Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Když čert nemůže uškodit, aspoň zasmrdí. V duchu tohoto starého rčení pojal svůj rozsudek oslovský senát Nejvyššího správního soudu ve složení Tomáš Foltas, David Hipšr a Pavel Molek. Rozsudek Městského soudu v Praze zrušil s tím, že soud musí nejprve ztotožnit a obeslat všech 9 Mládkových náměstků a 44 ředitelů odboru a o žalobě rozhodne až poté, co se seznámí s jejich názorem a dá jim možnost uplatnit svá procesní práva.

Nové rozhodnutí lze tedy očekávat někdy v polovině příštího roku, a to jen za optimistického předpokladu, že se všem 53 dotčeným osobám podaří výzvu doručit bez potíží a nikdo z nich nebude např. dlouhodobě v zahraničí.

Úmyslem soudců bylo primárně uškodit Janu Šináglovi a Petru Kočímu (se kterým má Pavel Molek již dlouhou dobu jakýsi niterný problém), případně mně, ale vysílá tím rovněž signál všem krajským soudům, které by měly snahu rozhodovat ve prospěch žadatelů o informace: nedělejte to, jinak vám budeme znepříjemňovat život, tak jako ho teď znepříjemňujeme osmému senátu Městského soudu v Praze. Správní žaloby týkající se žádostí o informace je proto lepší a jednodušší vždy, bez ohledu na argumentaci, zamítat.

Osoba, jejíž odměna má být zveřejněna, nemá v řízení podle zákona č. 106/1999 Sb. žádná procesní práva, povinný subjekt není dokonce ani povinen ji o tom, že někomu sdělil výši jejích odměn, informovat. Příčí se proto vší logice, že by tato její nonexistentní práva měla ožít v řízení před soudem: pokud povinný subjekt informace poskytne, dotčený nebude vůbec informován, pokud žádost odmítne a věc se dostane k soudu, získá tato osoba postavení fakticky ekvivalentní postavení účastníka řízení. Osel měsíce byl proto udělen zcela právem.

Nápad, jak formalistickým výkladem SŘS zcela zablokovat přístup veřejnosti k informacím, jest arci velmi originální a umožňuje četné variace. Příkladmo ve volebních věcech jsou dotčenými osobami všichni občané České republiky, neboť i oni budou tím, kdo bude zvolen poslancem nebo senátorem, potenciálně dotčeni na svých právech a mají právo se k volební stížnosti vyjádřit.

Co dalšího páni soudci ve svém úsilí oslabit práva veřejnosti vůči státní moci vymyslí?

Akutalisováno.
Napadlo mne, že hloupost Foltasova, Hipšrova a Molkova rozsudku lze nejsnáz demonstrovat na případu, kdy bude předmětem sporu mezi žadatelem a povinným subjektem samotná identita třetí osoby. Kdybychom se řídili názorem jmenovaných do taláru oděných tupců, musela by tato utajovaná osoba být soudem oslovena jako osoba dotčená, a aby nebyl účel utajení zmařen, byla by žalobci její procesní podání dávána na vědomí v přísně anonymisované podobě, a anonymisovány před žalobcem by musely být i všechny součásti spisu, které její identitu odhalují. A pozor, protože na úřední desce Nejvyššího správního soudu se vystavují zkrácená znění rozsudků, která identitu dotčených osob uvádějí, nakonec by se ji stejně žalobce dozvěděl. Nelze tedy než uzavřít, že se místo kvalitního judikátu, jaký bychom očekávali (a jaký si v soudcovských platech všichni platíme), se z NSS opět jednou ozvalo mocné zahýkání.

20 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Platy a odměny
Počet zobrazení: 4268

Jistěže by události posledních dní nabízely atraktivnější themata, např. co se stane, když se na hlavním nádraží v Praze objeví chlapík, co s vážnou tváří tvrdí, že je rychlík z Brna, nicméně ujmeme se nevděčné role a pojednáme místo toho nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2230/16.

