Autorem blogu je 
Ústavní soud odmítl mou stížnost proti odstranění jmen účastníků z veřejně přístupné database soudních jednání provozované ministerstvem spravedlnosti infoSoud, k němuž došlo účelově těsně po vypuknutí koronavirové krise. Usnesení je smutná četba: zatímco soudce Radovan Suchánek měl za to, že nedošlo k porušení mého základního práva, Vojtěch Šimíček naznal, že nedošlo ani k samotnému zásahu do (jakýchkoli) mých práv, neboť co ministerstvo o projednávaných věcech zveřejní, je jeho věcí, do níž poddaný lid nemá co mluvit. Případnou změnu čekejme tedy až poté, co se změní ministr, s dovětkem, že to nemusí být za našich životů: justici stejně jako politické representaci, nejen té babišovské, současný stav, kdy se jména účastníků utajují, náramně vyhovuje.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Ústavní soud neposkytl ochranu proti svévoli Marie Benešové
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Právnické výpočty
- Počet zobrazení: 3245
Komentáře
Zároveň to chtělo trochu rozvést, proč je dle vás nepřípustná zásahová správní žaloba, případně chtěl-li jste jít za každou cenu zkratkou rovnou k ÚS, tak se vypořádat s prejudikaturou k § 75(2)(a) ZÚS.
V § 7 jen tvrdíte, že žádná správní žaloba nepřipadá v úvahu, bez jakékoliv argumentace. Ta patrně měla být v § 23, ale i zde jste tak stručný, že se nedivím, že to ÚS ignoroval. Nemožnost zásahové žaloby patrně dovozujete ze slov „zaměřen přímo proti němu“ v § 82 SŘS, což ale neznamená, že byste musel být v napadeném úkonu výslovně jmenován. I argumentace ohledně OOP má díry, předpokládám, že je vám známa doktrína materiálního posouzení, zda jde o OOP.
Pro případ, že by nakonec správní žaloba byla přípustná, ohledně naplnění předpokladů postupu dle § 75(2)(a) ZÚS neargumentujete nijak - neodkazujete na žádnou analogicky aplikovatelnou prejudikaturu ÚS, a pokud neexistuje, tak nenabízíte žádné důvody, proč by tuto situaci měl ÚS do stávající palety doplnit.
K druhé větě - to máte samozřejmě pravdu, kdyby ÚS opravdu moc chtěl, cestu si najde. Jenže je taky možné, že to třeba nebylo úplně bez šance, ale svým přístupem jste to zabil. Původní zpravodaj patrně navrhoval odmítnutí s odůvodněním, které mířilo k meritu věci. Kdyby zbytek senátu měl na podstatu věci shodný názor, pochybuju, že by jim to stálo za tu šarádu. Tedy zřejmě názor na otázku, co vše pramení z veřejnosti soudních jednání, nebyl úplně jednotný, akorát se to už nedozvíme, protože popsanými dírami ve stížnosti jste ÚS umožnil z toho elegantně utéct k formalismu.
Nevidím jinou možnost, jak se bránit: zásahová žaloba by ztroskotala na absenci zásahu, žaloba proti OOP na neexistenci OOP (tím by poněkud paradoxně mohlo být rozhodnutí jména účastníků zveřejňovat, nikoli zveřejňování ukončit).
Čo sa týka argumentov o nemožnosti podať zásahovú žalobu, tak ÚS ich v tom uznesení (podľa môjho názoru presvedčivo) vyvrátil a práve naopak, celkom jasne potvrdil, že zásahovú žalobu bolo možné podať. Neústavnosť zásahu by teda mohol skonštatovať aj správny súd na základe zásahovej žaloby, pretože posúdenie zákonnosti implicitne zahŕňa aj posúdenie ústavnosti (to v podstate povedal aj ÚS).
Keď sa to tak vezme, ja to vidím tak, Vojtěch Šimíček v tejto veci skôr pomohol, pretože zabránil tomu, aby ÚS definitívne celú vec (kvázi)meritórne uzavrel (tak, ako to navrhoval Radovan Suchánek), ale práve naopak, odmietnutím ústavnej sťažnosti len z procesných dôvodov poskytol priestor na podanie zásahovej žaloby a na odstránenie vád spočívajúcich v tom, že v ústavnej sťažnosti nie je jasne namietané porušenie práv sťažovateľa a ústavná sťažnosť tak má charakter actio popularis, ako už vyššie uviedol hh.
Teraz by ale zásahová žaloba prichádzala do úvahy samozrejme len za predpokladu, že tento zásah bude možné charakterizovať ako neukončený trvajúci zásah, pri ktorom lehota na podanie zásahovej žaloby „začína plynúť každý deň znovu“ (napr. II. ÚS 635/18, § 43). Som si istý, že príslušnú judikatúru k tejto problematike (trvajúci zásah a plynutie lehoty na podanie zásahovej žaloby) poznáte. Ja sa prikláňam skôr k názoru, že naozaj ide o neukončený trvajúci zásah, teda lehota na podanie zásahovej žaloby je ešte stále zachovaná.
V prípade podania zásahovej žaloby bude tiež potrebné sa vysporiadať aj s § 85 SŘS o neprípustnosti zásahovej žaloby, ak sa možno ochrany alebo nápravy domáhať inými právnymi prostriedkami.
„Poučení: základem úspěchu v nesvobodné společnosti je nemyslet. Mnozí tuto schopnost nebývale zdokonalili a mohou v ní konat semináře a kursy pro ostatní, dosud myslící.“
Tomáš Pecina
RSS kanál komentářů k tomuto článku