Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Peklo zamrzlo, a nejškodlivější úřad v této zemi, Úřad pro ochranu osobních údajů, je zcela výjimečně na straně občana a nikoli proti němu. Společnosti T-Mobile uložil za krádež dat o 1,5.106 zákazníků pokutu ve výši 3,6 milionů korun. Červnovou tiskovou zprávou, ve které uvedl, že data jsou již v bezpečí, T-Mobile pobavil (což jsme kvitovali i na tomto blogu), v dnešní pak vyjádřil názor, že pokuta se mu zdá nepřiměřená.

S tím vřele souhlasíme. Pokuta za únik takového objemu osobních údajů by měla být, i s úvahou ekonomických možností delikventa, nejméně stonásobná. On by si T-Mobile pak se zabezpečením svých databasí dal víc práce.

Mimochodem, včera mi z čísla 733620019 volal jakýsi otrapa, který se T-Mobilem zaštiťoval. Odeslán do patřičných míst, nicméně přemýšlím, zda mne zobchodoval sám operátor anebo jde o produkt tohoto – či jiného – úniku.

13 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5087

Píše nám pan-soudruh státní zástupce Stanislav Potužník z Městského státního zastupitelství v Praze, že prý není trestným činem, nechá-li si Soudcovská unie platit už roky daňovým poplatníkem kancelář v budově Obvodního soudu pro Prahu 1.

Překvapení nebudeme ani předstírat, komentujíce závěr soudruha prokurátora o tom, že i kdyby snad Soudcovská unie pomocí sociálně potřebným soudcům nebyla, nešlo by o trestný čin, ale toliko o civilní delikt, jako právně odvážný měrou, již si prostý lid zvykl označovat jadrným termínem na facku. Více k tomu, domníváme se, dodat netřeba.

Přidat komentář
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 2536

Autor: Miloš Čermák

Aktivistu V. M. i jeho pokutu za urážku odstálých uší Roberta Šlachty známe, stejně jako fakt, že V. M. není mezi elitními policisty ze Šlachtova bývalého útvaru právě oblíben. To se projevuje tím, že i když při domovní prohlídce, kterou u V. M. policie loni v dubnu provedla, nic relevantního nenašla, odmítá mu vrátit zajištěný notebook a externí disk s odůvodněním, že je stále podezřelý a jako takový má mlčet a trpělivě vyčkávat, zda jej nakonec přece jen z něčeho neobviní – takže není vyloučeno, že jeho počítač a disk propadnou státu. Z čeho přesně je podezřelý, nesmí V. M. ovšem vědět: takové právo podezřelý podle platného znění trestního řádu nemá. A jako premii, když je V. M. předvolán do Prahy k výslechu, nedostane proplacenu jízdenku, protože podle svévolného Šámalova výkladu ustanovení § 104 odst. 2 TrŘ si podezřelý musí nést tyto náklady sám (z O. do Prahy je to nějakých 200 km, takže se jedná o docela drahý špás).

Jelikož tento stav trvá již víc než rok, aniž by se v řízení cokoli pohnulo, rozhodl se V. M. něco proti tomu konečně podniknout a podává ústavní stížnost. Uvidíme, s jakým odůvodněním ji Ústavní soud odmítne: tipoval bych, že pro předčasnost, vždyť přece <sarkasmus>V. M. bude mít možnost uplatnit všechna svá práva, až ho obviní</sarkasmus>!

Aktualisováno.
K pokutě i k osobě delikventa se vyjádřil i R. Šlachta: Za prvé jsem nikdy nejezdil s traktorem, ale s kombajnem, a za druhé se tak nejenom o mně, ale o celém útvaru vyjadřoval člověk, kterého jsme vyšetřovali. To je ovšem strašné: drzostí vůči policejnímu majestátu se provinil člověk, který byl vyšetřován, a tudíž, v policejní logice, je již tím vinen; pokud snad ještě nebyl obviněn, jistě se tak v nejbližších týdnech/měsících/letech stane, a i kdyby ne, na jeho vině to ničeho neubírá. Prostě – sprostý podezřelý v nejčistší možné policejní podobě!

5 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Fénix
Počet zobrazení: 4811

Trestním příkazem vyškovského okresního soudu byl veterán Martin Zapletal shledán vinným, že vystrčil na příslušníky americké armády obnažené hýždě, za což mu byla uložena desetiměsíční podmínka.

Věc má dva rozměry. První je politický. Přestavme si, že by Zapletal ony vystrčil nikoli na americké vojáky, nýbrž na ruské motorkáře z gangu Nočních vlků. Můžeme se dohadovat, zda by i v takovém případě stanul před soudem, anebo zda by jej P&L positivní media naopak oslavovala. Kdo má fantasii, může si snadno visualisovat konkretní novinové titulky, např. Petr Kamberský: Holá zadnice jako legitimní symbol odporu.

