Ve středu 30. ledna vyhlásí ústavní soudce Jan Musil svůj poslední nález a poté odejde do pense, před uplynutím funkčního období a ze zdravotních důvodů. Jeho odchod je velkým dnem pro české právo a justici, protože v historii Ústavního soudu tam nepůsobil tak špatný soudce, jakým byl Musil, předtím profesor policejního práva. Mnohá z jeho rozhodnutí jsou tak nekvalitní, že je běžně nerespektovaly ani jiné senáty Ústavního soudu. O tom, že právě Musil sterilisoval zákon o svobodném přístupu k informacím, jsme psali vícekrát, avšak jeho zásluhy o destrukci právního státu jsou širší.

Pokud šlo o civilistickou problematiku, tam se Musil obvykle do větších akcí nepouštěl a ústavní stížnosti, včetně zjevně důvodných, až na výjimky s absurdním odůvodněním odmítal. V trestním právu pak rozhodoval prakticky vždy ve prospěch policie a ostatních trestních orgánů a v neprospěch stěžovatelů, přičemž míra, v níž nerespektoval základní práva stěžovatelů, včetně těch zcela fundamentálních, procesních, bývala jen stěží uvěřitelná.

Je jen dobře, že tento člověk opouští justici, byť je nám samozřejmě lidsky líto, děje-li se tak nedobrovolně, ze zdravotních důvodů.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)