostála našemu očekávání, ana poté, co jí uložena pokuta 25 000 korun, kárný orgán na místě neproklela, a na svém Facebooku toliko poznamenala, že je-li podle orgánu prokletí vyhrožováním, tedy jednáním, jímž byla schopna způsobit proklatci újmu, dostáváme se z domeny práva do oblasti hermeneutiky. S čímž arci souhlasíme, a je-li tato vědní disciplina samotným jádrem obživy soudních znalců a znalkyň na protiextremistické frontě (Pane znalče, vysvětlete, co chtěl obžalovaný symbolem zahnutého orlího pařátu v kleci na svém tričku vyjádřit!), není důvodu, proč nezřídit při ČAKu, bohatě financovaném jeho nedobrovolnou klientelou, oddělení advokátní hermeneutiky, jež by v podobných případech bylo s to podat orgánu dobrozdání. Představujeme si to v živých barvách, vyvedeno výpravnou formou v PDF: Nejprve rekapitulace, co advokát řekl, poté výklad, co tím myslel, a na závěr samostatný oddíl věnovaný tomu, co advokát neřekl ani nemyslel, ale co by příště říci mohl, pokud by proti němu nebylo důrazně kárně zakročeno a jeho závadové jednání v samém zárodku – ne-li ještě dříve – bdělou první instancí censorního dohledu rozpoznáno a efektivní sankcí pro futuro eliminováno.

Nechávajíce stranou podobné žerty, nemůžeme než opakovat, že na rozdíl od zákona o státním zastupitelství (§ 24 odst. 2) a zákona o soudech a soudcích (§ 80 odst. 5) není pro regulaci jednání advokáta v osobním životě zákonného podkladu: a kde nic není, tam nejenže nebere ani exekutor, ale nevyloží ani kárná komise České advokátní komory. Advokát proto může, činí-li tak mimo výkon advokacie, mluvit sprostě, mít mimomanželský intimní poměr, a to i s několika partnery současně, dlužit a své dluhy neplatit, ba i, což, chápeme, je v očích ČAKu tím vůbec nejzávažnějším deliktem, vyznávat nežádoucí politické názory, tak jako Klára Samková, anebo samotnou Komoru kritisovat, tak jako Petr Kočí. U obou nejde o nic jiného než o zneužití kárné pravomoci k šikaně nepohodlných advokátů.

Pobavila nás odpověď veřejné ochránkyně (velmi pečlivě selektovaných a rozhodně jen něčích) práv Anny Šabatové advokátce Kláře Samkové ohledně genderově-diskriminační praxe České advokátní komory. Ač i neozbrojené oko vidí na webu této, že v orgánech jsou ženy zastoupeny zcela disproporčně, a oko ozbrojené kalkulačkou si spočítá, že v představenstvu je žen 18 %, v kontrolní radě 14 %, v kárné komisi 27 % a v odvolací stolici téže 10 %, pro ochránkyni k diskriminaci nedochází. Hodnocena tedy nebyla tato, nýbrž ona: rozuměj nikoli stížnost, nýbrž osoba stěžovatelky, a tato byla z důvodu oné, jež shledána stěžovatelkou nehodnou, zamítnuta.

Nezbývá než si povzdechnout, že veřejná funkce obsazená někým tak totálně, blyštivě nekompetentním a ve svém rozhodování v nejhorším slova smyslu stranickým, to je jev raritní i této, kvalitní veřejnou správou tedy věru nikoli slynoucí zemi.

A propos, již dlouho se domníváme, že ČAK by měla být zrušena a nahrazena pluralitním systémem státem registrovaných nezávislých komor, které by si konkurovaly. Není to přístup mezinárodně obvyklý, leč zřejmě jediná cesta, jak advokacii z neuvěřitelného marasmu, kam ji vedení stávající Komory dostalo, postupně vymanit.

Systém, který je zaměřen na utužování diktatury vedoucí kliky a trestání advokátů, kteří proti ní vystupují (Petr Kočí, Václav Láska), přičemž přímá volba kamerálních orgánů na sněmu, kam se všichni oprávnění volitelé nemohou dostavit ani fysicky, místo demokratické volby delegáty územních organisací, jež by přinesla skutečně representativní kreaci vedoucích představitelů, je ostudný v míře, která nemá jinde obdoby.

