Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jako to nejlepší, na co lidstvo přišlo od vynálezu Hronova nekotitelného buňátu, presentovali politici různých stran a vyznání tzv. nulovou variantu oddlužení, při níž by dlužník nemusel splatit ani dotud vyžadovaných 30 % dluhů. To, co se nakonec dostalo do zákona a co nabude v létě účinnosti, tedy sněmovní verse nulového oddlužení, budí značné rozpaky.

Podle § 412a odst. 1 písm. c) InsZ je oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty splněno (též) tehdy, jestliže po dobu 5 let od schválení oddlužení nebylo dlužníku oddlužení zrušeno a dlužník neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů; má se za to, že tuto povinnost neporušil, jestliže v této době splatil nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek.

Je tu tedy konstruována vyvratitelná právní domněnka, jejíž naplnění soud vyhodnotí a podle toho dlužníka buď zprostí nebo nezprostí povinnosti uhradit zbytek dluhů, tedy provede jeho oddlužení v užším slova smyslu. Může stejně dobře oddlužit toho, kdo platil jen zákonem vyžadované minimum (dvojnásobek odměny insolvenčního správce), jako neoddlužit dlužníka, který zaplatil 99 % dluhů.

Takové ustanovení není sice v právním řádu zcela výjimečné, ten na mnoha místech pracuje s relativně neurčitými právními pojmy, zvláštností však je kontext takto pojatého oddlužení: totiž fakt, že oddlužením se lidé nezbavují jen skutečných dluhů, ale do značné míry i nedluhů, tedy závazků, které by v právním státě nikdy nemohly vzniknout, případně by nevznikly v takové výši. Politici, kteří oddlužovací novelu připravovali, to dobře vědí a rovněž chápou, že fakticky se oddlužením neřeší mediálně vděčné případy notorických dlužníků, kteří jen vyráželi klín klínem a úvěr se špatnými podmínkami pokrývali úvěrem s ještě horšími, ale z nemalé části pohledávky, k jejichž vzniku přispěla vadná legislativa a soudní praxe minulých let: lichevní úroky a nepřiměřené smluvní pokuty, hypertrofované náklady řízení, náklady exekuce, které v souladu s ekonomickou povahou soukromého exekučního podnikání pokrývají nejen to, co exekutor musel vynaložit při vymožení pohledávky, ale i náklady několika jiných, neúspěšných exekucí – a samozřejmě také exekuční tituly vzniklé laxním přístupem soudů k právům žalovaného, jehož se soud buď nepokusil najít vůbec a doručoval mu fikcí tam, kde nebydlí (tímto světově unikátním vynálezem a kvintesencí postkomunistického bezpráví), nebo mu ustanovil tzv. opatrovníka: proč takzvaného, ví každý, kdo někdy takového opatrovníka viděl v akci. O tom, že došlo k masivnímu zneužití institutu rozhodčího řízení, což už odmítl přehlížet i Ústavní soud, který má jinak pro bezpráví páchané veřejnou mocí značné pochopení, ani nemluvě.

Frivolní legislativní přístup vedoucí k vytváření pochybných exekučních titulů se státu vymstil ve formě laviny exekucí a jestliže není v jeho silách napravit ono bezpráví individuálně (justice není ostatně schopna bez enormních průtahů zvládat ani svůj stávající nápad), hledá cesty, jak najít s dlužníky – a nedlužníky – oboustranně akceptovatelný kompromis.

O problému exekucí se napsalo a namluvilo hodně, a my nemáme, co bychom dodali nad rámec toho, co na tomto blogu konsistentně píšeme již od r. 2008; naposledy jsme se problematice věnovali loni v září.

Nová a naši pozornost tudíž zasluhující je, jak řečeno, toliko do zákona vtělená myšlenka, že soud bude míru snahy dlužníka-nedlužníka posuzovat individuálně, bez přijatelně určitého referenčního rámce, což nepovede k ničemu jinému než eskalaci bezpráví; není daleko den, kdy Ústavnímu soudu nezbude než zasáhnout znovu a judikovat, že není ústavně konformní, aby jeden dlužník za méně úsilí oddlužen byl a druhý za více nikoli.

