Autorem blogu je 
Poprvé v jedenáctileté historii ceny Osel měsíce jí dnes dekorujeme autora díla literárního, nikoli umělce takříkajíc právně-výkonného. Laureátem Osla měsíce za květen se tak stává pan Jakub Klodwig, advokátní koncipient v MT Legal, který stvořil pro ePrávo tento text. Tak mladej a už tak blbej, říkávalo se kdysi. Inu, vše je teď rychlejší, dnes můžete být úplným pitomcem klidně v pětadvaceti – jak bylo demonstrováno.
Řečený osel ve svém, celkově lehce zmateném, textu argumentuje, že není třeba souhlasu nakaženého k tomu, aby hygienici získali údaje o pohybu jeho mobilního telefonu a karetních transakcích a tyto dále zpracovávali. Tato argumentace se arci zřetelně míjí s ústavním pořádkem.
Povinnost sdělit hygienikům okolnosti důležité v zájmu epidemiologického šetření, jež je zakotvena v ustanovení § 62a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, nelze totiž vykládat isolovaně. Tato povinnost je v první řadě omezena zákazem nutit kohokoli k sebeobviňování podle čl. 37 odst. 1 Listiny, a příjemnou vlastností tohoto základního práva je, že fakticky nemůžete být postiženi za odepření výpovědi nikdy, protože právo má rekursivní charakter: nemusíte vypovídat, a nemusíte uvést ani důvod, proč tak nečiníte, pokud byste sobě nebo blízké osobě už sdělením této informace způsobili nebezpečí trestního, případně přestupkového, stíhání. Práva nevypovídat se lze přitom dovolat v každém kontaktu s orgánem veřejné moci, nejen v samotném trestním, případně přestupkovém, řízení.
Dále je tu disproporce mezi udělením souhlasu se získáním informací o pohybu vašeho mobilu a o karetních transakcích a účelem, pro který jsou získávány. Zásah do soukromí je zde příliš intensivní, obdobný tomu, který vyžaduje soudní příkaz.
Souhlas je tedy nezbytnou podmínkou fungování Chytré karanteny, a nelze ho ani vynucovat, ani obejít, a stejně tak je souhlas subjektu údajů podmínkou pro zpracování jakýchkoli osobních údajů trasované osoby.
Jestliže, jak autor uvádí, 98 % osob, vystrašených medialně vyvolanou panikou, s podmínkami zpracování dobrovolně souhlasí, je to jejich věc – a jejich soukromí. Ti, kteří svých ústavních práv dbají, však mohou, bez risika jakékoli sankce, souhlas odepřít.
Aktivnímu koncipientovi k ceně blahopřejeme a gratulujeme pánům rodičům, z chlapce může ještě něco být! Jako thema pro rigirosní práci bychom doporučili úvahu, že ke vzetí obviněného do vazby není třeba rozhodnutí soudu: dovodit to jistě lze ze zákona o policii.
Komentáře
Mor italský už tu s námi je přes dva měsíce. Za ty přes dva měsíce, nějak s ním, zmřelo 258 osob. Nějak s ním, ne na něj. Minimálně u jedné sestry, z Thomayerovy nemocnice, víme, že na jejím úmrtí Covid neměl vinu, ani podíl, ačkoli jím byla nakažena. Na co zmřela nevíme, ale byla u ní provedena ouřední pitva a Covid to nebyl. My mu nerozumíme, ale my mu věříme. U zbyvších 257 nebožáků víme absolutní prd. Víme, že měli tu strašnou chorobu? Nevíme, víme prd. Jo, že jim na stěru ta nemoc cholery vyšla, neznamená, že jí měli. Každý laboratorní test má nějakou chybovost. Jakou má chybovost test na Covid? Nevíme, soudruzi neřekli. Ale prý malou. Co to je malou? V babištině to může být i 80%.
Dobře, dejme tomu, že těch 257 nebožáků skutečně tu zlou nemoc mělo. Ale kolik jich skutečně ta nemoc zmordovala? Kolik skutečně udusila, nebo tak něco? Nevíme. Víme, že tu novou morovou ránu měli, že s ní nějak zmřeli. To je všecko, co víme.
