Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Komunističtí soudci

Obdržel jsem rozhodnutí předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové, v němž soud přiznal dalších 14 jmen soudců, kteří byli členy předlistopadové Komunistické strany Československa (dosud to soud připouštěl pouze u Petra Hrachovce). U přibližně dvaceti soudců tento údaj Nejvyšší soud nadále tají.

Vzniká kuriosní situace, protože proti postupu Nejvyššího soudu nyní podám správní žalobu k jeho podřízenému Krajskému soudu v Brně (který navíc tyto informace o svých vlastních soudcích odmítl poskytnout).

Průběžně aktualisovaný seznam komunistických soudců je zde.

Aktualisováno.
Správní žaloba.
9 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 4173

Těsně před koncem roku jsem rozeslal všem státním zastupitelstvím dotaz ohledně předlistopadové stranické minulosti státních zástupců, a to s analogickou aplikací nálezu Ústavního soudu ve věci minulosti soudců.

Výsledek je tristní: ke členství v KSČ se přiznal jediný státní zástupce, brněnský KSZ Petr Coufal (právě ten, který, jak známo z řízení u Krajského soudu v Praze, je jedním z hlavních chapadel justiční mafie), ostatní tvrdí, buď že informace nemají, nebo že se na ně nález ÚS nevztahuje.

Upřímně řečeno, nevím, zda mám s nimi jít do správního sporu, pokud si nemohu být jist, že mne ve finále podrží Ústavní soud – a jak signalisoval rozhovor s Pavlem Rychetským, není to vůbec jisté; akutně hrozí, že vynaložím jen na soudních poplatcích cca 400 tisíc korun a výsledkem bude, že se mi státní zástupci i soudy vysmějí. Pro mnohé ze soudců, jejichž nelibá totalitní minulost byla nyní prozrazena, by to jistě bylo velké osobní zadostiučinění.

Jakým luxusem by bylo žít v zemi, kde soudy na tom, co jednou rozhodnou, setrvají!
Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 1933

Zdeněk Kühn na Jiném právu upozornil na rozhovor Tomáše Němečka s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským, k němuž poté připojil několik vlastních poznámek týkajících se nálezu ve věci komunistické minulosti soudců.

Kontroverse se točí kolem dvou themat, a to 1. zda jsou informace o minulosti soudců vůbec dostupné; a 2. k čemu jsou tyto informace vlastně dobré.

Do jisté míry souhlasím s kritikou technického provedení nálezu, který je zbytečně dlouhý, na některých místech redundantní a určitě by před publikací snesl ještě jeden průchod spojený s lepším pospojováním jednotlivých částí. Není ale pravda, že, jak tvrdí Z. Kühn, nález neobsahuje žádné právní argumenty. Popsal jsem na toto thema již docela dost stránek podání a z vlastní zkušenosti tedy vím, že čistě právní argumentace se tu nalézt nedá, protože otázka zveřejňování informací o členství soudců v KSČ má rozsáhlé a významné přesahy a konotace politické, historické, ethické, atd., přičemž práva an sich nakonec zůstane jen málo. I moje ústavní stížnost, z níž nález vzešel, je, pokud bychom ji hodnotili přísně, z hlediska právní argumentace značně deficitní.

Ústavněprávní konflikt mezi právem na ochranu soukromí a právem na informace nicméně Ústavní soud vyřešil způsobem, jemuž nelze nic vytknout, a stejně tak vyřešil i otázku eventuální nedostupnosti požadovaných informací, když v § 173 nálezu postuloval, že nemají-li soudy tyto informace k disposici, je na nich, aby si je opatřily.

Chápu, že mnoha lidem zní nelibě, jestliže Ústavní soud hovoří o – zkráceně řečeno – s demokracií neslučitelném hodnotovém systému komunistů, a není pro mne překvapením, že Pavel Rychetský, který sám vstoupil do KSČ v r. 1966, se na závěrech nálezu neshodne s Vojenem Güttlerem, který byl v té době občanem druhé kategorie a měl už za sebou zkušenost dělníka v jáchymovských dolech, a s Rychetským se sešel až v disentu za husákovské normalisace. A nejsem si vůbec jist, jak by posouzení této otázky dopadlo v plenu.

Argument, že soudy potřebné informace nemají, neobstojí ve světle toho, že již více než polovina soudů mi je poskytla, přičemž zjištěny byly nejčastěji na základě přímého dotazu předsedy adresovaného jednotlivým soudcům, když v některých případech tento seznam předsedové ještě doplnili podle toho, co nalezli v personálních spisech soudců. Proč Městský soud v Praze nebo několik desítek okresních soudů informace poskytnout mohly, zatímco Vrchní soud v Praze – a co hůř – Nejvyšší soud sveřepě setrvávají na stanovisku, že se nálezem Ústavního soudu řídit nebudou, ponechávám k přemýšlení laskavému čtenáři.

