Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Dělnická strana

Dosti eratická kodifikace pro případ rozpuštění politické strany jak v zákoně o politických stranách, tak ve volebním zákoně, způsobuje, že po rozpuštění Dělnické strany (DS) může dojít k některým zajímavým a ne zcela předvídatelným situacím.

Kuriosní je, že zákonodárce si tento fakt uvědomil a včlenil proto do zákona o politických stranách § 16, jenž však zůstal nenaplněn, neboť zvláštní zákon upravující důsledky zrušení politické strany nebo hnutí nebo pozastavení jejich činnosti nebyl nikdy přijat.

Doručením rozsudku NSS oběma stranám a určenému likvidátorovi nabude rozhodnutí o rozpuštění DS právní moci a stane se zároveň vykonatelným. Od tohoto okamžiku počíná běžet třicetidenní lhůta, v níž lze rozsudek napadnout návrhem podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy.

Podáním tohoto návrhu se vykonatelnost rozsudku odkládá a strana může pokračovat v činnosti, jako by se nic nestalo.

Dále bude záležet na Ústavním soudu. Návrh se projednává jako běžná ústavní stížnost, s tím rozdílem, že o něm rozhoduje plenum ÚS. To však může návrh odmítnout jako zjevně neodpodstatněný, takže s obstrukcemi, mají-li být efektivní, musí DS začít už při jeho podání.

Jestliže Ústavní soud rozsudek zruší, je další průběh banální a právně nezajímavý. Zajímavé naopak může být, když ÚS nevyhoví a napadený rozsudek potvrdí.

Doručením nálezu nebo usnesení Ústavního soudu všem účastníkům a vedlejším účastníkům řízení se obnovuje vykonatelnost rozsudku a strana je definitivně a nezvratně zrušena-rozpuštěna.

Důležité je, kdy se tak stane. Jsou tři možnosti:
  1. Předtím, než strana zaregistruje svou kandidátku. V takovém případě se strana nemůže voleb zúčastnit a žádné právní bizarnosti nenastávají. Vzhledem ke lhůtám ve volebním zákoně je však tato možnost u DS prakticky vyloučena.
  2. Po registraci kandidátky, ale před datem voleb. Při této eventualitě (jež je reálná, avšak DS má v rukou dostatek obstrukčních instrumentů, aby k ní nedošlo: minimálně podání blanketního návrhu a námitku podjatosti) strana nesmí vést volební kampaň, ale její kandidáti jsou vytištěni na volební lístky, a to bez jakéhokoli upozornění o zrušení strany. Voliči tuto stranu a její kandidáty mohou volit. Jejich hlasy se sečtou, nicméně straně se nepřidělí žádné mandáty.
  3. Nejzajímavější – a v našem konkrétním případě i nejpravděpodobnější – situace nastává, pokud rozhodnutí Ústavního soudu nabude právní moci až po uskutečnění voleb. V takovém případě všechny mandáty zůstávají platné, ale – zcela nesystémově – zaniká nástupnictví náhradníků. Pokud by některý z poslanců DS zemřel, odstoupil nebo ztratil způsobilost k výkonu mandátu z jiného důvodu, jeho mandát by zůstal až do konce volebního období uprázdněn a sněmovna by tedy měla méně než 200 poslanců.
Tak se tedy budeme těšit – držte si klobouky, jedeme s kopce!
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o rozpuštění Dělnické strany jsem sice neočekával, ale nepokládal jsem ho ani za vyloučené, zejména poté, co tento výsledek predikoval politolog Miroslav Mareš, osoba, o níž mám dobrý důvod se domnívat, že verdikt znala ještě před vyhlášením rozsudku.

Z rozsudku jsem smutný z několika důvodů současně.

