Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

S další prokorupční iniciativou přišel Občanskou demokratickou stranou a jejím expertem-hydrologem Igorem Němcem ovládaný Úřad pro ochranu osobních údajů, který zakázal Karlovým Varům zveřejňovat videozáznamy se zasedání městského zastupitelstva. Podnět k tomu dal, jak jinak, šéf místní organisace této strany.

Má smysl takovou zprávu vůbec komentovat? Domnívám se, že nikoli: od afrických zemí se Česká republika liší už jen tím, že čeští politici dosud nenašli zálibu v pestrobarevných uniformách se širokými šerpami, ve všem ostatním jsme Afriku dohnali a možná i předehnali.

11 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4154

Ministerstvo vnitra potvrdilo rozhodnutí Kriminalistického ústavu Praha, že nemám právo vědět, podle jakých kritérií jsou podezřelým odebírány biologické vzorky a kdy jsou likvidovány. Rozhodnutí je celkem nezajímavé, snad až na ohnivou pasáž, jak v české policii nic takového jako korupce neexistuje a osobní údaje jsou tam jako v bavlnce.

Nemůže samozřejmě následovat nic jiného než správní žaloba.

Aktualisováno.
Správní žaloba.
1 komentář
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Národní database DNA
Počet zobrazení: 2490

O Vojtovi J., šestiletém chlapci, kterého nedbalá vychovatelka zamkla ve třídě a on ve stresu vyskočil z okna, jsme psali před půldruhým rokem. Nyní v jeho případu padlo poslední vnitrostátní rozhodnutí, odmítavé usnesení druhého senátu Ústavního soudu: náhrada ve výši 15 tisíc korun je za prožitý stres i půlroční léčbu se dvěma operacemi dostatečná. Námitku, že znalecký posudek byl zpracován naprosto nedbale, mimo jiné bez toho, že by si znalec vyžádal zdravotní dokumentaci dítěte, které je dlouhodobě v péči klinického psychiatra, soud ani nerekapituloval.

Měl tedy pravdu dnes již nežijící (ano, Boží mlýny…) ředitel školy, který se Vojtovým rodičům vysmál a přesně předpověděl, že české soudy budou vždy na straně školy a nikdy se nezastanou poškozeného občana proti instituci.

Zbývají mezinárodní prostředky a nadnárodní instituce, na které nyní doporučím Vojtovým rodičům se obrátit a pokusit se vyvolat zájem o jejich případ.

A pokud ještě někdy potkám libereckou soudkyni Jitku Kalfeřtovou, stěží se ubráním pokušení říct ji, co si o ní myslím, a plivnout jí do obličeje. Vím, že to samotný problém neřeší a příčí se to mým zásadám, ale jsem konservativní člověk a jako takový mám vůči společnosti určité povinnosti, mimo jiné zastávat se slabších. Udělal jsem pro Vojtu vše, co bylo v mých silách; jestliže právní cesta k nápravě tohoto aktu zjevného bezpráví selhala, nezbývá asi skutečně nic jiného než fialovská cesta.

18 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 6897

Thematem číslo jedna letošní okurkové saisony se, aspoň prozatím, zdá být případ mladého muže, který na svém blogu zveřejnil informace o nových majitelích svého ukradeného notebooku, získané přímo z něj, pomocí jeho webkamery a snímků obrazovky, jež se – spolu s pochopitelně ne právě lichotivými komentáři okradeného – staly předmětem veřejného zájmu.

Nyní ten dobrý muž čelí hrozbě žalobou na ochranu osobnosti a hrozí mu i trestní stíhání.

Možnosti jeho právní obrany jsou více než chabé.

Argument, že jen užíval své vlastní věci, neobstojí s poukazem na prostý fakt, že i štěnice instalovaná do cizí ložnice zůstává naším vlastnictvím, přesto její používání nelze hodnotit jako souladné s právem.