Laboratorně nám vyšla neskutečně děsivá epidemicita toho prvoka, co tu novou morovou ránu šíří. Tak děsivá, že jedinou oučinnou obranou proti němu by nám poskytl převlek za kosmonauta (ochranný oděv třídy 4). No, ano, ale ona baba na fotce taky, často, vypadá jinak, než na prvním rande, a na prvním rande vypadá jinak, než takhle po ránu. Po ránu by se jí člověk lek, na fotce vypadala úplně jinak.
Reálná epidemicita bude někde jinde. Někde těžce jinde. Protože každému, kdo má pět tříd a dokáže si dát jedna a jedna dohromady, musí být jasné, že pakliže by reálná epidemicita, alespoň rámcově, korelovala s epidemicitou laboratorní, promořenost obyvatelstva by byla diametrálně odlišná od nynějšího stavu.
Protože naše skvělá protektorátní vláda, sice, má názor, jak s tím morem bojovat, ale nemá důkaz, že ta opatření, která, proti novému moru, nařizuje, jako slípka snáší vejce, mají nějaký podstatný vliv na šíření toho moru. Oni si myslí, lidé si myslí, že roušky mohou pomoci. Že to a to může pomoci.
Mě ale nezajímá, co si kdo myslí. To je jeho konstitučně garantované právo, klidně si může myslet, že je princezna že Sáby, nebo Berlínská zeď, ať si to myslí, nicméně tím, že si něco myslí, nemůže ovlivňovat životy ostatních.
K zařazení choroby na ouřední seznam nakažlivých chorob musí existovat exaktní podklady, prokazující epidemicitu dané choroby, ne præsumpce, že ta choroba moc nakažlivá i může být.
Influensa nám, přímo, zmorduje něco mezi 250 až 650 osob ročně. Influensa tady, s námi, obcuje stovky let, máme na ní všichni genetické protilátky, máme proti ní vakcínu. Nepřímo nám influensa zmorduje něco mezi 1,000 a 2,000 osob (zemřou doma, nebo v nemocnici, mají influensu, ale nezmorduje je na JIPce atp.). A je na seznamu ošklivě nechutných chorob? Není.
Naše milá protektorátní vláda je odborně kvalifikována k posouzení toho, jakou chorobu zařadit, a jakou nezařadit, podobně, jako stranická buňka uklízeček OKD.
Pročež se podává otázka, proč by měl někdo hygienickému ouřadu poskytovat nějaké informace jenom proto, že si banda buranů dala tu a tu nemoc na index. To je dosti podstatný fakt, kterým je nutno se zaobírat, jest-li skutečně choroba na indexu nechutně odporných chorob pravém, na základě poznatků moderní lékařské vědy, nebo jenom proto, že se někdo lek, že je szczur, tchórz a čůrnul si do trykotu.
I když by tam ta choroba byla právem, musíme se ptát, jaké jsou kontrolní mechanismy, že s poskytnutými informacemi bude nakládáno patřičným způsobem, a že jich nebude zneužito. Ve vzduchu létala paamentni komise, jistě by si bylo lze představit i jiné kontrolní mechanismy. Ale, prozatím, žádné nejsou, na co taky, když se burani bojí a dávají ochotně a dobrovolně?
Ani pak by se nedalo ani uvažovat o nedobrovolném poskytování údajů. Ale takhle?
Ovšem když je něčí dítě debilní, patří do C. K. Ústavu pro vzdělávání blbů, ne na fakultu a psát články o věcech, o kterých ví prd.
fakultyústavy.Hlavně že do aktualit na hlavní straně nepřestávají i teď sypat zcela zbytečný hovadiny. A co tak třeba svoje registrovaný zákazníky, kteří jim dělají obrat, informovat na e-mail? Zatím jsem nezažil, že by přišly nějaký důležitý informace, pokaždý jenom nesmysly a sračkový nabídky na slevičku s příplatkem, pro což tu dementní kartu fakt nemám - voni nikdy neposlali ani tak důležitý informace, jako že se zdražuje nebo zavádí ten jejich velikostní nesmysl. A za to ten krétin ve vedení bere milionový odměny? Spíš tak pár karabáčem na záda.
