Nechcete dopadnout jako Jan Šinágl? Chcete se dozvědět, jak o heydrichiádě správně (a bezpečně) mluvit a psát? Pak si nenechte ujít příležitost ve čtvrtek 18. října, kdy Ústav pro studium totalitních režimů, pilíř českého chauvinismu, pořádá na toto thema nalejvárnu
za účasti samotného guru české dějepravy Jaroslava Čvančary.
Na rozdíl od předchozího symposia o válečném roce 1942, na něž, jak víme, mohli jen ÚSTRem prověření odborníci (a v žádném případě se tam nesmělo hovořit o pamětnici Kropáčkové), tato přednáška bude zaměřena praktičtěji: v podstatě to bude rychlokurs o tom, co si můžete v demokratické České republice o heydrichiádě svobodně myslet, abyste se nedostali do potíží s Policií ČR, BIS, ÚSTRem a dalšími na čistotu vašich myšlenek dohlížejících institucí.
Pravda se ten den bude v ÚSTRu krčit v koutě a pokud jde o svobodu, ta tam byla viděna naposledy snad kdysi v době prvního ředitele.
A pokud jde o státního historika Čvančaru, musím dát dodatečně zapravdu jednomu svému příteli, s nímž jsem před několika lety vedl delší rozpravu na thema skautingu. Já jsem toto hnutí hájil a poukazoval na positivní hodnoty, které mladým lidem vštěpuje, zatímco on tvrdil, že pro skauta je základní hodnotou disciplina a skauting je v podstatě hnutím militaristickým.
Čvančarův případ, myslím, ilustruje, že jsem tehdy neměl pravdu já a měl ji on: z člověka, který sám pod totalitním režimem trpěl, se stal v důsledku skautské výchovy poslušný vykonavatel bezpráví, schopný posílat druhé pro nesprávné
– rozuměj: odlišné – názory před soud a klidně i do vězení. Domnívám se, že lidmi jako Čvančara lze jedině pohrdat.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
ÚSTR ještě jednou k heydrichiádě
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Naše případy
- Kategorie: Jan Šinágl
- Počet zobrazení: 3417
Komentáře
Pane Pecino, prosím Vás nevíte, co se stalo se stranou Koruna česká? Když jsem obdržel volební lístky, shledal jsem, že tentokrát nemám možnost přispět ke vzniku mnohonárodnostní podunajské monarchie. Je strana v rozkladu, nebo pouze neuznává kraje a krajské volby?
mvcr.cz/.../...
A občas, když už situace přestává být obelhatelnou, doporučí vrchnost lidu, jak o situaci psát, viz "superobčany".
Dale Cooper
Ty s dovolením žádný skaut nejsi, tebe formovala generace mániček (hippies), ne Mirek Dušín jako Čvančaru.
Jinak nemyslím, že by skauti byli vychováváni ve víře ve správnost nějakého (svého?) názoru a špatnost názoru jiného. Tam nešlo o názor, ale o chování: nelhat, nepodvádět, pomáhat starým a slabším, dodržet slovo apod. Zde řeči o černobílosti nemají co dělat. Nemyslím, že bys v disputaci uspěl s tím, že by skaut měl mít respekt k tomu, kdo se domnívá, že je správné lhát, podvádět, přitěžovat starým a slabším, nedodržovat slovo atd.
Pro mě ani pro tebe není problémem představa, že za války se (někteří) Němci chovali jako dobytek, a po ní se jako dobytek chovali (někteří) Češi. To je pro Čvančaru neakceptovatelné, nemožné. Pro něj byla WWII bojem Dobra proti Zlu, nejen vcelku, ale i v jednotlivostech. Takže větší násilí Čechů na Němcích jsou pro něj "excesy" (politováníhodné, ale ojedinělé), kdežto násilí opačné (Lidice) je nikdy neodpustitelný zločin, za který navíc odpovídají všichni Němci.
Pokud jsi pozorně četl jeho odborné vyjádření, nemohlo ti ujít, že je v něm přítomen dějinný ethos, a prismatem tohoto ethosu vidí dějiny.
Jenže tak to není. Druhá světová válka, jako každá válka, byla celkem vzato odporná záležitost, kde nic podobného nenajdeš. Ušpinili se všichni, ti, kteří vypálili Lidice, i ti, kteří nechali bombardovat Drážďany a Cáchy.
Nevím, jestli se tohle naučil zrovna ve skautu. V těch letech (10 - 14) jsou myslím děti moc malé na nějaké takové polemiky a finessy. Tam jde o to je naučit slušnému chování a to je samozřejmě dobré, to není "věc názoru".
Já myslím, že tomu dělení na "my" a "oni" nás naučil mnohem intensivněji život v totalitě obecně, kde se to skutečně dělilo na "oni" = komouši, estébáci, kollaboranti, udavači, evt. vexláci, "vejšky" (notabilně studenti práv) a na "my" = utlačovaní, nekollaborující, udávaní, sledovaní, evt. "máničky", "bigbíti" atd.
Je mi opravdu líto, že scouting je tak hrozně out, že de facto skomírá. Jsem si jist, že jeho kladné stránky a následky pro mládež zcela zastíní ty špatné. Ale jinak to být ani nemůže: zlá doba nepřeje dobrým věcem a místo Církve oslavuje a velebí Pussy Riot...:-(
Obecne vzato mi pripada, ze o skautingu tady diskutuji zejmena ti, kteri o nem v podstate nic netusi.
A davat do takovychto souvislosti neci odborne, ci "odborne" nazory, ci pracovni vysledky s tim, ze chodil do skautu je asi stejne, jako ze vsichni kdo v mladi treba aktivne hrali fotbal, nebo treba rugby, musi byt hloupi burani...
A i kdyby nebyly, nevěšte hlavu, vyrostl jsem bez nich a v přírodě se vyznám lépe než kdejaký ten tramp s celtou a usárnou.
Mimochodem, Vodníku, jedl jste někdy lakovku ametystovou?
Lakovky ametystové, lakové i šupinaté sbírám pravidelně, tady jich rostou mraky a právě teď jich mám plný mrazák. Do polívky jsou skvostné.
Starý pán
Ještě k těm junákům: tam nešlo jen o poznávání přírody. Myslím, že nejdůležitější byla právě ta výchova k čestnosti v jednání s druhými, sebeomezení, sebedisciplína, k čemuž se bez kollektivu vychováte velmi těžko, pokud vůbec. Já byl de facto jedináček (do 10 let) a myslím, že mi to velmi prospělo!
Já to chápu, však v Setonovi taky. Blíže jsem tu mravnost nerozebíral, protože je to abstraktnější.
"k čemuž se bez kollektivu vychováte velmi těžko, pokud vůbec"
a to já právě nesouhlasím. Já jsem velmi zodpovědný. A disciplinovaný taky, protože jsem ještě nikoho nezabil, i když jsem chtěl. Akorát nemám rád, když je kromě vybraných žen blíže než dva metry ode mě, nebo na mě mluví, nebo mi, nedejbože, telefonuje.
RSS kanál komentářů k tomuto článku