Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Ti, kdo sledují moje psaní o právu a české justici delší dobu, vědí, že opatrovnická agenda, zejména pak záležitosti péče o dítě, patří zcela na okraj mého odborného zájmu a zaměření. Důvodem je především moje setrvalá skepse ke stavu soudnictví v České republice, kde se touto specialisací pravidelně pověřují soudkyně – záměrně nepíši soudci, protože zastoupení žen je zde významně vyšší než jejich celkový podíl mezi soudcovským stavem – a to zhusta takové, které jinde selhaly, případně by vůbec nebyly s to, nenadány patřičnou mentální kapacitou, běžnou soudní agendu zvládnout. Jak by řekl šéf účetního Foustky v legendární české komedii, Péče o děti, to může dělat kdokoliv!, a podle toho výsledky opatrovnické justice v této zemi vypadají.

Žel, jsou případy, kdy jsem nemohl jinak, a jako obvykle jsem nestačil žasnout, jaké osoby se kolem těchto citlivých záležitostí pohybují – a nejde přitom zdaleka jen o soudce samotné. Existuje příkladmo instituce nazvaná Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně; ochrana dětí je arci to poslední, o co tomuto úřadu jde. S řečenou institucí jsem se měl příležitost seznámit se v kause téměř jedenáctileté dívky, která, když nebyla nadále schopna snášet téměř každodenní bití, jemuž byla od své matky, jíž je svěřena do péče, na Slovensku vystavena, utekla letos v dubnu k otci do Prahy. Matka má slovenské občanství, otec české, dcera je bipolitní, proto jde o záležitost, kde by měla být dítěti sociálně-právní ochrana poskytována právě tímto úřadem.

Matka podala žádost o navrácení uneseného dítěte podle Haagské úmluvy, načež řečený úřad požádal otce, aby dodal dceru k vyšetření psychologem, který tam působí, což otec, zlého netuše, učinil. Vyšetření se ujala jistá Mgr. Michaela Zdráhalová, žena, jež, stejně jako mnohé z těch, které se v oblasti sociálně-právní ochrany dětí pohybují, trpí na první pohled zjevnou pathologickou nenávistí k mužům. Vyšetření proto muselo dopadnout tak, aby výsledkem byla vzorně pečující matka a nezodpovědný otec: pro ty, kteří se v oboru juvenilní justice aspoň minimálně orientují, nic nového, tento vzorec bývá spíše pravidlem než výjimkou, byť obvykle nikoli v podobě tak vyostřené a dramatické.

Třebaže bývá naším zvykem publikovat na tomto blogu celé dokumenty, tentokrát se, s ohledem k zájmům nezletilé, omezíme na citace z nich.

Dítě při pohovoru s psycholožkou opakovaně upozorňovalo, že matka je téměř denně fackovala a/nebo bila pěstí do hlavy, psycholožka Zdráhalová o tom ovšem ve zprávě pro soud napsala toto: Při hovoru jsem se snažila zmapovat, zda docházelo k nepřiměřeným trestům nebo týrání, na které bylo upozorňováno. Sama X. popisovala facky jako trest, když byla matka naštvaná. V hovoru nebylo toto téma pro ni dominantní a pokud situace trestání popisovala, spíše jí vadilo, že si matka nenechá některé věci vysvětlit. Jednou se stalo to, že když dostala facku, odrazila se jí hlava o nábytek [a má na čele dodnes viditelnou jizvu, což psycholožka zamlčela, ač na to byla dítětem výslovně upozorněna–pozn. TP]. V průběhu hovoru nezmínila, že by chtěla odejít do Prahy k tátovi kvůli fyzickému trestání nebo jakkoli neúnosné situaci doma s mámou a jejím partnerem.

Ani když byla X. následně vyslechnuta soudem a vypověděla něco diametrálně odlišného, než tvrdila ve zprávě psycholožka, nevedlo to ke změně jejího názoru, že denní fackování a bití pěstí do hlavy není týráním dítěte. Ve svědecké výpovědi pravila: Ani po dnešním pohovoru se můj názor na to, že by nezl. X. vykazovala známky týraného dítěte, nezměnil. Rozhodně jsem u nezletilé nezjistila obavu či snahu omlouvat rodiče, který jej měl týrat, jak bývá obvyklé u týraných dětí, týrané děti také popisuji velmi podrobně způsoby týrání, což u X. rovněž nebylo shledáno, X. teď prožívá komplikovanější vztah k matce, ovšem rozhodně nelze hovořit o zcela negativním vztahu… Tak určitě; když poté psycholožka vysvětlila, že z obecného hlediska není pro dítě vhodné trestat je [rozuměj: fysicky] každý den, v takovém případě by to vyžadovalo odbornější vyjádření, právní zástupkyni otce Zuzanu Candigliotu to vytočilo natolik, že se svědkyně dotázala, zda by i ona zůstala s partnerem, který by jí dal takovou facku, až by se jí hlava odrazila o nábytek; soudkyně arci otázku nepřipustila.

Ačkoli se v obecné rovině neztotožňuji s poněkud militantními methodami, užívanými vůči úředním osobám lidmi kolem Jiřího Fialy, v tomto případě se nemohu ubránit poznámce, že kdyby některý psycholožkou Zdráhalovou poškozený otec tuto osobu na chodbě soudu zfackoval, bylo by to snad procesně kontraproduktivní, arci možná by výsledkem takové přímé akce bylo, že by tomuto produktu moderního vysokého školství došlo, že násilí na dítěti nelze nikdy tolerovat. Bití, natožpak každodenní, není výchova, nýbrž týrání.