Podobně, je-li členem odvolací kárné komise sám etalon neethické advokacie Tomáš Sokol, jenž svou živnost založil na dvojjedinosti advokáta a rozhodce (sám si – formulářově – zažaluji, sám si přiznám), není nutné zabývat se pestrými životopisy dalších komorních výtečníků podrobněji.

— Církev má přirozené a vlastní právo provinilé věřící trestat trestními postihy.
(C.I.C., kánon 1311)

Tímto ustanovením inspirována rozhodla se Česká advokátní komora vyložit své oprávnění vyvěrající z ustanovení § 17 zákona o advokacii tak, že má právo regulovat formu, jíž advokáti vyjadřují své politické názory. Ono ustanovení přitom jasně stanoví, že se týká výkonu advokacie – a ničeho jiného. Ergo extensivní výklad této pravomoci, pokrývající advokátovy projevy od probuzení do usnutí (a případně i mezi tím) je charakteristickým příkladem vykročení z přípustného rozsahu sekundární normotvorby, jež se musí dít, jak jistě ví každý, kdo kdy složil advokátní zkoušku (dokonce i za komunismu, jako řada vysokých představitelů Komory, že, soudruzi?), secundum et intra legem, tedy podle zákona a v jeho mezích.

Zde to máme černé na bílém: Klára Samková prý nebude dále popotahována za svůj projev ve Sněmovně, neboť Komora shledala jeho formu přípustnou. Komoře jest arci do formy toho, jak se advokát vyjadřuje ve svém volnu, zhruba tolik, co do taxonomie novopapuánských papoušků, tedy velké a úplné, ničím nemodifikované nic.
Ke kause Kláry Samkové a trojmo prokletého velvyslance tu dnes máme kárnou žalobu, jíž se kárný žalobce Jan Mikš zesměšnil nejen po stránce formálně-jazykové (nikoli, spojka když skutečně není universálním konjuktivním nástrojem mocným vyjádřit jakýkoli logický poměr dvou vět v souvětí), ale i materiálně, když v odůvodnění schází – normálně bych samozřejmě napsal protože v odůvodnění schází, ale chci, aby mi milí činovníci ČAKu lépe rozuměli – jakékoli vysvětlení, jakým způsobem kárně obviněná vykonávala při své kletbě advokacii, aby mohla být odsouzena dle – správně citovaného – ustanovení § 17 zákona o advokacii. Vyloučíme-li možnost, že kárný žalobce je obyčejný idiot, zbývá vysvětlení, že tento vědomě porušuje zákon, věda, že u soudu sice nebude mít na takové kárné žalobě postavené odsuzující rozhodnutí šanci, ale Kláře Samkové tím aspoň na několik let znepříjemní život, tak jako ho Komora dokázala znepříjemnit Petru Kočímu.
Česká advokátní komora, paragon nekvalitní advokacie a institucionalisovaný výsměch advokátní ethice, se po neúspěchu kárné žaloby na Petra Kočího pouští do další politicky exponované kausy: Klára Samková jí bude kárně projednávána za to, že na demonstraci před tureckou ambasádou třikrát proklela Jeho Excelenci mimořádného a zplnomocněného velvyslance Turecké republiky.

Umíme si představit právní větu toho rozhodnutí: Je zaviněným porušením povinností advokáta, jestliže na veřejném místě více než dvakrát prokleje člena diplomatického sboru spřátelené mocnosti ve funkci, případně ho bez písemného souhlasu předsednictva Komory veřejně uhrane. Zaříkávání je povoleno pouze s použitím Komorou schválené magické formule; za vystavení osvědčení o nezávadnosti téhož se vybírá poplatek ve stavovským předpisem stanovené výši.

Leč nežertujme, věc je vážná. Samková hodnotí jednání Komory jako ustupování totalitnímu islamistickému režimu, my se domníváme, že jde spíše o osobní mstu představitelů ČAK vůči někomu, kdo se dlouhodobě netají svým názorem na kvality osob, které dnes advokacii representují. Souhlasíme, že se v této zemi najde málokterý kolektivní orgán, ve kterém by bylo vedle sebe tolik morálních trosek, jež by v zemi dbalé pověsti svých institucí mohly v příslušných budovách nejvýš vynášet odpadky nebo čistit sociální zařízení: snad jen Nejvyšší soud se Komoře v tomto smyslu poněkud blíží. Za vrchol směšnosti přitom pokládáme, že v samotných kárných orgánech působí advokáti, kteří se v minulosti zapsali do dějin této země provozováním podvodných arbitráží nebo zmnožováním svých výnosů štěpením bagatelních pohledávek.