Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Adam B. Bartoš

Dnes na thema ne úplně právní, leč neméně zajímavé. Adamu B. Bartošovi se povedl další husarský kousek. Banner, zde vystavený, vyprovokoval k neuvěřitelné, kojzarovské reakci Martina Zvěřinu, druhdy celkem soudného komentátora Lidových novin.

Kolik ze sbírky má jít na pomoc imigrantům, je na celé věci nejméně podstatné: i kdyby si Bartoš pozemanovsku vše vymyslel (nevymyslel), nemohl dostat s vynaložením menšího úsilí více mediálního prostoru: media, umí-li jich člověk využít, jsou fenomenálním zesilovačem informace, a v tomto případě byla zapojena, dle mého soudu, takříkajíc na plný výkon.

Projekt bojkotu je vedle toho právně nenapadnutelný: pořadatelé sbírky nemohou dost dobře žalovat Národní demokracii pro újmu na dobré pověsti s odůvodněním, že byli dotčeni osočením ze záměru pomáhat imigrantům, neboť se nelze dopustit nactiutrhání tím, že někoho obviníme, byť křivě, z chvályhodného, veřejně prospěšného skutku. A dovodit z inserátu trestný čin podněcování/hanobení nedokáže žádný z žijících znalců, na to by se muselo jít diskursivně-analyticky, a jak referováno průběžně, největší odborník na tuto methodologii je nyní na trestné lavici, patrně do konce zápasu.

Sledujme tento kanál – myslím, že ten chlapec se hodně rychle učí.

Aktualisováno.

O Vánocích si lidé nadělují dárky, a jeden takový dostali i politici Adam B. Bartoš a Ladislav Zemánek, které jihlavská policie začala iniciativně stíhat za akci v Polné, davájíc jim tak vynikající tribunu k dalšímu zviditelnění (kvalitu usnesení omluvte, lepší k disposici nemáme). I policista by prý sám věděl, ale raději dal sprostým podezřelým znalce – jímž byl, podle v usnesení citované formulace, pravděpodobně Josef Zouhar – a ten text umístěný v lese seznal závadovým a schopným naši křehkou demokracii úplně vyvrátit z kořenů.

Výslech znalce bude zajisté právnickou lahůdkou:

– A pane znalče, co vy si představujete pod řešením židovské otázky?

– V tom textu se mluví o konečném řešení? Kde, prosím? Můžete tam to slůvko soudu zatrhnout? Děkuji!

– Aha, takže Hitler a Heydrich chtěli židovskou otázku vyřešit nikoli konečně, ale uspokojivě. Tedy Endlösung znamená vlastně uspokojivé řešení, mám pravdu?

Neméně rozkošné bude pak dokazování, která fysická osoba text a fotografii na stranický web umístila.

Na tuhle frašku se do Jihlavy určitě zajedu podívat, jen je škoda, že se akce nekoná jako řádné divadelní představení večer: doprovodné exkurse na jihlavský hřbitov a do Polné tak organisátoři zájezdů budou muset zařadit po hlavní atrakci, což bude poněkud antiklimaktické.

Nevesel, ba žalostiv byl by předvolební život v této skutečnou demokracií nenavštívené zemi, kdyby nebyl aspoň jeden předvolební spot ředitelem příslušné veřejnoprávní sdělovací instituce zakázán. Původci zakázaného díla si obvykle nemají důvodu stěžovat, neboť tato forma propagace je levná a účinnější než cokoli, co by to televisního nebo rozhlasového vysílání dokázali sami vpravit.

Před evropskými volbami, touto škraboškou zakrývající demokratický deficit Evropské unie (jež, jak jako přesvědčený eurofederalista již dlouho tvrdím, se buď zreformuje nebo v bolestech zanikne, ale neodbíhejme), připravila takový spot skupina podivínů okolo novináře Adama B. Bartoše a Ladislava Zemánka; přesný název jejich truchlivého spolku po mně, prosím, vědět nechtějte, schopnost vybrat název snadno zapamatovatelný není oné skupině stejně jako jiným, notabilně např. Pravým Cibulkovcům, vlastní.

Zde je:



Vidíme pot pourri všech zel, co jich soudobé konspirační theorie znají: přistěhovalectví, islamismus, svobodné zednáře, sionismus, surveillance state, povinné očkování, euro, chemtrails, 911, Matrix a nakonec přirozeně pereniální ikonu všech antisemitů, Leopolda Hilsnera podřezávajícího košeráckým nožem naši modrookou holku Anežku.

Osobně soudím, že takto pojatý volební spot je spíše než pro politologa materiálem pro psychiatra, avšak klíčová otázka je tu jiná. Totiž: je přijatelné, aby se ředitel rozhlasu a televise stali v předvolebním období garanty zákonnosti nebo dokonce politické korektnosti k odvysílání předloženého materiálu?

Jsem přesvědčen, že nikoli, takovou roli musí plnit nezávislý orgán veřejné moci, např. Nejvyšší správní soud, a své ingerence do volebního procesu by při tom měl omezit na naprosto nezbytné minimum. Jestliže dosavadní případy proskribovaným spotům a jejich tvůrcům spíše dopomáhaly k popularitě, jak dlouho bude trvat, než některý příliš iniciativní (nebo, jak prostý lid praví: předposraný) ředitel pocítí nutkání pomoci svému volebnímu favoritovi a zakáže spot jeho konkurenta?

Jestliže mám všechny dosavadní zákazy za excesivní a v demokratické společnosti neodůvodněné (a ten poslední, v tomto textu traktovaný, asi ze všech nejvíc), za daleko větší nebezpečí pokládám samotnou možnost takové předvolební selekce, soustředěné do rukou dvou lidí, ředitelů veřejnoprávních medií.

Jistě lze namítnout, že bude-li kontrola spotů svěřena soudu, dostane při známém soudcovském alibismu rozhodování o výsledku voleb do rukou znalci na extremismus kvality Svoboda, Mazel nebo Papiežová, avšak i to je lepší, než praxe stávající, kdy je garantem naší správné volby sám rozhlas nebo televise.