O moc lépe na tom není ani argument nutnou obranou. Ta musí být jednak účelná, jednak přiměřená. V normálně fungujícím státě by bylo účelné dát přístupové údaje k disposici policii, která by zbytek za okradeného zařídila. Náš stát normálně nefunguje, proto lze akceptovat i to, že poškozený vlastník udělal práci za policii a získal údaje o poloze notebooku a o identitě jeho současných majitelů. Jakékoli zveřejnění těchto informací, natožpak jejich difamační komentování, ale není ani účelné, ani přiměřené, a okradený za ně ponese odpovědnost.

Otázka, zda majitelé notebook (domněle) nabyli v dobré víře, je podružná, ta by mohla mít význam jen potud, pokud by se aktivistický soudce rozhodl uplatnit § 3 odst. 1 ObčZ a satisfakci z toho důvodu nepřiznal nebo snížil.

Druhým thematem léta je osud mladé Britky, která není ochotna spolupracovat s českými úřady a svou dceru zanedbává mimo jiné tím, že, citováno z mediálního podání, nemá trvalé bydliště. Ač jí dcera byla soudem odňata, již dvakrát ji, řečeno slovníkem místní opatrovnické justice, unesla.

Nemám dost informací, ale rozesmálo mě, co řekla jistá soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3: že prý matce byl přidělen zkušený, anglického jazyka znalý advokát, a ona této velkorysosti vůbec nevyužila, ba se o ní, nevděčnice, ani nedozvěděla. Každý, kdo má s postkomunistickou imitací justice aspoň minimální zkušenost, ví, že advokát ex offo je úhlavním a smrtelným nepřítelem svého klienta, jehož snahou by mělo být co nejrychleji se ho zbavit, protože takový člověk nebyl ustanoven soudem proto, aby klientovi pomáhal, ale aby usnadnil práci soudu. Kdyby to nedělal, nebyl by prostě příště ustanoven – a tím přišel o potenciálně velmi výnosnou státní zakázku. Podotýkám, že ve své praxi jsem viděl desítky exoffáčů, ale takového, který by svému klientovi jakkoli pomohl, jsem doposud nespatřil, takže jej právem považuji za bytost z pohádky.

Snad bude mít Britka štěstí a podaří se jí tomuto státu i jeho opatrovnické justici uniknout.

15 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3858

Býchorský útok proti Romy obývanému domu v Býchorech prý policie šetří jako trestný čin těžkého ublížení na zdraví ve stadiu pokusu (sazba pět až dvanáct). To ovšem nemá nejmenší logiku, odpovídající kvalifikace je pokus trestného činu obecného ohrožení ve druhém odstavci, se sazbou od osmi do patnácti, u něhož je navíc trestná i příprava. Policejní uvažování je vskutku nepochopitelné: ve Vítkově dům vzplanul a vyhořel a došlo k těžké újmě na zdraví, proto šlo o pokus vraždy, v Býchorech k požáru nedošlo, tedy těžké ublížení na zdraví, a kdyby se louč ani nepodařilo zapálit, zřejmě by pachatelé byli stíháni pro ublížení lehké.

V obou případech přitom šlo o obecné ohrožení, v jednom případě dokonané, ve druhém ve stadiu pokusu, a zatímco ve vítkovském případu by byly na místě tresty mezi deseti a patnácti lety, v Býchorech by odpovídal trest při dolní hranici, tedy osm až deset let vězení, případně, pokud by se našly dostatečně významné polehčující okolnosti, i mírně pod ní.

Aktualisováno.
Státní zástupkyně sazbu třem ze čtyř údajných útočníků dále snížila, a celá záležitost začíná vypadat velice podezřele. Nemám žádné jiné informace než z medií, ale nezdá se mi vyloučeným ani to, že Romové vhození louče, vědomi si příznivých důsledků incidentu pro vítkovskou rodinu, prostě fingovali. To je ale pouze hypothesa, nerad bych komukoli křivdil.

10 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3364