Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Minulý týden přednesla advokátka Klára Samková na parlamentním semináři nazvaném Máme se bát islámu? projev. To už se v parlamentu občas stává, že tam lidé hovoří, ba samotný termín parlament má prý s mluvením etymologicky cosi společného.

Jenže tolik demokracie, aby si každý mohl – notabene v parlamentu! – říkat, co si myslí, nemáme, a proto ideologický tajemník (zatím jen tajemník, ale to přijde) České advokátní komory Ladislav Krym podal Komoře podnět, aby se projevem zabývala. A takový podnět je potřeba přísně prošetřit, čehož se Komora ochotně ujala.

Připomeňme, že podle ustanovení čl. 4 odst. 3 ethického kodexu platí, že projevy advokáta v souvislosti s výkonem advokacie jsou věcné, střízlivé a nikoliv vědomě nepravdivé. Soudruh tajemník nespecifikoval, čím tento projev z řečených mantinelů vybočil, to arci nebude šikaně Komorou neoblíbené advokátky na překážku: možná by se kárný orgán mohl inspirovat soudy a dát projev přezkoumat znalcem, který, jak víme z mnoha případů kontextuálního extremismu, jediný umí kompetentně zjistit, co pachatel svými slovy ve skutečnosti mínil.
33 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Klára Samková
Počet zobrazení: 10540

Zatím byla v Autonomním centru Klinika nahlášena bomba dvakrát, a v obou případech se opakoval proces, který po několika hodinách plného policejního i aktivistického nasazení vyvrcholil osvobozením Kliniky a návratem do bodu nula, neboli, jak říkáme my programátoři, GOTO 10.

 
Napadá mne, že bude-li počet opakování narůstat, musí chtě-nechtě dojít k určité ritualisaci této události. A proč se neinspirovat ve Velké Británii, kde se každý rok, již více než půl tisíciletí, koná State Opening of Parliament, honosná a symboly naplněná rituální podívaná.
 
Představme si, jak by to mohlo vypadat v případě Kliniky:
 
První událostí na itineráři je samotné ohlášení bomby anonymním e-mailem. To se jeví být nadbytečným, risiko explose s ohlášením nijak nekoreluje, proto bych navrhl od něj upustit a konat vyklizení např. každý třetí pátek v měsíci, anebo, aby to bylo stylovější, první úterý následující po úplňku.
 
Policie by se dostavila na místo a zvláště k tomu vybraný ozbrojenec by tonfou zabušil na dveře. Squatteři by se otázali, kdo přichází a čeho sobě žádá, a policista by pronesl úřední formuli. To by se opakovalo řekněme třikrát po sobě, pak by squatteři pustili policii dovnitř, ale předtím by se zvlášť k tomu vybraní a vycvičení jedinci odebrali na střechu, kde by se připoutali ke komínu.
 
Po vpuštění policistů na Kliniku obvykle následuje čtení předběžného opatření vydaného Obvodním soudem pro Prahu 3. To je sice irelevantní (předběžná opatření vykonává exekutor, nikoli policie), ale rozhodně je to příležitost pro další rituál. Předběžko vytištěné na pergamenu, svinuté do svitku a převázané zelenobílou stuhou s nápisem Pomáhat a chránit by ze zdobené kabely vyňal velitel zásahu, předal ho policejnímu čteci a ten by jeho obsah pomalu, slavnostně deklamoval, právě tak, jako čte britský monarcha legislativní program vlády. Squatteři by reagovali skandovaným voláním Hanba! a Kliniku nedáme!, avšak protože, jak vysvětleno, předběžné opatření nemá stejně žádný význam, tyto projevy nevole by mohly být tlumené a symbolické.
 
Stalo se pravidlem, že policisté při akci něco na Klinice poničí. I to by se dalo ritualisovat. Dva squatteři by např. mohli podržet z veřejí vysazené dveře, do kterých by velitel zásahu slavnostně kopnul.
 
Pak by následovalo sundávání squatterů se střechy. Zásah se může konat za každého počasí, je tedy nutné dbát na bezpečnost zúčastněných. Představuji si to např. tak, že policista lezec by protáhl horní polovinu těla střešením okénkem, poklepal by vybranému squatterovi připoutanému řetězem ke komínu na rameno a vyzval ho Slez!, na což by následovala odpověď Neslezu!, a po trojím opakování konversace by se lezec vrátil dolů a ohlásil veliteli: Nesleze!
 
Jádrem ceremoniálu musí být arci hledání samotné bomby. Navrhoval bych, že squatteři připraví pět atrap z lepenky, a ty v budově schovají. Pyrotechnici by pak tyto atrapy hledali, a až by všech pět nalezli, rituálně by je přímo před Klinikou zneškodnili. Anebo, aby to bylo pro policii více motivující, mohly by být v atrapách koblihy, jako symbolické výkupné za to, že policie Kliniku fakticky nevyklidí.

Tím by byl program vyčerpán. Policisté by squattery vyzvali, aby se do budovy, jež patří státu, nevraceli, ti by na ně symbolicky vystrčili k tomu účelu užívanou část těla, a po odjezdu všech jednotek by přestřihli řetěz a vrátili se k rozdělané práci.
11 komentářů
Kategorie: Humor
Počet zobrazení: 6741

Zdroj: Právo
Stolicí soudní, přirozeně.

