DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

úterý 4. ledna 2011

Pavel Rychetský se postavil proti zveřejňování minulosti soudců

Zdeněk Kühn na Jiném právu upozornil na rozhovor Tomáše Němečka s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským, k němuž poté připojil několik vlastních poznámek týkajících se nálezu ve věci komunistické minulosti soudců.

Kontroverse se točí kolem dvou themat, a to 1. zda jsou informace o minulosti soudců vůbec dostupné; a 2. k čemu jsou tyto informace vlastně dobré.

Do jisté míry souhlasím s kritikou technického provedení nálezu, který je zbytečně dlouhý, na některých místech redundantní a určitě by před publikací snesl ještě jeden průchod spojený s lepším pospojováním jednotlivých částí. Není ale pravda, že, jak tvrdí Z. Kühn, nález neobsahuje žádné právní argumenty. Popsal jsem na toto thema již docela dost stránek podání a z vlastní zkušenosti tedy vím, že čistě právní argumentace se tu nalézt nedá, protože otázka zveřejňování informací o členství soudců v KSČ má rozsáhlé a významné přesahy a konotace politické, historické, ethické, atd., přičemž práva an sich nakonec zůstane jen málo. I moje ústavní stížnost, z níž nález vzešel, je, pokud bychom ji hodnotili přísně, z hlediska právní argumentace značně deficitní.

Ústavněprávní konflikt mezi právem na ochranu soukromí a právem na informace nicméně Ústavní soud vyřešil způsobem, jemuž nelze nic vytknout, a stejně tak vyřešil i otázku eventuální nedostupnosti požadovaných informací, když v § 173 nálezu postuloval, že nemají-li soudy tyto informace k disposici, je na nich, aby si je opatřily.

Chápu, že mnoha lidem zní nelibě, jestliže Ústavní soud hovoří o – zkráceně řečeno – s demokracií neslučitelném hodnotovém systému komunistů, a není pro mne překvapením, že Pavel Rychetský, který sám vstoupil do KSČ v r. 1966, se na závěrech nálezu neshodne s Vojenem Güttlerem, který byl v té době občanem druhé kategorie a měl už za sebou zkušenost dělníka v jáchymovských dolech, a s Rychetským se sešel až v disentu za husákovské normalisace. A nejsem si vůbec jist, jak by posouzení této otázky dopadlo v plenu.

Argument, že soudy potřebné informace nemají, neobstojí ve světle toho, že již více než polovina soudů mi je poskytla, přičemž zjištěny byly nejčastěji na základě přímého dotazu předsedy adresovaného jednotlivým soudcům, když v některých případech tento seznam předsedové ještě doplnili podle toho, co nalezli v personálních spisech soudců. Proč Městský soud v Praze nebo několik desítek okresních soudů informace poskytnout mohly, zatímco Vrchní soud v Praze – a co hůř – Nejvyšší soud sveřepě setrvávají na stanovisku, že se nálezem Ústavního soudu řídit nebudou, ponechávám k přemýšlení laskavému čtenáři.

Pokud jde o argument (původně vznesený Michalem Bobkem), že informace o minulosti soudců stejně k ničemu nebudou, nemohu zcela přisvědčit. Konkrétních odhalení, jako že Hučínovu správní žalobu na BIS projednávali (a zamítli), jistě jen naprostou náhodou, tři exkomunisté, bude asi jen málo, ale seznam komunistických soudců přinesl (a přinese, až informace poskytnou i zbývající soudy) řadu zjištění systémového charakteru, o kterých jsme dosud mohli jen hypothetisovat a která jsou vysoce relevantní z hlediska obecné charakterisace českého soudního systému.

Mám na mysli např. to, že v justici působí sice jen cca 20–25 % soudců-exkomunistů, avšak ve funkcích předsedů soudů je těchto osob podstatně víc než polovina, a na rudé knížce postavila kdysi svou kariéru rovněž většina z těch soudců, kteří pracují u vrchních a u Nejvyššího soudu. A to je problém, protože takový stav nemohl vzniknout zcela náhodně; to lze ostatně prokázat i methodami mathematické statistiky.