Pokud jde o argument (původně vznesený Michalem Bobkem), že informace o minulosti soudců stejně k ničemu nebudou, nemohu zcela přisvědčit. Konkrétních odhalení, jako že Hučínovu správní žalobu na BIS projednávali (a zamítli), jistě jen naprostou náhodou, tři exkomunisté, bude asi jen málo, ale seznam komunistických soudců přinesl (a přinese, až informace poskytnou i zbývající soudy) řadu zjištění systémového charakteru, o kterých jsme dosud mohli jen hypothetisovat a která jsou vysoce relevantní z hlediska obecné charakterisace českého soudního systému.

Mám na mysli např. to, že v justici působí sice jen cca 20–25 % soudců-exkomunistů, avšak ve funkcích předsedů soudů je těchto osob podstatně víc než polovina, a na rudé knížce postavila kdysi svou kariéru rovněž většina z těch soudců, kteří pracují u vrchních a u Nejvyššího soudu. A to je problém, protože takový stav nemohl vzniknout zcela náhodně; to lze ostatně prokázat i methodami mathematické statistiky.

Co statisticky prokázat nelze, je vzájemná provázanost těchto osob: systém, který byl pertinentně nazván justiční mafií a který se čas od času projeví takovými excesy, jako bylo usnesení Vrchního soudu v Praze o odnětí případu Vojtěchu Ceplovi.

A to je důvod, proč má smysl se o minulost soudců i dnes zajímat.

6 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 3699

Nerad se opakuji, ale toto by přece jen nemělo uniknout pozornosti mých čtenářů. Tedy mi promiňte.

Stalo se pátého března roku 2009. Místo: Městský soud v Praze. Věc: jednání o žalobě, jíž jsem se domáhal informací o minulosti soudců Vrchního soudu v Olomouci. Osoby: předsedkyně senátu JUDr. Karla Cháberová (KCh), já (TP). Přepisuji ze zvukového záznamu:

KCh: Ptám se pana žalobce, zda ke složení tohoto senátu má nějaké připomínky, případně zda vznáší námitku podjatosti?

TP: Paní předsedkyně, námitku podjatosti vůči žádnému konkrétnímu členu tohoto senátu nevznáším, pouze upozorňuji, že vzhledem k povaze věci, která je projednávána, může vzniknout zvláštní vztah u těch členů senátu, kteří případně sami byli k tomu datu členy Komunistické strany Československa.

KCh: K tomuto obecnému tvrzení nelze přihlížet. Soud vychází z konkrétních námitek podjatosti. Vzhledem k tomu, že žádný ze zde sedících členů senátu sám neshledal důvody proto, aby sám navrhl své vyloučení, takže ptám se znova, máte konkrétní námitku proti někomu konkrétnímu z nás tří?

TP: Nikoli.

Jak bystřejší čtenáři již asi tuší, jméno Karly Cháberové jsem nalezl na seznamu komunistických soudců, který mi dnes zaslal předseda Městského soudu v Praze.

Žaloba byla zamítnuta, stejně tak kasační stížnost proti ní (v senátu NSS byli dva exkomunisté, a ani oni necítili potřebu se vyloučit).

Může si člověk takových soudců vážit?

Jiní, pravda, dopadli ještě hůř. Třeba Vladimír Hučín, jehož žalobu proti vyhazovu z BISky projednával u tohoto soudu v r. 2002 senát ve složení Karla Cháberová, Slavomír Novák a Jaroslav Hubáček – tedy složený ze tří předlistopadových komunistů (rozsudek č. j. 38 Ca 489/2001-26). Hádejte, jak o žalobě rozhodli. Smíte jednou.

A ještě jedna kontrolní otázka: skutečně ještě věříte v nahodilé přidělování věcí jednotlivým senátům? Já ne; spíš to celé působí dojmem, že si česká justice s disidentem Hučínem vyřídila účty tak, jak je zvyklá a jak je jejímu personálnímu substrátu přirozené, tedy rázně a po bolševicku. A nebýt odvážného soudce Vojena Güttlera, nikdy už by se na to nepřišlo.

1 komentář
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 2584

Jak mi sdělil Nejvyšší soud, z jeho cca 65 soudců se k členství v KSČ doznal jediný, Petr Hrachovec (shodou okolností jeden z nejlepších trestních soudců, které znám). Šestnáct dalších uvedlo, že v KSČ nebyli, a všichni ostatní se rozhodli o své minulosti mlčet.

Kojím se nadějí, že aspoň jeden z těch zbývajících padesáti členem KSČ nebyl, ale upřímně, moc šancí bych tomu nedával…

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 1861