Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Nebaví nás opakovat se, a vymýšlet nové metafory typu pohlazení motýlího křídla, jímž kárné senáty Nejvyššího správního soudu nahrazují účinné a adekvátní trestání soudců, už tuplem ne. Zkrátka, to, že senát Karla Šimky nevyhověl návrhu kárného žalobce Pavla Šámala a nezbavil soudkyni Sylvu Mašínovou taláru, je ostuda, a další důkaz, že systém kárné odpovědnosti soudců je nefunkční.

Tak pravivše, můžeme se věnovat dvěma aspektům řešené věci, jež nás zaujaly.

Za prvé, naskýtá se otázka, co měla Mašínová dělat, byl-li jí přidělen případ, ve kterém z důvodu podjatosti rozhodovat nesměla. Zákon sice stanoví, že se soudce musí sám vyloučit, ale nebere v úvahu možnost, že s tímto vyloučením může být spojena určitá újma, vyvěrající z toho, že důvod vyloučení vyjde najevo. Mít intimní poměr, a to případně i mimomanželský, není soudcům zákonem zakázáno (a nezakázala to zatím překvapivě ani ČAK advokátům), a těžko lze soudce nutit k tomu, aby v rámci zákonem předpokládaného splnění své povinnosti způsobili rozpad svého a/nebo jiného manželství, nehledě na případy, kdy újma související s prozrazením nevěry může mít i fatálnější podobu než jen podání rozvodové žaloby.

Měla by proto existovat možnost, aby soudce odmítl věc rozhodovat bez udání důvodu. Není to porušení práva na zákonného soudce, funguje to tak v celé řadě zemí, a v zemích common law je to dokonce pravidlem.

Za druhé, Šámal hovořil o odposleších, které nebyly, ke škodě kárné žaloby, procesně použitelné. To je ovšem hrubá chyba (jeho vlastního) trestního řádu. Ten totiž postuluje v § 88 odst. 6 jejich nepoužitelnost v jiných trestních řízeních než v těch, kde mohly být rovněž nařízeny (vyjma situace, že s použitím obviněný souhlasí), ale opomíná stanovit, že takto nepoužitelný odposlech nesmí být pro tato řízení vůbec příslušnému orgánu poskytnut. Tak vzniká paradoxní situace, že je-li původně trestní věc nakonec šetřena jako přestupek – případně kárné provinění – může se orgán, který rozhoduje, s odposlechy seznámit, ale nesmí k nim přihlédnout: musí se tvářit, že neví, co se z nich dozvěděl. A měl-li by se někdo tvářit tak, že neví, co ví, je to učebnicový případ podjatosti, takže, v důsledku chyby v zákoně, je tu dána systémová a neodstranitelná podjatost všech orgánů, které by mohly o obvinění rozhodovat.

Náš moudrý zákonodárce prostě zase jednou opomněl přemýšlet.

A úplně na okraj by mě zajímalo, jak se tento případ k Mašínové dostal. Tipoval bych, že jí ho náhodně přidělil počítač, anebo že ho dostala na základě rotačního systému, který, jak známo, se prostě nijak podvést nedá: potvrdí jedenáct předsedů okresních soudů z deseti.

5 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 2143

Toho dne přišel Alexander Trunkát, vedoucí náhradového oddělení ministerstva spravedlnosti, do práce v obzvlášť nepěkné náladě: ministr tlačí na snižování náhrad, hrozí krácením premií, a přijít na další způsoby, jak vyplácené částky redukovat, se nedaří: vše, co jeho podřízení mohli, už proti žadatelům využili. Sdílení újmy, nepatrnost, zavinění podáváním opravných prostředků, včetně úspěšných… Co teď? Svolána blesková porada, ale ani na ní členové jeho teamu nemohou na nic nového přijít.

Nakonec se přihlásí o slovo mladý stážista jménem Pěnička:

Já bych měl, pane šéf, takový nápad, kdybyste dovolil… vysouká ze sebe nesměle.

Nápad? Sem s ním, člověče!

