Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Adam B. Bartoš

A opět něco hrachu na stěnu… Adam B. Bartoš, odsouzený za svou politickou činnost k podmíněnému trestu, podává proti usnesení Nejvyššího soudu ústavní stížnost.

Z argumentace soudruhů soudců vyjímáme zvláště zdařilou pasáž (§ 40):

Pouze jako obiter dictum Nejvyšší soud dodává, že z judikatury ESLP vyplývá, že musí být důsledně odlišovány jednotlivé případy tzv. symbolických činů v závislosti na kontextu, v němž byly učiněny. Dovolatel makety šibenice využil v souvislosti se svými nenávistnými projevy vyzývajícími k násilí, je tudíž zřejmé, že tato symbolika sloužila k umocnění těchto aspektů jeho projevu. Vzhledem k agresivitě a nenávistné povaze projevu dovolatele během jeho veřejných vystoupení nelze použití dané makety v jeho případě považovat toliko za metaforu dokreslující jeho kritiku establishmentu, jak se snaží předložit. V kontextu jeho výzev k násilí, ozbrojování, tvoření domobran a jiného se jedná o další formu výhružky, agrese a nenávisti. Naopak pokud byla maketa šibenice použita při demonstracích proti vládě bez dalších projevů agrese nebo výzev k násilí a sloužila toliko k obrazovému dokreslení požadavků demonstrujících, pak je zřejmé, že se jejich jednání pohybovalo v rámci kritiky chráněné svobodou projevu.

Ne všechny šibenice – a ne všichni lidé – jsou si v této naší podivné demokracii rovni.

Prodiskriminační nález Ústavního soudu byl českými podnikateli bleskově aplikován v praxi. Adam B. Bartoš si, zlého netuše, objednal v e-shopu antikvariátu knihu, leč od antikváře Tomáše Maděry se mu dostalo následující milé odpovědi:

Podle Vojtěcha Šimíčka a Kateřiny Šimáčkové nic nelegálního, podnikatel si přece může vybrat, kteří zákazníci vyhovují jeho světovému názoru, a jen těm své zboží a služby prodávat. Jeden aktivista neprodá Bartošovi knihu, další ho nepustí do své kavárny, třetí jej nedoveze svým autobusem do jiného města, a máme tady přesně ten hnusný stav, který zde už jednou byl a který symptomatisovaly cedulky Židům a psům vstup zakázán!

Opravdu jste si tohle představovali, ústavní soudcové?

Adam B. Bartoš číní, jak avisoval, a podává proti usnesení Městského soudu v Praze dovolání. To je vyvedeno v barvách a se dvěma fotografiemi, ale mnoho šancí mu nelze realisticky dávat: rozkaz zněl jasně – kriminalisovat politickou oposici za každou cenu. Co by to bylo za demokracii, kdyby jejím oponentům nehrozilo vězení!

Jsou lidé, kteří nemají rádi pondělí. Pro ně – arci nejen pro ně – zde máme něco, čím si určitě spraví náladu: usnesení odvolacího Městského soudu v Praze, v senátu složeném z předsedy Jaroslava Cihláře a soudců Jana Kareše a Miroslavy Strakové, ve věci knižní tvorby Adama B. Bartoše.

Na procesu bylo pozoruhodné, že ani soud I. stupně, ani stolice odvolací, se s knihami, za které byl Bartoš odsouzen, neseznámily, ale provedly jimi důkaz jako věcí: tedy ukázaly je při jednání stranám. Soudci si je prý přečetli mimo jednání, in camera (kdo snad nevěří, je podezřelý element a měl by se nad sebou zamyslet, než ho rozpracuje soudruh státní zástupce). Většinu knih ovšem nečetl ani znalec, takže soud vyšel z toho, co si o nich myslí policejní orgán: to přece stačí.

Vítejte zpět v 50. letech, přátelé!

S tím, že politik Adam B. Bartoš byl odsouzen toliko k podmíněnému trestu, se státní zástupkyně OSZ pro Prahu 1 Zdeňka Galková prý ještě dokáže smířit, ale že mu nebyl uložen peněžitý trest, je zjevně přes čáru: oposice musí být za svou činnost trestána tvrdě a soustavně, vždyť jinak by se mohla dokonce dostat ve volbách k moci, že?