Jinak by většina "přestupkářů" musela skončit. Jinak by v hygienické státní správě padaly hlavy. A ouřad policejní by ani nenapadlo postavit se na dálnici a kontrolovat, jsou-li v lékárničce nůžky.
seznamzpravy.cz/.../...
Otestovali 26,000 osob, stálo to prachy, teďka tam fronta, jak v Kyjevě na maso za Gorbačova, samozřejmě, že se málem servali, atp., a výsledek? Na hovno, nic neříkající.
Takže pořád nevíme, kolik lidí je skutečně, proti covidu, imunologicky naivní, a kolik nikoli. Teď nám to může být Wurst, choroba není, ale bude, v září, říjnu, a tak, a pak to, poněkud, budeme potřebovat vědět.
Hlavně, že se kolem toho točilo celé kolegium blbů: soudruh Prymula, gumy z AČR, blbové z hygieny. Tak co z toho mohlo vzejít, že?
Myslim, že to zvládáme výborně a náhubky chrání na milion procent!
Stomatologický výzkum, berouce v potaz, že officiální, bolševicko - fašisticko - protektorátní, výzkum nakažených, nezkoumal cellularní reakci na virus (=zlikviduju virus na buněčné ourovni, žádné symptomy nemám), just zkoumá právě cellularní likvidaci viru, předpokládá promoření na ozrovni 14% populace. I kdyby se, zubů opraváři, mýlili značně, ergo, i kdyby 10% byla chybovost a promořeny byly 4% populace, furt je to cca 500,000 lidí, oproti cca 20,000 officialis.
Kdyby to bylo něco s lethalitou kolem 50% v Negerlandu (Ebola..), a u nás to mělo "jenom" 10%, tak to máme 50,000 - 150,000 mrtvých. Ne, nepřeju si to, ale to by byl teprve problém!
Opatření protektorátní vlády jsou na dvě věci, takže je logické, že je moc lidí přísně nedodržuje. A vymáhat jejich, materiální, dodržování jednak nejde, jednak je mimo intelektuální ouroveň protektorátní vlády.
Mimochodem, zajímavá hatmatilka tam u nich, taková směska nářečí a angličtiny, koukám.
Ísland otestuje, ochotně, každého, kdo si řekne. Třeba toho samého druhý den znovu. Málo kdo testuje pacoše s atypickými symptomy - ztrátou čichu, covidovými prsty atp. Většina lidí u nás může na testování zapomenout, i když mají "klasické" symptomy, jsou-li, podle názoru lékaře, jinak zdrávi, to jest, na Covid test se dostanou, většinou, pouze, pokud se dusí. Nebo jsou veteráni.
S umrlcema je to ještě horší. Königreich Belgien započítává do statisticky zmřelých na Covid všecky chovance starobinců a všecky pacoše s respiračními potížemi. U nás se těžko dostane do statistik zmřelých na Covid někdo, kdo měl "klasické" Covid symptomy, myslel si, že to rozchodí, že to dýchání ještě není tak špatné (lidé, kteří před příchodem uklízečky uklidí, a ještě se omlouvají, že mají bordel, nebo ti, co si objednají Einspanner Kaffee, obdrží cappuccino, hnusné a osolené, a zaplatí a ještě dají obslužné), a - jeb - večer leží na prkně.
Znovu připomínám, že nebyla zveřejněna statistická nepřesnost laboratorních testů, schválených protektorátní vládou a hygienickým ouřadem, na Covid. Každý laboratorní test má nějakou chybovost, u covid testu jde o to, že pracuje s malým vzorkem, který musí namnožit, a pokud se udělá chyba na začátku, exponenciálně se množí.
oselkoncipient, tedy přijdou s nějakou kreativní konstrukcí, proč toto právo nelze uplatnit, které jim pak NSS i ÚS podrží.video.aktualne.cz/.../...
