Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Dnes tu máme pro příznivce závadového diskursu něco skutečně pikantního: dokumenty o tom, jak soudkyně nálepkových zločinců Dana Šindelářová konsultovala své rozhodnutí o podjatosti znalce Ivo Svobody s nadřízenými soudy.

Nejprve Šindelářová poslala svůj dotaz Nejvyššímu soudu, konkrétně soudkyni Miladě Šámalové. Ta však neodpověděla, a proto se Šindelářová obrátila na místopředsedu Městského soudu v Praze Bohuslava Horkého. Jaká byla jeho odpověď, není ze spisu patrno, avšak ihned po konsultaci změnila soudkyně svůj názor o 180° a rozhodla, že Svoboda vyloučen není.

Pozoruhodné je, že v obou dotazech uváděla po pravdě, co I. Svoboda vypověděl a jaké to má procesní důsledky. Že je to bez významu, uvedla až ve svém opatření. Je opravdu komické moci porovnat, co si český soudce skutečně myslí a co napíše do svého rozhodnutí.

Obžalovaný Patrik Vondrák postup soudkyně Šindelářové, hraničící s fraškou a otevřeným výsměchem základním zásadám procesního práva, přirozeně napadá námitkou podjatosti. Jistě se dozvíme, že vše bylo v naprostém pořádku, žádná konsultace se nekonala, a D. Šindelářová diametrálně změnila svůj názor jen na základě vlastního geniálního vnuknutí.

A pak, že u soudu nebývá legrace!
19 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 6349

Nechcete dopadnout jako Jan Šinágl? Chcete se dozvědět, jak o heydrichiádě správně (a bezpečně) mluvit a psát? Pak si nenechte ujít příležitost ve čtvrtek 18. října, kdy Ústav pro studium totalitních režimů, pilíř českého chauvinismu, pořádá na toto thema nalejvárnu za účasti samotného guru české dějepravy Jaroslava Čvančary.

Na rozdíl od předchozího symposia o válečném roce 1942, na něž, jak víme, mohli jen ÚSTRem prověření odborníci (a v žádném případě se tam nesmělo hovořit o pamětnici Kropáčkové), tato přednáška bude zaměřena praktičtěji: v podstatě to bude rychlokurs o tom, co si můžete v demokratické České republice o heydrichiádě svobodně myslet, abyste se nedostali do potíží s Policií ČR, BIS, ÚSTRem a dalšími na čistotu vašich myšlenek dohlížejících institucí.

Pravda se ten den bude v ÚSTRu krčit v koutě a pokud jde o svobodu, ta tam byla viděna naposledy snad kdysi v době prvního ředitele.

A pokud jde o státního historika Čvančaru, musím dát dodatečně zapravdu jednomu svému příteli, s nímž jsem před několika lety vedl delší rozpravu na thema skautingu. Já jsem toto hnutí hájil a poukazoval na positivní hodnoty, které mladým lidem vštěpuje, zatímco on tvrdil, že pro skauta je základní hodnotou disciplina a skauting je v podstatě hnutím militaristickým.

Čvančarův případ, myslím, ilustruje, že jsem tehdy neměl pravdu já a měl ji on: z člověka, který sám pod totalitním režimem trpěl, se stal v důsledku skautské výchovy poslušný vykonavatel bezpráví, schopný posílat druhé pro nesprávné – rozuměj: odlišné – názory před soud a klidně i do vězení. Domnívám se, že lidmi jako Čvančara lze jedině pohrdat.

29 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 3448

A nový vývoj máme i v případě nálepkového extremismu: Městský soud v Praze zamítl stížnost Patrika Vondráka týkající se podjatosti soudkyně Dany Šindelářové. Tu však, aby se neřeklo, lehounce, ale opravdu jen lehounce, za její nehorázné výroky na adresu obžalovaného pokáral.

Příjemnou četbu!
9 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 3458

Před krátkou dobou jsme na tomto blogu žertovali, že znalecké posudky na pravicové extremisty by měli psát aktivisté z Antifa, protože nikdo jiný to soudu tak objektivně nepodá, a vida, stalo se: ústavní znalecký posudek na projev Lucie Šlégrové dostala ke zpracování známá brněnská aktivistka Petra Papiežová-Vejvodová.

Posudek, ve kterém byla L. Šlégrová usvědčena z nebezpečného pravicového extremismu, rasismu a ethnické nenávisti, je zde, rozhovor s nezávislou znalkyní, který vyšel v časopise Romano Hangos a v Britských listech, na ukázku zde (podotýkám, že v něm souhlasím téměř se vším: nikoli ovšem s tím, že by osoba s tak pestrou aktivistickou minulostí jako Vejvodová měla a mohla vytvářet znalecké posudky).

Ve svém posudku se Vejvodová plně postavila za Mazlovu koncepci kontextuálního extremismu a a margo zmínek Šlégrové o národním socialismu uvedla:
Tento etnický kontext a činnost obžalované jasně ukazuje, že se v žádném případě nejedná o národní socialismus navazující na Beneše, Klofáče atd. Naopak jde o podporu nacionálního socialismu, který prosazuje rasovou a etnickou nesnášenlivost.
Tím je osud obžalované fakticky zpečetěn, za svůj litvínovský projev bude odsouzena, možná i k nepodmíněnému trestu: i když v něm nepadla o nacismu ani zmínka, z osoby řečnice je patrné, co ve skutečnosti myslela. Co u jednoho legitimní politický projev, u druhého trestný čin.
9 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 5846

U Ústavního soudu mne už máloco dokáže překvapit, ale když čtvrtý senát ÚS odmítl vyloučit Pavla Rychetského z rozhodování v kause vítkovských žhářů, přestože se Rychetský k případu v mediích dosti explicitně vyjadřoval a v jeho advokátní kanceláři působí zmocněnec poškozených Pavel Uhl (úzké a dlouholeté přátelské vztahy mezi Rychetským a Uhlovou rodinou nebyly obhájci z důvodů, jimž nerozumím, namítány, ačkoli by nebyl problém je prokázat např. fotografiemi z rodinných akcí, příkladmo z loňské oslavy šedesátin Anny Šabatové, které se předseda Ústavního soudu zúčastnil), musel jsem konstatovat, že se tady nehraje fair.

Je mi líto, ale ač si myslím to samé, co Rychetský, a vítkovský útok pokládám za ohavnost, za kterou bylo na místě uložit pachatelům přísné tresty (problém mám toliko s právní kvalifikací skutku), o Rychetského podjatosti nemůže být pochyb. Spravedlnost je příliš vážná věc, než abychom se jí snažili dosáhnout lstí a podvodem, a vydávat Pavla Rychetského za nepodjatého jinak než podvodem bohužel nazvat nemohu.

Čtvrtý senát Ústavního soudu ve složení Jan Musil, Jiří Mucha a Vladimír Kůrka proto dostává prestižní cenu tohoto blogu Osel měsíce, k níž laureátům srdečně blahopřejeme. Zcela mimořádně jim však místo oslích uší ve tvaru paragrafů budou předány uši jiného zvířete, jež to, čeho se dopustili, vystihuje přesněji.

12 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5515