Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Přehlídka hejlů.

Ve slavnostní, důstojné atmosfeře odehrál se dnes v restauraci Na růžku významný státní akt.

Nebylo to Na růžku, nýbrž v kojetínském podniku Na hrázi u Tondy, avšak v ostatním fakta sedí. Incidentem jsem se výborně bavil, arci nechtěl jsem o něm psát jako první, abych nebyl obviněn z jakýchkoli postranních úmyslů. Nyní ho otevřel Hlídací pes a já tedy využívám příležitosti o věci ve stručnosti poreferovat.

Protagonistou affairy je český emigrant žijící na Floridě Rostislav Hedviček, jehož známe jak z tohoto, tak – notabilněji – ze sousedního blogu. R. Hedviček se poté, co vyšly najevo nelibé skutečnosti ze spisu, vedeného na něj druhdy Státní bezpečností, nestáhl, jak by se dalo očekávat, do vnitřního oboru, ale dal svým aktivitám nový, vpravdě jelínkovský rozměr; Jelínkem v předchozí větě míněn Harry Jelínek, podvodník, který se v r. 1931 pokusil prodat zahraničnímu zájemci Karlštejn (a když to nevyšlo, o sedm let později pražskou tramvajovou linku č. 1).

Seznam laureátů; zaručeně pravý.

Hedvíček neprodává ani věci nemovité, ani dopravní infrastrukturu, nýbrž falešná americká vyznamenání, jimiž dekoruje nic netušící oběti, válečné veterány. Zda výrobu falsifikátu a s předáním spojený raut U Tondy financoval ze svých prostředků anebo pro to získal sponsory, není známo, arci právě tato skutečnost je rozhodná pro trestněprávní kvalifikaci skutku.

Pokud šly veškeré výdaje z jeho vlastní kapsy, je z hlediska českého práva vinen patrně toliko civilním deliktem, a to navíc spíše jen bagatelním: dekorované uvedl v omyl, že dostávají skutečné americké vyznamenání, když ve skutečnosti obdrželi bezcenný artefakt. Věc bude, domnívám se, řešena někde v soukromí, kde ocenění Hedvičkovi své metály vrátí a možná mu k nim, bude-li příležitost, i něco přidají.

Horší to je, pokud akce měla sponsory, a ti na ni přispěli v součtu částkou dosahující nejméně pěti tisíc korun. Pak by se jednalo o přečin podvodu, podle výše škody se sazbou do dvou nebo do pěti let vězení. A to nemluvím o trestném činu, jehož se Hedviček mohl udělením falešných vyznamenání dopustit v USA; o tom však přesné informace nemáme a proto kojetínskému bardovi doporučíme, ať se s dotazem obrátí na některého místního advokáta.

Kolik nakonec Rosťa Harry Hedviček v obou zemích obdrží, budeme arci se zájmem sledovat a o průběhu i výsledku jeho trestního stíhání čtenářstvo na tomto místě řádně zpravíme.

Aktualisováno.
Chcete-li se potěšit Hedvičkovým vysvětlením, můžete. Za vychutnání stojí odkaz na Bushův Executive Order z [2]9. listopadu 2004; ten totiž výslovně stanoví, že medaile, jimiž Hedviček své oběti dekoroval, příslušejí toliko vojákům amerických uniformovaných sborů. O možnosti, že by tyto medaile směly udělovat spolky veteránů, v dokumentu není ani slovo. Osobně bych chtěl vidět některý z těch diplomů v článku zmíněných: podepsán pod ním je, odhadoval bych, Ross C. Hedvicek, generálmajor U. S. Army ve výslužbě.

295 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 25927

Nejvyšší správní soud dnes vyhlášeným rozsudkem vyhověl kasační stížnosti Mládkova ministerstva průmyslu a obchodu a zrušil precisní a podrobně odůvodněný rozsudek Městského soudu v Praze ve věci žádosti Jana Šinágla o sdělení výše odměn nejvyšších úředníků ministerstva.

Ačkoli písemné odůvodnění nebylo zatím vyhotoveno, vzhledem k okolnostem případu porušujeme své pravidlo a cenu Osel měsíce, spojenou s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, udělujeme soudcům Tomáši Foltasovi, Davidu Hipšrovi a Pavlu Molkovi již nyní: představa, že státní správa demokratické země smí utajovat odměny svých úředníků na posici náměstek ministra nebo vedoucí odboru, což jmenovaní justiční výtečníci svým rozsudkem fakticky prohlašují, se natolik vymyká naší právní fantasii, že nelze reagovat jinak. Pánové Foltas, Hipšr a Molek jsou skutečnou ostudou české justice – a to je v této konkurenci co říct. Do Brna srdečně blahopřejeme!