A jen dovětek: na mou stížnost adresovanou brněnskému úřadu nikdo nereagoval. Nevím, proč: asi nebyla dostatečně uctivá a ponížená.

Aktualisováno.

Na základě tohoto článku mi odpověděl ředitel úřadu Zdeněk Kapitán. Že prý nejsem oprávněn si stěžovat. To si arci nemyslím a obracím se na ministerstvo.

18 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 7132

Ústavní soud odmítl mou stížnost proti odstranění jmen účastníků z veřejně přístupné database soudních jednání provozované ministerstvem spravedlnosti infoSoud, k němuž došlo účelově těsně po vypuknutí koronavirové krise. Usnesení je smutná četba: zatímco soudce Radovan Suchánek měl za to, že nedošlo k porušení mého základního práva, Vojtěch Šimíček naznal, že nedošlo ani k samotnému zásahu do (jakýchkoli) mých práv, neboť co ministerstvo o projednávaných věcech zveřejní, je jeho věcí, do níž poddaný lid nemá co mluvit. Případnou změnu čekejme tedy až poté, co se změní ministr, s dovětkem, že to nemusí být za našich životů: justici stejně jako politické representaci, nejen té babišovské, současný stav, kdy se jména účastníků utajují, náramně vyhovuje.

10 komentářů
Kategorie: Právnické výpočty
Počet zobrazení: 3507

Dnes provedla česká a rakouská policie serii domovních prohlídek, odůvodněnou vydáním knihy Germara Rudolfa Holocaust pod lupou. Prohlídky proběhly mj. u Pavla Kamase, Lukáše Nováka a Erika Sedláčka. Publikaci samotnou neznáme, a proto ještě ani nepředjímáme, jak bude vedena obhajoba, ale umíme si už nyní představit řadu poutavých a čtenářsky atraktivních variant.

O dalším vývoji budeme informovat.

8 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 9602

Poprvé v jedenáctileté historii ceny Osel měsíce jí dnes dekorujeme autora díla literárního, nikoli umělce takříkajíc právně-výkonného. Laureátem Osla měsíce za květen se tak stává pan Jakub Klodwig, advokátní koncipient v MT Legal, který stvořil pro ePrávo tento text. Tak mladej a už tak blbej, říkávalo se kdysi. Inu, vše je teď rychlejší, dnes můžete být úplným pitomcem klidně v pětadvaceti – jak bylo demonstrováno.

Řečený osel ve svém, celkově lehce zmateném, textu argumentuje, že není třeba souhlasu nakaženého k tomu, aby hygienici získali údaje o pohybu jeho mobilního telefonu a karetních transakcích a tyto dále zpracovávali. Tato argumentace se arci zřetelně míjí s ústavním pořádkem.

Povinnost sdělit hygienikům okolnosti důležité v zájmu epidemiologického šetření, jež je zakotvena v ustanovení § 62a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, nelze totiž vykládat isolovaně. Tato povinnost je v první řadě omezena zákazem nutit kohokoli k sebeobviňování podle čl. 37 odst. 1 Listiny, a příjemnou vlastností tohoto základního práva je, že fakticky nemůžete být postiženi za odepření výpovědi nikdy, protože právo má rekursivní charakter: nemusíte vypovídat, a nemusíte uvést ani důvod, proč tak nečiníte, pokud byste sobě nebo blízké osobě už sdělením této informace způsobili nebezpečí trestního, případně přestupkového, stíhání. Práva nevypovídat se lze přitom dovolat v každém kontaktu s orgánem veřejné moci, nejen v samotném trestním, případně přestupkovém, řízení.

Dále je tu disproporce mezi udělením souhlasu se získáním informací o pohybu vašeho mobilu a o karetních transakcích a účelem, pro který jsou získávány. Zásah do soukromí je zde příliš intensivní, obdobný tomu, který vyžaduje soudní příkaz.

Souhlas je tedy nezbytnou podmínkou fungování Chytré karanteny, a nelze ho ani vynucovat, ani obejít, a stejně tak je souhlas subjektu údajů podmínkou pro zpracování jakýchkoli osobních údajů trasované osoby.

Jestliže, jak autor uvádí, 98 % osob, vystrašených medialně vyvolanou panikou, s podmínkami zpracování dobrovolně souhlasí, je to jejich věc – a jejich soukromí. Ti, kteří svých ústavních práv dbají, však mohou, bez risika jakékoli sankce, souhlas odepřít.

Aktivnímu koncipientovi k ceně blahopřejeme a gratulujeme pánům rodičům, z chlapce může ještě něco být! Jako thema pro rigirosní práci bychom doporučili úvahu, že ke vzetí obviněného do vazby není třeba rozhodnutí soudu: dovodit to jistě lze ze zákona o policii.

18 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 9300

Bu-bu-bu, bu-bu-bu, dej si roušku na hubu!
(lidové pořekadlo z doby I. prymulátu)

Věděli jste, že v době vyhlášeného nouzového stavu lze nejen nakupovat bez výběrového řízení, ale také tajit, za kolik se nakoupilo? My také ne, až doteď (rozhodnutí jsme nalezli na Facebooku neanonymisované, máme tudíž za to, že si to tak neúspěšná žadatelka přála).

Paradoxním se nám jeví, že odůvodnění je vlastně správné: kdyby se ostatní, neprivilegovaní dodavatelé dozvěděli, za kolik se nakupuje od těch spřátelených, mohli by se začít cukat, mnohdy i v rozsahu řádů.

55 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 7132