Zda a jak mohou soudy vyslýchat panovníka a jak k němu přistupovat, je-li stranou řízení, je prastarý právní problém, který kdysi vedl ke vzniku dichotomie aerarium/fiscus. Ta arci neřešila situaci, kdy měl být panovník soudem toliko slyšen jako svědek. Např. v Německu existovala úprava, podle níž soud nesměl císaře k výslechu předvolat, ale musel se k němu sám dostavit, a ta má kuriosní dozvuky v dnešním § 48 StPO a § 375 odst. 2 ZPO, podle nichž toto privilegium – arci jako pouhý anachronismus – svědčí spolkovému presidentu.

V České republice bohudíky nic podobného nemáme, a tak, když vystoupil před Ústavním soudem bývalý president Václav Klaus, mohli jsme oprávněně žertovat, že při jeho řeči zřejmě budou muset ústavní soudci povstat; fakticky jsou si ovšem před soudem všichni rovni, a soud může předvolat k výslechu presidenta republiky stejně jako kteroukoli jinou fysickou osobu. Jediný rozdíl je v tom, že presidenta nelze zadržet, a proto není možné ho ani předvést, soud by ho však mohl k výslechu nutit ukládáním pořádkových pokut, na něž jeho indemnita nedopadá.

Zemanův příchod do soudní síně, jak ho zachytily Novinky, nebyl arci prost kuriosního, neboť onen se dostavil s početným doprovodem, včetně tiskového mluvčího a kancléře. Až president přijde k soudu sám nebo nejvýš s ochrankou, a ke vstupu do jednací síně bude běžným způsobem vyzván, budeme si moci říct, že žijeme v normální evropské zemi a nikoli v jediné banánové republice mimo oblast tropů. Zatím k tomu ještě dost schází.

Aktualisováno.
Zvukový záznam výpovědi v MP3. Poučení bylo správné, bez upozornění na možnost trestního stíhání.
26 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Zdeněk Altner
Počet zobrazení: 8527

Krajský soud v Hradci Králové zveřejnil nový rozsudek v kause Lukáše Nečesaného, řečený aprílový; činíme tak i my (zde). Zatímco v případě Petra Kramného nevylučujeme, že jde o vraha, přestože soudem zjištěný skutkový stav flagrantně postrádá podklad v provedeném dokazování, u L. Nečesaného máme za to, že dokazování vinu obžalovaného spolehlivě vyvrátilo.

Proč je tomu tak, jsme s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu stručně rozebrali v předchozím postu, a nové úvahy krajského soudu jsou takového druhu, že by se nad nimi ustrnul i průměrný absolvent zvláštní školy. Důkaz výpovědí spoluvězně J. F., jemuž se měl obviněný doznat, je jedním slovem trapnost, a trvat na tom, že něco prokázala námi kritisovaná fotorekognice (str. 54) a zjevnou manipulaci ze strany policistů vydávat za důsledek toho, že poškozená byla pod vlivem léků, je jasným indikátorem kritické důkazní nouze, ve které se soud nacházel.

Souhlasíme tedy s Nejvyšším soudem, s jehož výhradami k hodnocení důkazů se Vackův senát vůbec nedokázal vypořádat, a konstatujeme, že případ Nečesaný je dalším argumentem, proč by v takto závažných trestních věcech měly rozhodovat porotní soudy a nikoli senáty složené z profesionálního soudce a dvou přísedících do počtu.
7 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Lukáš Nečesaný
Počet zobrazení: 5158

Zdroj: k213.cz

Český soudce. Vzor mravnosti, morální páteř společnosti. Je vůbec možné, že by se někdo takový dopustil nečestného jednání? Vyloučeno, řekl jsem si – jak jistě nepochybuje nikdo, kdo zná mou mnohaletou praxí vytvrzenou úctu k českému soudcovstvu – resolutně nad informací na webu K213, že Soudcovská unie má v budově Obvodního soudu pro Prahu 1 pronajatu kancelář.

Přesto červík pochybností zahlodal, a poslal jsem tedy pro jistotu žádost o informace, očekávaje, že nájemní smlouva bude zcela v pořádku, s ohledem na nadprůměrné příjmy soudců a četnost členstva Unie znějící možná i na vyšší než tržní nájemné.

Dnes jsem obdržel odpověď: [1], [2], [3], [4], [5], [6].

Nyní bez ironie: jestli mi ještě někdo někdy bude tvrdit, že soudce v této zemi je v zásadě slušný člověk, který by se nedopustil žádné špatnosti, tuhle smlouvu mu ukážu. Pravý opak je pravdou: soudce v České republice nebývá až na výjimky o nic menší gauner než ti, kteří před něho přestupují jako obžalovaní, a čím déle si tato společnost bude nalhávat, že je tomu jinak, a bude svým soudcům připisovat jakoukoli míru charakteru a bránit jejich nezávislost, tím horších služeb se od své justice dočká.

V tom jsou právě ty subtilní rozdíly mezi postkomunistickou a vyspělou společností: v obou nosí soudci taláry a tváří se jako vtělení krále Šalamouna, ale neumím si představit, že by něco podobného dovolili soudci němečtí, britští a už vůbec ne američtí.

Věc tedy nezbývá než uzavřít procesně. Myslím, že státní zástupkyni Zdeňce Galkové nad mým trestním oznámením samou radostí nadskočí poncho; o vyrozumění, proč popsané jednání nemůže být trestným činem, o barvě podkladu i o počtu vykřičníků budeme na tomto místě – nebudeme-li pro zpupnost mezitím vzati do vazby – neprodleně informovat.

42 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 10141