Já myslím, pane šéf, že děláme chybu, když těm otrapům dovolujeme počkat až na konec řízení a uplatnit nárok na náhradu za průtahy najednou. Kdybychom řízení rozdělili a trvali na tom, že žadatel musí požádat o náhradu za každou instanci zvlášť, jednu po druhé, a namítli promlčení…

Trunkát Pěničkovi nedovolí ani dokončit větu.

Vy jste mi ale rozumbrada, Pěnička! To neznáte zákon? Víte co, příště raději mlčte, než takovéhle nápady!

Cestou domů se ale myšlenka Trunkátovi rozleží v hlavě. Na jednu stranu je pravda, že Nejvyšší soud vyložil, co zákon myslí skončením řízení, už kdysi ve stanovisku sp. zn. Cpjn 206/2010, ale na straně druhé, premie jsou premie a znáte to, manželka by chtěla nové auto na nákupy, děti naříkají, že se jim kvůli otlučeným mobilům smějí spolužáci, a včera zase volali z banky, co bude s tou poslední splátkou hypotheky. Ten Pěnička má vlastně pravdu, přemítá Trunkát.

Druhý den Alexander Trunkát svolává podřízené do své luxusní pracovny znovu a rázným tonem vydává rozkaz: Ode dneška promlčujeme. Všechno, i když promlčeno nemají. Však oni nás u soudu podrží, a když ne, za ty tři roky, než soudní řízení skončí, už tady dávno bude jiný ministr.

A tak se zrodilo i toto stanovisko. Podkladové řízení skončilo až 17. října 2017, doručením usnesení Ústavního soudu, ministerstvo přesto namítlo promlčení. Jak řečeno, oni je u soudu podrží.

K ocenění našeho blogu Osel měsíce, spojenému s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, laureátovi srdečně blahopřejeme! Ať si své premie ve zdraví a duševní pohodě užije.

17 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2766

Dle dostupných zpráv přerušila skupina aktivistů vystupujících pod označením Slušní lidé v Brně divadelní představení, jehož obsahem, thematisujícím mj. znásilnění muslimky Ježíšem Kristem, se cítila dotčena. Kuriosní je, že se řečení hlásí k pravici, a měli by tedy být znepokojeni příkladmo tím, když policie zasahuje na koncertech jen proto, že se hudební produkce nelíbí přizvanému znalci. Jestliže má být projevem slušnosti mluvit mi do toho, na jaká divadelní představení za své peníze a ve svém volném čase chodím, pak snad raději budu neslušný.

79 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3254

Přinášíme zatím poslední díl našeho seriálu z kroměřížského podsvětí, a jak jsme avisovali v minulém díle, povíme si, jaké to bylo u soudu. Hlavní líčení, ve kterém byli u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně senátem komunistické soudkyně Ivety Šperlichové souzeni tři nepachatelé a jeden pachatel únosu Zuzany Vybíralové, bylo pouhou formalitou: obhájci, často ex offo, se soudem vzorně spolupracovali a přesně podle Čermákovy doktriny ušlapávali cestičku k odsouzení svých klientů. Tedy dvou ze čtyř: Daniel Šprňa s OČTŘ spolupracoval a u Radomíra Vlčka musel i státní zástupce uznat, že ten člověk nemá s únosem Vybíralové společného zhola nic a byl obviněn toliko ke zvýšení odstrašujícího účinku.

Číst dál... 7 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Kroměříže
Počet zobrazení: 7194

V pátém dílu našeho seriálu z Kroměříže prostudujeme obžalobu, kterou na čtveřici obviněných podal Ivan Hrazdira z brněnského KSZ, a vysvětlíme si na ní nejčastější techniky, které policie a státní zastupitelství užívají, pokud chtějí usvědčit někoho, o kom vědí, že žalovaný trestný čin nespáchal (jedno podobné představení nám, mimochodem, právě teď běží v Olomouci v souvislosti s vyšetřováním útoku na tenistku Kvitovou). Je to poučná četba, a rozhodně by jí měl věnovat pozornost každý, komu hrozí, že se kdy znelíbí orgánům činným v trestním řízení – právě takto může jednou skončit kdokoli z nás.

Číst dál... 12 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Kroměříže
Počet zobrazení: 7402