Buď jak buď, to nic nemění na tom, že krisový zákon taxativně stanovuje, že v rozhodnutí, kterým se vyhlašuje nouzový stav, musí vláda taxativně stanovit ústavně zaručená práva a svobody, která hodlá v rámci nouzového stavu omezit. Už jsme si to tady psali, ale jak říkal jeden moudrý pán - opakování matka moudrosti.
Je otázkou, co s rozhodnutím vlády, o vyhlášení nouzového stavu, které tuto, taxativní, klausuli prostě neobsahuje. Může to vestavěné k dvojímu výkladu, co mne prozatím napadá:
1. nouzový stav je sice vyhlášen platně, ergo vada nezpůsobuje denegationis iustitiæ per se, leč vláda, v takto vyhlášeném nouzovém stavu nemůže omezit žádná konstitučně zaručená práva a svobody,
2. anžto jde o kumulativní část rozhodnutí vlády o vyhlášení nouzového stavu, její absence je tak závažnou vadou, že denegationis iustitiæ rozhodnutí způsobuje; v tom případě máme nouzový stav de facto, ale de iure nikoli.
Buď jak buď, vláda konstitučně zaručená práva a svobody omezovala a omezuje (právo na svobodu pohybu a pobytu, nedotknutelnost osoby /náhubky /, právo svobodně podnikat, etc.), takže, tak jako tak, protiprávně postupuje.
Z "věcného" stanného práva moc obavu nemám, neprojde to poslanci.
reflex.cz/.../...
Je to nadsázka, nicméně nikoli extrémně nadsazená. Ještě že služeb kadeřníků ke svému životu poněkud nepotřebuju, pokud mi vlasy nerostou, konečky si umím zkrátit sám.
Nebo usnesení vlády č. 223/2020 Sb. (částka 81), in concreto, čl. IV. lit. d).
Kněz, celebrující mši, se řídí příslušným misálem (Missale Romanum, typikon...), od kterého se nemůže odchýlit, proto je prostě neproveditelné, aby si před podáváním eucharistie, a po podávání eucharistie, desinfikoval ruce. Navíc by to bylo absolutně k ničemu:
v tradičním římském ritu (který perfektně znám) vezme kněz nejprve hostii (velkou, tzv. kněžskou, kterou obecenstvo vidí při pozdvihování), když sobě chystá kalich, pathenu, a velum ke mši. Během samotného canoni missæ jí béře, opakovaně, do rukou znovu, a pak si jí celou sám sní. Jenže, pokud se mše celebruje podle římského misálu z nařízení sv. Pavla VI. (NOM), tak pokud, minimálně 1/2, velké hostie nedostane ministrant, putuje do ciboria a obdrží jí komunikant z laiků.
Pokud se, v tradičním římském ritu, proměňují hostie pro věřící, tak je, v ciborium, musí kněz umístit, v NOM je musí umístit do velké patheny. V NOM je možná koncelebrace, jakož i přijímání sub utraque specie.
Navíc, já nechci žrát chleba s desinfekcí, nevím, proč bych měl něco takového konsumovat. Že se nakazím virem v jídle se blíží materiální nule, kyseliny v žaludku jakýkoli virus zlikvidují.
Nerozumím absolutně tomu, co si burani představují "zbytečným prodlužováním" liturgie. To je nesmysl per se.
Stejně si moc nedokážu racionálně vyložit pojem, že je omezen přístup věřících do kostela, s výjimkou hlavního bohoslužebného prostoru. To se má zpovídat na faře, namísto ve zpovědní místnosti / sákristii? Nedává to žádný smysl. Nebo, jako, předpokládají, že kostelník co hodinu provází kostelem delegaci pracujících? Asi ano, asi StBácko - bolševická mentalita je až natolik realitě vzdálena.
Ale kucí se nezakecávají a makají…na tom, aby se tady nedalo vůbec žít: vitalia.cz/.../...
RSS kanál komentářů k tomuto článku