Autor: Vojtěch Šimíček, spoluautoři: Ludvík David, Jiří Zemánek. Motto: Veškerá doručení písemností proběhla fikcí a následně byl stěžovateli ustanoven opatrovníkem justiční čekatel, který byl ve věci nečinný, řízení se aktivně neúčastnil a práva ani oprávněné zájmy stěžovatele nehájil. Výsledek: Frapantně nespravedlivé rozhodnutí, které platné procesní předpisy neumožňovaly zvrátit, protože, jak předesláno, doručováno bylo fikcí a stěžovatel by v řízení řádně zastoupen. Poslední uvozovky jsou uvozovkami v uvozovkách, protože bez možnosti získat informace od opatrovance je řádné zastupování účastníka neznámého pobytu vyloučeno pojmově, a kdyby Česká advokátní komora měla byť stopové množství úcty k právu, musela by svým členům účastnit se v této roli zjevně nespravedlivého procesu stavovským předpisem zakázat. Ale když odměna za opatrovnictví je tak snadná, lákavá a sladká, jen ji utrhnout, že, milí ČAKoví činovníci?

S nálezem nesouhlasíme, a to z principiálních důvodů: nebýt dvou světových unikátů, fikce náhradního doručení a zastoupení účastníka neznámého pobytu opatrovníkem, nemohlo by k ústavní stížností traktované exekuci dojít. Byl-li by Ústavní soud věren důvodům, pro které byl ustaven, musel by zrušit (minimálně) ustanovení § 29 odst. 3 a § 50 OSŘ, protože v civilisované společnosti se soudní korespondence doručuje – a její doručení se k újmě adresáta nepředstírá –, a opatrovnictví má smysl toliko tehdy, jsou-li k jeho výkonu splněny elementární předpoklady, inter alia, má-li opatrovník možnost ve prospěch opatrovance relevantně skutkově argumentovat.

Chápeme, nad osudem slepce, jenž byl pokutován za něco, čeho se dopustit a limine nemohl, a nyní mu Ústavní soud jako poslední dostupná instance poskytl ochranu, zajisté nezůstane jediné oko prosto slz dojetí, nicméně co Šimíček a jeho melody boys vyprodukovali, není nic jiného než nic neřešící, plytký ústavněprávní kitsch.

34 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 7441

Ze zákona na ochranu republiky, č. 50/1923 Sb.:

§ 11
Urážka presidenta republiky.

    1. Kdo před dvěma nebo více lidmi presidentu republiky nebo jeho náměstku na cti ublíží vyhrůžkou zlého nakládání nebo jiným hrubě zneuctívajícím projevem nebo ho uvede ve veřejný posměch,
      kdo pronese o něm obvinění, věda, že tím vážně ohrozí jeho čest,
      trestá se za přestupek vězením od osmi dnů do šesti měsíců.

    1. Dopustí-li se vinník činu veřejně nebo tváří v tvář presidentu republiky (jeho náměstku) neb opětovně před dvěma nebo více lidmi při různých příležitostech nebo ho tělesně ztýrá, trestá se za přečin vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.

  1. Důkaz pravdy i přesvědčení o pravdě je vyloučen.
17 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4185

Jakkoli jsme se v případě soudce Kydalky vyslovili pro respekt ke svobodě slova a nesouhlasíme tím, aby byl přístup do politické soutěže restringován nad rámec zakotvený ústavním řádem, v případě teplického soudce Miroslava Čapka musíme senátu Ústavního soudu ve složení Josef Fiala, Jan Filip a soudce zpravodaj Radovan Suchánek, který zamítl Čapkovu stížnosti proti rozhodnutí kárného senátu, přisvědčit: přeposílá-li soudce e-mailem, s prominutím, kdejakou pitomost, nemůže se divit, že to bude posouzeno jako jednání znevažující v očích veřejnosti pověst justice. Leč k tomu za okamžik.

Soudce Okresního soudu v Teplicích Miroslav Čapek je psychopath, to je o něm všeobecně známo, ale zároveň je to jeden z mála soudců, jimž nevytýkám jejich komunistickou minulost, neboť věřícím komunistou nejen byl, ale i zůstal. V kárně projednávané věci šlo o to, že soudce ze své privátní e-mailové adresy přeposlal řadě osob text hanobící, formou fiktivní konversace, senátora za ODS Jaroslava Kuberu a několik jeho spolustraníků. Jaký přesně byl obsah e-mailu, nevíme, podle toho, jak je reprodukován oběma rozhodnutími, se v něm hemží vulgaritami.