Co statisticky prokázat nelze, je vzájemná provázanost těchto osob: systém, který byl pertinentně nazván justiční mafií a který se čas od času projeví takovými excesy, jako bylo usnesení Vrchního soudu v Praze o odnětí případu Vojtěchu Ceplovi.

A to je důvod, proč má smysl se o minulost soudců i dnes zajímat.

6 komentářů:

  1. Nejde zdaleka jen o takové případy, jako Hučín nebo odnětí případu soudci Vojtěchu Ceplovi ml., ale o to, že exkomunistická justice a OČTŘ nesou převážnou část viny za devastaci tohoto státu. Tím, jak nedbale, nedůsledně až sabotážně aplikovali právní předpisy nebo byli nečinní. To se dá vše dokázat, jsou toho plné archivy a dá se i porovnat, jak takový(á) soudce(kyně) postupovali před převratem a po něm. Na tom je znát, že ten, kdo nemá čisté svědomí, nemá zákonné předpoklady něco nebo někoho soudit a ta náklonnost k minulému režimu projevuje se všude a ve všem. Není pravdou, že tak museli soudit, mohli to přenechat jiným, jako to udělali mnozí jiní a zkazili si raději kariéru. Smutné je, že po převratu se ke svojí práci nedostali, protože prvně naznačení stále ve vedoucích funkcích jim to prakticky neumožnili. A exkomunisté ve vedoucích funkcích nejsou jen v justici a prokuratuře resp. SZ, ale v převážné většině státních institucí zejména na reg. úrovni, nemluvě o těchto v privatizované sféře. Dá se zjistit a prokázat, že všude vědomě či podvědomě škodili a škodí našemu státu. To, že i jim se nyní musejí snižovat platy, je jen malou náplastí na to, že se musí snižovat i jiným, hasičům, mladým policistům, není na lékaře atd.

    OdpovědětVymazat
  2. Vaše seznamy dokazují, jak mohou být v praxi zkreslující. Například u Nejvyššího soudu je uveden pouze jediný soudce, avšak bývalých členů KSČ působících na něm je daleko více. Navíc jde paradoxně o člověka, který předsedal věci týkající se bývalé komunistické prokurátorky Brožové - Polednové a zasloužil se o to, že ta byla odsouzena. Sestavovat takové seznamy 21 let po revoluci je směšné. Jen upozorňuji, že soudci po listopadu prošli poměrně solidním kádrováním a k jejich působení se vyjadřovaly organizace, které byly proti tehdejšímu režimu (KAN, VONS aj.). Takže tito soudci byli "prolustrováni" daleko více než jiné osoby...

    OdpovědětVymazat
  3. Musíte číst celý text. U NS je uvedeno, že poskytnuty byly pouze neúplné informace, a které opravné prostředky jsem uplatnil (zde to bylo komplikované, pan Knötig pojal odpověď mysteriosně, formou jakéhosi rebusu: neřekneme, kteří to byli, a ani neřekneme, jestli to sami víme).

    O přísnosti "kádrování" VONSem a/nebo KANem si, dovolíte-li, ponechám svůj poměrně vyhraněný názor.

    OdpovědětVymazat
  4. Rychetský především upozornil, že se nikdo pořádně nezabýval tím, zda je v působnosti soudu shromažďovat informace o politické minulosti soudců - není.
    ÚS však dospěl k závěru, že je to moc zajímavé a každého to jistě zajímá, takže se to máme právo dozvědět, bez ohledu na to, zda to samy soudy ví nebo zda je v jejich působnosti podobné údaje mít či shromažďovat.
    Čistší by bylo zákonem stanovit, co o sobě každý soudce musí říct, než aby ÚS (nemaje zákonodárnou pravomoc) naznačoval, co o soudcích musí soudy samy vyhledat a shromáždit, páč to lidi zajímá.

    OdpovědětVymazat
  5. To řeším ve svých podáních podle InfZ tak, že poukazuji na možnost podat na takového tajnůstkářského soudce kárnou žalobu. Uvidíme, jak si s tím poradí ministerstvo spravedlnosti.

    OdpovědětVymazat
  6. Tomáš Pecina je svině

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>