12 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Platy a odměny
Počet zobrazení: 5577

Ve věku nedožitých 70 let zemřel dnes věřitel České strany sociálnědemokratické Zdeněk Altner. Pro sociální demokraty představuje jeho smrt mnohaměsíční úlevu od povinnosti zaplatit dluh, neboť řízení o dovolání bude teď přerušeno a dokud nebude pravomocně vypořádáno dědictví, nebude se v něm pokračovat. Tedy velmi pravděpodobně ne dřív, než po parlamentních volbách v příštím roce.

Vrcholem cynického nevkusu je status na stranickém Facebooku:


Opravdu může někdo takové lidi volit?

Aktualisováno.
Lidový humor reagoval bleskurychle:
Tryzna v Lidovém domě za JUDr. Altnera.

21 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Zdeněk Altner
Počet zobrazení: 8429

Foto: Vít Hassan
O kouzelném světě postkomunistického dokazování jsme psali minule, dnes tu máme něco podobného: případ vyvedeného advokáta. Jak barvitě líčí na svém blogu advokátka Klára Samková, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 Miloslav Sládek ji v pátek nechal vyvést ze soudní síně a poté nerušeně pokračoval v projednávání opatrovnické věci. Bez advokáta se panu soudci jistě jednalo pohodlněji, o tom žádná. Fascinující však je, nakolik si český soudce může být jist, že se mu nic nestane, přestože se dopustil jednání, které má všechny znaky trestného činu.

Nenávist soudců k advokátům je známá. V případě RWU (tzv. čarodějnických procesů) vyvrcholila arogance soudkyně Daniely Reifové tím, že přímo při hlavním líčení řekla obžalovaným, že je jí jich líto, jak špatně jsou obhájcem Robertem Cholenským hájeny. Po právu za to byla poté z projednávání kausy vyloučena, arci až po intervenci odvolacího senátu Felicie Hruškové; několik dalších senátů městského soudu toto extempore ponechalo v klidu.

Soudce Sládek – jenž se mimochodem už svou prací proslavil, když nechal odebrat dítě z rodiny za účelem lepšího odborného zkoumání jeho stavu – si může být jist nejen tím, že nebude stíhán trestně, ale v bezpečí je i před nevolí kárného senátu: pokud se tam vůbec dostane, čeká ho téměř s jistotou zprošťující rozhodnutí. Trestáni jsou tímto senátem totiž jen ti, kteří se znelíbili mocným, tak jako soudce Miloš Zbránek; ani nezákonné vzetí do vazby, jako v případě soudce Ondřeje Lázny, důvodem k potrestání není, a lze proto s pravděpodobností hraničící jistotou tvrdit, že kárný senát podrží i soudce Sládka.
82 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Klára Samková
Počet zobrazení: 14710

A máme tu další díl oblíbeného seriálu Právo na informace, jenž bude mít tentokrát formu sitcomu.

Ministerstvo spravedlnosti jsme v červnu, jak si někteří ještě jistě vzpomenou, požádali o data, z nichž jsou generovány výpisy jednání nařízených v příštích 30 dnech v infoSoudu. Kdybychom je měli, velmi by se odlehčilo našemu i ministerskému serveru, neboť každý pracovní den z něj, zcela zbytečně, můj legal.pecina.cz downloaduje 5625 stránek, v sobotu 9375 (v neděli odpočívá), místo aby jednou denně stáhl soubor XML, ten zpracoval a uložil do database.

Pro poskytování informací je stanovena zákonná patnáctidenní lhůta. Tou se arci ministerstvo necítilo nikterak svazováno a bohorovně odpovědělo až dnes. Jeho rozhodnutí připomíná výmluvy pětiletého dítěte, které rozbilo květináč: požadované informace prý nemají, a i kdyby je měli, nevztahují se k jejich působnosti. Samozřejmě jsme okamžitě podali rozklad.

A průtahy? Za ty zaplatí daňový poplatník 14 tisíc v podobě nákladů soudního řízení; však už je zvyklý za chyby svých úředníků platit.

Aktualisováno.

12 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 3487