Lze důvodně presumovat, že podobné texty přeposílají ze svých soukromých mailových schránek i jiní soudci, avšak protože nebudí ve svém okolí tolik emocí jako Čapek, nikdo to neřeší.

Kárně obviněný namítal použití listiny – jeho vyjádření – získané ještě předtím, než mu byl doručen opis kárného návrhu, to však nepokládáme, shodně s Ústavním soudem, za podstatné; kdyby byl v řízení mlčel, odsouzen by být nemohl, autorství e-mailu je prakticky neprokazatelné, nenajde-li se v počítači obviněného, a domovní prohlídku kárný senát nařídit nemůže. Jenže nemlčel, nezůstal filosofem, přiznal se a nyní tedy čelí následkům.

Čapek měl na svou obhajobu k disposici dva hlavní argumenty. Za prvé, že regulace toho, jak si soudce počíná v ryze privátní sfeře, podléhá imanentním omezením: soudce nebo státního zástupce lze kárně postihnout např. za to, že krade v obchodě, tropí na veřejnosti opilecké sceny (že, Jene Petrásku?) nebo neplatí nájemné, případně soudem stanovené alimenty, nikoli ale za to, že má vedle manželky i milenku, protože takový požadavek by byl morálně pokrytecký a prima facie nepřiměřený. Přeposílání legračních e-mailů by se tedy, s jistou benevolencí, dalo pod takové soukromé jednání, nemající dopad do veřejného obrazu soudce, podřadit.

Druhým argument je argument svobodou projevu. Tam ale, obáváme se, vzal soudce Čapek věci za špatný konec. Kdyby totiž tvrdil, že v authentičnost zprávy uvěřil, mohl by se odvolat na své právo šířit informace. On však naopak argumentoval tím, že jde o zřejmou fabulaci (§ 3 nálezu), a tím se dobrodiní ochrany svobody šířit informace vzdal.

Naše pocity jsou tedy smíšené. Čapek byl s vysokou pravděpodobností postižen nikoli proto, že něco pohoršujícího učinil, ale protože mnoha lidem leží v žaludku, přičemž nelze pominout ani jeho předchozí neúspěšnou kandidaturu na předsedu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Na straně druhé, jeho obhajoba byla nepromyšlená a slabá – což překvapuje tím více u zkušeného trestního soudce – a za odsouzení tak může děkovat v prvé řadě sám sobě.

4 komentáře
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5444

Osoba V. M. alias Tomáše Zeleného je veřejnosti dobře známa z kausy plukovníka Roberta Šlachty (v aktivistických kruzích známého pod přezdívkou ušatý traktorista; omlouvám se: ušatý kombajnér!). Pokuta, jak víme, byla zrušena a k novému uložení se policie dosud neodhodlala.

Šlachtův útvar, mezitím již bez milovaného velitele, nyní prohrál s T. Zeleným další spor, týkající se informací z trestního řízení, v němž Zelený figuruje jako setrvale podezřelý. Osmý senát Městského soudu v Praze ve složení Slavomír Novák, Hana Pipková a Marcela Rousková opět chválíme: žaloba byla podána 28. června, rozsudek, jímž bylo žalobě vyhověno, byl doručen dnes, tedy za 135 dnů, do čehož je nutno započítat lhůtu, kterou měl žalovaný k vyjádření, a dobu, kterou zabrala úhrada soudního poplatku.

Národní centrála proti organisovanému zločinu (některými novináři o důležitou předložku svévolně, případně potměšile připravovaná) má nyní 15 dnů na to, aby aktivistovi požadované informace poskytla, a ministerstvo vnitra 30 dnů, aby mu zaplatilo náklady řízení.

Aktualisováno.
O kause referuje na Euru Václav Drchal; titulek jeho článku mám za poněkud zlomyslný…
10 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Fénix
Počet zobrazení: 5926