Jednak je takový vývoj tou nejlepší propagací pro Dělnickou stranu, jejíž představitele si v poslaneckých lavicích nepřeji. Zatímco zamítavým rozhodnutím by mediální rozruch kolem DS utichl a strana by se jen obtížně přiblížila pětiprocentní hranici nutné pro vstup na politické a mediální výsluní, rozpuštění je pro Vandase a jeho partu douškem politické živé vody: pokud se navíc Ústavnímu soudu nepodaří rozhodnout o opravném prostředku před volbami – a toho lze s trochou obstrukcí snadno dosáhnout – může se stát, že strana bude rozpuštěna až v době, kdy bude mít své poslance – a ti se rázem změní v mučedníky, to vše s velikým humbukem a na účet renomé české demokracie.

Za druhé jsem zaskočen nízkou právní úrovní rozsudku. Jako by soudu scházela invence a do odůvodnění jen poslušně opsal to, co mu ke schválení předložila vláda, a to včetně takových nehorázností jako tvrzení, že straně jsou přičitatelné výroky všech jejích členů (§ 638) a také texty dalších osob, pokud byly zveřejněny ve stranickém tisku (§ 640), nebo citace zjevně irelevantní a nepřiléhavé judikatury ESLP (§§ 233–4).

Za třetí se obávám, že tímto rozhodnutím Nejvyšší správní soud ztrácí hodně ze své autority, kterou se s obtížemi pokouší si získat jako jediný obecný soud, který není institucionálním a personálním pokračováním svého totalitního předchůdce. Ve správním soudnictví je jednou ze stran řízení až na výjimky státní orgán a absolutní nezávislost soudu na exekutivě je zde o to potřebnější. Jestliže vláda (a BIS) už soudce tohoto soudu umí, je to další špatná zpráva pro demokracii a pro svobodu jednotlivce, který nebude mít proti vládě ani u tohoto soud zastání. Signál je zřejmý: jde-li o dvoutisícovou pokutu nebo padesátitisícovou vratku na daních, pak smí NSS rozhodovat nezávisle, ale ve věcech, na kterých vládě skutečně záleží, je tento soud v područí exekutivy stejnou měrou jako soudy civilní a trestní.

A za čtvrté, existuje důvodná obava, že Dělnickou stranou to neskončí. Jeden úspěch povede k podávání dalších a dalších návrhů a místo politického boje tak establishment povede s protisystémovou oposicí boj soudní, a to je pro demokracii ta nejhorší možná zpráva. Doktrina schmittovské bojující demokracie nesvědčí svobodě přesvědčení a svobodě projevu a je neblahé, jestliže se k těmto principům nyní otevřeně přihlásil i soud, který by měl hájit práva občanů proti státu s maximální dosažitelnou mírou politické neutrality.

Aktualisováno.
Tento post zřejmě ťal do živého: můj komentář, obsahující link na něj, byl na Jiném právu (mezi jehož redaktory jsou dva soudci ze sedmičlenného senátu NSS) zcensurován, ačkoli nebyl o nic ostřejší než komentáře jiných diskutérů, které se do cíle dostaly. Patrně budeme musel zavést rubriku Co se na Jiném právu nedočtete.

Aktualisováno.
Link se na Jiné právo nepodařilo postovat ani na druhý pokus: these, že poprvé snad šlo o náhodu nebo omyl, je tím s vysokou mírou spolehlivosti vyloučena.

Zítra přesně v 10.00 hod. vyhlásí sedmičlenný senát Nejvyššího správního soudu rozsudek ve věci vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany.

Ačkoli nepředpokládám, že by rozsudek byl jiný než v minulém případě, ani případné rozpuštění DS nebude ničím jiným než velkým vítězstvím pravicových radikálů – pro ně je to tzv. win-win situace. Vláda udělala chybu, když návrh podala, a ani alibistická volba mediálně známého advokáta Tomáše Sokola nemůže tuto chybu napravit.

Domnívám se, že opakované úvahy o nutnosti zakazovat tzv. extremistické politické strany a spolky nejsou ve své podstatě ničím jiným než pokusem vyřešit mocenskými prostředky prastarý theologický problém existence zla.