Druhý rozměr je takříkajíc civilisační. Pro západní civilisační okruh je příznačné, že jednání, jež je obecně vnímáno jako neslušné, bývá postihováno jako přestupek, nikoli jako trestný čin, tedy typicky pokutou. V zemích východního typu se výtržnictví trestá mnohem přísněji, neboť veřejný pořádek je tam hodnotou chráněnou minimálně stejně, a častěji ještě více, než majetek a zdraví. V některých zemích mají k tomu účelu zřízenu náboženskou policii, která pro maximalisaci účinku trestá nemravné jednání na místě samém, aniž by k tomu potřebovala podobné zpozdilé instituce, jako jsou soudy.

Tak daleko zatím nejsme, nicméně odmítnutím dekriminalisovat výtržnictví v trestním zákoníku Česká republika dala najevo, že k východnímu světu stále patří.

13 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 6953

Jak by měla vypadat bohyně spravedlnosti Iustitia v provedení vhodném např. na průčelí českých soudních budov? Pokrývka hlavy je jasná: šaškovská čepice s rolničkami, vyjadřující osobní integritu a charakter českých soudců, dříve přesvědčených marxistů, dnes stejně zapálených demokratů. V jedné ruce by pak řečená měla mít měšec na úplatky, a ve druhé přesýpací hodiny, což by byl víceúčelový symbol: písek by symbolisoval judikaturu, která se neustále mění a přizpůsobuje momentálnímu politickému zájmu, a hodiny pomalost, se kterou soudy rozhodují. A pokud by zbyl materiál, zpod řasnatého roucha by Justici mohl čouhat ocas osla nebo jiného vhodného zvířete, jako symbol vzdělanosti a inteligence průměrného českého soudce.

Leč ke konkretnímu rozhodnutí, jež nás k tomuto úvodu inspirovalo. Nejvyšší správní soud v senátě složeném z Radovana Havelce, Miluše Doškové a Karla Šimky rozhodl minulý měsíc, po více než osmi letech, o incidentu, který se odehrál mezi jednou z divisí ČEZu a jejím nezdárným zákazníkem. Ve věci šlo o pokutu, kterou ČEZ dostal od Úřadu pro ochranu osobních údajů za to, že si jednání proti vůli druhého kontrahenta natáčel videokamerou.

Městský soud v Praze (senát 8 Ca) vyšel z názoru, že – zjednodušeně řečeno – jednání nebylo vedeno z posice rovných, protože ČEZ jako monopol může svým zákazníkům diktovat smluvní podmínky a těm nezbývá, než se podvolit (to dobře známe z případu sporu mezi vodárnami a rodinou Habermannových, jenž mimochodem též již probíhá devátým rokem). Natáčet někoho, kdo s tím vyslovil zřetelný nesouhlas, je zneužitím takového postavení a pokuta je tudíž na místě.

Nejvyšší správní soud v rozsudku, který je patrně dílem K. Šimky (nic proti R. Havelcovi a M. Doškové, ale v právu je to přece jen jiná liga), argumentuje naopak tím, že ČEZ byl oprávněn, i na základě předchozích zkušeností, dokumentovat průběh jednání a opatřovat si tak důkazy pro případná další řízení.

S tímto posouzením věci souhlasíme, zásah do osobnostních práv působený druhé straně tím, že si pořizuji zvukový nebo obrazový záznam obchodního jednání, má minimální intensitu, zejména pokud by ČEZ nebránil činit totéž i protistraně. Sám si zaznamenávám, minimálně zvukově, všechna úřední jednání, která vedu, a z ostatních obvykle ta, při kterých se s určitým partnerem setkávám poprvé nebo k němu nemám důvěru – je ovšem pravda, že pokud se během jednání nic mimořádného nestalo, tento záznam neuchovávám a při nejbližší příležitosti ho smažu.

Souhlasíme i s názorem, že každý případ musí být posuzován individuálně, a nevylučujeme, že v dané věci mohl naopak převážit šikanosní charakter videodokumentace, který dovodil soud I. stupně, zejména pokud takto bylo postupováno vůči všem kontrahentům bez rozdílu a nahrávka by nebyla ani po výslovné žádosti ukončena. ČEZ není banka, u které si klient může vybrat z několika desítek možností, a tak jako si nemůže zřizovat zásahové jednotky (o kterých jsme kdysi psali na Slepecké holi), nemůže se svým klientem při uzavírání smlouvy jednat jako u výslechu.

Za rychlost, se kterou soudy rozhodovaly (jen kasační stížnost projednával NSS 3 roky a 19 dní), je arci potřebno senát NSS ocenit. Dekorujeme jej proto prestižní cenou Hlemýžď měsíce, spojenou s právem nosit hlemýždí tykadla ve tvaru paragrafů, jež si oceněnci mohou vyzvednout na adrese našeho blogu. Blahopřejeme!

6 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2902