Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Adam B. Bartoš

S tím, že politik Adam B. Bartoš byl odsouzen toliko k podmíněnému trestu, se státní zástupkyně OSZ pro Prahu 1 Zdeňka Galková prý ještě dokáže smířit, ale že mu nebyl uložen peněžitý trest, je zjevně přes čáru: oposice musí být za svou činnost trestána tvrdě a soustavně, vždyť jinak by se mohla dokonce dostat ve volbách k moci, že?

Je to svým způsobem monumentální dílo: pětasedmdesátistránkový rozsudek za vydavatelskou činnost Adama B. Bartoše má epickou šíři i lyrické pasáže, a také dramatický oblouk, jenž, klena se kol centrálního motivu bojující demokracie a jejích úkolů v boji s ideodiversí, graduje k závěrečnému doporučení soudkyně Pavly Hájkové, aby byla Národní demokracie, politická strana, v níž delikvent své závadové názory uplatňuje, navržena k rozpuštění. Osobní statečnost, k níž ji obžalovaný vyzval, sice soudkyně neprokázala, zato pozoruhodnou dávku loyality a jemný cit pro to, ke komu je vhodné se lísat, aby jí to karierně prospělo. Po Lence Bradáčové, troufáme si predikovat, v řečené vzchází další velká osobnost české justice.
Něco dokumentů z pátečního hlavního líčení:

Nejprvě přednesla závěrečnou řeč státní zástupkyně Zdeňka Galková (MP3), vysvětlujíc, že svoboda slova není bezbřehá – souhlasíme, v jejím podání jde spíše než o bystřinu svobody o bahnitý potok, ztěžka se, občas vysychaje zcela, prodírající krajinou nesvobody mezi vysokými náspy politické korektnosti z jedné strany a povinností kořit se momentální vrchnosti na straně druhé – a navrhla obžalovanému nepodmíněný trest, neboť jen ten postačí k jeho nápravě.

Obhájce Robert Cholenský se poté snažil vysvělit, že slušné režimy oposici nekriminalisují, ale umožní jí ukázat své schopnosti ve volbách (PDF). Obžalovaný Adam B. Bartoš následně krátce pohovořil o morální odpovědnosti soudkyně Pavly Hájkové (PDF).

Obhajoba arci dopadla na hluché uši. Soud o rok zpřísnil podmínku, kterou měl obžalovaný za závadovou cedulku v Polné, a vyslovil nad ním dohled (MP3). Úředník probační a mediační služby tak bude tři roky dohlížet na to, zda Bartoš něco nedovoleného nepíše nebo neříká. A tak jako chartistům kdysi zabavovali psací stroje, vyslovil soud i propadnutí Bartošova počítače – jde přece o nástroj, kterým byl spáchán trestný čin! Součástí rozsudku je i výrok o propadnutí (pojmově nezabavitelných) autorských práv: to zřejmě, aby soudkyně nenechala nikoho na pochybách, jak málo rozumí právu.

Komická je pasáž, kdy soud vysvětluje, že důkaz lze provést i tak, že se s ním soud seznámí mimo hlavní líčení (§ 2 odst. 12 TrŘ!) a že obhajoba mohla předložit vlastní revisní posudek; ve skutečnosti dostal Bartošův obhájce protokol o výslechu znalce Zouhara (který byl k tomu účelu nezbytný, protože samotný znalecký posudek byl stručný a Zouharova ignorance se plně vyjevila, až když promluvil před soudem) až 17. ledna, a bezprostředně poté revisní posudek pro svého klienta objednal: bohužel, znalecký ústav ho za pět dnů, které mu na to soud ponechal, zpracovat nedokázal.

Při studiu dokumentů a při poslechu buďte, prosím, opatrní: snadno by se vám mohlo udělat ze stavu české justice 28 let po Listopadu nevolno tak jako nám.

Pokud můžete, přijďte, politický proces je něco, co se neomrzí a o čem budete jednou vyprávět dětem, případně vnukům, tak jako byste jim vyprávěli, pokud byste se bývali zúčastnili hlavního líčení s Miladou Horákovou, Závišem Kalandrou nebo Rudolfem Slánským. Všechny důkazní návrhy obhajoby byly v úterý zamítnuty a jde se do finále. Obhájce i obžalovaný se chystají přednést velmi ostré závěrečné řeči, i když možnost ovlivnit politicky jasně instruovanou soudkyni Pavlu Hájkovou zde asi není; ale nevzdáváme se a chystáme se k odvolacímu soudu.
Ano, i u krajského soudu, a to dokonce ostravského, jenž má v místní justici pověst dračího doupěte a kolébky všeho zla, vzniknou občas zajímavé a použitelné judikáty. Dnes budeme komentovat usnesení v trestní věci severomoravského extremisty, jenž se provinil tím, že symbolika na jím vyráběném zboží připomíná symboliku nacistickou (krátce jsme thema pojednali s Josefem Zouharem v Debatním klubu).

Krajský soud tvrdí (od str. 6), že je nepřípustné, aby policisté místo prosté dokumentace trestné činnosti extremisty vyhotovovali úřední záznamy, v nichž nalezené předměty, resp. jejich fotografie, komentují a předjímají odborné a právní závěry.

To je důležité pro celou řadu našich případů, protože komentování je činnost, v nichž se někteří policisté, příkladmo Zlata Pálfiová z NCOZ (dříve ÚOOZ), přímo vyžívají. Znalci dostanou nikoli fotografii předmětu, který by měli posoudit, ale podrobný výklad, co předmět z hlediska Marešovy theorie kontextuálního extremismu představuje, přičemž obvinění, případně dosud pouze podezřelí, i jejich činnost obdrží hned v úředním záznamu nebo protokolu zvučnou nálepku.

Jak jsme na tomto blogu zvyklí, ukážeme si to na praktickém příkladu:

U podezřelé Martiny B. z kausy RWU (čarodějnický proces) se při domovní prohlídce našly jakési samolepky. Z. Pálfiová vyhotovila protokol, kde znalcům a posléze i soudu vysvětlila, co samolepka zachycuje (zřejmě pro případ, že by protokol byl studován osobou nevidomou v Braillově písmu), a neopomněla – třikrát – zopakovat, že stíhány budou neonacistky; snad proto, aby znalci nechtěli zpozdile dojít k závěru jinému.

Obžalované se, inter alia, domnívají, že takto policií naprogramovaní znalci jsou podjatí a že je porušena zásada rovnosti zbraní, protože obhajoba právo anotovat znalcům předkládané fotografie a vysvětlovat, co je na nich, nedostala. Co na to senát (i s nepodjatým přísedícím z neziskovky), uvidíme.

Ke stejné situaci došlo arci i u Adama B. Bartoše: tam, jak jsme nedávno demonstrovali, policista vyhodnotil obsah knih místo znalce, a protože celá řada publikací, za něž je Bartoš stíhán, jiným znalcem než tímto policejním expertem posouzena nebyla, bude z Ulrichových textů vycházet v rozsudku i soud, tak jako učinil ten novojičínský.

To zas bude na Zbraslavi radosti, až se dozvědí, že něco tak samozřejmého, jako vysvětlovat znalcům a soudu význam fotografií, dělat nesmějí!