Dělnická strana, podobně jako strana komunistická, není nahodilým reliktem minulých dob, po jejímž zákazu se všem uleví a nastane zlaté údobí demokracie, ale představuje manifestaci problémů velice živých a existentních. A aniž bychom mohli činit jednoduchý závěr, že řešení toho nebo onoho sociálního problému povede automaticky a rychle k zániku extremistických politických subjektů, neměli bychom strkat hlavu do písku před tím, co zajišťuje dělníkům i komunistům trvalou popularitu.

V opačném případě by se totiž mohlo stát, že budeme mít sice politický systém spolehlivě vyčištěn od škůdců všeho druhu, ale bude scházet základní podmínka jeho legitimity: většinový konsensus, že demokracie je nejvhodnější formou správy veřejných věcí.

První den projednávání vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany (DS), minimálně v té podobě, kterou přenášela Česká televise, byl pro mne spíše zklamáním.

Formálně je předně třeba připomenout, že nahrávací zařízení soudu nemůže být rušeno soukromými diktafony, protože ty – na rozdíl od mobilních telefonů, i těch s vypnutým zvoněním – neemitují žádné elektromagnetické záření, které by mohlo vybudit (potenciálně špatně provedenou) instalaci v jednací síni, nebyl tedy nejmenší důvod tyto nahrávky zakazovat.

Dále nevidím jako účelné nepovolit přímý televisní přenos z celého jednání s odvoláním na nutnost utajit jeho průběh před svědky, kteří mají vypovídat. Je zajímavé, že v žádném právním předpisu ani resortní instrukci se nic podobného nestanoví: jde o čirou konvenci, justiční atavismus pocházející možná ze středověku. Chce-li se svědek dozvědět, co se u soudu dělo, dozví se to velmi snadno od kohokoli, kdo byl jednání přítomen, a nucen vypovídat pravdu by měl být sub poena; podotýkám, že v USA může být trest za křivou výpověď, perjury, srovnatelný i s trestem za vraždu.

Na samé hranici trapnosti nevhodně pak působí, oslovuje-li předseda senátu Vojtěch Šimíček předsedu DS Tomáše Vandase pane odpůrče; ježto Vandas není žádný odpůrec (a striktně vzato ani odpůrce, nýbrž pouhý předseda odpůrkyně), nelze než trvat na dodržování gramaticky správné podoby pane odpůrce nebo ještě lépe pane předsedo.

Úvodní řeč Tomáše Sokola byla málo přesvědčivá, plná jen mátožně v realitě ukotvených tvrzení, skutkových i právních, naopak předseda Vandas se na televisní vystoupení velmi pečlivě připravil a pojal svůj projev jako velkolepou předvolební řeč – a celé soudní jednání jako svého druhu volební show, kterou mu vláda za peníze daňových poplatníků velkoryse poskytla.

(Pěkně prosím, pane ministře, nechtěl byste navrhnout rozpuštění Konservativní strany? Jestli to pomůže, i nějaký ten molotov bychom namíchali a při vhodné příležitosti vrhli, stačí se domluvit…)

Výsledek soudního řízení je už nyní celkem zřejmý: Nejvyšší správní soud si nemůže dovolit DS rozpustit, a ta tak oslaví další velký triumf, v jehož důsledku se můžeme v červnu klidně nadít hochů v kožených bundách s ozubeným kolem ve znaku a jednoduchými odpověďmi na složité otázky ve Sněmovně.

Musela to být scéna jako vystřižená z předlistopadové doby: přerovská policie dnes po skončení meetingu předvedla místopředsedu Dělnické strany Jiřího Štěpánka k podání vysvětlení. Jak uvádí ČTK, "důvodem byla žádost tajemníka přerovské radnice Jiřího Bakalíka, který po konzultaci s právníkem upozornil na údajně nevhodné výroky řečníků během shromáždění". Radnici se prý nelíbilo slovní spojení "národní socialismus".

Incident však měl, jak píše Četka, happy ending, neboť místo aby policie ponechala místopředsedu 48 hodin v cele (na což má podle místních zákonů právo víceméně bez udání důvodu), bezprostředně po úkonu jej propustila. Nejspíš byla s podaným vysvětlením spokojena.