Tak schválně, jak dlouho to bude trvat: vaše tipy očekáváme v komentářích.

Komentáře   

-3 # Vena 2019-02-21 11:11
Předně Vás musím opravit,soud bude posuzovat všechny případy,ale zatímco v případě splnění nad 30% bude mít za to, že povinnosti nebyly porušeny, při nižším splnění bude důkazní břemeno tížit dlužníka a pouze v těchto připadech bude na libovůli soudce,zda oddlužení přizná. Podstatnou změnou, která však není vůbec, ku škodě budoucích dlužníků, akcentována, je, že nově bude oddlužení provedeno splátkovým kalendářem společně se zpeněžením majetkové podstaty. Zákon tedy přes tvrzené zmírnění naopak výrazně přitvrdil a dlužníkům dává na výběr, aby zvolil mezi životem s exekucemi,ale v drtivé většině případů s nepřednostními pohledávkami a tedy s vyššími příjmy anebo zvolil 5 let v chudobě s cca 9.600 Kč a se ztrátou veškerého majetku. Věru není podle mne těmto lidem co závidět, přitom jediným, kdo na tomto pojetí oddlužení nepochybně získá je insolvenční lobby, jejíž odměna se počítá i ze zpeněženého majetku.
0 # Tomáš Pecina 2019-02-21 11:14
Ta v. p. d. funguje ale oběma směry: i když zaplatil 30 % nebo víc, lze ho neoddlužit s odůvodněním, že mohl vyvinout víc úsilí.
-3 # Vena 2019-02-21 11:21
Právní domněnka musí být vyvrácena důkazy-nestačí, byť třeba důvodná, pouhá pochybnost..Takže ano, pokud budou důkazy o neplnění, nemusí přiznat. Ale to se děje i v současnosti, jen se to nazývá nepoctivý záměr..
0 # Tomáš Pecina 2019-02-21 15:48
Ovšem sledovat nepoctivý záměr, to je právně uchopitelné, a nevím o tom, že by toho soudy zneužívaly (mimochodem, oddlužení zrušili nakonec i Ševčíkovi, protože nepřiznal část příjmů). Kdežto de lege ferenda to může skončit jako u výživného, kde soudkyně vychází nikoli z toho, kolik otec vydělává, ale kolik by podle jejího subjektivního pohledu (a toho, nakolik je jí nesympathický) vydělávat mohl. Stejná svévole hrozí u oddlužení.
0 # Vena 2019-02-22 07:43
Sám nejlépe víte, že soudci se nijak při výkladu necítí být svázáni zněním zákona,přičemž zejména v oblasti insolvencí si mohou být jisti, že specializované odděleni 29 Nejvyššího soudu jim podá pomocnou ruku. Nepoctivý záměr tak může být spatřován v ponechání si vráceného přeplatku na dani z příjmu s vědomím správce, vznik dluhu na energiích, který vznikl z nedostatku prostředků ponechaných dlužníkovi, “zatajení” důchodvého spoření, zatajení dluhu, o kterém však prokazatelně dlužník neměl vědomost, ztráta zaměstnání výpovědí zaměstnavatele, přijetí výrazně hůře honorovaného zaměstnání a z toho vyplývající propad predikované výše úhrad pod 30% etc. Svévole se tedy v rozhodování soudů již vyskytuje a praxe ukáže, zda soudy začnou využívat Vámi zdůrazněné ustanovení a půjdou tak cestou bez podpůrné judikatury, anebo setrvají v bezpečí již nastaveného vágního rámce nepoctivého záměru. Vsadím se, že jakmile prvním (novým) dlužníkům bude rozprodán veškerý zabavitelný majetek insolvenčními správci, v duchu nejlepších tradic pod cenou, neboť “nemají kapacitu” a současně zjistí, že musí žít za cca 9.600 Kč a jejich děti za 1.700 Kč, vznikne další tlak na umožnění správcování i exekutorům atd. Můj odhad je, že to bude Kozina, tedy do roka a dne..

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)